„Jsou ti, kteří si myslí, že dětství je výcvikem na dospělost. Na druhém pólu jsou lidé, kteří se domnívají, že dětství má být hlavně šťastné, takže volí jednoduchou organizaci časoprostoru pro děti,“ vysvětluje v pořadu Leonardo Plus psychoterapeutka Magdalena Frouzová, která je právě pro „šťastné dětství“.
 |
| Magdalena Frouzová (eaip2018.cz) |
Velmi výrazným faktorem, který je třeba brát při výběru školy v potaz, je její vzdálenost. „To neovlivňuje jen dítě nebo nás, kteří dítě do školy vozíme, ale ovlivňuje to celý rodinný život. Je to jařmo, ke kterému jsme se uvázali, a čas, který věnujeme dojíždění, nevěnujeme třeba partnerovi nebo ostatním dětem a to není dobře. Takže celá rodina se posune někam, kam jsme si to nepřáli.“
Rodiče by se měli zamyslet, do jaké společnosti nebo budoucnosti dítě připravují. „Škola má nezastupitelné sociální učení a dítě, které chodí do školy, která je blízko, se učí, jak s dětmi vycházet, protože se s nimi vidí a nemusí s nimi telefonovat nebo mluvit přes počítač.“
Celý text a pořad ke stažení naleznete zde
5 komentářů:
"Když dítě dáme z výběrové školy na rok do základní školy, tak se strašně moc naučí. Zjistí, jaký je svět, jaké jsou děti a jak s nimi zacházet. Musí se naučit, že ho třeba děti nenávidí, protože má něco lepšího a musí to unést nebo se přizpůsobit té kultuře školy,“
Miluji psychoterapeuty, i když přesně nevím, zda to nejsou současně sadisti.
A nenaučí se to inteligentní a pilné dítě za ten rok třeba flákat?
"Dejte dítě z výběrové školy do běžné základky a naučí se strašně moc"
Bývávalo. Od 1.9.2016 je to trochu jinak. Psychoterapeutka nebyla od roku 2016 v běžné ZŠ?
Stačí zrušit víceletá gymnázia, která jsou čirým protiinkluzivním zlem :-).
„Miluji psychoterapeuty, i když přesně nevím, zda to nejsou současně sadisti.“ (Unknown)
Takto se v naprosté většině případů označují lidé bez psychologického vzdělání, různí absolventi kurzů apod. Před pár dny tady byl, tuším, také článek s někým, kdo absolvoval asi půlroční výcvik, nicméně ceny za nabízenou terapii měl vyšší než mnozí psychologové.
Relaci jsem neslyšela, do toho nejdu – ukázka stačila, ale vyjádřené názory (rady?) uvedené v textu jsou dost, jak to říci, jednoduše pojaté. (Včetně jakési zřetelné jazykové chudosti a neobratnosti, když je například nevhodně použit výraz „nenávist“ v souvislosti s dětmi.) Domnívám se, že rodiče zvažující či dávající dítě z nějakého důvodu do vzdálenější školy nebývají žádní blbečkové, kteří si neuvědomí, že to pro ně bude spojené s větší časovou zátěží, nebo se nedokáží zamyslet, jaký dopad bude mít jejich volba na dítě.
„Jsou ti, kteří si myslí, že dětství je výcvikem na dospělost. Na druhém pólu jsou lidé, kteří se domnívají, že dětství má být hlavně šťastné,“ (z článku)
Dětství má být především dětství. A je to poměrně perné období. Nikdo navíc nemůže být pořád nepřetržitě šťastný. A samozřejmě, že se jedná o průpravu na dospělý život.
Okomentovat