„Když si na to zvykneme, přijmeme zásadu, že se nebudeme tolik družit, budeme dodržovat přísnou hygienu tak, jak máme, dovedu si představit, že v tomto režimu dokážeme několik let žít, aniž by nás to úplně hendikepovalo. To znamená: bude se normálně pracovat, děti budou chodit do školy, ale zůstane v nás jakási obezřetnost, podobná jako dosud v některých asijských zemích,“ říká Roman Prymula v rozhovoru pro iDNES.
 |
| Roman Prymula (mzcr.cz) |
„Pokud nebudeme mít lék a vakcínu, tak si musíme zvyknout na to, že tady v nějakém dlouhodobějším setrvalém stavu budeme mít 8 až 10 tisíc nemocných. Prostě si nějakou dobu budeme muset zvyknout, že nebudeme moci některé věci dělat jako dřív,“ zamýšlí se Prymula.
Celý rozhovor naleznete zde
6 komentářů:
Je zřejmé, že Babišův apel na odpovědnost občanů byl plácnutím do vody.
Pokud do ulic (a k okénkům s nápoji) nevyrazí policajti s pendrekama (a nepomůže-li to, tedy s pistolema s ostrejma), družní občané budou na karanténu kašlat.
A vypadá to, že vláda k efektivním opatřením nesáhne.
Zde vidíte rozdíl proti Singapuru. Tam jdete bručet za odhozenou žvejkačku.
Vypadá-li to takhle s dospělákama, učitel by byl blázen, kdyby se pokoušel udržet hygienickou kázeň ve škole.
Pokud do ulic (a k okénkům s nápoji) nevyrazí policajti s pendrekama (a nepomůže-li to, tedy s pistolema s ostrejma), družní občané budou na karanténu kašlat.
Pendreky a pistole?!
Tenhle způsob myšlení je mnohem nebezpečnější než ti lidi, kteří „sundali roušky“.
Věřím, že je výrazně menšinový.
Děkuji, pane LUkáši.
Silvie A.
Předpokládám, že to byla velká nadsázka, ale opravdu hodně nevhodná a nepatřičná. Sem rozhodně nepatří. Děkuji!
Bohužel, pokud lidé nejsou schopni dodržovat pravidla sami, musí se dodržování vynucovat. To není o svobodě jednotlivce, ale o právu nebýt nakažen ignorantem.
„Když si na to zvykneme... nějak nesleduji ani dodržování těch dvou metrů. Nesleduji, žebychom se vyhývali, já v obchodě kličkuji jak zajíc...
Pan Prymula je takový snílek...
Mimochodem bych ho ráda viděla, jak přes roušku vyučuje pět vyučovacích hodin ve třídě třeba třeťáků.
A i takoví, jak popsala Silve A., jsou mezi námi. Já mám na to jen jedno doporučení: Pokud můžete, tak se na na ně dívejte jen přes okno svého bydlení. Oni se promoří a vyselektují sami.
Okomentovat