Stanislav Bendl: Příčiny školní nekázně

středa 23. května 2001 ·

Zatímco většina učitelů soudí, že příčiny nekázně žáků lze hledat ponejvíce v rodině, žáci sami považují úpadek dobrých mravů ve školách především za důsledek špatného přístupu učitelů. Tak to alespoň vyplývá z výzkumu provedeného v druhé polovině devadesátých let v Praze. Zajímavé názory se k tomuto problému sešly i v nedávném diskuzním tématu České školy.

Uvažovat o příčinách nekázně a provádět jejich rozbor je důležité, ba zásadní. Bez této analýzy příčin je zcela irelevantní navrhovat opatření k prevenci nekázně či její nápravě. Jednou z cest řešení problematiky kázně je totiž odstranění příčin nekázně. Stranou nyní ponecháváme fakt, na který se často zapomíná: stejně žádoucí jako zkoumat příčiny neukázněného chování je analyzovat příčiny (důvody, podmínky) chování ukázněného.


Ve jménu svobody

Zajímavý je názor J. Semráda, který spatřuje nepřímý zdroj kriminality v „pojetí a traktování vztahu individualizačního a socializačního ve výchovně vzdělávacím procesu“ (Semrád, 1996, s. 13). Autor upozorňuje na to, že se někdy neodůvodněně příliš časně začíná s individualizací dítěte, když dítě ještě nevrostlo do širších společenských norem a pravidel. Takto se podle Semráda s výchovou dítěte ke „svobodě“, byť mnohdy nechtěně, spojuje vlastně protispolečenský cíl.

„Ve snaze, aby se dítě naučilo fungovat jako součást společenského systému, ale aby získávalo schopnost tvořivě ho měnit, se toleruje jeho nepřizpůsobivost, výjimečnost v jednání a chování, nekonvenčnost apod.“ Ve jménu svobody a zachování nezávislosti za každou cenu jsou v podstatě dítěti připravovány podmínky pro to, „aby se stalo obětí této křečovitě pojaté svobody“. Souvislosti s dopadem tohoto přístupu k dítěti na jeho ukázněnost jsou zřejmé: „V takto orientované výchově vychovatel nemá vést dítě k přizpůsobení, ale má podporovat jeho nekonformnost. Tvořivost, svébytnost, neotřelost projevu se cení vždy více než myšlení a chování podle běžných a všeobecně uznávaných norem.“ (Semrád, 1996, s. 13)

Někdy se ovšem za příčiny nějakého jevu pokládají faktory, které ve skutečnosti žádnými příčinami nejsou. Často se např. zpětná časová posloupnost (následnost) vydává za příčinnost. Jev, který bezprostředně předchází jinému jevu, je považován za jeho příčinu. Miroslav Disman (1993) hovoří o vysokém riziku zkreslení, resp. interpretace nějakého jevu, jeho příčin, souvislostí a vztahů v případě, že analyzujeme neúplně popsaný systém. Mezi základní typy zkreslení řadí nepravou korelaci, vývojovou sekvenci, chybějící střední člen a dvojí příčinu.
Uveďme si konkrétní příklad. Vývojová sekvence představuje typ zkreslení, které je způsobeno tím, že proměnná X, která ovlivňuje proměnnou Y, je určována předcházející, leč nepozorovanou proměnnou Z. Předčasné přerušení kauzálního řetězce tak může vést k mylné interpretaci.


Učitelé: příčina je v rodině

Jak tedy vidí příčiny neukázněného chování samotní aktéři školního života, tedy učitelé a žáci? Tímto problémem jsme se zabývali v rámci našeho výzkumného šetření, které se uskutečnilo v druhé polovině devadesátých let na základních školách v Praze 6. Respondenty byli učitelé druhého stupně a žáci sedmých tříd základních škol.

Učitelům jsme položili otázku: „Jaké jsou hlavní příčiny nekázně žáků vaší školy?“ Z 202 učitelů na danou otázku neodpovědělo 20 respondentů, 4 odpovědi byly nesrozumitelné. Do zpracování bylo zařazeno 178 odpovědí, z toho 142 od žen, 36 od mužů. Učitelé uvedli 193 různých, někdy podobných odpovědí. Při kategorizaci se dospělo k šestnácti, resp. patnácti skupinám odpovědí (šestnáctá: ve škole nejsou neukáznění žáci).

Nejpočetnější co do šíře škály odpovědí byla kategorie „žáci“, obsahovala 69 druhů odpovědí: např. roztěkanost; neúcta k hodnotám; lhostejnost ke spolužákům; malý zájem o školní práci; primitivnost některých žáků; puberta; „mazáctví“; malý smysl pro odpovědnost; egoismus některých žáků; agresivita žáků; ve škole je mnoho problémových žáků; psychické poruchy; LMD.

Následovaly kategorie „učitelé“ – 38 druhů odpovědí a kategorie „rodina“ – 37 druhů odpovědí. V kategorii „učitelé“ se objevovaly odpovědi jako: nedůslednost; nedostatečně připravené vyučovací hodiny; fyzický handicap – ženy učitelky; nejednotné působení učitelského sboru; únava učitele; nejisté vystupování; nevhodně volené pedagogické metody; nedostatek sil vyžadovat kázeň; nedostatek učitelských osobností. Rodině byly jako faktory působící nekázeň žáků přisouzeny: příliš tolerantní výchova; rodinné rozvraty; nedostatek citových vazeb v rodině; fakt, že rodiče nadávají před dětmi na učitele; neúplná rodina apod.

19 druhů odpovědí se objevilo v kategorii „okolí“, mezi jinými: uspěchaná doba; nekulturní chování části naší společnosti k sobě navzájem – špatný příklad dětem; vliv masmédií; obecný úpadek morálky ve společnosti; „nezdravá“ demokracie ve společnosti; nedostatek kladných vzorů. Ostatní kategorie obsahovaly méně než 10 typů odpovědí.

Rovněž jsme zjišťovali, kolik procent respondentů – učitelů označilo za hlavní příčiny nekázně „žáky“, „učitele“, „rodinu“, „vedení školy“, „okolí“, „mimisterstvo“ atd. Ukázalo se, že učitelé vidí jako příčinu nekázně žáků ve škole nejčastěji rodinu (68,5  %). Druhou nejčastěji zastoupenou příčinou jsou žáci (47,7  %). Na třetím místě se umístili sami učitelé (43,2  %), na čtvrtém okolí (22,5  %) a páté místo zaujímá vedení školy (10,7  %). Žádná z ostatních příčin nepřekročila hranici 4  %.


Žáci: příčinou jsou učitelé

Žákům jsme položili obdobnou otázku: „Jaké jsou podle tebe hlavní příčiny nekázně žáků ve vaší škole?“ Z 983 žáků na danou otázku neodpovědělo 113 respondentů, 32 odpovědí bylo nejasných. Do zpracování bylo zařazeno 838 odpovědí, z toho 422 od žákyň a 416 od žáků. Celkem žáci uvedli 261 různých, někdy i blízkých odpovědí. Výsledkem kategorizace bylo jedenáct, resp. deset kategorií (jedenáctá: ve škole nejsou neukáznění žáci).

Nejpočetnější co do druhů odpovědí byla v tomto případě kategorie „učitelé“. Obsahovala celkem 111 druhů odpovědí, např. učitelé nerozumí dětem; ve všem žáky pronásledují (zasednou si na ně); nevlídnost; nesympatičnost; špatná výuka; nevšímavost; nedrží dozory; náladovost; někteří učitelé jsou zlí; učitelům chybí sebevědomí; učitel alkoholik; kouření učitelů. O něco méně druhů odpovědí (95) pak přinesla kategorie „žáci“: např. frajeřiny; puberta; špatné vlastnosti žáků; snaha pomstít se učitelům za špatnou známku; lajdáctví.

Kategorie „vedení školy“ obsahovala 19 druhů odpovědí. Vedení školy žáci vytýkají nefunkční a nesmyslný školní řád; příliš mnoho žáků ve třídě; skutečnost, že škola přijímá špatné a vyhozené žáky z ostatních škol; špatně sestavený rozvrh. V kategorii „rodina“ (15 druhů odpovědí) se pak objevovaly odpovědi typu: špatná výchova v rodině; nátlak rodičů na dítě, aby bylo dokonalé – dítě pak řeší situaci drogami; rozmazlování; přílišná přísnost; rozpory v rodině; nezájem rodičů o děti. Ostatní kategorie obsahovaly méně než 10 typů odpovědí.

Ukázalo se, že vysoké procento žáků (83,2  %) označuje za jednu z hlavních příčin nekázně ve škole „učitele“. Na druhém místě se umístila kategorie „žáci“ (37,7  %). Třetí nejpočetněji zastoupená je „rodina“, kterou označilo 16  % žáků. Zastoupení další kategorie „vedení školy“ činí 4,5  %. U ostatních kategorií jsou již hodnoty menší než 2  %.

Porovnáme-li procentuální zastoupení příčin nekázně ve škole podle názorů žáků a podle názorů učitelů, vidíme na první pohled určitý nepoměr. Spočívá v tom, že žáci velmi výrazně „obviňují“ z nekázně učitele (83,2  %), učitelé spatřují největší příčinu v rodině (68,5  %). U souboru učitelů můžeme konstatovat poměrně velkou váhu, kterou přikládají „okolí“ (22,5  %). Žáci naopak tuto možnou příčinu zmiňují minimálně (0,2  %), neboť si plně neuvědomují nutnost zasadit problematiku kázně ve škole do společenského kontextu. Za zmínku stojí i údaj 10,7  %, označovaný učiteli, kteří vidí příčinu nekázně žáků ve škole ve „vedení školy“. U souboru žáků je toto procento nižší (4,5  %).


Být grázl je snazší

Příčin nekázně je celá řada a je velmi složité určit podíl jejich vlivu. Na kázeň působí řada různých, vzájemně propojených a na sebe působících prvků. Je obtížné izolovat jednotlivé příčiny nekázně, odhadovat výsledky jejich vzájemného působení včetně odhadu působení kombinací různých vlivů.

Platí zde dva principy. Za prvé princip neurčitosti, který říká, nejsme s to z množství vlivů působících na člověka určit jejich váhu a hierarchii ani interpretovat rozhodující faktory. Za druhé princip svobody vůle, který vysvětluje, že vychovávaný jedinec sám vybírá a hodnotí vlivy, které na něho působí. Záleží tedy také na něm, na jeho aktivitě, zda některé vlivy k sobě propustí a jiné ne. Výsledek výchovy je tak společným dílem vychovatele a vychovávaného, přes jehož osobnost se výchovné působení „láme“, jeho stálé aktivity (Pařízek, 2000, s. 94).

V praxi se ukazuje, že učitel musí chtě nechtě odhlédnout od mnoha možných příčin neukázněného chování a soustředit se na příčiny hlavní (které ovšem není vždy jednoduché určit – viz princip neurčitosti), z hlediska kázně zásadní, resp. na jejich kombinace. Čím lépe se budou vychovatelé orientovat v příčinách nekázně, resp. ve vlivech, které působí na kázeň, tím větší mají naději na výchovný úspěch.

L. N. Tolstoj (1906) kdysi napsal: „Dětský věk jest věkem, jenž podléhá vlivu. Proto nejdůležitější při výchově jest výběr vlivů, jež budou na dítě působiti.“ (Tolstoj, 1906, s. 775). Z tohoto důvodu je důležité studovat vlivy výchovy, prostředí i biologických činitelů na osobnost člověka. Tyto znalosti mají velký význam pro kvalitu a efektivitu učitelovy práce. Podle Zdeňka Heluse (1992) nemohou být učitelé plně kvalifikovanými a kompetentními odborníky, pokud se nedokáží orientovat v otázkách vlivu sociálních činitelů na utváření osobnosti žáků (Helus, 1992, s. 4).

Na úplný konec zmíníme ještě jeden faktor, který se spolupodílí na nekázni, mnohé nemravnosti a neslušnosti. Být ukázněný, slušný je namáhavé, vyžaduje to energii, potlačení některých potřeb, omezení určitých zájmů a tužeb. Je třeba vlastní vůli podřídit autoritě, normě či pravidlu. Slušné vystupování, kázeň, mravnost předpokládá sebeovládání a sebekontrolu. Být neslušný, vulgární, neukázněný zkrátka nedá tolik práce. Proto je tak důležité pěstování, resp. posilování vůle, proto má své opodstatnění termín „výchova ke kázni“.


Hlavní činitele působící na vznik školní nekázně:

  • rodina a poruchy (nedostatky) jejích funkcí
  • mnoho učitelů považuje mravní výchovu v porovnání s poznáváním za druhořadou
  • krize pedagogických institucí; nedostatečné, nepřiměřené či neperspektivní vzdělání
  • nedostatky v systému dalšího vzdělávání učitelů
  • odliv kvalifikovaných učitelů ze škol; nízká kvalifikace některých učitelských sborů
  • vysoké procento učitelů v důchodovém nebo předdůchodovém věku
  • nuda ve škole – úpadek autority
  • všeobecná krize hodnot
  • preferování výchovy k ctižádostivosti a bezohlednosti na úkor tolerance, ohleduplnosti, pomoci, solidarity a kázně
  • preference materiálních zájmů; prioritní orientace společnosti na ekonomickou prosperitu
  • atrofie emocionality na úkor požadované výkonnosti
  • oploštělé zájmy, nehodnotné a nesmyslné trávení volného času
  • ztráta životních jistot a relativizace mravních norem
  • působení masmédií
  • všudypřítomnost nereálných představ o životě
  • nesprávný, resp. negativní výklad svobody
  • legislativní nezřetelnost a nedokonalost
  • uspěchanost dnešní doby, která vyvolává nervozitu, stres a následně vede k agresivitě, k nepřiměřenému násilnému řešení sporů a konfliktů.


Podívejte se na názory v diskuzním tématu “Strašidlo nekázně aneb Džungle před tabulí?“ (72 příspěvků).


Článek vyšel v časopise
Moderní vyučování.


Stanislav Bendl

0 komentářů:

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.