Poměrně málo známá funkce prohlížeče Internet Explorer, nazvaná Poradce hodnocením obsahu, může být zajímavá zejména pro některé rodiče jako nástroj pro ochranu potomků před možnými nástrahami celosvětové sítě. Poradce není dokonalý, ale pracuje zadarmo.
V dnešním volném pokračování článku Kontrola pohybu dětí na Internetu se podíváme na metodu, kterou může díky široké rozšířenosti Internet Exploreru používat velká skupina uživatelů. Zaměříme se na použití v domácnosti, kde je důležitá především nenáročnost celého systému a nízká cena. Ta je v případě Poradce hodnocením obsahu nulová.
Hodnotíme sami
V podstatě existují dvě možnosti, jak přístup na stránky omezit. První spočívá v tom, že rodiče zakáží konkrétní místa na síti, na která se dítě-uživatel bez znalosti příslušného hesla nedostane. Analogií této možnosti je naopak explicitně povolit pouze určité stránky, s jejichž návštěvou rodiče souhlasí. V Exploreru (od třetí verze) se toto nastavení ukrývá v nabídce Nástroje - Možnosti sítě internet - Obsah - Nastavení - Schválené servery. Ke vstupu do Poradce hodnocení obsahu je nutné zadat heslo. Dítě toto heslo nezná (tedy nemělo by), a tak si nemůže nastavení změnit; naopak rodiče jej mohou kdykoliv modifikovat.
Oba tyto způsoby kladou veškerou zodpovědnost na rodiče, kteří musí vlastnoručně posoudit obsah inkriminovaných stránek. Identifikovat větší množství závadných stránek je však pro rodiče časově náročné a velmi nepřesné, a tak je jasné, že tato metoda bude vždy pouze polovičaté řešení. Vodítkem může být pro rodiče historie navštívených stránek (Zobrazit - Panel aplikace Explorer - Historie), která udává seznam navštívených stránek za minulé období. Touto metodou však rodič zjistí internetové dobrodružství svého potomka až zpětně.
Hodnotí někdo cizí
Druhá možnost počítá s tím, že se hodnocení příslušných stránek nechá na někom jiném, nežli na rodičích. První variantou této možnosti je požadovat na samotných autorech webových stránek, aby své výtvory sami ohodnotili. Každý internetový publicista zná své dílo asi nejlépe ze všech, a proto by měl být schopen jej podle předložených kritérií ohodnotit.
Za účelem hodnocení byla vytvořena specifikace Platform for internet Content Selection (PICS). Ta umožňuje uživatelům nastavit svůj prohlížeč tak, aby akceptoval pouze příslušně ohodnocené stránky. Velmi detailní popis veškerých možností, jak lze tuto platformu využít najdete na stránkách W3C konsorcia.
Pro autory stránek je důležité se rozhodnout, u které instituce stránky zaregistrovat (PICS umožňuje registraci u více hodnotitelů), a pro uživatele zvolit systém hodnocení. Standardně je v Exploreru přednastavena společnost Recreational Software Advisory Council (RSACi), která umožňuje stránky hodnotit podle kriterií: jazyk, nahota, násilí a sex. Autor stránky podle přesného návodu ohodnotí, do jaké míry splňují jeho stránky jednotlivé kategorie, a uživatel pak ve svém Poradci hodnocením obsahu nastaví pro každé kritérium známku z pětistupňové stupnice, která určuje jakousi míru únosnosti, tzn. co ještě zobrazit a co již ne. Docela mě zaujaly jednotlivé úrovně u kategorie sex, které znějí (v pořadí od absence sexuální aktivity po zřejmou sexuální aktivitu):
- není
- vášnivé líbání
- sexuální dotýkání (v oblečení)
- nezřejmé sexuální dotýkání
- zřejmá sexuální aktivita
Pokud by uživateli výše popsaný systém RSACi nevyhovoval, může použít konkurenční, např. SafeSurf s dvanácti hodnotícími kategoriemi a dvoustupňovou hodnotící škálou nebo Entertainment Software Rating Board. Více informací v angličtině naleznete na příslušných stránkách Microsoftu věnovaných Poradci hodnocení obsahu.
Jak to funguje?
Technicky je celý systém PICS řešen tak, že po registraci a ohodnocení stránek autorem pomocí WWW stránek vybrané instituce je vygenerována krátká etiketa (nálepka, popiska, label), kterou webmaster v podobě tzv. metadat umístí do záhlaví příslušné HTML stránky. V případě přístupu na zmíněnou stránku si prohlížeč přečte pro uživatele skrytou etiketu s hodnocením a podle vlastního nastavení Poradce hodnocení obsahu stránku zobrazí nebo nezobrazí.
Problém této varianty však spočívá v tom, že veškerá pravomoc hodnotitele je vložena do rukou autora stránek - je tedy značně subjektivní a poskytuje možnost zneužití.
Nezávislí hodnotitelé
Druhou variantou je využití některé instituce, která se hodnocením obsahu zabývá. Tato nezávislá hodnotící agentura (independent rating agency) ohodnotí podle vlastního uvážení webové stránky, ale vytvořenou etiketu nedá do rukou webmasterovi, aby ji sám umístil do záhlaví své stránky, ale umístí ji na speciální server, tzv. hodnotící úřad (label bureau). V internetovém prohlížeči pak může uživatel nastavit adresu tohoto úřadu a prohlížeč se na hodnocení každé stránky ptá tohoto zdroje. Tento způsob ověřování korektnosti stránky může celkové načtení stránky zpomalit.
Internet Explorer umožňuje kombinaci předešlých technik, takže je například možné používat hodnocení podle kritérií RSACi, zároveň povolit zobrazování stránek, které etiketu nemají a zároveň explicitně zakázat některé konkrétní stránky. Konkurenční Netscape Navigátor podporuje standard PICS ve své službě NetWatch.
Další zdroje informací
Poučný článek o filtrování od Paula Resnicka, předsedy pracovní skupiny PICS v rámci W3C konsorcia, vyšel v časopise Scientific American . Z českých stránek je tato problematika dobře popsána v archivu článků novináře Jiřího Peterky. Zajímavý může být i vzestupný trend pozorovaný zejména v USA, kde nabízejí své služby tzv. rodinní poskytovatelé internetu (Family Friendly ISP). Článek na toto téma publikoval nedávno šéfredaktor časopisu internet David Litvák na serveru Lupa.
Popsané způsoby omezení přístupu jsou spíše méně náročnými technikami, které naleznou uplatnění zejména u domácích uživatelů. Nejsou samozřejmě stoprocentní. Dítě například může použít jiný prohlížeč, kde není filtrování aktivováno. Samotné filtrování lze uplatnit pouze na internetové služby WWW, FTP a Gopher.
I nadále tedy platí poučka, že pokud chceme mít jistotu, že dítě používá internet z domova smysluplně a účelně, měli by to být především rodiče, kteří budou dítěti v této činnosti pomáhat a vhodně jej motivovat. Mnohdy stačí „jen si najít čas“ a strávit pár chvil na internetu společně.
Ondřej Neumajer
.png)
0 komentářů:
Okomentovat