V návaznosti na včerejší příspěvek Návrh nové metodiky hodnocení žáků přinášíme stručné srovnání se systémy hodnocení v několika evropských státech. V návaznosti na předchozí příspěvek Návrh nové metodiky hodnocení žáků přinášíme stručné srovnání se systémy hodnocení v několika evropských státech. Zdroje informací jsou uvedeny níže.
Německo
Na všech typech škol a na všech úrovních jsou výkony žáků průběžně sledovány písemnými testy, hodnocením ústního projevu a plněním praktických úkolů. Postup žáka do dalšího ročníku je podmíněn splněním určitých minimálních požadavků. K hodnocení výkonu žáka se používá tohoto systému známek:
velmi dobře - výrazně nadstandardní výkon
dobře - výkon zcela odpovídající požadavkům
uspokojivě - výkon zhruba odpovídající požadavkům
dostatečně - výkon s některými nedostatky, komplexně však stále ještě odpovídající požadavkům
nedostatečně - výkon, který neodpovídá požadavkům, ale naznačuje, že žák má základní znalosti a že nedostatky lze v přiměřené lhůtě odstranit
velmi špatně - pro výkon, který neodpovídá požadavkům základní znalosti žáka jsou neúplné a v krátké lhůtě obtížně splnitelné
Žáci postupují z prvního do druhého ročníku automaticky a počínaje druhým ročníkem jsou děti zařazovány do tříd podle svých výsledků. V prvních dvou ročnících je používáno slovní hodnocení, od konce druhého ročníku hodnocení známkami.
Do pátého a šestého ročníku je zařazena etapa pozorování, podpory a orientace žáků na volbu dalšího vzdělávání či specializace na určité předměty. Od sedmého ročníku se pak různé typy škol dále diferencují z hlediska profilace předmětů a specializace žáků podle toho, o jaká závěrečná osvědčení usilují; existují však i školy, které nabízejí jediný typ vzdělávání.
Neexistuje ani povinná metoda, ani povinný didaktický materiál.
Hauptschule (hlavní škola) zahrnuje obvykle 5. - 9. roč. a poskytuje všeobecné vydělávání. Výuka některých předmětů, např. matematiky a cizího jazyka, probíhá často ve skupinách sestavených podle schopností a dosažené úrovně znalostí žáků. Cílem je lépe využít odlišné schopnosti učení jednotlivých žáků a umožnit většímu počtu žáků další kvalifikaci (např. kvalifikační nebo rozšířený ”Hauptschluss”).
Známkování jednotlivých prací během školního roku provádí vyučující a konečná známka z předmětu je udělena buď učitelem nebo na jeho návrh konferencí. Posuzování výkonu žáka je pedagogický počin; učiteli a sboru je zde povolena posuzovací volnost.
Francie
V primárním vzdělávání (6 - 11 let věku dítěte) jsou pravidelné zápisy do žákovské knížky (pravidelná hodnocení, záznamy o úrovni dosažených vědomostí a dovedností, návrhy k postupu do dalšího ročníku atp.) základním prostředkem komunikace mezi rodiči a učiteli. Žák automaticky postupuje z primárního vzdělávání do prvního ročníku sekundárního vzdělávání.
V sekundárním vzdělávání probíhají první čtyři roky bez diferenciace žáků. Neexistují (1995) předpisy pro známkování žáků a hodnocení výsledků se vyjadřuje známkou na vysvědčení; známky v každém předmětu jsou doprovázeny podrobným hodnocením práce a pokroku, kterého žák dosáhl, a radami udělovanými ředitelem školy. Na školách existují dokumentační a informační centra – jejich pracovníci zprostředkovávají žákům i učitelům přístup ke zdrojům informací
V současné době neexistují předpisy týkající se známkování žáků v collége, v praxi se však hodnocení výsledků vyjadřuje především prostřednictvím známek.
Výsledky hodnocení ze září 1997 ukazují, že v polovině školní docházky mají dívky lepší výsledky než chlapci (+ 5,6 bodů ve francouzštině a + 1,3 bodu v matematice). Velké rozdíly byly pozorovány v závislosti na sociálním původu dítěte: děti z privilegovaných rodin (otec ředitel apod.) si vedly lépe než děti nižších úředníků (rozdíl 7 bodů) a děti dělníků (rozdíl 11 bodů). Cílem těchto průzkumů je poskytnout učitelům nástroje, kterými by mohli měřit pokrok a odstraňovat nedostatky a potíže žáků. Postupy a vyučovací metody se přizpůsobují potřebám žáků a poměrně často se využívá alternativních způsobů hodnocení.
Rakousko
Národní škola (1. - 4. rok)
V prvních třech ročnících se prospěch žáků hodnotí pouze zhodnocením spolupráce žáka ve třídě a školní práce se zadávají až od čtvrtého ročníku. Ústní zkoušení se neprovádí. Výkony a prospěch žáka za celý rok se odrážejí na vysvědčení, přičemž větší vliv mají výsledky ze závěru roku. Stupnice známek je od jedné do pěti. Všechny děti prvního ročníku postupují do druhého bez ohledu na hodnocení za první ročník. Pro žáky s jiným mateřským jazykem než němčinou organizují školy pomocné kurzy. Ve čtvrtém ročníku musí být rodiče informováni o dalších nejvhodnějších vzdělávacích možnostech dítěte s ohledem na jeho zájmy a prospěch.
Hlavní škola (5. - 8. rok)
Po určitém období pozorování (8 - 10 týdnů) jsou žáci v němčině, matematice a cizím jazyce rozděleni do tří prospěchových skupin a vyučování probíhá zpravidla v prospěchově homogenních skupinách. V ostatních předmětech však probíhá vyučování v nedělených třídách.
Při odpovídajících dobrých výsledcích existuje možnost postoupit bez přijímacího řízení do vyšší všeobecně vzdělávací školy. Žáci z 1. a 2. prospěchové skupiny, kteří byli hodnoceni známkou "nedostatečný", postupují do vyššího ročníku a tam jsou zařazeni do nejblíže nižší prospěchové skupiny. Žáci z 3. prospěchové skupiny hodnocení známkou "nedostatečný" musí složit opakovací zkoušku, aby postoupili do vyššího ročníku; tato zásada se týká i předmětů bez prospěchových skupin. Pro přechod do vyšší nebo pro zabránění sestupu do nižší prospěchové skupiny je pomocné vyučování povinné.
Učitelé jsou odpovědni za objektivní hodnocení žáků s přihlédnutím k samostatné práci, k osvojení a použití učební látky, k pravidelné domácí přípravě a samostatnosti. Při hodnocení na konci školního roku musí učitelé vzít v úvahu všechny úspěchy žáků.
Velká Británie (Anglie)
Učitelé provádějí průběžné hodnocení žáků, mohou zadávat vlastní interní zkoušky a testy. Na závěr každé ze tří klíčových etap vzdělávání (I. etapa: 5 - 7 let věku dítěte, II. etapa: 7 - 11 let, II. etapa: 11 až 14 let) mohou učitelé sledovat výsledky žáků ve srovnání s popisem předepsané úrovně znalostí pro každý předmět, který je součástí národního kurikula.Žáci jsou také hodnoceni prostřednictvím testů národního kurikula (National Curriculum Tests). Ty skládají na konci etapy I z angličtiny a matematiky, na konci etap II a III ještě navíc z přírodních věd. Na konci etapy IV (14 - 16 let) vykonávají žáci hlavní externí zkoušku ("Všeobecné osvědčení o sekundárním vzdělávání") a tuto zkoušku lze složit z mnoha předmětů. Na osvědčení se pak uvádí známka (A - G) z každého předmětu. Zkoušky organizuje pět oddělených zkušebních komisí podle národních kritérií.
Hodnocení se provádí diferencovaně (různé písemné práce nebo otázky pro různý rozsah schopností) a známky jsou udělovány na základě výkonu měřeného spíš absolutně než relativně.
Postupy hodnocení mají žákům a učitelům pomoci různými způsoby:
- některé typy hodnocení (např. didaktické testy) pomáhají učitelům rozhodnout o tom, jak by měla být dále vedena výuka, sledují pokrok jednotlivých žáků
- sumativní prvky poskytují údaje o prospěchu žáků
- hodnotící prvky poskytují informace o prospěchu žáků na národní úrovni
- informativní prvky slouží k podávání zpráv o pokroku dítěte rodičům
Zdroj:
Struktury systémů vzdělávání a počáteční odborné přípravy v zemích Evropské unie, 2. vyd., PHARE–RES.
Učitelské noviny - GNOSIS, spol. s r. o., Praha 1997.
Tyto údaje jsou doplněny informacemi z internetu http://www.eurydice.org/Eurybase/Application/eurybase.htm
kolektiv autorů Alter
0 komentářů:
Okomentovat