„Jak si vyložit fakt, že v médiích se dnes s tématem inkluze skoro nepotkáte? Znamená to, že se ve skutečnosti nic neděje a nic se nezměnilo? Nebo naopak všechno funguje, a proto není důvod o tom psát a točit? Smířili se učitelé s tím, že budou mít ve třídách „jiné“ děti, nebo jim to ve skutečnosti vadí, ale netroufnou si to říct nahlas? Nebo se dokonce chystá tichá likvidace inkluze?,“ ptá se Tomáš Feřtek v časopise Můžeš.
 |
| Tomáš Feřtek (eduin.cz) |
Ve skutečnosti je to tak, že období mezi lety 2014 až 2016 bylo z hlediska frekvence tohoto tématu mimořádné… Katastrofický narativ zněl, že do škol dorazí tisíce nevzdělavatelných dětí, dojde k likvidaci speciálního školství, rozvratu veřejného školství a útěku části žáků do soukromých škol. Nic z toho nenastalo. Kromě jiného i proto, že celkový počet dětí v praktických školách, o ty šlo ve veřejné debatě nejvíce, byl zhruba takový, že na jednu běžnou školu by připadli dva až tři noví žáci. Skutečnost byla ještě skromnější. Žáků, kteří po přijetí novely a změně financování přešli ze specializované školy na běžnou, bylo celkem nanejvýš několik set, tedy v běžném provozu (máme přes 4000 základních škol) je zcela výjimečné se s někým takovým potkat.
I když pro běžnou veřejnost debata o inkluzi skončila, v odborných médiích probíhá velmi živě. Odpůrci změn z roku 2016 jsou shromážděni především okolo dvou profesních organizací. Asociace speciálních pedagogů, která patří k dlouhodobým kritikům a považuje celý koncept za mylný a škodlivý, a okolo učitelského spolku Pedagogická komora, který je v kritice umírněnější a prosazuje především koncept speciálních tříd v běžných školách.
Přesto opravdu jisté nebezpečí obratu hrozí. Pokud se podíváme na křivku podílu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné žákovské populaci, vidíme ve školním roce 2016/2017 jasný zlom a nárůst. Není to tím, že by odněkud přišly nějaké nové děti, ale žáci s nějakým problémem prošli znovu poradnami a ty u nich diagnostikovaly nějaký stupeň nutné podpory. Celkově je systém podpor také nákladnější, než ministerstvo na začátku předpokládalo. A vzhledem k tomu, že náběh investic do společného vzdělávání se potkává se snahou státu dát více peněz na učitelské platy, v ministerském rozpočtu začíná být těsno.
Celý text naleznete v časopise Můžeš
3 komentářů:
Tvrzení "Katastrofický narativ zněl, že do škol dorazí tisíce nevzdělavatelných dětí, dojde k likvidaci speciálního školství, rozvratu veřejného školství a útěku části žáků do soukromých škol. Nic z toho nenastalo." je v podstatě částečně lživé a částečně manipulativní. Statistiky MŠMT například dokladují destrukci speciálního školství.
"Katastrofický narativ, že do škol dorazí tisíce nevzdělavatelných dětí" ve skutečnosti nikdy žádný kritik "inkluze po česku" nevyslovil.
Jde o typickou figuru "hastroš", neboli "bubák", kterou strůjci "inkluze" používali proti svým odpůrcům, aby je znevěrohodnili tím, že jim sami do úst vložili absurditu, vůči které se pak "objektivně" vymezovali.
Nebo snad může pan Feřtek svá tvrzení doložit?
Inkluze po česku je velmi nepopulární nejen mezi učiteli, ale takové inkluze má plné zuby i většina rodičů.
Možná by proinkluzivním fanatikům prospěl hloubkový průzkum nezávislé agentury v české veřejnosti na toto téma .
Okomentovat