Podle psycholožky Šárky Mikové mezi učiteli převažují osobnostní typy vyhledávající systém, většina dětí je ale jiných

úterý 12. února 2019 ·

„Stejně jako děti nejsou stejné a mají jiné potřeby i ve výuce, také učitelé nejsou stejní a jejich vrozené potřeby a typ osobnosti se promítají do toho, jak učí... Takže když má paní učitelka potřebu stability a předvídatelnosti, tak stejně přistupuje i k dětem. Těmto učitelům je přirozené hlídat dodržování pravidel, dětem dávají přesné návody, osvědčené postupy a dbají na trénování dovedností, protože to všechno oni sami při učení potřebují. Zodpovědně vedou děti k tomu, aby dobře zapadly, aby plnily, co mají, a byly součástí řádu. Takových učitelů je v českých školách až 70 procent. Proškolila jsem jich 5000, a byť je lidí s těmito vrozenými potřebami v populaci necelých 40 procent, ve školách jich je většina,“ říká psycholožka Šárka Miková v rozhovoru pro Lidové noviny.

Šárka Miková (facebook.com)
V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jak si to vysvětlujete?

Školství přitahuje lidi s potřebou předvídatelnosti, protože je to stabilní obor se zavedeným systémem a řádem. Navíc ho dobře znají vlastně odmala. Jejich mozek je totiž nastaven tak, že cokoliv nového porovnávají s tím, co už mají zatříděno v databázi zkušeností: „Už jsem to někdy viděl? Nebo je to alespoň něčemu podobné? Pokud ne, není to pro mě důvěryhodné.“ Neznamená to, že nic nemění – naopak rádi změní to, co nefunguje, protože jejich klíčovou potřebou je dělat zodpovědně svou práci. Jenže jejich přirozená tendence vracet se neustále k minulosti jim někdy zavírá oči před současnou realitou, takže si nemusí všimnout, že léty osvědčený postup už nezabírá. Z toho, co je nové, vyberou jen to, co znají, a řeknou „to už přece dávno děláme“.

Už známe profil většinového českého učitele s potřebou řádu a stability. Jaké jsou ty další typy neboli jaké děti má tento učitel ve třídě?

Z hlediska potřeb se lidé dají rozdělit na čtyři typy. Ten, o němž jsme už mluvili, je v populaci nejpočetnější – téměř 40 procent. Pak je ještě jedna stejně velká skupina, která má úplně opačné potřeby: akce teď a tady, svoboda, dělat si, „co chci“, a reagovat na to, co se kolem děje... A pak jsou dvě menší skupiny, těm říkáme intuitivní a myslí se tím to, že jim nestačí smyslová realita, ale pořád k tomu mají asociace a další možnosti. Nezajímá je, co to je, ale co by to mohlo být. K čemu by to mohlo sloužit, s čím to může souviset. Dělí se ještě na dva typy: jedni podporují víc logiku a objektivitu ve vyhodnocování, druzí jdou víc po hodnotách, vztazích, pocitech. Ta první skupina má klíčovou potřebu kompetentnosti a to jsou děti, na kterých odmala vidíte, jak jsou na sebe náročné a samy si před sebe kladou cíle. Jenže totéž očekávají od učitele, nenechají se opít rohlíkem, mají šťouravé otázky, proč mám něco dělat – je za tím potřeba chápat logiku té věci... Těch je asi dvanáct procent, takže ve třídě jsou třeba dva. Pro ten poslední typ je důležité, aby jim učitel dával najevo, že je má rád a jsou pro něj něčím výjimečné. A aby byl laskavý a shovívavý k nim i spolužákům. Jinak se trápí, řeší pocity své i ostatních a na výuku se nemohou soustředit.


Celý rozhovor naleznete v Lidových novinách

16 komentářů:

Sarka řekl(a)...
12. února 2019 v 8:35  



- článek s názory a čísly bez opodstatnění, zdrojů pro prezentovaná čísla a názory

Také by mě zajímalo, jak proškolila 5000 lidí.

Pavel Doležel řekl(a)...
12. února 2019 v 9:04  

Ach bože, to je zase schematizmus.

Podstatou skutečnosti, že člověk je tvor společenský a dnes již nedokáže přežít sám, bez ostatních lidí, jest skutečnost, že se chtě nechtě musí té společnosti alespoň trochu podřídit. Nemůže druhým ubližovat - například. Nikdo v té společnosti nemá větší práva než jiný. A proto je úplně jedno, jestli někdo má potřebu znásilňovat malé holčičky a jiný podřezávat staré dědky. Prostě buď se přizpůsobí společenským normám, nebo má smůlu. A při tvorbě společenských norem nelze vycházet z toho, že nejpočetnější skupina chce podřezávat staré dědky a tak se to stane normou. Je třeba vycházet z Kantova mravního imperativu.

Děti obecně musí poslouchat rodiče a učitele a nikoliv naopak. Tam, kde to je naopak, vždy vzniká problém. Vznikají nejrůznější malí tyrani (jak je popisuje tuším Prekopová) a jde o projev jednoho stále častěji pozorovaného jevu - nedospělých a nevyrovnaných lidí, kteří dospělosti dosáhli pouze věkem a nezodpovědně si pořídili děti. Dítě potřebuje jak autority, tak hranice. Pravda, existují děti, kteří již od nějakého věku skutečně dokáží žít autonomně a přitom jsou ohleduplné k druhým. Takových je ale velmi málo a nelze jejich případy zobecňovat na většinu. A to jsou také pak ty projevy nejrůznějších psychologů amaterů z nejrůznějších skautů a junáků, jakými jsou samozvaní myslitelé Šteffl a Botlík, kteří mají o vývojové psychologii ponětí asi jako já o velikonočních liturgiích, kteří neustále radí ostatním. Na druhou stranu je fakt, že tyto postoje jsou zřejmě vrozené a závisí na stavbě mozku. Nelze tedy tyto lidi žádnou racionální arumentací přesvědčit, protože tam prostě někde je nějaký blok, přes který se nedostanou. Jejich dogma jest silnější, než jakýkoliv argument.

tyrjir řekl(a)...
12. února 2019 v 9:50  

jejich přirozená tendence vracet se neustále k minulosti jim někdy zavírá oči před současnou realitou, takže si nemusí všimnout, že léty osvědčený postup už nezabírá.

Systémově uvažujících učitelů je 70 % oproti 40 % v běžné populaci. Paní psycholožka nám to vysvětluje tím, že těmto učitelům podsouvá zkostnatělost? Co tím svým vyjádřením vlastně chtěla ta paní psycholožka říci říci? Že znakem systematičnosti je zkostnatělost založená na jakémsi nedůvodném konzervativismu?

Tahle zmatečná odpověď paní psycholožky mi stačí. Kvůli tomuhle článku si MFD kupovat nebudu.

laimes řekl(a)...
12. února 2019 v 14:51  

podstatou ideolgie multikulturního globalisnu je rušení systémů,
jest to ideologie antisystémová (stát,rodina,škola,církev...)

Petr Portwyn řekl(a)...
12. února 2019 v 22:10  

Škola musí nějak fungovat. Zodpovědnost za děti je obrovská a riziko žaloby nebo aspoň popotahování za kdejakou blbost značné. Nezodpovědné typy by ve škole neobstály, takže jdou dělat třeba showbussines nebo žurmnalistiku.
Sám jsem bordelář a typ "zvídavý žák" (těch 12 %), ale když nás není takových moc, tak to škola unese.
Mimochodem většina učitelů-mužů, které jsem potkal, byla z téhle škatulky.
Typ " a just to budu dělat naopak" do školy z bezpečnostních důvodů prostě nepatří.

Celkově ale děti pevně dané hranice až na výjimky potřebují. Když je nedostanou, pouštějí se dál a dál, aby je našly. Dítě je spokojené, buď když může porušit hranice (stačí trochu), nebo když se naopak v těch hranicích může pohybovat. Jak kdo... lidé jsou různé, a děti taky.
Ovšem pokud dítěti, které chce překračovat hranice, ty hranice nedáte, tak šťastné nebude.

Hana Jančová řekl(a)...
12. února 2019 v 22:28  

Byla jsem na dvou kurzech paní Mikové a oba byly zajímavé a pro mne přínosné. Nečetla jsem celý článek, ale nemyslím, že by paní Miková chtěla zpochybňovat potřebnost hranic při výchově, nebo podsouvat učitelům zkostnatělost, či říci, že je chyba, jestliže jsou učitelé osobnostně jinými typy než děti.
Já to vnímám tak, že prostě popisuje, jak to je; není to útok na učitele.
Za ty roky, co působí, myslím, že 5000 proškolených osob není nijak nadsazené číslo.

poste.restante řekl(a)...
12. února 2019 v 23:03  

Já to vnímám tak, že prostě popisuje, jak to je; není to útok na učitele.

Nezlobte se, ale nemáte tak úplně pravdu.
Už sám název článku je veden určitým směrem
mezi učiteli převažují osobnostní typy vyhledávající systém, většina dětí je ale jiných
Proč to zdůraznění, že většina dětí je "jiných"?
V podstatě se tím už "lehce" naznačuje, že většině dětí tento přístup nebude vyhovovat. Jenže to není pravda. Ba právě naopak.


Copak to má mít nějakou vypovídací hodnotu? Většina zdravotních sester asi také budou osoby "pečovatelského typu". A znamená to snad, že by se staraly o pacienty jiného typu hůře?

A dále už i jen v citovaném úryvku se ve stejném duchu pokračuje:
Jenže jejich přirozená tendence vracet se neustále k minulosti jim někdy zavírá oči před současnou realitou, takže si nemusí všimnout, že léty osvědčený postup už nezabírá. Z toho, co je nové, vyberou jen to, co znají, a řeknou „to už přece dávno děláme“.
Tohle je subjektivní dojem, nebo nějaké podložené závěry? A čím podložené?
Naznačuje se tím, ó jaké překvapení, že učitelé (nebo raději řeknu většina - pro pana Komárka) mají tendence setrvávat v rigidním, zakonzervovaném způsobu uvažování.
A to také není pravda, protože jestli je něco na učitelském povolání motivující, tak je to právě hledání a zkoušení nových cest a způsobů jak žákům informace předat, jak je získat pro dané téma.

Aby nedošlo k omylu, samozřejmě, že je školní prostředí do jisté míry setrvačné a snad i konzervativní. Rozhodně více, nežli třeba prostředí inovativní firmy, typicky start-upu.
Jenže to je velice žádoucí, protože poslední léta jsou naopak význačná naprosto šílenými "pokusy na dětech", z nichž "inkluze po česku" je jen tím nejmarkantnějším příkladem.

Prostě, netvrďte mi, že po přečtení už jen nadpisu článku si řeknete: "To je dobře, že máme právě takové učitele. Juch."

A teď si představte, že takových článků, rozhovorů a reportáží čtete týdně dvacet. :-(

Pavel Doležel řekl(a)...
13. února 2019 v 0:23  

Jak autorka ví, že většina dětí je jiných? Mohl by cenzor získat od autorky nějakou studii, na níž staví své tvrzení?

Pokud taková studie neexistuje, jde o manipulativní článek, který vyznívá přesně tak, jak píše pan PR.

Pane PR, asi víte, jak končí 90% inovativních start-upů, že jo?

Pavel Doležel řekl(a)...
13. února 2019 v 0:26  

Já mám trochu zkušenost s podobnými psycholožkami, že mohou být třeba i dobré ve svém oboru, ale jakmile se snaží o nějaké zobecňovací teorie, tak to začíná dost skřípat. Paní autorka se zabývá teorií typů, zřejmě z toho má nějaké certifikáty a používá to v praxi, tak se snažila to nějak zpropagovat i do obecnějšího prostředí vzdělávání. Co ale funguje nějak pro individuální terapii, nemusí mít vůbec žádný přínos pro tvorbu vzdělávacího systému.

Jiri Janecek řekl(a)...
13. února 2019 v 6:29  

Mne to deleni prijde tak trochu na urovni psychologie z Brava pro 14-lete divky. Myslim, ze od casu Descartese (nebo Eulera nebo kdo vlastne vymyslel vektory) je lepsi stavet typologie na nejak kvantifikovatelnych, vzajemne nezavislych, slozkach.

Ale i pokud bych ho bral tak, jak je, tak soucasny system vyhovuje sice ne vetsine, ale aspon nejvetsi skupine deti...

Tajný Učitel řekl(a)...
13. února 2019 v 8:19  

Z učitelů dělají úřednické typy papíry, vedení, rvo/švp, kánony a katalogy. Není se co divit.
Když jim bude dána svoboda dělat si nerušeně a kreativně svou práci, nebudou vyhledávat systém.

poste.restante řekl(a)...
13. února 2019 v 11:33  

Z učitelů dělají úřednické typy papíry, vedení, rvo/švp, kánony a katalogy. Není se co divit.

Když jim bude dána svoboda dělat si nerušeně a kreativně svou práci, nebudou vyhledávat systém.
Každá hra musí mít svá pravidla. Kdo chce být plně "svobodný" nechť zvolí svobodné povolání, učení klientů na živnosťák, nějakou tu "svobodnou školu" atd.

Kreativita a svoboda volby forem výuky je dnes dána dokonce zákonem.

Na druhou stranu nelze akceptovat, aby se matikář "svobodně" rozhodnul, že z učiva vynechá zlomky.

Čili všeho s mírou.

Každopádně vždycky říkávám, že pokud papírováním stráví učitel více času, nežli přípravou na výuku, tak je něco setsakra špatně.

tyrjir řekl(a)...
13. února 2019 v 18:20  

Souhlasím s panem poste restante. I ten nadpis je notně tendenčně "upicnutý". S psychology je to jako s jinými profesemi. Jsou mezi nimi lidé znalí a dovední, kteří nikoho zbytečně neurážejí svou demagogií. Jsou mezi nimi i lidé s chybani, které jsou při výkonu profese znát. Včetně lidí, ze kterých samolibý dogmatismus jaksi "čiší" a kterým se slušný člověk v zájmu svého duševního zdraví radši vyhne. Netvrdím, ře paní Miková patří mezi ty posledně jmenované. Moje výhrada k její očiviné demagogii (spojení systematičnosti se "zkostnatělostí") však trvá.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
13. února 2019 v 18:27  

A jaké typy převažují mezi psychology? Nastrkat lidi do čtyř kategorií, přilípnout od oka nějaká ta procenta. Sakra měkká věda.

E.Kocourek řekl(a)...
13. února 2019 v 19:47  

Ale že něco rozhodně je setsakra špatně, pane PR, o tom tu přece nikdo nepochybuje. A zdaleka nejde jenom o papírování. ////

Petr Portwyn řekl(a)...
13. února 2019 v 20:36  

Docela pozoruhodná věta:
Z toho, co je nové, vyberou jen to, co znají, a řeknou „to už přece dávno děláme.

Já jsem při dialektickém dualismu asi nedával pozor, tak se ptám: Když je to nové, jak to mohou "už znát"?

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.