Podle psycholožky Lenky Krejčové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy je nyní důležité dát dětem čas se se situací srovnat. „Zpočátku by se školy měly věnovat činnostem, které žáci budou zvládat, což je mimořádně důležité pro jejich psychiku – aby zažily pocit úspěchu,“ radí Krejčová v rozhovoru pro iDNES.
 |
| Lenka Krejčová (cuni.cz) |
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:
Jaké komplikace mohou nastat?
Komplikace můžeme způsobit hlavně tím, že nezohledníme skutečnou úroveň znalostí a dovedností. Že bez ohledu na skutečný stav budeme trvat na tom, že děti mají v daném věku mít určité znalosti, a když je nemají, tak je to průšvih, ale my jedeme dál. Protože když se něco zanedbá a my to dítěti nepomůžeme dohnat, tak tenhle měsíc, který nemusel tolik znamenat, může mít následky fatální! Dítěti nebo spíše celé skupině dětí mohly utéct základy, a co bude chybět v základech, se bude odrážet v každém dalším stupni učení. My s tím musíme počítat a přizpůsobit nároky i tempo výuky a některé učivo posunout či vypustit.
Tím my, máte na mysli školu?
Nejen ji, ale společnost jako celek, včetně třeba navazujících stupňů škol a přijímacího řízení na ně.
Dovedu si představit, že v případě českého jazyka lze na druhém stupni vynechat třeba slovesné třídy a vzory. Ale dost dobře asi nevypustíme třeba vyjmenovaná slova, což je dnes učivo třetí třídy…
Je potřeba si uvědomit, že to podstatné z českého jazyka se zvládá na prvním stupni a na druhém stupni už se to jen rozvíjí a doplňují se věci, které většina z nás možná nikdy nepotřebovala, bohužel. Myslím, že když děti budou třeba zrovna vyjmenovaná slova nebo jejich část probírat až ve čtvrté třídě, tak se nic nestane. A pokud se základní gramatika nestihne za pět let, tak se stihne za sedm. Obecně si myslím, že způsob, jakým se čeština učí, tedy striktním zaměřením na cvičení, určování a kategorizaci nějakých gramatických jevů, si zaslouží revizi. Zásadní je, abychom tady ve finále měli společnost, která je dostatečně vzdělaná a umí se vyjádřit slovem i písmem. Ale budeme-li bazírovat na tom, že žáci musí v osmé třídě přesně určovat, o jaký druh vedlejší věty jde a jaký vzor má to které sloveso, a zároveň budeme říkat, no jo oni se tehdy pořádně nenaučili vyjmenovaná slova, tak je něco špatně.
Celý rozhovor naleznete zde
12 komentářů:
No konečně to někdo napsal.
Konečně? Vždyť to se tady objevuje léta letoucí stále dokola. Jako kolovrátek. Hlavně zažít ten pocit úspěchu. Je jedno, že Mistr neovládá mě a mně. Hlavní je, že zažije v diskusi pocit úspěchu. A na tom musíme všichni pracovat.
"Dovedu si představit, že v případě českého jazyka lze na druhém stupni vynechat třeba slovesné třídy a vzory. Ale dost dobře asi nevypustíme třeba vyjmenovaná slova, což je dnes učivo třetí třídy…"
To nic není. Já si dovedu představit i čtyřrozměrnou myš, což dnes není učivo žádné třídy.
Jako laický návrh do širší diskuse to beru a souhlasím s tím, že je jedno, jestli se to děti naučí v tolika letech, nebo v tolika letech plus jedna, ale na druhou stranu se to musí učit více méně v daném pořadí.
S obsahem návrhu ale už tak moc souhlasit nemohu, byť i můj názor je čistě laický. Já jsem se totiž domníval, a stále se domnívám, že určování slovesných tříd a vzorů má vliv na gramatiku, ostatně jako obecné určování gramatických jevů, které popisuje paní psycholožka. A podobně určování typů vedlejších vět a stavba věty může mít vliv na interpunkci. Jasně, můžeme to všechno zrušit a dopisovat si bez interpunkce, bez diakritiky, jen zkratkami slov, jako to dnes líná generace činí v SMSkách, ale já znalost jazyka stále více používám jako identifikátor úrovně vzdělání a intelektu, který nevyžaduje žádné dodatečné zkoumání. Zkrátka, řečeno lapidárně - hned je vidět, kdo je jak blbej. Kromě toho to zatím funguje i na detekci podvodných reklam, spamu, phishingu a podobných radostí. I moje vlastní blbost se z toho dá krásně vyvodit.
Bez nalosti češtiny na středoškolské úrovni nelze vyučovat cizí jazyky na středoškolské úrovni.
Existují jazykové jevy, které v češtině vypadají podobně, a někdy dokonce téměř stejně, ale v cizím jazyce jsou velice (a někdy principiálně) rozdílné. Pokud žák nerozpozná, co je co, nedokáže to správně přeložit do cizího jazyka.
Především je nezbytně nutné si uvědomit, že mateřský jazyk je nedílně spjat s myšlením. Na to v žádném případě nestačí mechanické znalosti pravopisu, gramatiky a formálních pravidel slohu. Stejně tak je nutné vzít na vědomí neoddělitelné souvislosti mateřského jazyka a myšlení s jazykem a myšlením matematiky (původně geometrie). Školský kvazipozitivismus je od sebe ke škodě vzdělání nepatřičně "odřízl". Ta škoda se zdá být zanedbatelná (viz testy), ve skutečnosti je však nedozírná.
Bez nalosti češtiny na středoškolské úrovni nelze vyučovat cizí jazyky na středoškolské úrovni.
To asi fakt ne. Nejsem češtinář, ale když jsem se učil anglicky, tak se tam ty pojmy docela používaly...
mateřský jazyk je nedílně spjat s myšlením
Nepochybně. Dokonce bych řekl, že struktura jazyka je základem pro strukturu myšlení.
On se ten jazyk učí dřív a formuje mozek...
"Především je nezbytně nutné si uvědomit, že mateřský jazyk je nedílně spjat s myšlením. Na to v žádném případě nestačí mechanické znalosti pravopisu, gramatiky..."
Už je pozdě, neurovědci a jiní sluníčkáři nám vysvětlí, že je hlavní angličtina a basta.
Mě A MNĚ ...TAKOVÝ DETAIL?
Můj syn profesor chemie ignoruje shodu s přísudkem už léta a je to v pohodě. Když reaguju jsem otravný hmyz - jsem tchýně a učitelka - na odstřel:-)
Zajímavý rozhovor.
Samozřejmě je důležité, aby ve výuce českého jazyka byla vyvážena část nauková a tvůrčí, aby žáci mohli v praxi poznat, k čemu osvojené znalosti mohou využít a aplikovat je.
Bohužel je tu ale i jiný problém. A ten je v 1. třídách. Tam se někdy díky on-line zápisu dostali i žáci, kteří by měli mít raději odklad školní docházky.
Zakrytí obličeje velmi komplikuje nácvik správné výslovnosti a operativní logopedická opatření. Velkým problémem také je, že se nemůže před hodinou rozezpívat a nemůžeme dělat dechová a výslovnostní cvičení.
Bez alespoň základní znalosti gramatických, neřku-li syntaktických, pravidel jazyka českého není možné plně porozumět textu a už vůbec ne náročnější texty vytvářet. A to vůbec nemluvím o mnohdy velmi tristní slovní zásobě. Ze zkušenosti vím, že mnoho žáků má problém porozumět běžně používaným českým slovům. Neznají je, protože se s nimi nesetkávají. A kde taky? V televizi je neuslyší, na sociálních sítích už vůbec ne. A kniha? To je pro hodně lidí sprosté slovo.
Pane h.o.p.,
nevím, jestli učíte na 1. stupni, ale s dovolením Vám jenom chci napsat, že Vaše správné připomínky jsou součástí vyučování v naší třídě. Připravili jsme s kolegy různá cvičení na rozvíjení slovní zásoby, poznávání tvorby slova atd.
V dalších třídách na těchto základech osvojování gramatiky a syntaxe v kombinace s vlastní tvorbou žáka. Má to celkem zajímavé výsledky. V podstatě se dá dosáhnout toho, že talentovaný žák napíše vlastní práci o daném tématu.
Kde je mají slyšet? Zatím hodně zachraňovala škola, což nyní poněkud chybí.
Stejně je tomu se čtením knih. Když se žáky od 1. třídy bavíte o tom, co čtete, přinesete knihu a čtete z ní, pak mnozí začnou číst také.
"Bez nalosti češtiny na středoškolské úrovni nelze vyučovat cizí jazyky na středoškolské úrovni."
To není pravda. Cizí jazyk lze vyučovat zcela bez použití mateřského jazyka.
Dokonce je to vysoce žádoucí. Nepřekládat.
PŘIPOMÍNÁME RODIČŮM, že doma se jejich dítě musí naučit zázračná slova:
Dobrý den, dobrý večer, prosím, mohu?, promiňte, moc děkuji.
DOMA SE DÍTĚ MUSÍ ROVNĚŽ NAUČIT
chovat se čestně, nelhat, chovat se slušně, být přesné, neříkat sprostá slova, projevovat solidaritu, respektovat své přátele, staré osoby a profesory.
ROVNĚŽ DOMA SE MUSÍ NAUČIT
čistotě, nemluvit s plnými ústy, neházet odpadky na zem.
A DÁLE SE MUSÍ DOMA NAUČIT postarat se o své věci a nedotýkat se věcí ostatních.
MY VE ŠKOLE HO NAUČÍME
matematiku, vědy, zeměpis, dějepis, jazyky, tělesnou výchovu a pouze rozvineme výchovu, kterou dítě získalo.
Tolik z učitelské smlouvy z r. 1923.
Pane Tajný učiteli,
máte pravdu. Proto také v některých zemích filmy nedabují, ale dávají do nich pouze titulky, což také není špatný nápad. A angličtinu jsem se nejlépe skutečně učil, když jsem byl sám bez Walesu bez tlumočníka.
Možná tu bude ale asi rozdíl, jestli mi stačí cizím jazykem mluvit, nebo být např. specializovaný překladatel.
Okomentovat