"V souvislosti s karanténou se najednou rodičů začalo týkat vzdělávání jejich dětí zcela jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Najednou je tu plno nejistot," píše Jana Nováčková na svém blogu.
 |
| Jana Nováčková (respektovani.com) |
Nováčková také píše:
Následující věty byly součástí dotazů rodičů pedagožce na on-line deníku Aktuálně.cz.
• Ještě jakž takž zvládám vmanévrovat ho do matematiky, ale češtinu bojkotuje dost sveřepě.
• Mám dvě děti, každé na jiné škole. V jedné škole přijali naprosto ukázkový přístup k dětem a zodpovědnost učit děti nese škola, děti jsou s učiteli online, ti jim zadávají práci, radí, kontrolují. Já jako rodič jsem k dispozici, když je třeba. Druhá škola naopak hodila zodpovědnost učit na rodiče. Komunikace probíhá jen přes webovky, kde dětem visí zadání úkolů na týden a poraďte si…
• Pracuji na home office a můj muž chodí do práce. Takže nemám moc času věnovat se našemu třeťákovi… Kvůli penězům potřebuji normálně pracovat. On se ale samozřejmě učí tak "lážo plážo". Myslíte, že učitelé předpokládají, že zadanou látku opravdu s nimi rodiče projdou? Já to nestíhám...
• Kolik úkolů je rozumné, aby děti v nynější situaci dostávali?
Co mají uvedené věty společné? Všechny vidí děti jako někoho, kdo není schopen si své učení řídit sám, kdo vlastně nemá co mluvit do toho, co se s ním děje, protože neví, co je pro něj dobré (to vědí jen dospělí). Na takovém vidění dětí byla založená škola v 18. století. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto v pořádku, že se dětem podrobně říká, co, jak a kdy mají dělat, že se jich nikdo neptá na jejich názor, že dostávají úkoly, že jsou neustále kontrolovány, hodnoceny, srovnávány, případně odměňovány či trestány. Pokud je cílem poslušnost, závislost na autoritách, pak je to vysoce efektivní cesta. Pokud je ale cílem samostatnost a zodpovědnost, pak tudy cesta nevede. Tento přetrvávající mocenský postoj k dětem – a tedy i k jejich vzdělávání – je zdrojem mnoha potíží, které zakoušejí rodiče v současné situaci.
Zkusím nabídnout jiný pohled: dítě jako kompetentní bytost s vnitřním programem vývoje, který je jeho základním kompasem pro zdravý vývoj, se základními potřebami, mezi něž patří také potřeba autonomie a vlivu, i s řadou individuálních potřeb (neuspokojování potřeb vede vždy k problémům). Bytost s vnitřní motivací, schopná si řídit své vzdělávání, pokud k tomu bude mít nezbytné podmínky. Ty dětem současná škola s jednotným povinným obsahem opravdu nenabízí. Místo neustálého řízení a kontroly potřebují spoluúčast na rozhodování, přibližování smysluplnosti požadované věci, důvěru, podporu, respekt. Nejsou to žádné revoluční myšlenky. – A vůbec nejsou nové.
Celý text naleznete zde
5 komentářů:
Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy
No jistěěě!
Ať se jim do toho učitelé už konečně přestanou montovat!
Věřil by někdo, že v té dnešní překotně zavirované době jsou učitelky mateřské školy vyzývány, aby rodičům dětiček předškolního věku posílali po netu omalovánky a odkazy na písničky na júťubu? A jestli někteří rodiče nemají doma tiskárnu, měly by jim to učitelky doma vytisknout a hodit do schránky.
Pane Komárku, proč publikujete bludy?
A kdo může za hrubku ve větě "..., aby děti dostávali?"
Na učitelském webu?
Možná nějaký prototyp, který si řídí vzdělávání sám?
Byl to on-line rozhovor, otázky psali rodiče, redakce Aktuálně je ponechala v autentické podobě,(nešlo jen o tuto hrubku, jinde byly třeba překlepy ap.), paní Nováčková je převzala tak, jak byly publikovány na Aktuálně a takto je převzala i ČŠ.
Neboli, je to hrubka tázajícího se rodiče, kterou redakce vzhledem k formátu on-line rozhovoru neopravila...
"Věřil by někdo, že v té dnešní překotně zavirované době jsou učitelky mateřské školy vyzývány, aby rodičům dětiček předškolního věku posílali po netu omalovánky a odkazy na písničky na júťubu? A jestli někteří rodiče nemají doma tiskárnu, měly by jim to učitelky doma vytisknout a hodit do schránky."
A víte, že tomu věřím!!! Moje švagrová pracuje ve školce, kde musí své přípravy věšet dva dny dopředu na nástěnku, aby rodiče věděli, co bude jejich bobánek zítra ve školce podnikat. A když mají v plánu něco vyrábět, musí to učitelka dopředu vyrobit a rovněž strčit na nástěnku k přípravě. Zamětnané matky kolem toho přefrčí rychlostí světla, jediné, které na to čumí, jsou některé matky na mateřské, u nichž je tedy s podivem že dávají děcko do školky, a ne že až do předškoláků, ale od dvou let, tzn. dítě, se kterým jsou na mateřské. Tak ty mají pravda času dost. Kvanta omalovánek na ně!!!
Okomentovat