Část hejtmanů chce rodičům přispívat na lyžařské kurzy pro jejich děti. Další peníze by pak měly přidat i obce, aby se mohly lyžařských kurzů zúčastnit všechny děti bez ohledu na finanční situaci u nich doma. S tímto plánem ale zatím nesouhlasí všechny kraje. Podporu hejtmani hledají i u resortu školství. Ten chce dát školám více peněz i na další aktivity. Informuje Česká televize.
Vedle 500korunové podpory ze strany krajů by měly stejnou částkou přispívat také obce. Podle předsedy Svazu měst a obcí Františka Lukla by pro větší obce asi nebyl problém najít ve svých rozpočtech tuto částku: „Nicméně jsou obce, které na to nebudou mít, a pak budeme muset hledat způsob, jak jim takto pomoci,“ upozorňuje Lukl.
Celý text a reportáž ke stažení naleznete zde
15 komentářů:
Kraje budou vypadat jako dobráci, dnes musíte počítat asi 500 Kč na den za jídlo a ubytování( a to je velice nízká cena) x 5-7 dní, cesta autobus od školy na místo x 4( nikdo si většinou nenechá autobus čekat celý týden pod kopce, takže autobus jeden tam i zpět, ale musí být plně obsazený), budu tedy levná rozpočítám ho na 600 Kč na žáka, přidáme lístek na vlek na 6 dní 1500-2500 Kč. Suma sumárum asi 6600 Kč a zapomněla jsem na půjčovné za lyžařský set asi 1000 Kč( to totiž některé půjčovny nabízí na celou sezónu). Některé zdravotní pojišťovny za 6 denní pobyt na horách přispívají 400-600 Kč(tedy po návratu je možné o tuto částku požádat svou příslušnou zdravotní pojišťovnu). Je pravda, že se dá ušetřit na dopravě, pokud využijete pro žáky integrovaný dopravní krajský systém, ale musíte zajistit dopravu věcí na chatu, a vlak musí jet do střediska lyžování.
Jak moc tedy rodičům pomůže tato částka? A chtějí skutečně všichni žáci jet na hory lyžovat?
Lyžařský kurz je součástí osnov v 7. třídě a v 1. ročníku středních škol, ale není povinný !! Vidím ten velký nezájem z řad žáků, i když jedním z argumentů středoškoláků je, že když nebyli na kurzu v 7. třídě a neumí lyžovat, tak proč by jeli na střední škole. Myslí si snad někdo, že se to takovou dotací změní???!!!
Ano, myslím, že se to změní.
Všechny děti se v sedmé třídě během několika dní naučí slušně lyžovat, jsou týden na zdravém vzduchu (což ocení nejen ostravské děti) a pokud je kurz veden dobře, jsou tu teambuildingové efekty. Žádná negativa nevidím.
Opravdu si myslíte, že neexistují děti, pro které je lyžařský kurz noční můrou a těžkou frustrací? A proč by proboha všichni měli umět lyžovat?
Jsem jednou z těch, pro které byl lyžařský kurz utrpením. Naše rodina nebyla "lyžařská", ale "plavecká." Do sedmé třídy a onoho kurzu jsem nelyžovala, za týden se to nenaučila a nikdy potom mě ani nenapadlo na lyže stoupnout. Na vypůjčených prkýnkách o půl metru delších, než jsem měla mít, s botami od sestřenice, které mi moc nepadly a se šponovkami, které byly od mých pádů brzy mokré, mi bylo všechno jen ne dobře. Rodiče celkem rozumně odmítli pořizovat mi na týden vlastní lyžařskou výpravu.
Po večerech nám aspoň dalo vedení kurzu pokoj a nekonaly se přiblblé hry, kterými o týden později obšťastnili paralelku.
Podobně na tom byli i ostatní z našeho čtvrtého družstva a jestli se něco podařilo dokonale, pak to lyžování nadosmrti otrávit a nesnášet některé jedince z naší třídy.
Proti kurzům jako takovým nejsem, ale měly by být na dobrovolné bázi. Argumentů pro to je víc než dost.
Za těch 1000,- Kč si nikdo ani lyže nepůjčí. Přiměřená dotace by musela být mnohem vyšší. Pravdou je, že na LVVK jezdí stále stejné děti z vyšších příjmových skupin a v kolektivech tříd to nevytváří zrovna příjemnou atmosféru. Pan Robert Čapek je až příliš velký optimista. Holt, žijeme v kapitalismu a sociální rozdíly jsou běžnou součástí života nás všech. Doba rovnostářství skončila v roce 1989. Tehdy ještě jezdily na LVVK téměř všechny děti.
"A proč by proboha všichni měli umět lyžovat?"
Nevím, co za lidi jezdí na lyžák z vaší školy, ale mnoho let jsme si bral poslední, třetí družstvo. To jsou úplní začátečníci. Bez zkušenosti na lyžích. Druhý den už všichni byli na vleku. A po týdnu každý z nich vždy sjel sjezdovku jako nic. V závěrečných závodech se mnozí umisťovali před lyžaři z týmu 2. A pro každého ze třetího týmu byl celý týden zábavný. Takže pokud se tohle u vás neděje, hledal bych příčinu jinde, než v dětech.
Pane Mádře, samozřejmě jsem si vědom sociální reality. Školy, kde jsem působil, měly za ta léta už slušný fond lyží a bot, včetně běžek. V podstatě jsme vždy pokryli potřebu všech lyžařů, kteří neměli své vybavení. Takže jsme den na běžkách pokrývali materiálem sami, nejen sjezdovky. Škola pak platila z fondu jen seřízení a nabroušení. Samozřejmě vleky něco stojí, ale také můžete jet na lyžák na chatu s vlekem, kde jsou ty náklady mnohem nižší než ve vyhlášeném středisku.
Ono to chce se nevymlouvat, ale opravdu věci dělat. S rozumem.
Nevím jestli paní Věra pochopí ty souvislosti mezi
"Po večerech nám aspoň dalo vedení kurzu pokoj a nekonaly se přiblblé hry" a "jestli se něco podařilo dokonale, pak to lyžování nadosmrti otrávit a nesnášet některé jedince z naší třídy".
Něco mi říká, že to není vina ani tak lyžování, ale mizerné pedagogické činnosti těch učitelů. Ono říkat volnočasovým aktivitám "přiblblé hry" může jen někdo, kdo ani neví, jaké mohou být. Což je u pedagoga téměř znak profesní ignorance.
Já si také myslím, že nemusí všichni lyžovat. Stejně tak, jako nemusí všichni hrát na klavír, nebo mít povinně maturitu z matematiky.
Mohu pana Čapka ujistit, že na úrovni sedmé nejpozději osmé třídy teambuildigovým hrám začne říkat "přiblblé" dobrá polovina dětí. Každý na ně totiž nemá náturu.
Nemyslím, že by se člověk měl hodnotit podle vztahu k teambuildingovým hrám (prosím odlišovat od aktivit). Byla jsem je nucena, nikoli přinucena, hrát později několikrát v životě. Zpravidla jsem to vydržela asi dvě minuty a pak jsem odešla. Většinou se přidali dva tři podobní.
Skutečně nevím, kdo nebo co má právo vyžadovat, dospělý svéprávný jedinec dělal něco, co nechce a co mu někdo z pozice momentální převahy vnucuje.
Paní Pokorná, nejde o to, že "každý na ně totiž nemá náturu". Jde o to, že ne každý je umí dobře realizovat. Zejména pak ne postarší učitelky, ze kterých se skládá naše základní školství a které nic podobného nikdy ani nezažily.
Je mi totálně jedno, jak zdánlivě ne/korektní tvrzení to je, stačí se zeptat ve sborovně na program výletů. Heslo "hlavně žáky utahat" vítězí.
Podívejte se pane Čapku, já patřím k lidem, kteří teambuilding, ať už na úrovni dětí nebo dospělých moc neuznávám. U dospělých je to tak, že pokud si nejsou schopni vytvořit dobrý kolektiv a vztahy přímo při práci, nepomůže ani svěcená. A ani u dětských kolektivů umělý teambuiding moc nepomáhá. Vztahy ve třídě se musí budovat krok po krůčku přímo při školní práci a školních akcích, je to dlouhodobý proces, na kterém se musí podílet především děti, které se musí naučit chápat různorodost a respektovat ji přímo v procesu. Představy, že když se např. v prváku na gymplu nebo v šesté třídě vyrazí na adaptační kurz, kde se týden blbne, aby se tzv. stmelil kolektiv, že je hotovo, je legrační. A představa, že dětem tým ve třídě vytvoří učitel rovněž. Ba naopak, mám zkušenosti jak s dětmi tak i dospělými, že některým teambuilding na školeních sedí, jsou v něm jako ryba ve vodě, ale když pak o něco skutečně jde a mají helfnout s něčím ve třídě nebo ve sborovně při práci, tak kde nic tu nic. A většinou jsou to lidé, kteří umí o teambuildingu moc hezky povídat. Takoví jsou v kolektivu až nebezpeční.
Svazák se musí tvářit nadšeně, radostně a budovatelsky a musí propagovat kolektivní aktivity. To mi nevadí. Jen jsem se, zjevně mylně, domníval, že definicí volnočasové aktivity jest, že se jedná o činnosti provozované ve volném čase, tj. dobrovolně. Nikoliv kolektivisticky pod vedením mistra sedmdesatera sedmera umění. No, ale uznávám, že mám jen magisterský titul z ekonomie z IES FSV UK, magisterský titul z jednooborové matematiky z MFF UK a bakalářský z financí a účetnictví z ESF MU a na víc jsem se nezmohl. Takže mé chápání pojmu "volnočasový" může býti ideologicky zcela zavrženíhodné.
Paní Pokorná, píšete, že "Vztahy ve třídě se musí budovat krok po krůčku přímo při školní práci a školních akcích, je to dlouhodobý proces, na kterém se musí podílet především děti, které se musí naučit chápat různorodost a respektovat ji přímo v procesu."
Naprosto souhlasím. Sám píšu na mnoha místech, že dobrá výuka je nutě teambuildingová, zlepšuje vztahy.
"Představy, že když se např. v prváku na gymplu nebo v šesté třídě vyrazí na adaptační kurz, kde se týden blbne, aby se tzv. stmelil kolektiv, že je hotovo, je legrační."
Ale tohle není tak legrační. Každý vám potvrdí, že po úspěšném lyžařském výcviku jsou sedmáci jiní, soudržnější, více se respektují. A co se týká adaptačních kurzů, je to zase o realizaci. Někomu stačí, že se ti lidé poznají po jménu, jiní mají vyšší cíle.
A ony vonočasové aktivity jsou ideální nejen na třídnické hodiny, ale hlavně na školní výlety apod., protože tam nejste ve školním prostředí a máte mnohem víc času. Tyto aktivity vedou k lepšímu vzájemnému poznání a společně realizované práci neškolního typu. Mrkněte třeba sem:
https://www.rodicevitani.cz/trendy-ve-vzdelavani/inovativni-metody/hra-venku-je-nejlepsi-uceni-takhle-s-detmi-tezime-zlato-na-klondiku-snad-se-od-tabule-odlepi-i-dalsi-ucitele/
Ale ty množnosti jsou neuvěřitelně bohaté, včetně osobnostně rozvojových... není to o tom, "kdo na to je nebo není", je to o tom dělat to tak dobře, aby si každý něco našel.
Doktorande Doležele, laskavě přestaňte plést politiku do čistě edukačního tématu. Jste snad úplně na hlavu? Volnočasové aktivity je terminus technicus pro neškolní činnosti jistého typu, kterými si vy hlavu vůbec nelamte. Běžte prodávat a kupovat akcie nebo dělat další zbytečnou činnost a do tohohle se nepleťte.
Já si pane Čapku narozdíl od Vás myslím, že děti se poznávají navzájem nejvíce při aktivitách, kterým nejsou přítomní dospělí, při situacích, které nejsou uměle vytvořené. A právě v těchto situacích se toho naučí nejvíc, poznají s kým se nedá vyjít, poznají s kým se dá vyjít za jen určitých podmínek atd. Dospělí by chtěli děti neustále řídit, vědět o každém jejich kroku, ale dětem, zejména těm samostatnějším s vlastním selským rozumem, tím lezeme na nervy, doma i ve škole.
Okomentovat