„U nás se totiž naprostá většina rodičů i část učitelů modernějšímu přístupu ke vzdělávání brání. A rodiče jsou hlavní brzdou změny a vývoje. V naprosté většině totiž chtějí, aby se jejich děti učily podobně jako oni a to, co se učili oni. Protestují proti zavádění Hejného matematiky, jsou nespokojení, když se děti neučí nazpaměť všechny Přemyslovce a ve škole vynechají Jiráska. Mnozí stále od školy žádají "Srovnejte je do latě!",“ píše Ondřej Šteffl na svém facebooku.
 |
| Ondřej Šteffl (facebook.com) |
Naprostá většina rodičů nikdy neslyšela o pojmech jako je konstruktivismus, Extended Learning Oportunity, Learner-centered paradigma (učení soustředěné na žáka), převrácená třída, Montessori, Daltonský plán, o možnostech využívání neškolních vzdělávacích zdrojů či o dlouhodobě dobře fungujících alternativních školách jako jsou školy Sudbury Valley, kterých je už po světě 35, Summerhill, Ancora, o projektech jako je škola Da Vinci, Přírodní gymnázium, Purkrabka, ALtSchool či výzkumech Sugata Mitry, nevědí, že existuje něco jako Svoboda učení, nečetli Johna Holta ani Petera Graye ani tenhle můj blog. Nechápou, co se děje ve ScioŠkolách nebo o nich nevědí.
Těžko ale rodičům vyčítat, že neznají jiné vzdělávání, než jaké bylo v jejich škole. Do školy chodili minimálně devět ale mnozí i osmnáct let a mají ji hluboce zažitou. A když nic jiného neznají, není divu, že se jim do neznámého nechce.
Přibývá sice učitelů, kteří by rádi něco změnili, ale ti narážejí nejen na pravidla a předpisy celého systému, ale mnohem víc právě na rodiče. Ti chtějí hlavně dobré známky, co děti umějí, je moc nezajímá, a hlavně žádné velké novoty. Jsou schopni ze školy i vyhnat ředitele, který zavádí nové moderní metody. A škola se zcela přirozeně přizpůsobí přání naprosté většiny rodičů. A těch pár rodičů, co chtějí něco jiného, odejde jinam.
Celý text naleznete zde
12 komentářů:
rodiče chtějí,aby jejich děti umělY to co oni a jako oni
(vysypat na požádání ty Přemyslovce) ale nechtějí to metodou ,jakou to zažili oni tj. biflováním ale hravou kreativní formou
Tož hlavně ty scioškoly...že?
Vyměňte je.
Že oni ti naši rodiče sledují metody výuky, třeba takové matematiky, v Asii. Třeba chtějí mít jen děti, které opravdu spočítají trojčlenku, procenta, dokážou vytvořit na základě textu rovnici, soustavu rovnic,..I ti šibalové rodiče.
Ondřej Šteffl má pravdu. V rozvinutých zemích pociťujeme setrvačnost rodičovských představ o škole jako závažný problém už dlouho. Jeho naléhavost je tím větší, čím rychleji se svět mění. Autor tohoto obrázku si vzpomněl na dobře míněný agitační plakát, který visel před učebnou, kde se učil jako prvňáček.
Ten plakát se pořád ještě prodává za 4 dolary jako představa dobře fungující školy: učitelé, rodiče a žáci společně udržují učení v pohybu. Jenomže ono se to netočí!
A jednotliví aktéři se k příčinám vyjadřují, jako by tam bylo o kolečko víc:
PROSÍM OKAMŽITĚ VYMĚNIT RODIČE!
KONEČNĚ VÍM, PROČ VZNIKLO DOMÁCÍ VZDĚLÁVÁNÍ
ŠKOLA MÝCH SNŮ JE ŠKOLA BEZ ŽÁKŮ
Naprostá většina rodičů nikdy neslyšela o pojmech jako je konstruktivismus, Extended Learning Oportunity, Learner-centered paradigma (učení soustředěné na žáka), převrácená třída, Montessori, Daltonský plán...
No a co? Od toho jsou ve škole odborníci (=učitelé).
Wow.
Už dlouho jsem nečetl nic tak arogantního. Možná by nebylo špatné zjistit, kolik z autorů nesmyslných reforem a opisování z nefungující současnosti, je autogamních.
Jestliže není průměrný počet dětí na autora (v kolektivu autorů) jakýchkoli reforem alespoň 2, řekl bych, že plánujeme dětem našich dětí slušné peklo.
zatímco v ekonomice se již společnost mentálně přizpůsobila moderní polistopadové době a nikdo nepožaduje po státu banány,mercedes a jugošku pro všechny, v oblasti vzdělávání se nic nezměnilo a to jak ze strany státu,tak ze strany obyvatel,stále máme jabka,škodovky a lipno,jenom jsme si to přejmenovali: část státních škol jsme přejmenovali na soukromé,nebiflujeme ale nacvičujem testování,do vyuky nezasahuje ov ksč ale aktivistická neziskovka, většina jest s touto "zásadní změnou " stále spokojena a o nějaké podstatné změny nikdo nestojí
Ale požadzuje. Občané stále požadují, aby se o ně stát postaral. Když se zadluží, nemůže za to jejich hloupost, ale stát, který umožnil, aby se zadlužili, když je někdo podvede, opět je to vina státu, že skočili na špek. (nevymahatelnost práva a právní chaos to jen podporuje). Ono se toho zas tak moc nezměnilo.
Jenže je třeba si uvědomit, že vzdělávat obyvatelstvo je priorita každého prosperujícího státu. Nevzdělaní obyvatelé způsobují problémy nejen sobě ale i okolí. A nevzdělaná společnost je odsouzena k zániku.
Pan Šteffl je podnikatel, který chce vydělat. Přemýšliví rodiče a stát mu kazí byznys.
Rodiče nejsou hlavní brzdou školství. Rodiče jsou většinou spokojení, když jejich děcko ráno před odchodem do školy nezvrací, a když se ve škole něco naučí, tzn., že se doma ptá na věci, které slyšelo ve škole. Pak je evidentní, že výuka funguje. A je úplně jedno, jak se k těm znalostem dítě dovede; zda frontální, nebo projektovou, nebo Daltonskou, nebo lesně-zahradní metodou. To znamená, že pokud učitelé, jakoukoli metodou, docílí motivaci a inspiraci, výsledky se dostaví a rodič je spokojen. Nemůže nebýt. Pokud však ve škole něco vrže, rodič začne pátrat a často se to zastře otázkou, proč nebrali Jiráska jako my.
Základní otázkou ovšem je, zda moderní učení je zároveň i učení efektivní a přínosné.
Zásadní otázkou je, které metody výuky přináší inspiraci, motivaci a výsledky. Zde to začíná být zamotané, jelikož inspirace a motivace a výsledky se většinou odvíjí od osobnosti učitele. Tzn., dobrý učitel může docílit dobrou frontální výukou stejně dobrého, ne-li lepšího výsledku, jako jiný učitel inovativní výukou.
Toto řečeno, dnešní děti, lze říci plošně, vyžadují v zájmu účinnosti jisté přizpůsobení metod a obsahů jejich výukovým potřebám. Mají, v důsledku reality dnešní doby, problém se soustředěním, s autoritou, s domácí přípravou. Tudíž lze říci, že metody, které jsou pestré a oslovují různé druhy paměti a různé smysly, dnes budou účinnější, nežli metody, které vyžadují dlouhodobou koncentraci. Shodou okolností, jsou to právě tyto metody, tedy frontální výklad, zápis, opakování a ověření, které dlouhodobou koncentraci vyžadují.
Domnívám se, že se nelze vracet do starých dobrých časů, nucením dětí k udržení delší koncentrace spojené s denní domácí přípravou, protože to ve svém důsledku může být kontraproduktivní, ale že je nutné dnešním dětem obsahy a metody upravit, nikoli usnadnit či redukovat, tak aby byly účinné.
Okomentovat