„Informatika je v našem vzdělávacím systému úplně upozaděna. S dotací jedné hodiny na prvním a jedné hodiny na druhém stupni je to něco, co modernímu světu vůbec neodpovídá. Kdyby to byla jedna hodina v každém ročníku, bylo by to fajn. Probíhají revize rámcových vzdělávacích programů v oblasti informatiky, ale probíhají už spoustu let a zatím jsme se výsledku ani navýšení počtu hodin nedočkali,“ říká učitelka matematiky a informatiky Štěpánka Baierlová v rozhovoru pro online deník Aktuálně.
 |
| Štěpánka Baierlová (bumeeting.cz) |
Přitom až děti vyjdou ze školy, setkají se s ICT, ať budou dělat dělníka, nebo šéfa firmy…
Je to obrovské téma, oblast, kde nám ujíždí vlak. Existují školy, které už odmítly čekat a rozhodly se samy zespoda s tím něco dělat. To je fajn, ale chybí tomu celková koncepce. Považuji to za velký dluh, který tady stát má vůči vzdělávání.
Řadu let jste učila na osmiletém gymnáziu. Co říkáte debatám o tom, že víceletá gymnázia jsou elitářská, a že odchod dětí na gymnázium zabíjí úroveň druhého stupně ZŠ?
Tyto diskuse sleduju a trochu mě překvapují. Nedovedu si představit, jak nám zrušení víceletých gymnázií pomůže zlepšit výuku na druhém stupni. Spíše bychom měli začít právě na tom druhém stupni a hledat, kde je tam zakopaný pes, co je potřeba změnit. Třídy jsou přeplněné, což tolik nevadilo v dobách, kdy převládal frontální typ výuky. Ale velké množství dětí velmi ztěžuje diferencovanou výuku a skupinovou práci. Já učím matematiku ve třídě, kde je třicet dětí, deset z nich jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve chvíli, kdy se třída ještě rozroste o ty, kteří by byli na víceletém gymnáziu, nůžky se ještě více rozevřou...
Vy ve svých hodinách matematiky na základní škole provozujete tzv. diferencovanou výuku, máte i diferencované testy, jedete tedy různým tempem pro různě rychlé žáky. Jak vám to funguje?
Na diferencované testy jsem docela pyšná, fungují nám skvěle. V diferencovaných testech si každé dítě může vybrat obtížnost zadání u každého příkladu. Trochu tím na ně přenáším odpovědnost, aby si v testu našly úkoly, které pro ně budou splnitelné a zároveň budou tak trochu i výzvou.
Celý rozhovor naleznete zde
.png)
54 komentářů:
Spousta rozumných názorů i trocha aktivismu. Konečně nějaký učitel, kterž ví o čem mluví.
Většina učitelů nejsou a nebudou informatici. Budou uživatelé ICT a to je sakra rozdíl.
Pane Vaňku, máte samozřejmě pravdu, jako téměř vždy, nicméně já považuji za nesmírně důležité, aby základním kurzem programování fakt prošli všichni. To je nepřenositelná zkušenost. A je jedno v jakém jazyce. Není to o tom, že by pak ze všech měli být programátoři, ale o exaktním myšlení. Jestli jste někdy četl nějaký traktát od pana Lippmanna, tak snad víte, o čem mluvím.
Pane Doležele - dobrá ukázka Vašeho stylu diskuse. Vy si snad myslíte, že to je osvěta, ten Váš důsledný neústupný boj proti hlouposti a nominálním mozkům. Ale ve skutečnosti je to jen zcela zbytečná až trapná a komická útočnost a agresivita.
Diskutujte, prosím věcně a bez osobních útoků.
Pane Komárku, váš styl diskutování jsou padesátá léta tuhého stalinismu. Jde o věc a ne o ublíženost jednotlivců. My učitelé se musíme starat o pokrok a neustupovat. Chytrost věcí alias smart je dána kódem. Svět na nás nebude čekat, naše společnost bude tak chudnout a chudnout. Informačně gramotní musíme být všichni tzn. číst, psát, počítat a oslovit v dnešním digitálním světě. S tou informační gramotností mají problémy i tzv. ajťáci, od kterých by se očekávalo trochu více, informační inteligenci v době umělé inteligence a strojového učení.
Aha, Zkušený učiteli. Váš styl je pro mě tak trochu Da Vinciho kód...
A myslíte že v 50. letech šlo o střet s agresivitou, neslušností, argumenty ad hominem, urážkami?
Pane Komárku, pomohu Vám vtipem z totalitní doby. Co je komunismus? Zatraceně draze zaplacené vítězství na zdravým rozumem. Nezdá se Vám, že ten vtip platí dodnes v jiné obměně.
Nepomohl jste mi, Zkušený učiteli. Ale ani jsme o pomoc nežádal. Jen jsem se na něco ptal...
Souhlasím, že základním kurzem programování by měli projít všichni žáci. Jen je třeba definovat rozsah základního kurzu. Ze zkušenosti vím, že Hodina kódu dá většině z nich dobrý přehled o tom, kolikrát byli pro vtipnou kaši. Pokud přidám seznámení se Scratchem a naučím je v prostředí pracovat, považuji to za maximum pro všechny. Pak už začíná trápení těch, kteří si nešli přidat. Pro ty, které programování zaujalo, máme volitelné předměty, kroužky atd.
Představa číhajícího Komárka ve mně budí lítost. Diskutujte k věci! Příklad pana Doležela má opodstatnění a dobře mu rozumím. Vaší snaze nikoliv. Na výchovu jsme měli rodiče. Odpověď na tuto část nepotřebuji. Dávno ji znám.
Na druhou stranu bych rád znal názor kolegů, kteří učí nebo znají požadavky praxe, na výuku programování. Pan Doležel už se vyjádřil.
Jirko
Pan Doležel prostě zbytečně uráží. To je celé.
A Vy jste ostatně také zbytečně rádoby vtipně expresivní a neslušný...
Pan Doležel dává polopatě to, co vám a vašim milcům není na první přečtení zřejmé. Ve škole to děláme stejně. Ani učitelé nemohou být sterilně aktivisticky korektní. Nikdo by jim nevěřil, že také prdí.
Vaše hodnocení předám mamince. Snad nebude smutná.
Hezký den!
Jirko
Věřím, že Vaše maminka Vás má ráda bez ohledu na některé Vaše výkony v diskusi. Mějte se hezky!
Jsem IT učitel, který roky učil programování, podělím se tedy se zkušenostmi s kolegy učiteli. Já jsem se setkal s nulovou podporou vedení školy, svých IT učitelů kolegů, ale i velkých IT firem. Ty dávno nemají zájem o vzdělávání, ale marketingově podpořit prodej svých produktů.
Programování je na tom stejně jako matematika, moc náročné na logické myšlení. Zde navíc musíte vytvářet něco od nuly s přidanou hodnotou. Slýchával jsem často od studentů názory. Dělat vývojáře je stresující, to dělat nebudu. Já osobně jsem udělal řadu skutečně velkých úspěšných projektů. Dívám-li se zpátky, tak jsem do každého z nich dal vždy kus svého srdce. Byly to roky 60 až 70 hodin týdně na úkor rodiny.
Oblíbené přesněji zprofanované Komenského rčení škola hrou není zárukou, že žáci budou umět překonávat problémy v práci. Neskončí s prací, když je to už přestane bavit.
Na závěr rčení: Bad programming is easy. Dummy learns it in 21 days.
Volně přeloženo: Špatné programování je snadné. Hlupák se to naučí za 21 dní.
Obtížnosti programového díla dobře ilustruje Google Gmail. Tento program má jeden milión JavaScript řádků. Když to vytisknete, tak je to stoh papíru od podlahy k vašim očím.
Pane Komárku, vy jste hodnej, až to bolí. Jak už tu mnoho lidí napsalo přede mnou, hlavně abyste nás neudobřil k nesvobodě a pak k smrti.
Jirka
Tak invenčně to tady ještě nikdo nepsal. Ale věřím, že tak labilní nejste a že máte řadu možností, jak se takovým koncům vyhnout. Držím palce!
"Oblíbené přesněji zprofanované Komenského rčení škola hrou není zárukou, že žáci budou umět překonávat problémy v práci. Neskončí s prací, když je to už přestane bavit."
Nejen zprofanované, ale i špatně pochopené.
Termín škola hrou popisuje Komenského systém výuky, který nemá nic společného s hraním, jak je často chápáno. Jde o hraní na divadle, kdy si látku děti předříkávaly jako v divadle.
Děkuji za odpověď. I vy potvrzujete, že tvořivé programování je jen pro výjimečné lidi.
Pane Jirko. Vítejte v klubu zdejších výjimečných lidí a mistrů všeho, jen doufám, že nás všechny neuprogramujete do němoty.
No a vy tajnej, zase vítejte v klubu zdejších primitivních povrchních frustrátů a Mistrů sedmdesátera sedmera umění.
Pánové, zkuste, prosím zavítat do klubu slušně a věcně diskutujících. Děkuji a těším se!
Až nyní jsem se ke své škodě dočetl, jak zde zapřísáhlí popírači existence vágního světa s nevšední zálibou tento svět navštívili a navštěvují, k němu se autoritativně vyjadřují, ovšem "pravdivostní optimalizace jeho vnitřní vágnosti" přitom naprosto nedbají. Je to pochopitelné, vždyť správné poznání je vždy zcela exaktní. Světu navzdory. Ovšem, jak je z jejich výroků patrné, ve vágní skutečnosti se zcela ztrácejí, což evidentně ohrožuje jejich sebejistoto a jejich sebevědomí. Není divu, že s těmi, kdo jim to způsobili, se touží nekompromisně vypořádat. Do značné míry ale za své bloudění nemohou. Zřejmě je až příliš ovlivnil proces kvazipozitivistického "vzdělávání" se svými psychologickými důsledky. Jedním z nich je nutkavá potřeba čehosi, co se blíží orwellovskému pojmu vaporizace (v přeneseném smyslu slova znamená přizpůsobení skutečnosti, zejména historie, určitým ideologickým potřebám odstraněním toho, co se pro ně nehodí). Pánové Doležel, Jirka a Zkušený učitel sice neodstraňují (to naštěstí nejde), jen upravují podle svých potřeb význam řečeného nebo se mu úplně vyhýbají. Z člověka smýšlejícího jinak než oni tak udělají ke svému potěšení jakéhosi hastroše. Názorně tak "v malém" ukazují, jak vznikají "velké" moderní ideologie. Kvazipozitivismus stojí u jejich zrodu. Pozitivismus je filosofie a teorie vědecká. Kvazipozitivismus, vzniklý nešetrným překročením jeho mezí, je moderní protoideologií ("proto" znamená "první"). Může mít podobu úsměvnou (jako v našem případě) i vážnou (někdy až příliš).
Ještě jsem zapomněl. Výuka programování, pokud je založena na myšlení a porozumění, je jistě účinným prostředkem k potlačení kvazipozitivismu.
Je dobře, že dnešní diskuze byla k věci a s porozuměním.
Netuším, jak jsem uvedl Tajného učitele v omyl.
Vítejte v klubu zdejších výjimečných lidí a mistrů všeho, jen doufám, že nás všechny neuprogramujete do němoty.
Pak se nedivte, že to někteří zkouší polopatě a s jednoduchými příměry. Pro jistotu ještě jednou.
Souhlasím, že základním kurzem programování by měli projít všichni žáci. Jen je třeba definovat rozsah základního kurzu. Ze zkušenosti vím, že Hodina kódu dá většině z nich dobrý přehled o tom, kolikrát byli pro vtipnou kaši. Pokud přidám seznámení se Scratchem a naučím je v prostředí pracovat, považuji to za maximum pro všechny. Pak už začíná trápení těch, kteří si nešli přidat. Pro ty, které programování zaujalo, máme volitelné předměty, kroužky atd.
Našel by se ještě někdo se zkušeností za katedrou nebo se znalostí požadavků praxe, kdo by obohatil mou zkušenost a pomohl mi připravit se na další školní rok?
Budiž mi přičteno k dobru, že po většinu času mlčím a chodím sem už jen proto, že důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha dál bojuje s „obry“ aby zachránil i mne. I učitel se musí stále učit a nesmí být lhostejný.
Pane Lippmanne, v mém případě se mýlíte. Věc je mnohem jednodušší. Příspěvkům pana Doležela rozumím, a proto o nich mohu přemýšlet. V těch Vašich se ztrácím. Pokud je to rozsahem Vašeho vzdělání, pak pamatujte i na nás nedovzdělané a přizpůsobte svůj výklad. Pro učitele je to přece denní chléb. Pravda nikdy jsem neučil na výběrové škole, tak se možná mýlím.
Pane Jirko,
já měl tu čest sedět v jednom kabinetě s člověkem skutečně geniálním. Jeho schopnost mluvit tak jednoduše, že princip fungování "sluníčka" (tento termín používal místo výrazu "hvězda spektrální třídy G2 dominantní v solárním systému") pochopili všichni, byla fascinující.
Pane Jirko,
píšete, že se v mých příspěvcích ztrácíte. To Vám přirozeně nemohu vytýkat. Jen je mi trochu divné, že moji žáci, a to i ze dvou odborných škol (zdravotka, průmyslovka), se v mých výkladech nikdy neztráceli. Když totiž nerozuměli, tak se zeptali, diskutovali a polemizovali. Někteří více, někteří méně, někteří jen občas. Nezlobte se, ale na základě této zkušenosti bych očekával, že byste to mohl zvládnout i Vy. Přečtu-li si Váš příspěvek z 26. 7. (22:22) nemám dojem, že byste o nějaké vysvětlování stál. Přitakáváte panu Doleželovi, ten ale přece nevysvětluje vůbec nic. Jen cosi tvrdí, atakuje a uráží. V tomto smyslu je ovšem skutečně lehké mu rozumět.
Nejsem ničí "milec" a pan Doležel nevysvětluje nic "polopatě". Ostatně jste sám zapomněl sdělit, co tím myslíte. Proč, vzhledem k tomu, že se v tom, co píšu, "ztrácíte", vyslovujete jednoznačné, dokonce i trochu vulgárně akcentované závěry, jimiž schvalujete to, co o mně pan Doležel napsal? Jeho jediným tématem je dělat ze mne hlupáka (neberu to vážně). Říká to i "polopatě". A Vy ho za to chválíte. Vždyť jste bezprostředně po jeho vstupu napsal: "Příklad pana Doležela má opodstatnění a dobře mu rozumím."
Pane Jirko. Podáváte jen další důkaz toho, že tam, kde není pravda dána předem, to jest ve světě vágním, se skutečně ztrácíte, Protože existenci tohoto světa, byť je zcela prokazatelná, nechcete připustit. Chápu, že pro lidi, zejména učitele, kteří příliš vzali za svou kvazipozitivistickou protoideologii je to obtížné. To není věc intelektu, to je věc ochoty připustit, že věci mohou být i jinak, než jak mi to už dlouho vyhovuje. Kvazipozitivismus vyzdvihl na piedestal matematiku a s ní úzce související vědy a obory. Z těch ostatních, ale i z obecně vzdělávacího filosofického obsahu těch exaktních, udělal ve škole z velké části pouze pavědy, na jejichž zvládnutí není zapotřebí rozum, stačí paměť a píle. Za dlouhá léta svého vlivu na výuku je bohužel přijímán většinou v dobré, ba té nejlepší víře. K té ale nepatří zášť a urážky.
Pane Jirko, mimoděk jste přiznal, že výklad literatury potřebuje dost náročné přemýšlení, aby se v něm člověk neztrácel. Můžete si to aktuálně na výše zveřejněné interpretaci Rabelaisova románu Gargantua a Pantagruel. Jsou tam k ní i některé otázky. Můžete je třeba upravit či jejich repertoár rozšířit. Ve vágních oborech je kladení otázek jedním z nejtěžších didaktických problémů.
Odesláno z časových důvodů bez úpravy.
J: "I vy potvrzujete, že tvořivé programování je jen pro výjimečné lidi."
TU: Vítejte v klubu zdejších výjimečných lidí a mistrů všeho, jen doufám, že nás všechny neuprogramujete do němoty.
V čem jste mne uvedl v omyl?
Mimochodem, není chybou pana Lippmanna, že zde deklarovaní exaktní vzdělanci nechápu středně obtížný text. Pan Lippmann by zřejmě měl do svých textů nějak vpravit více čísel.
Jirka
Našel by se ještě někdo se zkušeností za katedrou nebo se znalostí požadavků praxe, kdo by obohatil mou zkušenost a pomohl mi připravit se na další školní rok?
Do hlubokomyslných úvah o (kvazi)pozitivismu a jiných -ismech se raději pouštět nebudu.
Dělal jsem to v minulosti a pochopil jsem, že je to neefektivní a neúčelné.
Vždy jsem se ale snažil konstruovat své komentáře, i případné polemiky jako odpověď na jednoduchou otázku: "Pomůže vyřešení tohoto problému nějak učiteli daného předmětu/učitelce na prvním stupni/našemu školství, jakožto celému systému?
Pokusím se Vám proto odpovědět.
Zkušený učitel má v mnohém pravdu. Hlavně v tom, že naučit se programovat špatně, je velice snadné. Podpora okolí je slabá. Ne každá firma chce pomoci. Ne každý kolega učitel má zájem opustit svou rutinu.
Časem se to mění k lepšímu. "Ostrůvky pozitivní deviace" vznikají.
My se tady ale bavíme o výuce na úrovni základních škol.
1. První chyba se stala, že tvůrci koncepce RVP buďto ICT nerozuměli, nebo na ni zapomněli a "probudili se" až dodatečně.
Autorka má pravdu, že dotace 1 + 1 hodina (1. a 2. stupeň) je směšná.
Navíc je to zcela nekoncepční. Někde mají IT v 5. ročníku, kdy polovina třídy ještě nemá dostatečně rozvinuté abstraktní myšlení, někde v 9. ročníku, kdy už je na výuku základů pozdě. Nezdá se ale, že se z této chyby někdo skutečně poučil. Místo řešení se zase vymýšlejí jen "záplaty".
2. Jakožto učitel ICT na střední škole bych uvítal, kdyby aspoň žáci nepřicházeli ze základek s naprosto šílenými návyky. (20 fontů v jednom dokumentu, prázdné řádky za nadpisem, neznalost "tvrdé mezery", ....) Už to by byl úspěch.
3. Směr současných plánovaných změn je naprosto šílený. Výuka "excelu" v matematice? "wordu" v češtině? "Kreslení" ve výtvarce? (A proč vůbec, proboha, ještě někdo učí žáky používat grafický editor typu Kreslení?)
Při vší úctě ke kolegům z jiných předmětů, nejsem přesvědčen, že většina např. češtinářů umí sama vůbec využívat víc, nežli jen základní funkce. A oni by měli tohle učit?
4. Obecně souhlasím s kolegou Doleželem, že jakýmsi "kurzem programování" by měli projít téměř všichni žáci. ALE, mám k tomu dvě poznámky.
a) Nemělo by ani tak moc jít o "programování", jako spíše o výuku nebo spíše vysvětlení "algoritmizace".
Myslím si, že běžný žák bude v budoucnosti stále více stavěn do pozice člověka, který bude muset buďto sám pochopit, nebo alespoň být schopen komunikovat s odborníkem na téma "programování něčeho". Nastává úsvit robotiky a smart udělátorů. I běžný člověk už dnes řeší například jak "naprogramovat" třeba vysavač, chytrou zásuvku, klimatizaci, filtraci bazénu a podobně.
K tomu je nanejvýš vhodné, aby pochopil fungování základních programovacích struktur. Mám na mysli větvení (if, case), cyklů (while, do-while, for, loop) a něco málo z datových typů.
Je úplně jedno, jestli to zvládne prostřednictvím "programování" Lega, Ozobota, BeeBota, či jiného "výukového robota", nebo třeba ve scratchi či jiném "odlehčeném" jazyce.
Zdůrazňuji ale, že by to mělo být formou jednoduchou a odpovídající příslušnému věku.
A nic moc od toho nečekat.
b) Žijeme v čase "inkluze po česku". Nejsem si jist, jak moc lze očekávat od některých inkludovaných dítek schopnost abstraktního myšlení tohoto typu.
(Jen to demonstruje nesmyslnost celého tohoto sociálního pseudopokusu.)
5. K bodu 4. patří ještě jedna poznámka. Rozlišuji dvě kategorie programátorů:
I. "kodér" = v podstatě programátorský nádeník, který nemusí nijak hlouběji rozumět abstraktním programovacím strukturám, přesto ale může být schopen tvořit efektivní programy na dané platformě-
II. "skutečný programátor" = úroveň, kde končí rutina a začíná umění. Umění analýzy, abstrakce, schopnosti vytvářet zatím neexistující struktury, ... Je to úroveň, kde už nestačí jen "rutina", ale podobně jako pro matematiku je potřeba i nemalá míra talentu pro danou činnost.
Kodérů bude v budoucnu potřeba více. Ale nečekejme, že půlka třídy bude programovat. Ani v žákovském, ani v dospělém věku.
"Všeobecná výuka programování" nijak neovlivní počet výskytů jedinců kategorie II. Může ale pomoci k jejich odhalení a získání pro danou činnost. Proto nesmí taková výuka odradit hned při prvním seznámení.
Řečeno na příkladu. Nebude více Mozartů, ale snad jich více odhalíme a získáme. Proto jim hudbu nesmíme "výukou" znechutit.
6. Kardinální otázka zní. Kdo to bude na základkách učit?
Současná situace je tristní. A všichni důvody známe.
Na základkách nejsou lidé z oboru. Je to jen pár hodin týdně. Učí přeškolení matikáři a fyzikáři. Úroveň je velice různá.
A z praxe na školách kromě nadšenců (spíše šílenců) mého typu najdete už jen dvě další kategorie:
c) "nerozvážní mladíci" = většinou kluci krátce po skončení školy, kteří z různých důvodů nemají práci přímo v oboru a berou možnost mít dva dny výuku a mít aspoň jakousi jistotu příjmu, přičemž na živnosťák rozjíždějí vlastní činnost. Odcházejí hned, jakmile se jim "vedlejší" příjem stane tím hlavním.
d) "utahaní praktici" = chlapíci, většinou vyššího věku (50+) kteří z různých důvodů opustili praxi v oboru.
Obecným problémem je, že ne každý odborník umí také učit.
Má zkušenost ukazuje, že průměrně je ve školství použitelný tak jeden (člověk z praxe) z deseti. A mezi ajťáky je jich spíše ještě méně.
Závěr:
Nejen, že nám "ujel" vlak. Stále více mám dojem, že místo abychom ho zkusili dohnat, utíkáme opačným směrem.
Z toho plyne jediné. Vykašlat se na "záměry" a "strategie", ale zkoušet alespoň ve svém vlastním akčním rádiu udělat to, co se dá. Často systému navzdory.
Ostatně my starší už v tom máme celkem dlouhodobé zkušenosti.
pardon program "Malování", ne "Kreslení" :-)
Učte nemotivované žáky ovlivněné zejména špatnou výchovou …
1) Matlák nic o tom neví, ale s vervou jde do toho metodou pokus omyl.
2) Váhavec neustále má obavy, že toho zná málo, proto raději nic nedělá.
3) Přelétavec má plno nápadů, ale žádný z nich neuskuteční.
4) Zoufalec rád by dělal, ale pořád mu někdo nebo něco brání v práci.
5) Věčný začátečník začne a nikdy nic nedokončí.
6) Povídálek rád o věcech mluví, ale práce za ním není vidět.
7) Všeználek všechno zná, nic se nemusí učit.
8) Tichošlápek mlčí, nic nevnímá.
9) Primadona řeší problémy po svém.
10) Lenoch práce není jeho koníčkem
Poste restante,
Čapkovo "Dvanáctero figur zápasu perem čili Příručka psané polemiky" by mělo být "povinnou četbou řady zde diskutujících. Začíná takto: "Tato stručná příručka není určena zápasníkům, nýbrž čtenářům, aby se poněkud vyznali ve figurách zápasu; pravím ve figurách, a nikoli v pravidlech, neboť tisková polemika na rozdíl od všech jiných druhů boje, zápasu, půtky, klání, šermu, šarvátky, zápolení, turnaje a vůbec mužného měření sil nemá žádných pravidel, aspoň u nás ne."
Poste restante, napsal jste: "Do hlubokomyslných úvah o (kvazi)pozitivismu a jiných -ismech se raději pouštět nebudu."
Jde o zjevnou narážku na moje názory. Doporučuji Vám si v této souvislosti přečíst Čapkovy figury Caput Canis a Non habet.
Teď ještě konkrétně:
Ironií se snažíte znevážit to, co je ve vzdělávání zcela podstatné, totiž způsob, jakým má učitel žáky seznamovat s daným učivem, jak má být toto učivo pojato a vybráno. Tento způsob je prvotní, od něj se odvíjí vše ostatní. Vy odmítáte o tomto způsobu uvažovat, protože je to příliš "hlubokomyslné", a jeho důležitost se snažíte lacině znevážit. Bez námahy. Jedním slovem (alespoň, na rozdíl od jiných, slušně). Bohužel nejste v tomto případě sám. Repertoár Čapkových figur je zde až příliš oblíben. Asi nejsou v praxi zdaleka tak filosoficky "hlubokomyslné". A k "pásové produkci kvaziargumentů" se báječně šiknou.
Pokud odmítáme brát vážně podstatu věcí, potom se dopracujeme třeba k tomu, co zde předvedl Zkušený učitel. Hezky ten žákovský "materiál" vytřídil. Zkušeně. Exaktně!!!
Kolega Poste.restante
1) a 2) Stejná zkušenost, úroveň příchozích žáků se liší v IT dovednostech snad nejvíc ze všech předmětů.
3) "Malování" je cesta nejmenšího odporu - je to na počítači a je to barevné a dá se to pověsit na nástěnku a nemusí se to umět. Že je to prakticky k ničemu, je nejspíš nepodstatné. Úroveň prací je o level níž, než kdyby to napatlali vodovkama.
Ty plány na výuku v jiných předmětech jsou zas jedna z teorií lidí, kteří si s praxí netykají. Myslím ale, že matikáři by Excel zvládli. Použít se na něco ve výuce i na NG dá, to mám vyzkoušené.
4), 5), 6) souhlas.
Pane Doležele, zkuste to bez osobních útoků a urážení. Děkuji!
Pro Tajného učitele
Vítejte v klubu zdejších výjimečných lidí a mistrů všeho, jen doufám, že nás všechny neuprogramujete do němoty.
To, co navrhuji já, je minimum z minima programování, kterého se možná ještě v ICT pro základní školy dočkáme od expertů. Kupředu levá ke světlým zítřkům se nezapomíná. Když neměříte výstupy, není možné hypotézy ověřovat, ani volat k "zodpovědnosti" za způsobené škody.
"Když neměříte výstupy, není možné hypotézy ověřovat, ani volat k "zodpovědnosti" za způsobené škody."
Pane Jirko, vystihl jste důležitý aspekt rozdílu mezi odborností a vzděláním. Podmínkou měření výstupů je jejich měřitelnost. Z hlediska pouhé měřitelnosti je však lhostejné, zda měříte např. výstup dopadu jaderné bomby či spolehlivost dopravního letadla. Totéž platí pro programování. Musíme brát přece stejně vážně v potaz povahu a důsledky měřených výstupů. A musíme se rozhodovat, aniž jsme schopni vzhledem k množství souvislostí, které výstup ovlivní (řadu z nich nemáme v konkrétní podobě ani k dispozici), exaktně vyhodnotit všechny činitele a všechny souvislosti, jimiž bude výstup nakonec ovlivněn a určen. A tak se dostáváme do světa vágního, v němž nám nezbývá než vágnost pravdivostně optimalizovat. A to je podstatou vzdělání. Exaktní nauky k tomu mají hodně co říci, ale nahradit to nemohou. Nemohou odstranit vágní skutečnost, tak jako čísla a symboly nemohou nahradit a odstranit přirozený vágní jazyk. Ořezat myšlení do zcela exaktní podoby bez tragických důsledků nelze. Škody nezpůsobuje jen špatné měření, škody způsobuje i měření exaktní. Bytost s takto "ořezaným" myšlením není člověk. A do exaktních tvarů "ořezaný" svět není světem, ve kterém žijeme (Husserl). To už ale věděli např. i Platón či Eukleidés. A Descartes či Leibniz se pokusili harmonii světa zaštítili dobrotou Boha. Pokračování k dnešku by bylo příliš dlouhé...
P. Jirko, pan Lippmann se vám snaží říct, že úplně všecko na širém světě se opraudově exaktními metodami změřit nedá. Něco změřit jde, něco zčásti a něco skoro vůbec. No a ve vzdělávání to, co jde exaktně měřit snadno, není vždy to, co vzděláním je. Už?
Pane poste.restante, IMO ve vašich kategoriích programátorů ("kodér" a "skutečný programátor") směšujete a/nebo zaměňujete dvě disciplíny - programování a algoritmizaci. Trvám na tom, že NEJSOU TOTOŽNÉ.
A souhlasím s vámi, algoritmizátora nelze vyučit, toho lze jenom objevit.
Pro pana Lippmanna
KAREL ČAPEK POD CENZUROU
Když roku 1937 vydávali konzervativní katolíci Klíč k dobré literatuře aneb Seznam knih, knížek a knížeček výborně, dobře neb snažně udělaných téměř obecně žádoucích, užitečných a přístupných myslím čtenářů zdravých, jadrných a nepříliš odborných jako vzor pro lidi katolické, křesťanské a opravdové, z celého Čapkova díla byl zařazen, tedy samozvanými cenzory nebyl zakázán, pouze Zahradníkův rok s mírně pohrdlivou poznámkou, že „před touto knihou Karla Čapka není třeba varovat; patlání se zahrádkou je roztomilá věc“.
Richterová, Sylvie: Eseje o české literatuře
Tenkrát bylo těžší ohánět se Čapkem.
Jirka
V několika posledních příspěvcích jste tu předvedl absurdní až nechutné útoky na některé přispěvatele do diskuse a na Českou školu jako takovou, respektive na mě jako jejího editora. Nemám důvod těmto útokům a pomluvám tady poskytovat prostor a o Vašich konspiračních teoriích o vedení diskuse s Vámi diskutovat nebudu. O diskusi totiž evidentně nemáte zájem. Zájem máte o útok a diskreditaci ČŠ. Tu hru s Vámi samozřejmě hrát nebudu.
Vaše věcné a slušné příspěvky jsou tu ale pochopitelně vítány. Děkuji!
Pro pana Jirku
Po přečtení Vašeho vstupu v 10:25 Vám doporučuji přečíst si Čapkovu figuru "Ulixes". Ukázkově jste ji využil. Můžete se o ní blíže poučit zejména v podání některých češtinářů, ti ji zvládají mistrovsky.
Pokud jde o cenzuru Čapkových děl, jste "nepatrně mimo", pokus o analogii se Vám fakt povedl. Chcete se s Čapkem srovnávat? Ten totiž diskutoval diametrálně jinak než Vy nebo pan Doležel.
Ne, pane Lippmanne, ale byly doby, kdy hlásit se k panu Čapkovi bylo hrdinství. Dělal byste to i tehdy, když by hrozil trest a zatracení? To jsem se snažil sdělit. Srovnávat jsem se rozhodně nechtěl a v umění diskuze se pokusím zlepšit, ale nejsem žádný lumen. Vidíte, jak je těžké se dorozumět a vy nám to ještě komplikujete svým složitým vyjadřováním.
Pro pana Lippmanna
Nejsem už nerozvážný mladík. Poznal jsem skvělé učitele a jejich děti, kterým totalitní režim ničil život jen pro jejich názory. Tehdy jsem díky prostředí a výchově nechápal. Dnes je to pro mne velká hnací síla, která mne nutí psát další příspěvky. Karel Čapek i se svým bratrem Josefem obstáli jako slušní lidé i v dobách nejtěžších. Můžete, pane Lippmanne, jako znalec literatury posloužit nějakým citátem, jak se stavěli k cenzuře a podobným praktikám? Uměním diskuze je pro mne schopnost domluvit se i s člověkem, který na vás brunátný chrlí nadávky nejhrubšího zrna. Tím ho neomlouvám, ale jako učitel mám své zkušenosti. K salónním diskuzím mi praktický život nedává šanci, proto se musíte spokojit jen tím, co mne život naučil. Musím řešit tady a teď problémy, které mi přináší život učitele. Považoval jsem Českou školu za vhodné místo a spousta přispěvatelů mne v tom přesvědčení utvrdilo a pomáhalo mi řešit konkrétní pracovní i osobní problémy.
Považte, i my věříme, že ve svém životě obstojíme se ctí, a proto dnes nemůžeme mlčet. Zatím ještě nejde o život. Proč ale nemůžeme říkat své názory? Koho tím ohrožujeme? Proč nemůžeme svobodně riskovat svou reputaci a čest?
"Uměním diskuze je pro mne schopnost domluvit se i s člověkem, který na vás brunátný chrlí nadávky nejhrubšího zrna."
Stává se občas s některými rodiči s hypertrofovaným ochranitelským instinktem. Jakmile se povede docílit pochopení, že nám oběma jde primárně o prospěch dítěte a nikoli o prosazení eg, je vyhráno.
Jirka
Vy dobře víte, že tento web má nastavena určitá pravidla slušné, věcné, normální diskuse. Můžete si samozřejmě myslet, že je lepší taková pravidla nemít a nechat volnost "necenzurovaným" volným, svobodným projevům, nechat diskutující "svobodně riskovat reputaci a čest". Jistě. Nicméně tady ta pravidla platí a platit budou. Vy se je buď můžete snažit respektovat, nebo tady nediskutovat.
Můžete si jistě také myslet, že jsem neschopný editor. Věcnou doloženou kritiku si rád přečtu, na urážky a agresi reagovat pochopitelně nebudu. A fórum "diskuse o diskusi" z toho tady rozhodně dělat nebudeme. Moji emailovou adresu znáte...
Ideologie o minulém režimu, cenzuře ap. mě nedojímá a nezajímá, tato analogie totiž patří mezi vcelku podlé útoky.
Děkuji za Vaše případné budoucí věcné a slušné příspěvky. Mějte se hezky!
Pro pana Jirku
Když už chybí jakýkoli věcný a logický argument, zbývá tvrdit, že "uměním diskuze je pro mne schopnost domluvit se i s člověkem, který na vás brunátný chrlí nadávky nejhrubšího zrna." Originální! Tak jste např. ochoten diskutovat i se svými žáky?
Nejsem ani brunátný, ani na Vás nic takového nechrlím a chrlit nehodlám, pane Jirko, a přesto umění diskuse se mnou fatálně nezvládáte (viz znovu figura Ulixes). Proti citovanému tvrzení už ovšem nemohu nic namítat, je "exaktní", konečné. Dospěl jste tak až poslední figuře Čapkova "Dvanáctera". Doporučuji se s ní seznámit. Nazývá se "Iubilare".
Ještě skromný dotaz od žáka. Jak se, pane Lippmanne, jmenuje tato figura?
Tak jste např. ochoten diskutovat i se svými žáky?
Začínám si připadat jak na krasobruslení (figure skating).
Když už chybí jakýkoli věcný a logický argument, zbývá tvrdit, že "uměním diskuze je pro mne schopnost domluvit se i s člověkem, který na vás brunátný chrlí nadávky nejhrubšího zrna."
Veledůležitou úlohu má v kontextu naší diskuze útlé písmenko i. Chtěl jsem říci, že pokud bych se pořád uraženě a bolestínsky svíjel v koutku po každé "křivdě", nemělo by cenu ráno vstávat z postele. Opět jste si to přiohnul ku prospěchu svému. Já hrubiána neomlouval, ale ani jsem se k němu netočil zády, protože je to přece pod mou úroveň.
Nejsem ani brunátný, ani na Vás nic takového nechrlím a chrlit nehodlám, pane Jirko, a přesto umění diskuse se mnou fatálně nezvládáte
To jsem ale přece ani nenaznačoval. Já myslel, že se poznáte v té salónní diskuzi.
"Já myslel, že se poznáte v té salónní diskuzi."
To už je neúnosně trapné, pane Jirko. Stejně jako Vaše poznámky k figurám. Na této úrovni už dále reagovat nebudu.
Rodiče asi někde udělali chybu, ale já v kontextu situace, ve které se nacházíme, opravdu neshledávám nic neúnosně trapného. Pokud jasně vidím, že jsem se zřejmě nevyjádřil dostatečně srozumitelně a vy nechápete, vypíchnu v textu podstatu sdělení. Jednou to přejdete, pak je totéž neúnosně trapné.
A ještě pro Tajného.
Odkládám své ego, aby to prospělo řešení kvality diskuze na České škole. Na výuku programování nám stačilo jen pár příspěvků.
kdo by ty kurzy programování na školách učil, většina těch učitelek by nezalgoritmizovalo ani výpočet faktoriálu či řešení kvadratické rovnice. Týká se to i učitelek matematiky
Okomentovat