Zveřejňujeme dokument Metodický list, vypracovaný kolektivem metodiků a autorů nakladatelství Alter. Rozbor upozorňuje na nedostatky současného hodnocení žáků a zabývá se alternativní metodou sledování výkonu pomocí bodovacího systému a spolurozhodováním žáka na předmětové profilaci. Současné přístupy k hodnocení žáka
Nové trendy ve výuce si postupně vyžádají jiné přístupy k hodnocení žáků. Podle současně platných předpisů musí být žák v závěru klasifikačního období hodnocen buď pětistupňovou klasifikační stupnicí, nebo slovním hodnocením. Průběžné monitorování úspěšnosti žáka je však věcí vyučujícího.
Následující rozbor chce upozornit na vyskytující se obtíže a nedostatky – nabídnout hledání alternativních cest. Předesíláme, že je určitě mnoho pedagogů, kteří i ve stávajícím systému pracují citlivě a žáky jím nestresují; přesto si dovolíme pojmenovat některé vyskytující se nedostatky, aniž bychom nabízené alternativní řešení považovali za cestu jedinou.
Někteří odborníci (viz např. publikaci Susan Kovalikové Integrovaná tematická výuka) upozorňují na to, že tradiční systém zkoušení vytváří prostředí, v němž se žák cítí ohrožen, musí být neustále ve střehu a to blokuje schopnost jeho mozku učit se a ukládat získané informace do dlouhodobé paměti.
Známkování vytváří stres, potlačuje žákovo sebevědomí, neumožňuje sebehodnocení, není nasměrováno k vnitřní odměně – k radosti ze zvládnutého úkolu, ale odklání pozornost žáka k odměně vnější - k získání dobré známky, bez ohledu na trvalost a hloubku osvojených vědomostí.
Od žáka se očekává, že musí být kdykoliv na zkoušení připraven, že musí vždy pracovat na maximální výkon. Nemá žádnou možnost volby, nemá možnost se připravit, např. vypracovat si podle různých zdrojů informací osnovu, podle níž by mohl hovořit. Při diktátech a jejich opravě nemá možnost používat jazykové příručky a slovníky, nemá možnost zeptat se.
Kdo z nás dospělých by dokázal takto pracovat? Jak dlouho bychom takové vypětí vydrželi? Co udělá běžný uživatel jazyka, ale také profesionál s ukončeným vysokoškolským jazykovým vzděláním, má-li pochybnost o některém jazykovém jevu? Vyhledá si ho v Pravidlech či jiných jazykových příručkách, v krajním případě zatelefonuje do jazykové poradny ÚJČ AV ČR. Udělá tedy něco, co se u žáka základní školy považuje za nepřípustné.
Současný systém známkování je často náhodný, neprůkazný, žák je ovlivněn strachem, je řízen, ovládán, ba přímo vláčen k “jednotnému” vnucenému cíli, k získání co nejlepší známky.
Monitorování výsledků samostatné práce žáků jako jedné ze složek hodnocení
Bodovací systém – procenta
Jednou z možností alternativních přístupů k hodnocení žáka je bodovací systém, který průběžně monitoruje aktivitu a úspěšnost žáka a zároveň ho motivuje k dosahování osobního maxima; umožňuje mu stanovit si cíl a bez stresu k němu směřovat. Vyloučením pocitu ohrožení je tato alternativa šetrná k osobnosti žáka. Poskytuje průběžnou okamžitou zpětnou vazbu, dává žákovi možnost volby, která je jedním z rozhodujících činitelů jeho úspěchu.
Z průběžného hodnocení bodováním je možné stanovit systém převodu na závěrečné hodnocení známkou. Při takovém postupu mohou být dána pravidla (individuálně pro třídu) tak, aby žáky motivovala, aby získání dobrých výsledků nebylo nedosažitelné – pravidla, která jsou známa a platí pro každého. Tím se minimalizuje možnost vzniku pocitu křivdy z nespravedlivého, subjektivním přístupem pedagoga zatíženého hodnocení. Zkoušení se zprůhlední –žák má možnost v průběhu celého pololetí získat určité množství bodů, které odpovídá známce, o niž usiluje.
Tento systém nezahrnuje pouze bodové hodnocení písemných projevů, ale i projevů ústních – ty jsou v jazyce naprosto nezastupitelnou složkou, i ty však mohou být hodnoceny předem stanoveným systémem bodů. Podle individuálních předpokladů žáka by mu dokonce mohlo být umožněno, aby v některých případech sám volil, zda se raději vyjádří ústně či písemně.
Uvedený způsob je nesrovnatelně humánnější a k osobnosti žáka citlivější ve srovnání s trvalou obavou z nepředvídaného zkoušení. Je to akt hodnocení, na němž žák sám nemůže nic ovlivnit.
V systému bodového hodnocení žák není “trestán” špatnou známkou ani v případě momentálního neúspěchu (přepočet bodů na klasifikační stupně se totiž provádí až na konci klasifikačního období); získat méně bodů není zraňující zejména proto, že žák má možnost kdykoliv se pokusit zvládnout úkol znovu s lepšími výsledky nebo v dalších cvičeních získat maximum bodů a rozdíl tak vyrovnat apod.
Možnost žáka spolurozhodovat o vlastní předmětové profilaci
U nás i ve světě proběhlo mnoho pokusů třídit žáky podle různých kritérií, např. podle dosahovaných výkonů. Toto třídění se obvykle uskutečňovalo na základě různých zkoušek, kterými se měřil žákův výkon, na základě psychologických testů apod. Alternativní trendy směřují k tomu, aby si zejména starší žáci před ukončením povinné školní docházky mohli spolu se svými rodiči volit míru osvojení učiva, aniž by bylo třeba vnější diferenciace. Posílí se tím zainteresovanost žáků pramenící z jejich vlastního rozhodnutí. Zájemci z řad pedagogů mohou v 8. a 9. ročníku vyzkoušet následující alternativní způsob a přispět k jeho zdokonalení. V nakladatelství Alter budou výsledky počítačově vyhodnoceny a zúčastněné školy o nich dostanou zpětnou informaci.
Znovu připomínáme, že vnitřní diferenciace žáků probíhá výhradně na základě jejich vlastního rozhodnutí. Rodiče musí uplatnit vliv přímo na své dítě; je nepřijatelné, aby očekávali, že škola jejich děti přinutí špatnými známkami k vyšším výkonům.
Podle svého osobního zaměření si žák může vybrat jednu z následujících variant:
Varianta R – pro studenty gymnázií a pro ty, kdo se o češtinu hlouběji zajímají nebo ji budou dále studovat; tato varianta předpokládá pamětné osvojení teoretických základů a jejich téměř bezchybnou aplikaci, cílevědomou práci s PČP, SSČ a dalšími slovníky i s náročnějšími jazykovými příručkami
Varianta Z – pro všechny, kdo chtějí češtinu ovládnout především jako uživatelé; v této variantě si žáci nemusí pamětně osvojovat teoretické základy, budou mít vždy možnost potřebnou informaci si vyhledat v učebnici, v tabulkách, v přehledech a samozřejmě v PČP, SSČ, případně i v jiných slovnících a příručkách, ve vlastních napsaných nebo okopírovaných přehledech, a to individuálně, podle své schopnosti se v těchto materiálech orientovat
Klasifikace podle tohoto modelu se teprve ověřuje a my vám přinášíme následující přehled pouze jako výchozí orientační materiál.
Stupeň výborně předpokládá pamětné osvojení nejméně 90 % (95 %) poznatků a jejich téměř bezchybnou aplikaci, schopnost pracovat se slovníky a odbornými jazykovými příručkami
Stupeň chvalitebně může vyjadřovat:
ve variantě R – žák si pamětně osvojil minimálně 85 % vědomostí a dovede je aplikovat s menšími chybami, při práci umí využívat slovníky a odborné publikace
ve variantě Z (“uživatelské”) – žák si teoretické poznatky nemusí pamětně osvojovat, musí si je však umět vyhledat a musí je téměř bezchybně aplikovat (minimálně v 85 %)
Stupeň dobře je možno členit podobně jako stupeň druhý:
ve variantě R – žák si pamětně osvojil minimálně 70 % vědomostí a dovede je aplikovat s menšími chybami, při práci umí využívat slovníky a odborné publikace
ve variantě Z (“uživatelské”) – žák si teoretické poznatky nemusí pamětně osvojovat, musí si je však umět vyhledat a s menšími chybami je aplikovat (minimálně v 70 %)
Třetího stupně se ve variantě R mnoho neužívá, neboť většina žáků po zjištění, že jim pamětně osvojené teoretické vědomosti k vypracování úkolu nestačí, přejde k práci ve variantě Z a usiluje raději o druhý stupeň v této variantě. Záleží zcela na rozhodnutí žáka, kdy se pro tuto změnu rozhodne. Ze systému Z na systém R v průběhu práce přecházet nelze.
Tento systém netřídí žáky na “chytré” a na “ty ostatní”, obě varianty jsou navzájem prostupné. Ten, kdo chce ovládnout látku daného předmětu “uživatelsky”, by musel k dosažení stupně výborný vypracovat více cvičení, aby v konečném součtu dosáhl stanoveného počtu bodů, nebo bude jako “uživatel” akceptovat stupeň chvalitebný. Žák, který pracuje převážně v náročnější variantě R, může při jakékoliv indispozici daný úkol vypracovat ve variantě Z, takže ve variantě R není třeba nižší klasifikační stupně specifikovat.
Z průběžného bodového hodnocení lze samozřejmě odvodit i klasické klasifikační stupně. V následující části přinášíme návrh, který je opět nutno brát pouze jako výchozí orientační materiál.
Ve třetích dílech učebnic českého jazyka pro 2. st. Alter jsou všechna cvičení, jazykové rozbory i diktáty označeny maximálním počtem bodů. Připomeňme si znovu, že jde o nabídku, aby žák měl možnost volby. Není tedy možné požadovat, aby žáci vypracovali všechna cvičení. Vyučující podle úrovně třídy stanoví celkový počet bodů, který bude představovat 100 %. Z toho pak lze odvodit stupnici pro hodnocení žáků např. takto:
Varianta R
stupeň 1 … 100 % - 95 % z max. počtu bodů
stupeň 2 … 94 % - 85 %
stupeň 3 … 84 % - 70 %
Varianta Z
stupeň 2 … 85 % a více z max. počtu bodů
stupeň 3 … 84 % - 70 %
stupeň 4 … 70 % - 50 %
nedostatečně … méně než 50 %
Tento návrh je nutno přizpůsobit podmínkám dané třídy. Znovu připomínáme, že přepočet bodů na známky se provádí až na konci klasifikačního období.
Pro srovnání uvádíme přehled doporučovaných přepočtů procent na známky z knihy L. Mojžíška Vyučovací metody:
100 % - 90 % … výborně
89 % - 75 % … chvalitebně
74 % - 60 % … dobře
59 % - 50 % … dostatečně
49 % a méně … nedostatečně
Moderní způsoby přenosu informací a současná škola
Rychlý rozvoj přenosu informací zasahuje i školu. První problémy se objevují již nyní, např. při vypracovávání domácích úkolů. Dnes není žádným problémem objednat si vyřešení domácího úkolu po internetu nebo je rozeslat stejnou cestou spolužákům. Tím žák sice prokáže, že si umí opatřit potřebné informace nejkratší cestou, ale nikomu tím neprospěje, ani sám sobě, nehledě na to, že takové možnosti nemají všichni žáci.
Nejen ve školství evropském se usiluje o to, aby žáci a studenti pracovali ve vyučovací hodině co nejvíce samostatně a s vysokou účinností tak, aby školní výuku nebylo zapotřebí doplňovat klasickou domácí přípravou. K tomu směřují i trendy celosvětové, neboť zadávání klasických domácích úkolů ztrácí při současném rozvoji a dostupnosti přenosu informací svou funkčnost.
V domácí přípravě tedy nejde o mechanická řešení, která je možno jakýmkoliv způsobem opsat, nebo o přečtení souvislého textu, jaký obvykle bývá v tradičních učebnicích, ale o logické kroky, které vyžadují aktivní myšlenkovou spoluúčast žáka.
Ve vyšších třídách ZŠ (počínaje 8. a 9. roč.) by měla domácí příprava být spíše svobodným rozhodnutím žáků nebo studentů samotných; ti si musí začít uvědomovat, že pracují pro sebe, pro svůj vlastní prospěch a je jenom na nich, jak vysoko chtějí dosáhnout.
kolektiv autorů Alter
0 komentářů:
Okomentovat