EDUin: Potřeby dítěte mají mít přednost i při vzdělávání na dálku

Uzákonění povinnosti pro školu, aby pro své žáky v době krize zajistila vzdělávání, je logický krok. Odstraňuje základní nejistotu, na kterou narážely školy, rodiče a s nimi sami žáci během jarního uzavření škol - totiž zda je účast na školní výuce vedené na dálku povinná, nebo se jí dítě účastní dobrovolně a škola účast na ní nemůže vyžadovat. Během jarní koronakrize tak výuka na dálku organizovaná za obrovského nasazení učitelů i rodičů probíhala v právním vakuu.

Vláda v této souvislosti uvažuje o masivním dovybavení škol technikou, která by učitelům umožnila v případě potřeby vzdělávat v co největší míře online. Přesto je dobře, že novela nezavádí povinnost online vzdělávat, ale povinnost vzdělávat na dálku, a to tak, aby to odpovídalo potřebám konkrétních žáků a studentů. Sama změna legislativy neodstraní překážky, s nimiž se zejména děti ze znevýhodněného prostředí musí za situace, kdy jsou školy uzavřeny, vyrovnat. Patří k nim nejen přístup k počítači a připojení k internetu, ale například i podpora dospělých při učení nebo pomoc s organizací času.

Bylo by zároveň nanejvýš vhodné, aby každá škola měla s ohledem na své individuální podmínky zpracován pandemický plán, tedy posloupnost kroků, které je třeba udělat v případě omezení provozu školy, s jasně stanovenou odpovědností konkrétních lidí za tyto kroky tak, aby přechod na distanční výuku byl co nejméně problémový.

“Je dobře, že stát reaguje na jarní právní vakuum v oblasti distanční výuky. Vítám i to, že novela pamatuje na nedigitalizované děti a školám ukládá povinnost zajistit pro ně výuku alternativními cestami. Nezbývá než si přát, aby při případném znovuzavírání škol měli učitelé na paměti, že každý žák má jiné podmínky, a snažili se bojovat o zapojení úplně každého žáka do distanční výuky podobně, jako to dělají ve škole”, říká programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký.


Celý text naleznete zde