„Naše videa samozřejmě nemají za cíl nahradit studentům četbu probíraných knih. Ve videích to neustále zdůrazňujeme a chce-li student podvádět, nejspíš využije jeden z desítek webů s vypracovanými čtenářskými deníky. Nejde nám ani o přeříkávání dějů knih, ale spíše o to, abychom čtenářům ukázali, jak lze v klasické literatuře číst mezi řádky, upozorňujeme na interpretační svobodu a prakticky neomezený konotační potenciál básnických prostředků. Jinými slovy: chceme ukázat, že i četba Shakespeara či Máchy neznamená nudnou povinnost, ale vzrušující zábavu,“ píšou autoři projektu Na potítku Daniel Zezula a David Jirsa.
Projekt se věnuje výkladu a interpretaci českých i světových literárních děl formou videí na platformě YouTube. YouTube je mezi dnešními mladými dospělými asi nejčastěji využívaným komunikačním kanálem a médiem vůbec. Především v západních zemích je již normou a samozřejmostí, že je YouTube využívaný jako regulérní edukační prostředek – například slavná Yaleova univerzita pravidelně a zdarma zprostředkovává prostřednictvím YouTube audiovizuální záznamy přednášek, seminářů a podobně. A vzhledem k tomu, že v Česku se tento způsob předávání informací zatím příliš neuchytil, cílem našeho projektu Na potítku je tuto situaci změnit.
Dlouhodobějším cílem je též odstranit z českého metaliterárního diskurzu některá zažitá klišé či neověřená fakta; například že metonymie je „přenesení významu na základě vnější podobnosti“, Karel Sabina byl konfident a zrádce, Hálek psal jednoduchou a naivní poezii, a tak zastínil kvalitnějšího Nerudu a podobně. Alespoň v tomto ohledu by snad mohla být videa příležitostně přínosná i pro některé pedagogy. Nechceme též sklouzávat k nešťastným pozitivistickým praktikám ve stylu „co tím chtěl básník říct“ či „básník napsal smutné dílo, protože mu zemřela manželka“, ale snažíme se vycházet z bohaté tradice českého strukturalismu, který je podle našeho názoru při středoškolské výuce zbytečně opomíjený.
Každý rok bychom rádi natočili videa o (zhruba) padesáti zásadních dílech české i světové literatury, postupem času bychom se však chtěli věnovat i literatuře populární. Pravda totiž je, že teenageři dnes obvykle buď nečtou vůbec, nebo čtou „lehčí“ literaturu. A v populární literatuře vidíme jednu z možných cest, jak přivést čtenáře k literatuře hodnotnější. Proč tedy neupozornit například na artušovskou jmennou symboliku v Harry Potterovi, na skryté varování před mediální manipulací v Hunger Games a další?
Dlouhodobý cíl je tedy jasný – přivést ke čtení co nejvíc mladých lidí. Název projektu sice explicitně odkazuje k maturitní zkoušce, což však samozřejmě neznamená, že jsou videa určená pouze maturantům. Zhlédnout je mohou i mladší studenti, učitelé, kteří se chtějí dozvědět něco nového, a samozřejmě také rekreační čtenáři, kteří si nejsou jistí, jak si některé dílo vyložit.
Zdroj: Na potítku
.png)
6 komentářů:
"Ve videích to neustále zdůrazňujeme a chce-li student podvádět, nejspíš využije jeden z desítek webů s vypracovanými čtenářskými deníky."
Sami budou točit videa s rozbory děl.
Tedy podporovat dle jejich vlastních slov "podvádění"?
Problém nevidím v tom jejich "podvádění". Je to podobné jako plagiátorství u diplomových prací. Prezentují cizí názor bez uvedení zdroje a vydávají je za své.
U běžného zkoušení je to běžná praxe. Žák se něco naučí a málokdo chce, aby žák na místě objevoval něco nového.(To po nás chtěli na gymplu před 35 lety a na vysoké. Nevím jestli si to dnes někdo dovolí.)
Ale u maturitní zkoušky se očkává co? Že student prezentuje naučené fráze nebo vlastní názory?
Pak je to problém zkušební komise, která by měla poznat, zda student dílo četl a hovoří z vlastní zkušenosti nebo dílo ani neviděl a papouškuje film či odstavec z internetu. A zda s tím ta komise chce a může něco dělat při hodnocení.
Totéž platí při obhajobách prací na VŠ. Oponent či vedoucí práce musí poznat, že student předkládá plagiát, pokud obhajoba není jen formální. A je vůle to poznat? Chce to někdo?
Je to o náročnosti požedavků a o vůli trvat na jejich dodržení. Tedy i o úrovni kvality vzdělání.
Hodnotíme celkovou úroveň dovedností absolventa nebo jeho dílčí pokroky?
Hodnotíme, že dosáhl určité úrovně vzdělání nebo že si to "odchodil"?
A jsme zase u otázek, co to je dnes vlastně je maturita? Co to vlastně je VŠ diplom?
Co to bude do budoucna?
Točit videa o knize není podvádění.
Ústní zkouška u maturity během 15 minut má 2 části, na knihu je cca 10 minut.
"Hodnotíme celkovou úroveň dovedností absolventa?"
"Hodnotíme, že dosáhl určité úrovně vzdělání"
"A jsme zase u otázek, co to je dnes vlastně je maturita?"
Klíčové otázky - ale pro těch 10 minut zkoušky nebo pro 13 let vzdělávání?
No, ale pan Vaněk netvrdí, že podvádění je ono natáčení videí, ale, že jimi podvádění je podpořeno.
Natočením videa na internet podporuji podvádění? Absurdní úvaha.
Pane Šnirchu, přečtěte si, o co vlastně jde, zkuste si to dát ještě do souvislostí s žalobou ministerstva na prodejce "ověřených" testů, a sám zjistíte, že jste vystřelil do tmy....
...a netrefil.
Další absurdní úvaha.
Okomentovat