Johanna Nejedlová: Sexuální výchova měla projít reformou, stále k tomu však nedošlo. A to je problém

„Sexuální výchova měla projít reformou, stále k tomu však nedošlo. A to je problém. V roce 2010 narazilo ministerstvo školství s pokusem o reformu na odpor velmi konzervativních školských kruhů, které nejsou nějak početné, ale jsou velmi hlasité. Ustoupilo se jim. Nemáme úzus, co konkrétně by v sexuální výchově mělo být. V rámcových vzdělávacích programech je velmi obecně vymezeno, co by mělo zaznít, ale velká shoda na tom není. Takže pořád platí, že se sexuální výchova i po obsahové stránce liší škola od školy, učitel od učitele. A bohužel se stále klade důraz na negativní informace – pohlavní nemoci a podobné věci. Sex však lidé provozují proto, že chtějí zažít něco příjemného. O tomhle by se mělo mluvit,“ říká v rozhovoru pro týdeník Respekt Johanna Nejdelová, která letos získala cenu Women of Europe pro aktivistky do třiceti let za „posilování hlasu mladých žen v Evropě“.

Johanna Nejedlová (twitter.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Mezi vaše aktivity patří i workshopy sexuální výchovy na školách. Máte spočítané, s kolika dětmi jste celkem mluvili? 

Zatím jde zhruba o dva tisíce dětí. To je sice hezké, ale v Česku je šest tisíc škol, což nemáme nikdy šanci obsáhnout. Takže teď chceme začít vzdělávat učitele. A opět – uvidíme, jestli na to dostaneme peníze. Když workshop dělají naši lektoři, děti k nim mohou být třeba otevřenější, ale zároveň to není systémové. Chceme učitele učit, jak si sestavit takový program, o jakých tématech mluvit, jak vůbec mluvit o sexuálním násilí nebo o jiných formách násilí a v jakém kontextu, třeba genderovém, jak působit preventivně. Zároveň jsme také začali pořádat workshopy pro rodiče. Učíme je, jak mluvit s dětmi o sexu. Předpokládat, že to vyřeší škola, není úplně ideální a rodiče současně dost často rozhovor o sexu odkládají. Snažíme se je vést k tomu, aby tomu byli otevření od nízkého věku dítěte a aby se nevyhýbali klíčovým tématům, třeba pornu.

Jedna z věcí, která dnes dospělé evidentně děsí, je snadná dostupnost porna a nízký věk, kdy s ním děti udělají první zkušenost. Zaznamenali jste, že by je to nějak ovlivňovalo? 

Je to škola od školy. Někde shazují ostatní, co se na porno nekoukají, že jsou malé děti. Často na to ale umí nahlédnout i trochu kriticky. Někde už mají – většinou holky – povědomí o alternativních pornografických produkcích, které se snaží nereprodukovat stereotypy, jež jsou v mainstreamovém pornu. Hlavní myšlenku, že porno není realistické, ale v hlavě mají, byť je otázka, do jaké míry jen správně odpovídají na otázku a do jaké míry si to skutečně uvědomují. Na workshopu máme jen velmi omezený čas na diskusi o pornu. Nemáme tolik prostoru se s nimi o tom bavit, ale je určitě třeba ho reflektovat. Je dobré jim říct, že na pornu může také vzniknout závislost a může ovlivnit sexuální život. A to jak pozitivně, tak negativně.


Celý rozhovor naleznete v časopise Respekt