Terapeutka: Autoritářské rodiče motivuje strach. Děti je nenávidí, schází jim respekt

neděle 8. prosince 2019 ·

Časům, kdy děti k rodičům vzhlížely jako ke svatým obrázkům, už nejspíš odzvonilo. To však podle psycholožky Veroniky Büchler neznamená, že by dnes děti měly mít naprostou volnost a neměly respektovat žádná pravidla. O tom, jak mají rodiče najít rovnováhu mezi cukrem a bičem a co dělat, aby z dětí nevychovali nezvladatelné nezbedníky ani duševně prázdné narcisty, mluví v rozhovoru pro deník Aktuálně.



Veronika Büchler (facebook.com)
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Moje 81letá babička ráda s nostalgií vzpomíná na to, jak své rodiče brala jako nezpochybnitelné autority a bez diskutování přijímala všechno, co jí nakázali. Jak se výchova dětí od dob našich prarodičů proměnila? 

Váš příklad dobře ukazuje, že minimálně v první polovině 20. století ještě autority měly velkou váhu. Dnes autority naopak zpochybňujeme a přestáváme je uznávat bez výhrad.

A to je dobře, nebo špatně?

Záleží, z jakého úhlu se na tu změnu podíváme. Pokud bychom to vzali z pohledu vývojové psychologie, tak dítě ve věku kolem osmi let se nachází v konzervativní fázi, kdy pro něj rodič představuje jednoznačný vzor. Chce být jako on a ve škole prezentuje názory rodiče, jako by byly jeho vlastní. Z této vývojové fáze se ale dítě musí jednou dostat do puberty, kdy si začne uvědomovat, že autorita rodičů není stoprocentní a že si svůj život může představovat nějak jinak. Tato fáze je pro nás velmi důležitá a všichni si jí musíme projít.

Jaké přístupy k výchově dětí psychologové obecně rozlišují? 

Typologie, která platí už od 50. let minulého století, mluví za prvé o autoritářském přístupu. Ten stojí na tom, že rodič je nezpochybnitelná autorita, která vyžaduje, aby dítě stoprocentně a nejlépe hned splnilo to, co mu rodič přikáže, i kdyby mu to nedávalo smysl. Autoritářský model bohužel není úspěšný, i když se o něj pořád mnoho rodičů snaží. Dítě se bude instinktivně snažit takový vztah s rodičem rozbořit. Chybí v něm totiž vzájemný respekt, možnost vyjednávání a debata o tom, co je smysluplné a co ne. Rodiče, kteří se tohoto přístupu drží, bývají často motivovaní strachem. Bojí se, že se dítě vymkne jejich kontrole a oni budou okolím označeni za neschopné rodiče.

Dalším výchovným přístupem je tolerantní nebo také permisivní model, který si dnes rodiče často pletou s nějakou ideální výchovou. Je založený na přesvědčení, že dítě by mělo mít neomezený prostor vyjednávat, nastavovat si samo vlastní hranice a že jakákoli norma by měla vycházet z něj.

Třetím typem je pak zanedbávající přístup, který je ale důsledkem zanedbávání výchovy, kdy rodič o dítě ani nepečuje, ani ho netrestá. Jediné, co chce, je to, aby mu dítě dalo pokoj.

Optimální variantu nakonec představuje autoritativní neboli demokratický přístup. Rodič v takovém případě funguje jako autorita, která nastavuje normy, i když s nimi dítě nesouhlasí, ale dítě má zároveň možnost vyjednávání. Může rodiči říct: "Já to udělám, ale potřebuju tomu rozumět." Rodič by mu tak měl vždy vysvětlit, z jakého důvodu po něm něco chce. Takhle to pochopitelně funguje u malých dětí a u teenagerů už je to jinak, protože mají mnohem větší rozhodovací schopnost a autonomii, i když i v pubertálním věku by rodiče měli pořád sehrávat roli nějaké kontroly.


Celý rozhovor naleznete zde

2 komentářů:

Pavel Doležel řekl(a)...
8. prosince 2019 9:29  

Hm. Paní je moudrá. Už vidím jak čtyřletému dítěti vysvětluji, proč nemá plýtvat vodou, nebo po sobě zhasínat, když jde z pokoje. To se mi nedaří vysvětlit ani dvanáctiletému. Ne proto, že by tomu jako nerozumělo, ale proto, že skutečné porozumění přichází až s placením složenek. Pak teprve člověk nejen teoreticky jakože "pochopí", ale zjistí tak nějak natvrdo, jaké to má dopady, a že buď budeme plýtvat, nebo pojedeme na dovolenou, ale ne obojí.

Proč já tyhlety moudré paní, které vědí, co je správné a co správné není, nějak nemusím? A o titulku už snad ani nemá smysl se rozepisovat. To je zase čistá propaganda jednoho světonázoru.

Jiří Klabal řekl(a)...
8. prosince 2019 22:54  

Z dějin pedagogiky známe regulérní rozlišení pedagogických přístupů na: autoritativní, liberální a demokratický. Každý má své klady i zápory. Jak je však zmíněno výše, slova jako autoritativní nebo autorita jsou dnes prakticky zapovězena. Když je učitel autoritativní, vsunou psychologové rovnítko špatný učitel.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.