Mlží se mi brýle a špatně se mi dýchá. Jsem rychleji unavená,“ povzdychne si redaktorce MF DNES Bára z deváté třídy základní školy v Hradci Králové na Novém Hradci. „Občas se mi motá hlava. Máme otevřený okna, ale to moc nepomáhá. Ani není moc rozumět učitelům, nebo když jim něco říkáme my, tak musíme pomalu křičet,“ popisuje Nikola, která stejně jako její spolužačka nechápe, proč musejí mít roušky ve třídě, když ne v tělocvičně, kde jsou děti promíchané s jinou třídou. „Máme tělocvik společně s holkami z osmičky. Tam roušky nemáme, pak přijdeme do třídy a musíme si je zase vzít,“ diví se žákyně.
Dýchání a artikulace je problém i podle její vyučující. „Dá se to vydržet, ale bylo by to lepší bez nich. Na dětech je vidět, že jsou z roušek rychleji unavené. Jsme ale rádi, že vůbec můžeme učit a nemusíme být na distanční výuce,“ říká při hodině učitelka hradecké základky.
Ředitelka MŠ Montessori a ZŠ v Berouně Petra Illnerová na své škole roušky při výuce nevyžaduje. „Při celodenním nošení neplní svou funkci, neboť je více špinavá než chránící. Děti nosí roušky po kapsách, válí je v aktovkách nebo po třídě. Je škoda, že nařízení jsou často velice vzdálená od reality života dětí ve školách,“ vysvětluje ředitelka.
Rozdílné názory na roušky ve školách panují nejen mezi učiteli, ale logicky i mezi rodiči. Někteří kvůli nim dokonce píší dětem omluvenky... Podle šéfa Asociace ředitelů základních škol Michala Černého nicméně převažuje počet rodičů, kteří roušky ve školách vítají. „Skoro na každé škole jsou rodiče, kteří si stěžují, že jejich dítě nemůže dýchat. Ale není jich mnoho, jde o jednotlivce. Naopak převažují rodiče, kteří mě prosí, ať se roušky nosí co nejvíce. Protože mají strach o své děti,“ říká.
Celý text naleznete zde
.png)
29 komentářů:
Překvapivě.
Ono vzít si volnější roušku, šálu či šátek by bylo nad jejich chápání.
Křičet o přestávce nevadí, ale s rouškou vadí?
Jak to dělají v zemích, kde jsou roušky povinné všude, i v TV či Hv.
Co dělají učitelé občanské výchovy, jak jím vysvětlují význam roušek, ohleduplnost k okolí? Nebo se to už neučí? Možná se učí o parlamentu a demokracii a ne jak přežít. Není to náhodou klíčová kompetence o které se stále žvaní, ale nikdo ji nerozvíjí.
@mirek vaněk: Rouška po provlhnutí (cca 15 minut) skutečně nefunguje. Naopak díky provlhnutí při každém nádechu strhnete do plic všechno, co se na ní kdy zachytilo. Kromě toho na to děti sahají atd. a vnitřní stranu si chtě nechtě pěkně olízají (obvykle přímý kontakt se rty + vlhkost).
Protože v divadlech (kde se sedí dokonce blíže, než ve třídě) se nákaza prakticky nešíří, ve třídě to bude podobně. Pochopil bych krátkodobé nasazení třeba při průchodu šatnami apod. Takhle si to různě kreativně uvolňují nebo dávají pod nos.
Navíc rouška je fetiš konzervativců, co nevěří na vzdušný přenos aerosolem (tj. kapičky pod hranicí viditelnosti, resp < 3-5 μm), i když se o něm dočtete v každé dokumentaci k FFP3 respirátoru.
A proto pane Keršlagere bojujte raději za respirátory FFP3 pro každého učitele v dostatečné zásobě. Nás tu nepřesvědčujte, přesvědčujte vládní představitele a opoziční politiky. Ostatně, neslyšel jsem z jejich strany žádnou podporu pro učitele.
"Protože v divadlech (kde se sedí dokonce blíže, než ve třídě) se nákaza prakticky nešíří, ve třídě to bude podobně."
Ježíšikriste, vnímáte pane Keršlágere, vůbec realitu kolem sebe?
Eva Adamová
Kolega MK se nám prostě zasekl a přes to vlak nejede.
Paní Adamová, byl bych radši kdybyste jako fyzikář uznala svůj fyzikální omyl (v jiné diskuzi) a omluvila se za osobní osočování a urážky na moji adresu. Snad to jednou dokážete. Co se týká těch divadel, viz zde, ovšem už jsem to dokládal několikrát. Další zdroje stejného významu si najděte pomocí Google. Děkuji.
@Unknown: Nosit respirátor až do smrti (a měnit ho po pár desítkách minut) je ve škole absurdní a není to řešení. Kromě toho se COVIDem nakazíte spíše kontaktně a respirátor pro vás je spíše méně důležitá ochrana.
Španělská chřipka (zabíjející hlavně mladé!) přestala být problém po 2 až 3 letech (a miliónech mrtvých). Tak to bylo i bude (COVID je mnohem mírnější). Nejhorší je smrt vyděšením (a jestli to nepřežiji já, jsem s tím srozuměn).
"...byl bych radši kdybyste jako fyzikář uznala svůj fyzikální omyl..."
Tím fyzikálním omylem myslíte to, že teplý a suchý vzduch pojme více vlhkosti než vzduch vlhký a studený? Panebože.
"Co se týká těch divadel, viz zde, "
Nechcete se spolu se svou třídou přestěhovat někam do divadla a pilotně to vše ověřit?
"Kromě toho se COVIDem nakazíte spíše kontaktně a respirátor pro vás je spíše méně důležitá ochrana."
Běžte to říct lékařům do nemocnic a uvidíte, jak s Vámi vyběhnou.
"Nejhorší je smrt vyděšením"
Vyděšená jsem spíš z Vás, než z Covidu, a to dlouhodobě a nejen, co se týká názorů na Covid.
Ale, paní Adamová, vy jste zapomněla, že ve vašem vlastním odkazu bylo vysvětleno, že vzdušný přenos je nepravděpodobný? A nebo se vám to najednou prostě jen nehodí?
Tvrdila jste, že větrání a suchý vzduch bude v chladném období problém. Ne není to problém a dokonce je v zimě v paneláku (ústřední topení) sušší vzduch, než v létě. Fyzikální vysvětlení jsem vám poskytl. Prosím, zamyslete se nad ním. Děkuji a nashledanou.
BTW: Neoslovujte mne prosím Panebože. Ne žže by se mi to nelíbilo, ale boží jméno se nemá brát nadarmo. Děkuji.
"Ale, paní Adamová, vy jste zapomněla, že ve vašem vlastním odkazu bylo vysvětleno, že vzdušný přenos je nepravděpodobný? A nebo se vám to najednou prostě jen nehodí?"
A tak už dost pane Keršlágere, legrace skončila!!! V článku je uvedeno následující:
"Dostupné údaje o tom, jak se SARS-CoV-2 přenáší, jsou stále omezené. Míra důkazů se však jeví neslučitelná s aerosolovým přenosem SARS-CoV-2 zejména v dobře větraných prostorech. To v praxi znamená, že udržování vzdálenosti dvou metrů od ostatních lidí a nošení lékařských roušek, vysoce kvalitních látkových roušek nebo obličejových štítů, pokud není možné být od zdroje vzdálený 2 metry, by mělo být přiměřenou ochranou k minimalizaci šíření SARS-CoV-2 (samozřejmě s častou hygienou rukou, čištění prostředí a optimalizací vnitřního větrání).
Jistě, v biologických systémech je jen zřídka něco absolutního. Lidé tedy produkují jak kapénky tak aerosoly a přenos může probíhat širokou škálou možností. Dokonce i lékařské roušky pravděpodobně poskytují určitou ochranu před aerosoly. Závěrem tedy nelze říct, že na bázi aerosolu k přenosu nikdy nedochází, ale bilance aktuálně dostupných důkazů naznačuje, že tento přenos není na velké vzdálenosti dominantním způsobem přenosu SARS-CoV-2."
a celý článek byl o tom, zda ve vzduchu jde převážně o přenos kapénkami nebo aerosolem, nikoli o nepravděpodobnosti přenosu vzduchem.
"Tvrdila jste, že větrání a suchý vzduch bude v chladném období problém."
A ještě jednou dost, pane Keršlágere!!! Napsala jsem, že v nadcházejícím období, kdy má být chladno a má pršet, bude mít větrání nižší účinnost než mělo v uplynulých třech týdnech, kdy bylo teplo a sucho.
Pan Keršlager je epidemiolog, virolog, hygienik,..., mám obavy, že jen učitel. Nechme vyjadřování o SARS-Cov-2 jen odborníkům. Jako matematik se taky nevyjadřuji o matematických algoritmech v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín.
Stěžují si jednotlivci. Mnohé rozmazlené dětičky naprosto nechápou pojem mezilidské solidarity a mnozí učitelé je v tom vehementně podporují. Sobectví nejvyššího řádu.
To je těžký. Oni zase asi vnímají jako bezohlednost, když je někdo nutí, aby měli až osm hodin denně roušky. Třeba si myslí, že by se to dalo řešit i jinak. Třeba si myslí, že místo těch osmi rouškohodin by bylo možné volit schůdnější cesty. Třeba by se měl brát v úvahu i jejich hlas. Třeba by se jich měl někdo zeptat. Třeba!
Každopádně vyjádření typu „mnohé rozmazlené dětičky naprosto nechápou…“ budou patrně značně kontraproduktivní. Takovéto řeči nejsou příliš moudré, pane Fandomoudrý.
U vás doma rozhodují děti, pane Lukáši? U nás ne. U nás děti vychováváme, protože víme, že nemají zkušenosti a neznají svět.
Pokud někdo vnímá bezohlednost vůči druhým, je na správné cestě. Pokud někdo dokáže vnímat pouze bezohlednost vůči sobě, je třeba mu občas některé věci prostě nařídit a nediskutovat. Většina spadá snad do té první kategorie, ale to nemění nic na tom, že mnoho lidí je v té druhé.
"Pan Keršlager je epidemiolog, virolog, hygienik,..., mám obavy, že jen učitel. Nechme vyjadřování o SARS-Cov-2 jen odborníkům. Jako matematik se taky nevyjadřuji o matematických algoritmech v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín."
Přesně tak. Každý instalatér u nás ví, co je blbost a co ne a sám si určuje, co bude dodržovat a co ne. A proto na východ od Německa prostě musí být režimy o něco striktnější. Nemáme tady prostě nějak tradici dodržování společenských norem. Stačí se podívat na silnice.
Dnes jsem viděl matematické modely šíření infekce a jaký je vliv roušek na šíření. Mimochodem, že roušky omezují šíření infekčních chorob přenášených kapénkami se ví dávno a také se dávno používají třeba při imunosupresivní léčbě. Hygienici na to mají mraky i starších studií. Keršlágerova domácí tvorba je krásná, ale je třeba ji brát s velkými rezervami.
"Stěžují si jednotlivci. Mnohé rozmazlené dětičky naprosto nechápou pojem mezilidské solidarity a mnozí učitelé je v tom vehementně podporují. Sobectví nejvyššího řádu."
Přesné. Ale těm sobcům to prostě nevysvětlíte. Kde nic není, ani smrt nebere. Snad nějakými elektrodami, by se to dalo "neuromodulovat", ale to je spíše hudba budoucnosti.
Tak dost, pane Doležele, elektrodami si "neuromodulujte" někde jinde!
Pavel Doležel: U vás doma rozhodují děti, pane Lukáši? U nás ne. U nás děti vychováváme, protože víme, že nemají zkušenosti a neznají svět.
Zase už jste tak trochu mimo téma, pane Doležele. V kontextu své reakce na komentář pana Fandymoudreho říkám: Oni, tj. „mnohé rozmazlené dětičky a mnozí učitelé“, zase asi vnímají…
A jinak, u nás vychováváme děti tak, že než jim něco nařídíme, tak s nimi diskutujeme.
Pavel Doležel: Snad nějakými elektrodami, by se to dalo "neuromodulovat"
Je to ale s vámi, pane Doležele, marné snažení. Mám pocit, že právě vy docela naplňujete kritéria pro člověka, kterému – jak říkáte – „je třeba občas některé věci prostě nařídit a nediskutovat“.
A jinak, u nás vychováváme děti tak, že než jim něco nařídíme, tak s nimi diskutujeme.
My diskutujeme jen tehdy, když se děti ohradí. Nechceme, aby si život komplikovaly zbytečnými diskuzemi o nesmrtelnosti chrousta. Uznáte, doufám, že je mnoho věcí, které musíme dodržet bez diskuze, aby mezilidská solidarita fungovala. Pokud tedy rozumíme stejně slovu diskuze a nezaměňujeme ho s vysvětlením. Zrovna vidím reportáž o "řidičích", kterým na silnicích překáží vozidla autoškoly.
Pane Jirko, jenom stručně dvě věci, kterými bych se možná trochu vymezil vůči vašim tvrzením. Možná ale taky ne, třeba si myslíme to stejné.
První
Diskutujeme. Chceme, aby si děti takto komplikovaly život. Nechceme, aby nám z nich – s odkazem na nedávný článek Karla Lippmanna na České škole o apoetickém světě – vyrostly bubeníčci na plechový bubínek.
Druhá
Mezilidská solidarita je diskuze.
Oprava: vyrostli bubeníčci
"Nejhorší je smrt vyděšením."
To je jedno z nejblbějších klišé, jaké jsem v poslední době zaslechl. Samozřejmě, jak už to tak bývá u těchto pseudoargumentů, jsou zcela hloupé a nepravdivé.
1) Smrt z vyděšení je u zdravého člověka prakticky nesmyl. Člověk může zemřít na infarkt, mrtvici, krvácení do mozku, nebo trombolii, ale vždy je za tím nějaký patologický stav.
2) Sebevražda pochopitelně není smrtí z vyděšení.
3) Smrt na infarkt těžko považovat za nejhorší. Daleko horší je třeba smrt na akutní nemoc z ozáření, smrt na tetanus, vzteklinu, nebo třeba ubodáním.
Mám dojem, že kdyby se tady rozjela celosvětová pandemie třeba nějaké zmutované eboly s vysokou virulencí, tak pan Keršláger nám ze svého hnízdečka bude dále vysvětlovat, že netřeba nic činiti, netřeba se plašiti, neb nejhorší ze všeho, je smrt z vyděšení. Nevím, kam někteří chodí na tyhle blbosti.
"Diskutujeme. Chceme, aby si děti takto komplikovaly život. Nechceme, aby nám z nich – s odkazem na nedávný článek Karla Lippmanna na České škole o apoetickém světě – vyrostly bubeníčci na plechový bubínek."
Hm. Pro mě diskuse sama o sobě není žádná hodnota. Tady diskutujeme léta a výsledek čistá nula. Ti, co byli blbí, blbí zůstali, ti, co byli nevzdělaní, nevzdělaní zůstali a nikdo se v zásadě ze svých původních představ nehnul, ať už byly jakkoliv uhozené.
U nás se uplatňuje autorita přímo úměrná odpovědnosti. Nechceme, aby nám z dětí vyrostli ublábolení povrchní pitomci, kteří místo řešení problémů, problémy zásadně jen pojmenovávají, nebo o nich jen diskutují.
„Nejhorší je smrt vyděšením“ je frazém.
Rada: chce to jiný, poetičtější přístup.
Rada: Chce to trochu myslet. Především pak hlavou.
Poetičtější přístup si nechte do márnice. Tam se možná bude hodit.
Souhlasím, že člověk má myslet. A tak teda myslete: můžete třeba zkusit pouvažovat o tom, co je to ten frazém!
Nesouhlasím, že některé způsoby myšlení, třeba to poetické, by si měl člověk nechávat až na někdy. Není třeba se ho bát – „nejhorší smrt je vyděšením“!
Jistě. Diskutovat je třeba.
"Milé děti, to červené světlo na přechodu znamená, že máte zůstat stát a nesmíte přecházet. Jaký na to máte názor?" ...
„nejhorší smrt je vyděšením“
Představuji si, jak by taková věta asi působila ve skupině nastupujících do "dobytčáku" směr Osvětim. A jak by asi působily výzvy k poetickému přístupu.
Některé "frazémy" jsou prostě blbé.
A v kontextu situace, kdy jde o zdraví a o život, to platí dvojnásob.
Pane Poste.restante, k vašemu výstupu:
1. Diskuze je mj. ochota podívat se na věc i očima druhého. Co tím myslím? Viz například můj komentář z 28. září 2020 12:45, kterým jsem sem v této věci vstoupil.
2. „Některé "frazémy" jsou prostě blbé,“ říkáte. To máte jistě pravdu. Ten, o kterém tady mluvíme, ale blbej není. A víte proč? Použiju-li váš způsob argumentace, tak prostě proto, že tento je prostě dobrej.
3. Když byla maminka na „cestě k „poslednímu“, mívala panické stavy. Když to šlo, snažil jsem se ji v tom nenechávat samotnou. Určitě aspoň jednou jsem „poetickým“ způsobem „argumentoval“ i „nejhorší smrtí z vyděšení“. Nebrala to jako cynický, bezcitný útok. A k tomu svému poslednímu cíli nakonec došla velmi klidná.
4. Rád bych se vás zeptal: Co a jak byste vy říkal té vámi zmíněné „skupině nastupujících do "dobytčáku" směr Osvětim“? Můžete být prosím co nekonkrétnější?
5. Bylo by skvělý, kdybyste se už konečně svobodně rozhodl nebýt anonymem. Nejhorší smrt je vyděšením!
1. Diskuze je mj. ochota podívat se na věc i očima druhého. Co tím myslím? Viz například můj komentář z 28. září 2020 12:45, kterým jsem sem v této věci vstoupil.
Do diskuse jste "vstoupil" textem:
To je těžký. Oni zase asi vnímají jako bezohlednost, když je někdo nutí, aby měli až osm hodin denně roušky. Třeba si myslí, že by se to dalo řešit i jinak. Třeba si myslí, že místo těch osmi rouškohodin by bylo možné volit schůdnější cesty. Třeba by se měl brát v úvahu i jejich hlas. Třeba by se jich měl někdo zeptat. Třeba!
Váš text je samé "asi" a "třeba".
To lze pochopit spíše tak, že pouze spekulujete, místo abyste se sám zeptal.
Já to, zřejmě na rozdíl od Vás, skutečně udělal a tudíž nemusím spekulovat, protože názory alespoň malého vzorku znám.
A mimochodem, pletete se opakovaně.
Diskuse není "mj. ochota podívat se na věc i očima druhého".
Diskuse je (mimo jiné) spíše "ochota vyslechnout názor druhého". Diskuse může skončit i bezvýsledně a bez vzájemného pochopení.
"Ochota podívat se na věc i očima jiného" je spíše předpokladem pro vzájemné pochopení.
Pokud je toho člověk schopen, k diskusi pak často vůbec nemusí dojít. Protože případné argumenty protistrany si dokáže člověk sám domyslet a potřeba druhého názor vyslovit tak vůbec nemusí vzniknout. Ale málokdo je toho schopen.
2. „Některé "frazémy" jsou prostě blbé,“ říkáte. To máte jistě pravdu. Ten, o kterém tady mluvíme, ale blbej není. A víte proč? Použiju-li váš způsob argumentace, tak prostě proto, že tento je prostě dobrej.
Promiňte, ale dost dobře nechápu, proč píšete o "mém způsobu argumentace". To má být jako pokus udělat ze mne hlupáka tím, že argumentuju hloupě?
Nejsem si vědom, že bych napsal nějaký argument. - To se musí? :-)
Jen jsem uvedl svůj názor. Aniž bych jej podpořil nějakým argumentem.
Hlavně proto, že jsem neměl na nějaké složité vysvětlování čas. A navíc si nemyslím, že si to tento "frazém" vyžaduje a zaslouží.
Pokud ale argument chcete, pak uvedu ten nejjednodušší.
Tento frazém je prostě lživý. Posouvá význam do takové krajnosti, až výsledek působí nejenže nepravdivě, ale dokonce absurdně. Pro každého, kdo se se skutečnou smrtí v životě potkal.
Smrt vyděšením není nejhorší. Není ani zdaleka srovnatelná s jinými, mnohem horšími způsoby smrti. Otázka je, do jaké míry je vlastně vůbec smrt vyděšením možná.
Když už bych chtěl posloužit na místě pana Keršlágera nějakým rčením, napsal bych třeba "žít ve strachu znamená žít jen napůl".
3. Když byla maminka na „cestě k „poslednímu“, mívala panické stavy. Když to šlo, snažil jsem se ji v tom nenechávat samotnou. Určitě aspoň jednou jsem „poetickým“ způsobem „argumentoval“ i „nejhorší smrtí z vyděšení“. Nebrala to jako cynický, bezcitný útok. A k tomu svému poslednímu cíli nakonec došla velmi klidná.
Měl jste zřejmě štěstí v tom, že Vaše maminka byla velmi chápavá a tolerantní.
Mimochodem, já o žádném cynickém a bezcitném útoku nepsal.
4. Rád bych se vás zeptal: Co a jak byste vy říkal té vámi zmíněné „skupině nastupujících do "dobytčáku" směr Osvětim“? Můžete být prosím co nekonkrétnější?
S tématem debaty to sice ani v nejmenším nesouvisí, ale budiž.
Říkal bych, že si musíme navzájem pomáhat.
A že máme mít víru.
5. Bylo by skvělý, kdybyste se už konečně svobodně rozhodl nebýt anonymem. Nejhorší smrt je vyděšením!
Několikrát jste měl možnost si v diskusích, kterých jste se účastnil, přečíst mé důvody.
Dobře víte, že chráním nikoliv sebe, ale své přátele a blízké.
A že tak činím na základě jejich (nikoliv mé) neblahé zkušenosti
V tomto kontextu nemohu Vaši zmínku o "smrti vyděšením" chápat jinak nežli jako trapnou a nedůstojnou. Nedůstojnou dokonce i Vás.
Čtěte líp! Jste, pane Poste.restante, docela dost mimo.
• „Třeba“ nebylo výrazem „spekulování“, ale výzvou k pohledu z druhé strany. Výzvou k určité formě nadhledu.
• Nejde o to, jestli byla maminka „tolerantní“, ale o to, že byla schopna nadhledu.
• Souhlasím (pokud jste to tak myslel, pokud ne, pak souhlasím s těmi, kdo to tak myslí), že pro člověka, který jde vstříc své smrti, nemá platit „Zanechte naděje, kdo vstupujete!“. Poetické „nejhorší smrt je vyděšením“ může/má být doprovázeno tím, o čem píšete: „Říkal bych, že si musíme navzájem pomáhat. A že máme mít víru.“ V tom všem je taky to, o čem je zde řeč – nadhled.
• „Nepravdivost“ a „absurdita“ jsou občas nedílnou součástí frazémů (vzpomeňte třeba na milé rčení „pověsit někoho za koule do průvanu a pořádně rozhoupat“). Tipněte si proč.
• No a s tou vaší anonymitou, to je samozřejmě vaše věc.
Statečné řeči schovaného anonyma typu „V tomto kontextu nemohu Vaši zmínku o "smrti vyděšením" chápat jinak nežli jako trapnou a nedůstojnou. Nedůstojnou dokonce i Vás“ si nechte od cesty a ať se vám daří.
Okomentovat