Markéta Boubínová: Děti i rodiče zavalily úkoly, zběsilé tempo distanční výuky je ničí

„Nejsou to ještě ani dva týdny, co se zavřely dveře škol, řada dětí i jejich rodičů se už ale hroutí pod hromadou úkolů, které posílají mnozí učitelé. Sociální sítě se hemží dotazy nešťastných matek a otců, zda to je v ostatních rodinách také tak a jak se vypočítá hmotnostní zlomek či součet bilandských grošů. Výuka je důležitá, nemůže být ale stejná jako za „časů předkoronavirových“. Je třeba ji flexibilně upravit, a především ubrat v nárocích na děti…,“ píše Markéta Boubínová v Deníku N. 

Markéta Boubínová (linkedin.com)

Boubínová také píše: 

Hlavním problémem je vlastně určitá zbrklost učitelů a škol. Jako by rychle chtěli ukázat rodičům, vidíte, nebojte se, děti o nic nepřijdou, výuka musí pokračovat v plném rozsahu, přes to nejede vlak. Držíme se rámcového vzdělávacího programu, protože nás přece čekají přijímací zkoušky, maturity, vysvědčení. V této chvíli přitom nikdo přesně neví, co nás čeká za měsíc či dva.

Školy by měly centrálně nejprve sladit své postupy, vyškolit učitele na nějaké vybrané online platformě s možností videokonferencí, a především se domluvit na nějakém zmenšeném obsahu výuky, protože v dětském pokojíčku, navíc v tom současném zvláštním režimu, se děti prostě učí pomaleji. Vždyť tam teď kromě úkolů mají i „vyučování“.

První dva týdny mohly děti prostě jen opakovat, hodně číst, dodělávat zadané projekty či seminární práce a zároveň si na situaci zvyknout a sžít se s ní. A učitelé mohli nějak poupravit výuku, více ji například směrovat na projektovou, která na rozdíl od té frontální nezávisí tolik na práci učitele s celou třídou. Rodiče jsou nuceni být absolutně flexibilní a ihned zastoupit učitele a někdy i IT pracovníky, i školy by se tedy mohly pokusit o určitou flexibilitu. Nejen v adaptaci na distanční výuku (o to se snaží), ale především v její náplni a v zadávání úkolů.


Celý text naleznete zde