Česká škola oslovila s několika otázkami novinářky – shodou okolností jsou to skutečně výhradně ženy – které se systematicky zabývají tématy školství a vzdělávání. „Mnozí učitelé si stěžují, že praktikující učitelé v médiích nedostávají téměř žádný prostor, že k tématům školství a vzdělávání mluví "experti", často bez jakékoli praxe, a že to jsou navíc stále titíž lidé - Feřtek, Kartous a další z okruhu EDUin, Šteffl, Münich… Chybí názorová opozice, chybí reálná zkušenost ze škol… 1) Je to tak? 2) Proč to tak je (Případně: Proč si myslíte, že učitelé mají takový dojem. Proč jsou vůči médiím nastaveni masově tak negativně…) 3) Co s tím?
Odpovídá Radka Kvačková z Lidových novin.
 |
| Radka Kvačková (repro ČT) |
Ideální by bylo, kdyby do naší přílohy Akademie Lidových novin učitelé sami psali, co vidí za problémy. Něco takového se ale děje naprosto výjimečně, spíš skoro vůbec. Takže nezbývá, než lapat témata v prostoru a učitele vyhledávat a oslovovat. Nic snadného. Většinou odkazují na vyšší instance, tedy na ředitele. Moje zkušenost je, že sdílnější jsou ti z menších měst a obcí než z Prahy a třeba z Brna. Ano, jsou i takoví, kteří se s novináři vůbec nebaví. Obávají se, že je budou chtít na něčem nachytat a udělají z komára velblouda. Upřímně řečeno, chápu je. Zjednodušení se v médiích opravdu vyskytuje. Proto nabízím, že citaci pošlu k nahlédnutí, což občas pomáhá.
Sama se obávám zasahování do personálních sporů jednotlivých škol, i když v tom ohledu jistá poptávka občas bývá. Člověk prostě nemůže být dost objektivní, když zná situaci jenom z výpovědí.
125 komentářů:
Moje zkušenost je, že připravený autorizovaný rozhovor se mnou v LN nevyšel...
Takže nezbývá, než lapat témata v prostoru a učitele vyhledávat a oslovovat. Nic snadného. Většinou odkazují na vyšší instance, tedy na ředitele. Moje zkušenost je, že sdílnější jsou ti z menších měst a obcí než z Prahy a třeba z Brna. Ano, jsou i takoví, kteří se s novináři vůbec nebaví. Obávají se, že je budou chtít na něčem nachytat a udělají z komára velblouda.
To je ale divné...
Odkud se jen taková představa, že budou chtít novináři učitele "na něčem nachytat" a "udělat z komára velblouda", odkud se jen taková představa vzala?
Jak jen ti učitelé získali vůči novinářům takovou předpojatost až podezíravost?
Že by to bylo tím, že mohli mnohokrát předtím vidět, jak byly názory jiných učitelů překrouceny, dezinterpretovány a zesměšněny? Že už tolikrát viděli, jak byla jiným kolegům nasazena psí hlava?
Ne, tím to určitě nebude.
Naši novináři jsou čestní, objektivní a vůči učitelům spravedliví.
Jen pro jistotu, pro případné "ochránce objektivity".
Samozřejmě, že nejsou všichni novináři stejní a najdou se i ti opravdu objektivní a nezaujatí, kteří skutečně hledají pravdu a nikoliv jen příležitost, jak nafouknout komára na velblouda, či dokonce plejtváka a zvýšit tak prodejnost/čtenost svého média.
Otázka je, kteří převažují a kolik je těch férových.
Vtípek na závěr: Někdo říkal, že jsou asi tři. ;-)
poste.restante
Nějaké konkrétní příklady toho "zesměšnění" nebo "nasazení psí hlavy"? Děkuji!
Všimněte si, poste.restante, že po vás NIKDO nechce konkrétní jména těch bájných tří ... ////
Lži. Za UPS jsem obesílal různá média, ta tištěná (s výjimkou UN) zprávy ignorovala.
Pane Sotoláři, záleží ale také na tom, čím jste ta média obesílal. Pokud to byly jen tiskové zprávy UPS, pak je vcelku normální, že nikdo nereagoval. Samotné tiskové zprávy většinou novináře příliš nezajímají. Nebo je zajímají pouze jako vstupní informace, nikoli jako text, který by se měl rovnou publikovat. Dostávají jich příliš mnoho a většinou chtějí živější, aktualizovaný text. Takže je pak otázka, zda Vás novináři zpětně oslovovali, chtěli po Vás nějaké další vyjádření apod. A jestli a jak jste na to reagoval.
Ke cti paní Kvačkové slouží, že když jednou něco popletla, omluvila se mi a LN zveřejnily tiskovou opravu. :-)
Ale pane Komárku, Kvačková říká: "Takže nezbývá, než lapat témata v prostoru a učitele vyhledávat a oslovovat." Noviny mohly tedy napsat, že o tiskovou zprávu nestojí, ale... mohly lapnout. Téma nebo učitele. ČRo to uměl. Noviny ne. Noviny prostě zkartousovatěly. (Teď ale nemířím přímo na p. Kvačkovou.)
Nejsme ve sporu, pane Sotoláři - právě na to se ptám, zda "noviny zkusily lapnout" a v případě, že ano, jak jste reagoval...
Nejsem s vámi ve sporu. Jsem ve sporu s představou, která by mohla ze slov obou účastnic ankety vyplynout. A opravdu mě překvapil rozdíl mezi ČRo a novinami. - Mimochodem: jak obě novinářky reagovaly na téma, které jim spadlo před nos? Myslím tím obavy učitelů z uveřejnění jmen?
Rád bych viděl analýzu, jak často jsou v médiích vyjádření lidí z Eduinu a jak často někoho dalšího. Eduin zcela zahltil veřejný prostor. Ostatní jen paběrkují...
Co si pamatuji z dob zavádění refprmy, tak paní Kvačková z velké části prezentoval svoje laické názory např. na výuku matematiky (že na sś se učí vš matematika)a výrazným způsobem ovlivňovala realizaci školské reformy. Její působení se silně podobalo Eduinu. Jsem přesvědřený, že poškodila české školství. Díky ní jsme přestal odebírat LN - řekl jsem si, že když publikují takové nesmysly o vzdělávání, že možná píšou nesmysly i o jiných oblastech, ve kterých to nedovedu tak posoudit a že to radši s nimi vzdám.
Rozhovory z Akademie LN se shodují s těmi na Rodiče vítání od Eduinu, takže je tam velmi úzká spolupráce...
Pane Sárközi, zase drobná manipulace? Myslím, že dobře víte, jak to je. Novinářka Jitka Polanská píše pro magazín Rodiče vítáni a také občas něco napíše pro Lidové noviny. Ostatně s Akademií spolupracovala již předtím, než začala psát pro Rodiče vítáni. Rozhovor Jitky Polanské, který udělala pro Akademii pak vcelku logicky převezme magazín Rodiče vítáni. Je to podobný princip, jak když Vy si svůj text pro MF DNES dáte na svůj blog. Takže: Nikoli všechny rozhovory na Rodiče vítáni se shodují s těmi z Akademie LN. A není na tom nic zvláštního...
MF DNES a iDNES.cz fungují pod jedním vydavatelem. Mám výslovné svolení publikovat své komentáře z MF DNES v nezkrácené podobě na svém blogu na iDNES.cz. Je to zcela jiná situace, než když rozhovory z Akademie LN vycházejí zároveň na webu Eduinu Rodiče vítáni - tedy alespoň doufám, že se nejedná o stejnou firmu...
Pane Sárközi, Vaše manipulace a náznaky jsou trapné. A máte asi potíže s porozuměním textu. Asi nemáte ani přehled o mediálním provozu. Smutné u člověka, který se rád chlubí svými zásluhami v oblasti mediální gramotnosti.
Jaké manipulace máte na mysli? Znáte nějaký jiný podobný příklad střetu zájmů, kdy stejné rozhovory vycházejí ve dvou různých médiích? Pokud by neexistovala dohoda mezi Lidovými novinami a Rodiče vítáni, nemohly by stejné texty vycházet v obou dvou... Právě proto, že mediální výchovu vyučuji, vím, že je to velmi nestandardní. Ukazuje to, jak dlouhé prsty Eduin má...
Mám na mysli ty manipulace, ve kterých pokračujete. To, že novinářka spolupracuje s více médii a po dohodě s nimi může publikovat - zpravidla s nějakým časovým odstupem - svůj text i v tom médiu, kde původně nevyšel, je standardní a o žádných "dlouhých prstech" to nesvědčí. Příklad: Petr Honzejk namluví komentář pro ČRo Plus a publikuje ho v Hospodářských novinách. Nechutně dlouhé prsty, že?!
Vaše paralely bohužel velmi skřípou. Pan Honzejk nepracuje kromě své novinářské práce zároveň pro lobbistickou neziskovku...
Opět nemáte pravdu, pane Sárközi. Je prostě na uvážení redakce Lidových novin, jakou spolupráci mají například s redaktorkou Jitkou Polanskou a jak hodnotí status a úroveň například magazínu Rodiče vítáni. Je to standardní záležitost. Bez ohledu na to, že magazín Rodiče vítáni je projekt EDUinu. Byť to budete třeba opakovat stokrát, žádnou konspiraci na téma "dlouhé prsty EDUinu" z toho nevymáčknete.
Přestože považuji paní Kvačkovou za naprostého profesionála z hlediska techniky žurnalistické práce, také jsem si všimla toho nadměrného výskytu „expertů na vzdělání" v textech jejích článků, přestože LN se mi dostanou do rukou spíš výjimečně. Je pravda, že pak člověk pochybuje i o objektivitě jejích článků, přestože na mě texty působí většinou vyváženě.
Co se týče článků jiných autorů a celé přílohy Akademie, tam je to dokonce podstatně horší. Celkově bych souhlasila, že se skutečně dává prostor pouze určitému směru (včetně toho výskytu „expertů“, jak uvádím výše). Zaznamenala jsem například jakési tendenční články v podstatě o ničem, nebo rozhovory z mého pohledu s nezajímavými lidmi, u kterých má člověk navíc dojem, že si publicitou propagují svůj byznys nebo rozšiřují klientelu. Pro běžného čtenáře, který se částečně nebo více orientuje v daných tématikách naprosto nepřínosné. Tady si člověk uvědomí, že lidé právem odstupují od čtení tištěných periodik. Proč za něco takového platit a věnovat tomu čas a pozornost?
„poste.restante
Nějaké konkrétní příklady toho "zesměšnění" nebo "nasazení psí hlavy"? Děkuji!“ (Michal Komárek)
Pane Komárku, stačilo by vám nahlédnout do nějakých dobře zpracovaných studijních materiálů žurnalistiky, nebo si promluvit s profesionálním novinářem (tzn. vystudovaným), který má o mediální scéně přehled a je dostatečně soudný, abyste byl v obraze, co všechno je možné a co všechno se v publicistice děje. Snad by vám to i prospělo. Sama jsem pak o konkrétních případech přímo slyšela, i když se týkaly jiných oblastí. Věřte, že jedno pořádné překroucení významu jeho slov v textu či jiné zkreslení člověku stačí, aby se už nikdy neangažoval. Budeme si tady hrát na blbé či co, že něco takového v (zejména!) českém mediálním prostoru neexistuje? Navíc nevidím v tomto případě žádný podstatný rozdíl mezi překroucením a zesměšněním, tak prosím neslovíčkařte.
Moje zkušenost s Akademií LN je taková, že připravený autorizovaný rozhovor se mnou v ní nakonec nevyšel, protože se v jedné odpovědi na doplňující otázku zmiňuji negativně o Eduinu. Víc už k tomu střetu zájmů psát nebudu. A ano, rozhovor dělala právě ta redaktorka, kterou zde pan Komárek zmiňuje...
Mně se líbí jedna věc.
Novináři jsou v podstatě tázáni, zda novináři zacházejí s učiteli korektně. Jinými slovy, jedna ze stran je zároveň rozhodčím.
Fascinující :o)
Tím nezpochybňuji užitečnost ankety. Jako sonda do myšlení žurnalistů je naopak velmi zajímavá, a jsem rád, že byla provedena.
Byla jsem upozorněna na tuto diskuzi. Není pravda, že rozhovor byl skartován kvůli nelichotivé poznámce vůči eduinu. Odmítla jsem se pod něj podepsat, protože mi ho pan Sarkozi dost podstatně upravil ve svůj prospěch. Což byla myslím škoda pro něj, protože nezávisle na sobě mi dva novináři potvrdili, že rozhovor byl vyvážený a dával mu prostor, dokonce mi řekli, že v něm působil rozumně.
Rozhovor mi zadala redakce. Pan Sarkozi věděl, s kým ho dělá a souhlasil s tím. Pro jistotu jsem mu i explicitně navrhla, zda nechce jiného novináře, aby nevznikly komplikace. Odmítl to s tím, že "počkáme na výsledek".
Pan Sarkozi také odmítl odpovědět na doplňující dotazy, na kterých jsme se domluvili. Ale to bych mu asi i odpustila, kdyby se mi rozhovor nevrátil do té míry přepsán, na to nikdy nepřistupuji a stalo se mi to před tím snad jen jednou.
Osobně si myslím, že má práce pro Rodiče vítáni mě kvalifikuje k tomu, abych v oblasti vzdělávání dokázala rozklíčovat a uvědomit si, kde je dobré si věci ještě ověřit. To se mi hodilo i v tomto případě. Často novinář toto prostě neodchytí a rozhovor je prakticky prostor darovaný zcela nekriticky respondentovi, který ho prostě utahá. A to je nebezpečí dnešní rychlé a komplexní doby.
To, jak mé rozhovory vypadají, každý může posoudit sám. si každý může ověřit sám. Moje snaha věci poctivě zkoumat se dá vidět i v tom, že jsem přistoupila na rozhovor s panem Sarkozim, i když mi to někteří lidé rozmlouvali.
Vzhledem k tomu, že LN a RV mají jiné čtenáře, LN nevadilo, že jsme vždy po pár dnech rozhovor publikovali i na RV, samozřejmě jsme vždy uváděli, že je z LN.
Přišlo nám škoda, aby si ho nepřečetli ještě další lidé.
Díky všem za pozornost.
Co přesně znamená "ve svůj prospěch"?
Ve svůj prospěch znamená tak, že se mu to líbilo v této podobě více, ale mně méně, ztratilo to vyváženost a autenticitu, nevypadalo to jako kvalitní novinářská práce. Nakonec, šla jsem to dělat s tím, že to vyjde a že to bude solidní rozhovor, mým zájmem logicky nebylo udělat paskvil, který na sebe upozorní, to bych přece s někým, kdo pořád někomu okopává kotníky, logicky nechtěla. Urážlivá poznámka vůči Eduinu je jistě nevkusnou věcí, kterou jsem nečekala, ale neměla primární vliv. Vzhledem k tomu, že pan Sarlozi neodpověděl na žádnou z doplňujících otázek, které mu nebyly příjemné, těžko by mohl trvat na tom, že zrovna tuto poznámku mám do rozhovoru zahrnout. Pro mě je ta věc uzavřená, situaci jsem před kývnutím na rozhovor nevyhodnotila správně a přišla jsem o hodiny vlastního času. Dále už to rozvádět nechci, právě z časových důvodů, ať už se tady bude dít cokoli. :-)
Chápu-li správně, pan Sárközi chtěl uvést velice konkrétní důvody, proč si učitel dobře rozmyslí, než začne něco řešit s novináři. A tento záměr se panu Sárközimu DOKONALE zdařil. ////
Netuším, kdo je dawa, ale rozhodně bych s tou osobou nechtěl společně vyrábět jakkoli text. ////
Ještě mě napadá, když jsou LN takoví grandi, proč nepublikují článek SAMOTNÉHO pana Sárköziho? Za text by nesl odpovědnost výhradně pan Sárközi, a dawa by se nemusela trápit, že text je v něčí prospěch. ////
LN by měly vydat nějaký oslavný článek o Eduinu, plný samých uctivých poznámek vůči Eduinu a podobných vkusných věcí. Případně by tam mohly zmínit, kdo že Eduin financuje a proč. ////
Urážlivá poznámka vůči Eduinu je jistě nevkusnou věcí, kterou jsem nečekala, ale neměla primární vliv. Vzhledem k tomu, že pan Sarlozi neodpověděl na žádnou z doplňujících otázek, které mu nebyly příjemné, těžko by mohl trvat na tom, že zrovna tuto poznámku mám do rozhovoru zahrnout. Napsala paní Kvačková.
Pane Sárközi, Není ta vaše agresivita vůči Eduinu založena třeba i na tom, že v tzv. Pedagogické komoře sveřepě nazýváte UČITELE slovem PEDAGOG, kdežto Eduin je nazývá správným slovem učitel? To, že v tzv. Pedagogické komoře neodpovídáte na relevantní vám nepříjemné otázky a ještě přitom dost často urážíte ty, kteří vám je položili, je, myslím, veřejně docela známá věc.
Nemůžeš nebo nechceš-li odpovědět na položenou otázku, napadni osobu toho, kdo ji vznesl. Tohle staré demagogické pravidlo máte v té "Pedagogické komoře" ve stanovách, když ho mnozí z vás tak často používáte? Paní Kvačková podle vás "zaspamovala" nepříjemnými otázkami, takže si zaslouží vaše "odsouzení"? To je ta vaše "Pedagogika"?
Viz např.
Kvůli nesmyslným spamům pana Týře je rozumná diskuze na České škola nemožná. Očekávám dalších několik půlmetrových příspěvků za sebou od něj... :-D
http://www.ceskaskola.cz/2019/01/radek-sarkozi-ucit-bude-moci-kazdy.html
http://www.ceskaskola.cz/2019/01/revize-rvp-probiha-bez-oficialniho.html
Proč se aktivistická Pedagogická komora rozčiluje, že stát už nechce podporovat Pedagogickou černou díru v resortu MŠMT?
http://www.ceskaskola.cz/2019/02/reditele-skol-k-novele-zakona-o.html
http://www.ceskaskola.cz/2019/01/ladka-ortova-deklarace-konzervativniho.html
J.Týř
Zde diskutující "dawa" je samozřejmě redaktorka LN a zároveň pracovnice Eduinu, která dělala například tento rozhovor propagující činnost jedné ze dvou hlavních tváří ČOSIV (rozhovor s někým z Asociace speciálních pedagogů tam samozřejmě nevyšel, a nakonec tedy ani rozhovor se mnou...):
Není pravda, že děti s postižením jsou v běžné škole nutně nešťastné, říká pedagožka, která se zabývá inkluzí
26. listopadu 2018 autor: Jitka Polanská
https://www.rodicevitani.cz/skolstvi/skola-pro-vsechny/neni-pravda-ze-deti-s-postizenim-jsou-v-bezne-skole-automaticky-nestastne-rika-specialni-pedagozka-ktera-se-zabyva-inkluzi/
Přístup paní redaktorky mi přišel velmi neprofesionální, což mohu myslím dobře posoudit, jelikož jsem dělal již mnoho rozhovorů před tím. Neprofesionální je i to, co zde píše. Ale jsem rád, že se čtenáři mohou dozvědět, jak to v LN ve skutečnosti chodí...
Vždy to je normální, že se texty překrucují, a to ve prospěch těch správných názorů, zajímalo by mě, proč to novináři aspoň nepřiznají. Třeba kdyby dawa napsala: "Prosím vás, přece nemůžeme psát o tom, jak to ve školách vypadá ve skutečnosti" - tak nějak. Lže se soustavně, a když to nepomáhá, lže se víc.A co se "expertů" týče, škoda slov. Největší odborníci na pedagogiku nesmí být učitelé. Kartous elf, Kartous expert na školství. Ohýbání skutečnosti "in persona".
Jana Maříková
zajímalo by mě, proč to novináři aspoň nepřiznají... A proč by to dělali? To jako že by jim přišlo nefér zneužívat svého postavení? :o)
Mne spíš překvapilo, když to paní Čápová bez uzardění přiznala.
"Ve svůj prospěch znamená tak, že se mu to líbilo v této podobě více, ale mně méně, ztratilo to vyváženost a autenticitu, nevypadalo to jako kvalitní novinářská práce."
"Nakonec, šla jsem to dělat s tím, že to vyjde a že to bude solidní rozhovor, mým zájmem logicky nebylo udělat paskvil, který na sebe upozorní, to bych přece s někým, kdo pořád někomu okopává kotníky, logicky nechtěla."
V tom se asi opravdu nema smysl vrtat…
---
"...zajímalo by mě, proč to novináři aspoň nepřiznají."
Smutne je, ze to i priznavaji...
Pane Portwyne, paní Maříková, vy v tomto případě zaujatě spekulujete. Jitka Polanská (dawa) popsala, proč rozhovor odmítla publikovat, je tam řada důvodů, které je možno brát vážně. Tedy pokud předem nemáte za to, že lže. Pan Sárközi také popsal svůj pohled na věc, logicky "ve svůj prospěch". Jaký je důvod automaticky věřit jeho verzi? Prostě proto, že novináři jsou ti špatní? A učitelé jsou ti znevažovaní, jejichž hlasu si nikdo neváží a všichni je chtějí především ponižovat a urážet? Není to neužitečné zobecnění?
Nějaké konkrétní příklady toho "zesměšnění" nebo "nasazení psí hlavy"? Děkuji!
Omlouvám se, ale věnoval jsem se jiné diskusi a tuto výzvu jsem přehlédnul.
Sice si nemyslím, že taková činnost má vůbec smysl, ale budiž.
Cituji:
Jednou jedinkrát jsem byla oslovena Lidovými novinami, abych se vyjádřila (bylo to ke zřizování rodinných škol). Poté, co jsem si přečetla mé vytrhané citace a vše dovršil podtitulek k fotce (byla zcela zneužita jedna moje věta), už se mi nechce přispívat.Nebo si budu fakt vybírat,komu své názory sdělím.
Jana Karvaiová, 18. května 2015 20:42
V diskusi pod článkem EDUin: Nepřijatelná prohlášení Marcela Chládka pokračují
http://www.ceskaskola.cz/2015/05/eduin-neprijatelna-prohlaseni-marcela.html?m=1
Já osobně nemám nejmenší důvod paní Karvaiové nevěřit. Vy snad ano?
I zbytek diskuse je velmi zajímavý.
Trvalo mi to asi dvě minuty, i když uznávám, že to není nejnovější příklad.
Na druhou stranu svědčí o tom, že zkušenost, kterou mají učitelé s novináři není rozhodně krátkodobá.
Možná byste měl pane Komárku občas projít archiv alespoň webu, který spravujete.
Řekl bych, že stesků na přístup novinářů tu najdete dost a dost.
Ale současně pochybuji, že to pro Vás bude mít nějakou hodnotu.
Každopádně i já Vám děkuji za tuto anketu.
Myslím, že odpovědi jsou mnohem výmluvnější, nežli jakékoliv příklady, které bych dokázal najít.
Pane Komárku, trefil jste to. Učitelé jsou skutečně ti znevažovaní, ti, kterým se dá hlas až po zvážení, jak dalece odpovídají podle vzoru, tedy jak má rozhovor vypadat. Radek Sarközi je mnohým trnem v oku, protože říká to, co si myslí. Ať už se to paní Polanské líbí nebo ne, je předseda nejpočetnějšího učitelského spolku a jeho názory by neměly být cenzurovány.
Rozhodl jsem se kontaktovat Etickou komisi Syndikátu novinářů ČR, aby posoudila, do jaké míry je paní Polanská ve střetu zájmů. Podle mě je evidentní, že pracuje pro Eduin a Lidové noviny zároveň. Nemůže se tvářit, že je nezávislou novinářkou a zároveň pracovat pro lobbistickou neziskovku. Minimálně je dobré toto při čtení jejích článků vědět!
poste.restante
Vy si prostě nemůžete odpustit manipulaci a urážku ani v relativně konstruktivní a věcné odpovědi, že? :-) (To s tím archivem mého webu... No, nic)
Nicméně děkuji za odpověď. Neznám konkrétní případ, ale nemám důvod nevěřit tomu, co píše paní Karvaiová. Stejně jako nemám důvod nevěřit tomu, že někteří novináři jsou špatní, někteří dokonce možná záměrně překrucují, někteří jsou dokonce nenávistní. A nemám ani důvod nevěřit tomu, že se novinářům stává, že výroky vytrhnou z kontextu, zkreslí - opět to může být záměr, nebo neprofesionalita, nebo třeba i daň za to, že mají na článek xy řádek a pokud chtějí zachovat "hlas" musí se snažit maximálně ho seškrtat. Někdy se to povede, jindy z toho vzejde paskvil... To se děje i v jiných profesích, že...
Každopádně nadále považuji za absurdní a především neproduktivní zobecnění, že novináři jsou jako takoví, nebo jejich drtivá většina - neprofesionální a že učitelům chtějí škodit, urážet je...
Největší odborníci na pedagogiku nesmí být učitelé. Napsala paní Maříková.
To máte z více objektivních důvodů pravdu, paní Maříková:
Od dob, kdy se člověk živil lovem a sběračstvím se profilují jednotlivé profese. Učitel je i dnes učitel - tedy odborník školní vzdělávání (didaktiku), který pracuje ve vzdělávacím zařízení zvaném škola. Didaktika je od dob J. A. Komenského vědecká disciplína o tom, jak s využitím pedagogiky převést (transformovat) vědu / tedniku / odbornost do podoby přitažlivé a srozumitelné pro žáky. Zcela logicky proto učitel objektivně není a ani nemůže být "největší odborník na pedagogiku.
Problém tu je v tom, že tohle tzv. Pedagogická komora očividně nechápe nebo nechce chápat a pořád kolem dokola mele tu svou "pedagogickou hatmatilku", že učítel je vlastně totéž co vychovatel (pedagog), že největším odborníkem na pedagogiku je / mohl by být učitel a nikoli pedagog (vychovatel) atd. atd.
J.Týř
Pane Sárközi, obrátit se na etickou komisi je jistě Vaše právo, nicméně ve svém příspěvku opět manipulujete, urážíte. Nemůžete jinak? Co myslíte tím, že se "nemůže tvářit jako nezávislá novinářka"? Myslíte snad, že redakce Lidových novin neví, že píše pro magazín Rodiče vítáni? Že texty z Akademie ten magazín přebírá pirátsky? Že Jitka Polanská se nějak "tváří" a vlastně podvádí, zamlčuje co dělá? Je prostě na uvážení editorů LN, zda považují její texty za dostatečně kvalitní na to, aby u nich vycházely. Předpokládám, že pokud by jim Jitka Polanská nabízela oslavné texty na EDUin nebo magazín Rodiče vítáni, neuspěla by...
Oslavné texty na EDuin čteme denně. Dehonestující články o učitelích a fake news o jejich platech na stránkách"seriózních novin" také. Samozřejmě že každý, kdo dělá pro neziskovky a zároveň pracuje v "nezávislých médiích" nebo ve státní správě, je v obrovitém střetu zájmů. Příkladem, který praští do očí každého, jsou paní Laurenčíková a pan Šimáček. Ten dokonce pracuje už i pro ministerstvo zdravotnictví a hodlá se zapojit do rušení psychiatrických ústavů. Samozřejmě neočekává žádný zisk, jak jinak. Neuvěřitelná chobotnice.
Vy si, paní Maříková pletete citování lidí z okruhu EDUin s oslavnými texty na EDUin. A to, co označujete za "chobotnici" je spíše Vaše konspirační teorie. Což neznamená, že by se nemělo velice přísně přistupovat k jakémukoli potenciálnímu střetu zájmů. U novinářů je to stejně citlivé jako u politiků.
Neboli, příklad novináře, který by jako zaměstnanec lobbyistické neziskovky prosazoval její zájmy prostřednictvím textů v novinách, které by byly vydávány za texty nezávislého novináře, je podle mě příkladem střetu zájmů.
Není to ale případ Jitky Polanské, Akademie LN a magazínu Rodiče vítáni.
Pane Komárku, nevím, o čem bych měl spekulovat :o)
1) K "cause Sárközi" jsem se nevyjádřil, protože do ní nevidím.
2) Že moc bez kontroly vede často ke zneužití této moci, je celkem nabíledni - stejně jako situace, kdy je atbitrem sporu jedna z jeho stran. Myslím, že v tomto bodě nebudeme ve při.
Ano, v té obecné rovině se shodneme, pane Portwyne.
Pane Komárku, ne nemohu si odpustit své poznámky, stejně jako Vy si nemůžete odpustit svou dokolečka omílanou mantru o manipulaci.
Celý vtip je v tom, že pro Vás je manipulace, demagogie a vůbec urážlivé všechno to, co nekonvenuje Vašemu vidění světa, které je aktivistické a neobjektivní. To snad mohlo být přijímáno s povděkem na Vašich předchozích působištích, ale tady jsme od Vás čekali mnohem víc.
A nezlobte se na mne, nejsem jediný, kdo si to myslí, i když jsem asi jeden z mála z těch, kdo Vám to otevřeně říká.
Dobře víte, že vhodně umístěným slůvkem, přívlastkem, vedlejší větou se dá obsah sdělení posunout a že se to děje dnes a denně. Ale vidíte to jen u někoho.
Mne tady peskujete za "za absurdní a především neproduktivní zobecnění, že novináři jsou jako takoví,..".
Nejste přece tak naivní, abyste nechápal, že jde o běžný výrok, který je zcela samozřejmě myšlen tak, že nejde o všechny, ale "jen o většinu".
A doufám, že mne nemáte nejen Vy, ale ani nikdo z ostatních čtenářů tohoto webu, za takového hlupáka, který by vykřikoval nesmysly jako "všichni Rusové chlastají vodku, všichni Romové kradou, nebo všichni Češi jsou rasisti".
Přesto si poznámky tímto směrem neodpustíte, ačkoliv jiné podobné výroky na téma škol a učitelů Vás nechávají klidným.
Nebo jste snad požádal své kolegy o opravu zevšeobecňujících tvrzení na konto učitelů?
Doplnil jste v tomto smyslu redakční poznámkou texty článků přebíraných z jiných zdrojů?
Kolik článků uvádějících někým jiným uvedené nesprávné informace na pravou míru jste napsal?
Jste editorem webu, který se zabývá školskou problematikou. Po celou dobu jste si mohl všimnout, že mezi tvrzeními publikovanými v médiích a tím, jak tutéž situaci či informaci většinově vnímají učitelé, existuje zjevný rozpor.
Po celou dobu posloucháte stesky kantorů na to, že učitelé nemají prostor pro svá vyjádření, že se jich nikdo na nic neptá, že naopak prostor dostávají všichni ostatní, jen ne praktikující učitelé, atd. Dokonce i přímo s Vámi jsme už minimálně jednou na toto téma debatu vedli.
Nemohl jste snad dost dobře přehlédnout převažující mediální obraz českého školství a učitelů, jako zastaralých, v marioterziánských časech zastydlých a moderním "metodám" se bránících, neschopných matikářích, kteří vyvolávají svou výukou u žáků odpor. atd. atd.
Dobře víte, že tyto informace se zhusta nezakládají na pravdě. Anebo byste to alespoň měl vědět.
A Vy místo toho, abyste se pídil po příčině tohoto stavu, místo toho abyste si položil otázku, proč mají učitelé k médiím a novinářům nedůvěru, či zda tyto výhrady snad nemají své opodstatnění, místo toho se ptáte na názor novinářů na práci jich samotných, ale od učitelů se dožadujete důkazů.
Vždyť aspoň přiznejte, že i tu poslední anketu jste zorganizoval v reakci na mé poznámky o novinářské neobjektivitě.
Jen jste nejspíš netušil, že dopadne právě takto.
Tedy nezlobte se na mne, ale myslel jsem, že náplní práce skutečného novináře je především klást otázky sám sobě a na základě toho pak klást otázky svému okolí.
Myslel jsem, že člověk dělá novinařinu proto, aby se dopátral pravdy a ne proto, aby v teple kanceláře čekal, až mu ji někdo naservíruje pod nos a on se pak laskavě rozhodne, jestli ji zveřejní, či hodí do koše.
Vy jste mohl být tím mluvčím pedagogické veřejnosti.
Uvádět na pravou míru nepravdy a dezinterpretace svých kolegů.
Poskytli jsme Vám k tomu tolik materiálu, že by s tím schopný novinář mohl vydržet na několik let.
Jenže ani Vy, stejně jako většina Vašich kolegů, píšících o školství pravdu nehledáte - Vy ji znáte předem.
No, vidíte, a neodpustil jste si ani celkové hodnocení prošpikované urážkami. Vaše důslednost mně svým způsobem imponuje. Děkuji! Hezký den!
Urážkami?
Citujte!
Je úsměvné, poste.restante, jak si zřejmě vůbec neuvědomujete, když někoho urážíte a zároveň jste tak citlivý na urážky vůči učitelům...
Michal Komárek
No a já psal obecně. Plus tedy o paní Čápové, že mne překvapila, když to otevřeně napsala :)
Hm, já mám asi jinou zkušenost. Ne zrovna s paní Kvačkovou, ta v této otázce změnila názor už několikrát - ale steskům češtinářů rozumí lépe novináři než matikáři a počítačoví odborníci.
Možná proto, že novináři i češtináři se zabývají slovem.
Ale k LN se nechci vyjadřovat. Bude odpovídat třeba paní Hrdinová z MF Dnes? Nebo pan Lukáš z čt? nebo Novinky?
Většina učitelů učí špatně, matematiku bych vůbec nezkoušel a špatné známky zrušil, říká Čapek
Paní Valíková, jestli budou odpovídat, nevím. Otázky ale dostali.
Citujte!
Úsměvné?
No, ano.
Pro Vás.
Ano. Jsem citlivý na urážky a dehonestaci práce učitelů.
A ne jen proto, že jsem jedním z nich.
Choval jsem se naprosto stejně i v dobách, kdy jsem netušil, že tuto profesi budu někdy vykonávat.
Je to proto, že si této profese vážím, pro její zásadní význam pro budoucnost.
Skutečně a ne jen proklamacemi, jak to činí jiní.
Proto se zastávám slovem ostouzených a urážených proti těm, kdo je ostouzejí a urážejí.
Proč to neděláte Vy?
P.S.:
Ani netušíte, jak rád bych se vrátil k debatám o smyslu výuky matematiky, nebo aplikace informatiky v jiných předmětech - nad články pana Brdičky, nebo hádkám s panem Doleželem o ne/potřebnosti úlev při maturitách.
Víte pane Komárku, že Simona CARCY, pan Doležel, občas krtek, a mnozí jiní jsme byli často oponenti?
Schválně, jak se to stalo, že se z nás stali názoroví souputníci? Co myslíte?
Protože takto jsou tu zastoupeni jen novináři určitého proudu. A stávají se hromosvodem. MF Dnes se třeba maturitám věnuje od jejich spuštění velmi poctivě. A tiskne pana Sárköziho. Pan Lukáš už párkrát jel až do Olomouce za Lenkou Dohnalovou. Český rozhlas, zejména paní Lioliasová, jsou také v obraze.
Učitelé tu útočí na novináře, přitom matikáři nerozumí češtinářům a odmítají chápat jejich problémy. Učitelská obec je rozsekaná na obory, hádáme se sami mezi sebou, nadáváme si (!).
Ano, také mi trochu vadí monopol EDUinu v českém mediálním rybníku. Ale westerny nás přece učí, že na velkostatkáře, kteří skupují půdu, musí být více schopných malých farmářů a občas nějaký ten jezdec z neznáma. Učitelé mohou psát do médií. Pan Sárközi to dělá, píše velmi dobře. Je správné, že anketa vznikla, získáme informace. Pěkný den.
Každopádně nadále považuji za absurdní a především neproduktivní zobecnění, že novináři jsou jako takoví, nebo jejich drtivá většina - neprofesionální a že učitelům chtějí škodit, urážet je...
Pane Komárku, nebudu kvůli vám pročítat opakovaně celou diskusi, ale nepamatuji se, že by někdo zobecňoval, že novináři jsou špatní a neprofesionální. (Ale pamatuji si, jak někdo v jiné diskusi před pár dny zobecňoval, že učitelé jsou vystrašení, povolní lidé apod., na to jste ovšem nereagoval. Proč tedy?) Otázkou zde je, proč je práce současných novinářů často tak neobjektivní. Proč v médiích působí lidé bez žurnalistického vzdělání, profesionálově přitom nenacházejí uplatnění?
Jestliže napíšete: „Někdy se to povede, jindy z toho vzejde paskvil... To se děje i v jiných profesích, že...“, novinářskou práci devalvujete naopak vy. Kolik myslíte, že si těch „paskvilů“ může dovolit chirurg? A kolik pracovník ve výrobě nebo managementu, než ho vyhodí? A kolik učitel? Domníváte se, že práce novináře je méně hodnotná, méně zodpovědná? Já tedy rozhodně nikoliv.
Pane Sárközi, zřejmě jste na to přišel už sám, ale rozhovory poskytujte jen profesionálním novinářům. Postavit dobrý rozhovor totiž není nic jednoduchého, nemluvě o tom, že žurnalistiku nenasaje člověk časem jen tak ze vzduchu. Tady už bylo z komentářů znatelné, že se o profesionála nejedná. Po upřesnění, o koho jde, se to potvrdilo.
Už jsem se poučil... Považovat někoho, kdo se věnuje PR jako paní Polanská za novináře byl omyl. Až se v Lidových novinách objeví rozhovor s někým z Asociace speciálních pedagogů, možná začnu uvažovat o tom, že nejsou tendenční a nabízejí prostor i jinému názoru než je názor lidí z neziskovek typu ČOSIV nebo EDUin. Pokusil jsem se v rozhovoru sdělit názory Pedagogické komory na inkluzi, ale jisté informace se ke čtenářům nemají dostávat...
Rozhovorů jsem poskytl mnoho. Kromě tohoto pro Lidové noviny nikdy nenastaly problémy...
https://www.pedagogicka-komora.cz/2018/12/aktualni-tema-rozhovory-o-pedagogicke.html
Na jednu stranu se stěžujeme, že hlasy učitelů nejsou slyšet, na druhou stranu je otázkou, zda chtějí být slyšeni a pokud ne, proč.
"Takže nezbývá, než lapat témata v prostoru a učitele vyhledávat a oslovovat. Nic snadného. Většinou odkazují na vyšší instance, tedy na ředitele. Moje zkušenost je, že sdílnější jsou ti z menších měst a obcí než z Prahy a třeba z Brna. Ano, jsou i takoví, kteří se s novináři vůbec nebaví. Obávají se, že je budou chtít na něčem nachytat a udělají z komára velblouda. Upřímně řečeno, chápu je. R. Kvačková
"Zároveň je snazší v terénu oslovit ředitele školy, od něj se dá čekat, že bude ochoten mluvit veřejně (moje zkušenost s oslovováním učitelů je taková, že zdaleka ne všichni chtějí být citováni v médiích) a zároveň je také nositelem nějakého sdíleného názoru." H. Čápová
"Často je ale těžké najít učitele nebo ředitele, který by byl ochotný se k danému tématu vyjádřit a kterému by nevadilo, že chci ve článku zmínit jeho jméno, protože nemohu psát o tom, že "něco někde řekl anonymní učitel". M. Endrštová
Není pravda, že nemůžeme publikovat. Ano publikovat sami. Nepotřebuujeme novináře - umíme číst i psát. Jen se nebát. A možná se i nebojíme...jenže. Ono je to úplně nanic. Napíešete pravdu. Napišete co si opravdu myslíte ...a co? Myslíte, že si někdo vůbec všimne, co si myslí učitel? A změní se něco? Bruselské peníze jsou velké lákadlo pro ty, kteří tvrdí bruselskou (inkluzivní) muziku. A stanovit nějaká přesně vymezená pravidla třeba jen k chování dětí ve škole? No to by byl konec demokracie...a co kdyby za chování dětí od 12 let konečně nesli odpovědnost rodiče i ve škole? Pohroma.
No comment. RV
Octnul jsem se zde teď opravdu náhodou, spíš nedopatřením, přes odkaz odjinud. Česká škola, dokud ji vedl pan Wagner, byla pro mne velmi zajímavým čtením. Přestal jsem ji sledovat, protože jsem prostě neměl dostatečně silné nervy na čtení příspěvků pana Komárka. Už jsem to napsal při ukončení sledování, ale po přečtení této diskuse znovu vyslovuji obdiv všem zde přítomným učitelům, zejména poste.restante, kteří věrni svému poslání se na pana Komárka neúnavně snaží pedagogicky působit, i když vidí minimální efekt. Opouštím tyto stránky s tím, že se jim opět na dlouho vyhnu, nicméně na ně odkážu své bližní, až jim zase někdy budu vysvětlovat, co všechno musí snést a dokázat opravdový učitel a proč je učitelství nikoli práce, ale poslání, které opravdu nemůže plnit každý (a které si zaslouží být honorováno minimálně tak, aby nepřibýval žádný další stres ještě z hmotného nedostatku).
1/ Učitelé velmi často o novinářích mluví špatně, zažila jsem to nesčetněkrát, i když mě chválili, obecně profesi velmi haněli. snažila jsem se jim vždy vysvětlit, co si o tom myslím já, protože jsem mimo jiné viděla, že se někdy za chybu považuje i něco, co chyba není nebo není v silách novináře to udělat jinak. Prostě jinak než vysvětlováním se to změnit nedá, a ani tak možná ne.
2/ Dobrý novinář určitě nemusí mít vystudovanou novinařinu, to opravdu ne, v některých zemích to je i méně zvykem než jinde. Možná i většina dobrých a známých novinářů vystudovala něco úplně jiného.
3/ Pan Satkozi velmi osobně napadá lidi, kterých si hluboce vážím, a je v tom velmi vytrvalý. Teď jsem tedy na řadě já. To se nedá nic dělat.
Paní Polanská z Eduinu a Lidovek má k profesionalitě velmi daleko. Nedokázala ani přepsat rozhovor z audionahrávky bez řady věcných chyb... Proto byla nutná výrazná autorizace, aby mi nebyl vkládán do úst pravý opak toho, co jsem říkal! Navrhuji Vám, ať zveřejníte audionahrávku s rozhovorem, ať si každý může udělat vlastní názor, paní "novinářko".
Vy mě chcete vtáhnout do polemiky, pane Sarkozi.
Nahrávka je pomůcka novináře a není vůbec třeba ji vytvářet, pokud má někdo dobrou paměť, natož zveřejňovat. Ve Vašem emailu, z něhož zde cituji, nebyl ani náznak pobouření, které terď tafdy ukazujete:
Krásný den,
v příloze Vám zasílám rozhovor po autorizaci. Vepsal jsem tam 2 poznámky ke zvážení. Změny jsem nevyznačoval, protože jsem jich dělal hodně - hlavně formulačních a stylistických...
No a o to právě jde: přepsal jste ho stylem, který z něj dělá jiný rozhovor, než bych napsala já. Rozhovor je podepsán autorem, je to autorský útvar. Nemůžu podepsat něco, co jste natolik pozměnil. Ano, jde hodně o stylistiku, kterou jste využil pro určitý způsob prezentace.
Jinak o věcných chybách se být Vámi moc nezmiňuji, v jednom případě jste se spletl o 10 let, v jiném o 90 %, já to prostě za Vás ověřila a normálně jsem Vám to řekla, nevozila jsem se po Vás.
A tím bych polemiku ukončila, aspoň z mé strany.
Jitka Polanská
Hm, tady je něco šejdrem...
Rozhovor je autorský útvar novináře - nevím. Může novinář předepisovat zpovídanému stylistiku?
Přece jde o jeho slova, jeho názory... Vždycky jsem se domnívala, že za formulace v rozhovoru, který autorizuji, tak trochu odpovídám já.
Paní Valíková - ale rozhovor je především rozhovor, autorizace neslouží k tomu, aby respondent rozhovor přepsal na svůj vlastní článek, na sebeprezentaci, která se mu více líbí... Rozhovor je prostě trochu jiný žánr, než životopis nebo komentář :-) Autorizace slouží ke korekcím chyb, nepřesností... V některých časopisech rozhovory z principu k autorizaci neposkytují. Respondent prostě musí zvážit, zda se na rozhovor cítí, či ne, zda ten žánr unese nebo ne. A novinář, samozřejmě nesmí zkreslit, co řekl, nesmí si vymýšlet...
Paní Valíková, ten rozhovor byl autentický, ale pan Sarkozi ho pak chtěl vylepšit a vylepšil ho způsobem, který pro mě již nebyl přijatelný. Autorizace rozhovorů jako povinnost neexistuje, za rozhovor odpovídá autor. Většinou se respondentům poskytuje, ale jen pro kontrolu věcné správnosti. Nazývat to "tady je něco šejdrem" tak trochu připomíná stesky učitelů, že jim každý mluví do profese, a nerozumí tomu.
Aniž bych chtěl vstupovat do tohoto sporu, jehož podstatu je obtížné hodnotit bez znalosti například oné nahrávky, původní i upravené verze, atd.
Souhlasím tentokrát s paní Valíkovou.
Přece jen při rozhovoru jde i o to, že při mluveném projevu člověk ne vždy úplně přesně volí správná slova, vhodné formulace a pod.
A novinář může některá slova nesprávně interpretovat.
Ne snad hned záměrně účelově zkreslit, i když i k tomu dochází a sám jsem toho byl svědkem. Ale prostě špatně pochopit.
Právě proto by solidní novinář měl dávat rozhovor k autorizaci. A do odpovědí nezasahovat, natožpak je hodnotit.
Kupříkladu, kdybych byl novinářem a dělal rozhovor s nějakým rasistou, mohu snad odmítnout takový rozhovor vůbec dělat, ale když už by byl učiněn, není na mě, ale spíše na editorovi, aby rozhodnul, zda bude publikován.
Z mé strany dejme tomu s tou výhradou, že pod ním nebudu podepsán já, ale půjde například o otázky "redakce deníku".
Novinářů, novin, časopisů a internetových médií je spousta. Každé médium a každý novinář má své cíle, metody, prostředky. Svůj styl a své zásady. Včetně médií veřejnoprávních. Panu Sárközimu, myslím, nikdo nebrání, namísto marných polemik, obrátit se s tím, co o své vúli "autorsky vytvořil", jinam. Pokud to má nějakou hodnotu, nepochybně někde uspěje. Tohle se zřejmě doví i v Etické komisi Syndikátu novinářů, která nepochybně bude zkoumat faktografii celé té věci i etiku jednání obou "protivných" stran. I v České škole je, myslím, dost podladů pro posouzení odborné úrovně, věcnosti a etiky vyjadřování pana Sárköziho. Být na místě pana Sárköziho, asi bych tzv. "zklidnil" adrenalinový hormon. J.Týř
Dobrá, za rozhovor odpovídá autor. Nejsem novinář, paní Polanská :) Jsem češtinářka. A co když autor mírně upraví mluvené slovo podle svého a respondent řekne, že takto on nemluví. Jak se taková situace řeší?
Odpověď paní Valíkové: To se může stát. Respondent může v tom případě navrhnout svou formulaci a novinář většinou vyhoví. Stává se mi to spíš okrajově, mé rozhovory na respondenty působí autenticky a výstižně. Jen jednou se mi stalo, že někdo chtěl rozhovor silně přepsat. Ne kvůli nepřesnosti, ale z jakési úzkostlivosti a potřeby vše ještě dovysvětlit a říct lépe. Pak ale ta paní uznala, že to není dobrá cesta a že by takto upravený rozhovor působil velmi strojeně, a máme i nadále dobré vztahy.
A vlastně jsem se ještě chtěla vyjádřit k té anketě a přítomnosti učitelů v médiích. Přála bych si, aby v médiích mluvilo více lidí z praxe, konkrétně učitelů. Už přes rok na tom pracujeme v Rodiče vítáni a je to jeden z důvodů, proč tyhle stránky vznikly. Učitele vyhledáváme a umožňujeme jim promluvit našim prostřednictvím. Často na psaní namají čas, a tak je vyslechnu po telefonu a jejich vyprávění zapíšu. Nic nenahrávám, dělám si jen poznámky, a výsledek je prakticky vždy velmi dobrý a z jejich strany dobře přijatý. Mám s učiteli velmi dobré zkušenosti a vztahy a mám je ráda. Svět škol a vzdělávání je ohromně zajímavý a inspirující. Kolegům novinářům z jiných médií učitele, které poznám, dále doporučuji.
Tak koukám, že zde paní novinářka zveřejňuje dokonce mou e-mailovou korespondenci s ní. Nevím o tom, že bych k tomu dal souhlas... Doufám, že zveřejní i to, jak mi vyhrožovala soudem... Více k její "profesionalitě" už netřeba dodávat. V jejím případě jde o evidentní střet zájmů a o naprostou neprofesionalitu.
Takže rozhovor s autorizací je o kompromisu. Novináře a respondenta. Oba vloží práci, jeden má článek (a honorář), druhý se zviditelňuje. Pokud se nedohodnou, oba tratí. A více respondent.
Přesto si dovolím poznamenat, že respondent i o něco více riskuje. Pokud novinář použije formulaci, kterou by respondent neřekl, nebo doslovně opíše mluvený projev, který pak na papíře vypadá divně, může ze sebe respondent udělat hlupáka. Novinář nikoli. Je to jeden z mnoha jeho článků.
Respondent se jistě vždy bude snažit vypadat v rozhovoru co nejlépe. Co když ale novinář má třeba na respondenta předem jasný názor a chce ho rozhovorem potvrdit? I to se přece může stát.
Pak je tedy správné, když respondent rozhovor neodsouhlasí. Respektive výrazně autorizuje. A novinář nevydá.
Respondent se rozhovorem nezviditelní, ale zabrání případnému zkreslení. Chápu to správně?
Podotýkám, že zmíněný rozhovor jsem nečetla. Jen se snažím získat nějaké mediální vědomosti.
Ještě podotýkám, že já i pan Sárközi jsme češtináři. Naivně si myslíme, že s jazykem trošku umíme, což může být u rozhovoru přitěžující okolnost :)
Ještě podotýkám, že já i pan Sárközi jsme češtináři. Naivně si myslíme, že s jazykem trošku umíme, což může být u rozhovoru přitěžující okolnost.
S mnohdy zmatečnou naivitou paní Valíkové bych souhlasil jako s možným důvodem toho, proč o její články jeví některá média zájem. Naivita pana Sárköziho je evidentně doplněna ještě něčím, proč mu v některých případech dávají některá média tzv. košem. To, že jste oba češtináři, nemá očividně na kvalitu vašeho vyjadřování tak velký vliv, jak si naivně myslíte. Podobně jako i v případě některých dalších češtinářů.
Hodně věcí už beru s nadhledem, ale přiznávám, že tentokrát se nestačím divit.
Musím v tomto sporu plně podpořit pana Sárköziho, dílem i proto, že se cítím kompetentní v posuzování novinářské práce.
Z diskuse mi jednoznačně vyplývá, že dawa, tzn. paní Polanská, nezná základy žurnalistické práce, respektive tvorby rozhovoru. Argumentuje přitom tím, že novinář nemusí tento obor studovat. S čímž samozřejmě nelze souhlasit. Opakuji, že už z původních dvou jejích komentářů, kdy jsem ještě nezaznamenala, o koho se jedná, to bylo zjevné. Rozhovor je záznam a je plně v kompetenci autora, jak ho následně upraví, provede jazykové korektury, případně zkrátí. Autorizace není povinná, dotazovaný na ni nemá nárok, nicméně je podle mého názoru v zájmu obou stran, aby proběhla. (Já jsem klidně poslala k „autorizaci“ i článek, když to bylo možné a na místě, nicméně některé připomínky jsem třeba neakceptovala, protože byly nesmyslné. Nebyl s tím problém, vše je o rozumné komunikaci.) Rozhodně se rozhovor neposílá k jakémusi přepracování a opravě chyb autora. Dotazovaný tedy nemůže „upravit rozhovor ve svůj prospěch“ (z textu dawy). Neodpovídá dodatečně autorovi na jakési doplňující dotazy. Zjevná a naprostá neprofesionalita. Opakuji, rozhovor je záznam. A pokud autor s připomínkami respondenta nesouhlasí, nemusí je akceptovat. Za tvorbu rozhovoru a uveřejnění zodpovídá on.
„Nahrávka je pomůcka novináře a není vůbec třeba ji vytvářet, pokud má někdo dobrou paměť, natož zveřejňovat.“ (dawa)
Toto je už naprosto absurdní. Může mne prosím někdo seznámit s novinářem, který dělá standardně dlouhý rozhovor a nepotřebuje si udělat záznam, tzn. všechny odpovědi si navlas přesně pamatuje? Může takový člověk docílit „A novinář, samozřejmě nesmí zkreslit, co řekl, nesmí si vymýšlet...“, když s tím bývají potíže i při pořízeném záznamu? (Slova jsem si dovolila vypůjčit od pana Komárka.)
Paní Polanská se opakovaně snaží v komentářích okázale vychválit sebe samu (např.: „Učitelé velmi často o novinářích mluví špatně, zažila jsem to nesčetněkrát, i když mě chválili…“, „Mám s učiteli velmi dobré zkušenosti a vztahy a mám je ráda“, „…mé rozhovory na respondenty působí autenticky a výstižně“ ) O panu Sárközim mluví s despektem, snaží se ho také diskreditovat argumentem, že pouze s ním měla problémy.
Tady je na místě připojit moji osobní špatnou zkušenost s paní Polanskou. Občas – vše v nedávné době – jsem na web rodicevitani.cz odsud dublovala komentář pod původní článek, pak jsem se i zapojila do diskuse, jejíž téma mě zajímalo. Setkala jsem se bohužel s poměrně častými situacemi, kdy paní Polanská, která tam působí jako administrátor, doslova šikanovala diskutující s nesouhlasnými postoji, snažila se je napadáním, falešným obviňováním a následným překrucováním faktů, zkrátka agresí a manipulací, znechutit a dehonestovat. Velice nekorektně je někdy hodnotila i na osobní úrovni (namátková ukázka – v případě potřeby lze dohledat: „Prosím vás Káčo, přestaňte se tu rozkřikovat, často to je jen Váš a dost nekvalifikovaný názor, o to jste ale hlasitější.” ) Opakuji, vždy se jednalo pouze o názorové oponenty. Předpokládám, že se tak pokouší diskusi manipulovat určitým směrem. Na její jednání v souvislosti se sporem s panem Sarközim poukazuji proto, že jsem se u ní setkala s tvrzením na mou adresu, že pouze já a nějaký pán kdysi na jejich webu působíme potíže, přestože jsem v té době během pouhých několika dnů napočítala minimálně pět jiných diskutujících, se kterými v diskusích měla velice konfliktní jednání. Tedy pro mě je paní Polanská naprosto nedůvěryhodná osoba, a navíc neprofesionál ve všem, co dělá.
Naproti tomu, pan Sarközi je z mého pohledu zde v diskusích v rámci možností nekonfliktním účastníkem. A například jeho angažovanost v oblasti mediální výchovy dětí mi přijde hodně zajímavá a věřím, že je i přínosná.
Nevím paní Brandtnerová, proč se cítíte být kompetentní v posuzování novinářské práce, to jste nám nesdělila, nicméně něco jste naznačila závěrem svého příspěvku: "pan Sarközi je z mého pohledu zde v diskusích v rámci možností nekonfliktním účastníkem".
Je třeba říci, že minimálně k posuzování těchto diskusí příliš kompetentní nejste, paní Barndtnerová.
Paní Brandtnerová je v diskuzích u nás na RV velmi ostrým až nelítostným komentátorem a často napadá respondenty ad hominem, shazuje některé učitele, o kterých jsme psali, z pozice "insektorky", příkladů na našich stránkáchb je dost a ohrazují se proti nim i jiní účastníci debaty. Samozřejmě, že může říct o mé administrátorské práci cokoli, protože tak to dnes chodí, lež se nazývá pravdou, slova nemají žádnou váhu. Koho by to zajímalo, ten ať se na naší debatní zónu jde podívat, všechny mé zásahy tam uvidí. Za rok jsme tam vytvořili prostředí, na které jsem docela hrdá, ano, kde se celkově diskutuje slušně, výjimky se ovšem stávají a někdy je potřeba zasáhnout. I se zmíněnou paní Káčou, kterou jsem okřikla, máme po roce dobré a korektní vztahy a obecně jsou debaty přínosné. Nevím, jestli si to paní Brandterová uvědomuje, ale z jejího příspěvku zaujatost přímo čiší, nejen v této části o debatní zóně RV, ale i v krkolomných poznámkách k mé práci a k novnářské práci obecně. Paní Brandtnerová, Vaše věcné komentáře čtu se zájmem, ale role zaujatého soudce Vám moc nesluší. Jitka Polanská
Pro paní Valíkovou. Ano, Vaše uvažování je k věci. Rozhovor je událost mezi dvěma lidmi, autor má právo klást otázky, a to i takové, které jsou respondentovi nepříjemné. S tím do toho respondent jde. Autor by měl taky zvážit, zd si neověřit některé odpovědi, když pochybuje o jejich správnosti, neodpovídá za ně sice přímo, ale stane se prostředkem, kterým se nepravda dostane do veřejného prostoru. Respondent má možnost na otázky dát přesvědčivé odpovědi. Autor může mít názor, proto klade v otázkách námitky. Problém a možná kolize nastává, když má respondent nějakou agendu, chce za každou cenu do rozhovoru dostat. A problém mnoha rozhovorů dnešní doby je, že novinář respondenta neuhlídá a ten říká něco, co je pouhou výsečí reality nebo je silně zavádějící a lidi si vytvoří zcela jiný obraz o tom, jak věci jsou, než kdyby to popsal z více stran. A tak si mnoho lidí uvtořilo názor, že rozhovor je velmi snadný žánr, jak dostat do médií přesně to, co chci říct. Otevřu pusu a už mě nikdo nezastaví a musí napsat, co říkám. Tak to ale není, to by rozhovory mohl dělat robot.
Paní Brantnerová se může "cítit být" třeba Napoleonem nebo "šéfem Vesmíru" a vychvalovat sama sebe třeba "až do nebe".
Paní Bradtnerová, myslím,
a) Má pravdu v tom, že novinářský útvar rozhovor má být buď nezkreslený a úplný záznam toho, co respondent opravdu řekl, nebo, pokud z těch odpovědí na otázky novinář vybírá a skládá dohromady jen něco, nemá to "něco" měnit obsah a celkový smysl projevu respondenta. Autorské právo se týká tzv. autorského díla (výsledků tvůrčí duševní činnosti). Mezi ně patří i vytvoření výběru (tvořivě uspořádané dílčí sbírky) z velké a nepřehledné hromady věcí. Nepatří do něj zkomoleniny odpovědí respondenta. Autorské právo novináře k tzv. novinářského rozhovoru se vztahuje jen na jeho otázky (tvořivý výběr z obsáhlé a nepřehledné hromady "problémů s vícenásobným otazníkem"). Případně i na výběr a uspořádávání (nikoli zkomolení) odpovědí respondenta. Za neetické zkomolení odpovědí respondenta lze považovat i cenzuru a nařčení respondenta, který se tomu novinářskému zkomolení jeho projevu (svých odpovědí) důvodně brání.
b) Nemá pravdu v tom, že "pan Sarközi je .... zde v diskusích v rámci možností nekonfliktním účastníkem". Na místě těch tří teček je ale napsáno "z mého pohledu". Jde tedy o subjektivní resp. účelový názor paní Brantnerové.
Díky za komentář. Bavíme se tady ale o postprocesní úpravě rozhovoru respondentem, který si vybral, na co chce odpovědět, a na co ne, a upravil původní odpovědi na jiné formulace. Během rozhovoru jsme respondenta upozornila, že si jeho odpovědi budu ověřovat, a to se vyplatilo. Já za sebe cítím odppovědnost dát prostork vyjádření, ale nevyklízet prostor. Proto mi byl ostatně rozhovor zadán. Myslím si, že někomu může vadit i sám projekt RV, protože dělá to, co někdo chce tvrdit, že se nedělá. Dává prostor učitelům. Přeji všem hezký den
Děkuji paní Brandtnerové za její komentář. Beru to tak, že jsem se v tomto případě spálil a budu nyní více vážit, komu věnovat svůj volný čas (konkrétně tento rozhovor mě stál 4 hodiny práce). Jelikož se paní Polanská vyjádřila, že s autorizovanou verzí rozhovoru nesouhlasí, protože ji nepovažuje (narozdíl od její původní verze před autorizací) za své dílo, zveřejním text rozhovoru sám, jelikož se jedná o můj autorský text. Každý si pak bude moci udělat vlastní názor, proč v Lidových novinách nemohl vyjít, natož v jednostranně orientovaném eduinském webu Rodiče vítání... Třeba ho převezme i Česká škola. :-)
Pan Sarkozi je veden touhou po mediálním zviditelnění, která ho taky naplňuje záští proti těm, kteří v médiích vystupují. Viděla jsem na sítích nespočet jeho "jagovských" výpadů. Ke zveřejnění mého rozhovoru jej nic neopravňuje, protože v této podobě jsem ho nepodepsala. Pokud by u něj bylo uvedeno mé jméno, muselo by jít o verzi, kterou jsem odeslala, včetně doplňujících otázek a komentářů, kde koriguji chyby pana Sarkoziho. V jiném případě by šlo o hrubé pochybení, které by pak opravdu musela řešit nějaká instance. Ovšem já vím, že lidé jako pan Sarkozi nemají moc co ztratit, aspoň z jejich pohledu. Já si ale myslím, že ano, vše se nějak počítá.
Ještě jsem se chtěla vrátit k té otázce nahrávky, teřba to pomůže zpřřesnit pohled na novinářskou práci. Nahrávání může některé lidi znervózňovat, takže pak už nemluví svobodně nebo na rozhovor nepřistupují. Proto si mnozí - i velmi dobří novináři - vystačí s poznámkami. Výsledek nemá být "stenografický zápis", ale má vystihnout sdělení. Nahrávky se pořizují hlavně když hrozí riziko, že pod vlivem negativních reakcí respondent popře, že něco řekl. Někdy si ani člověk nepamatuju, co řekl, nebo mu to nepřijde, dokud to nevidí napsané.
Jako sklerotik jsem si musel oživit, proč mám k Jitce Polanské tak negativní vztah. Vloni v lednu jsem opravdu hrubě zareagoval na její text "Co je to vlastně ta inkluze? Tady se dozvíte základní fakta v kostce" takto:
Pokud někdo napíše „´Inkluzi´u nás zavedl už zákon z roku 2005“, je jakákoli diskuse zbytečná. Inkluzi nikdo nezavedl, postupně se rozšiřovala od roku 1966. Dávno před rokem 2005 byla běžná a její omezení způsobil až pokles žáků v kombinaci s podfinancováním školství.
Tohle není fundovaný článek, ale bezcenný blábol diletantky.
Její odpověď v podstatě potvrdila mé hodnocení:
Milý pane Wagnere, článek kontrolovali odborníci na „inkluzi“ a neshledali jej blábolem. Do roku 2005 žáci se zvláštními potřebami ve spádových školách byli, ale v jiném režimu.
Bylo to zhruba takto: V roce 2014 měla podle Týdeníku Školství zkušenost s asistenty čtvrtina českých běžných škol. Ministerstvo školství eviduje přítomnost asistentů na školách od roku 2011. Starší data nejsou k dispozici, ale odborníci i pamětníci říkají, že první asistenti přišli do českých škol na konci devadesátých let. Možnost souběžného působení dvou pedagogických pracovníků v jedné třídě byla ustanovena v roce 1997 vyhláškou o speciálních školách a speciálních mateřských školách. Jako asistenti pedagoga působili v té době mladí lidé vykonávající náhradní vojenskou službu -„civilkáři“.
Postavení asistentů pak upravil již zmíněný školský zákon z roku 2004, účinný od roku 2005. Do roku 2005 nebyli placeni ze státního rozpočtu, ale z grantů pro školy, případně z grantů neziskových organizací. Někdy plat asistentům hradili rodiče. V tomto případě se jejich status označuje jako ´osobní asistent´.
Mějte se hezky.
Takže, snad už je jasno...
Pane Wagnere, je třeba si uvědomit určité milníky. Co se změnilo, a to je dost podstatná věc, je právo rodičů projevit směrodatnou vůli, zda má jejich dítě chodit do spádové školy. V roce 2005 bylo toto právo rodičům přisouzeno, ale školy nedostaly automaticky finanční podporu, proto mohly odmítnout. Když jim před pár lety stát peníze přisoudil, rozhořela se tak ostrá debata proto, že děti už nelze odmítnout s žádným argumentem. V kostce to je takto. Že byly děti se speciálními vzdělávacími potřebami ve školách i dříve, se ví a psali jsme o tom i my.
Vůbec vaší námitce nerozumím, ani sebejistotě, se kterou ukazujete, jak hrubě komunikujete, když mezi Vámi a jiným člověkem leží internet.
Ano, stejně nekompetentně se k inkluzi paní Polanská vyjadřovala během rozhovoru se mnou. Ona prostě této problematice ano za mák nerozumí, ale názor má na věc velmi vyhraněný - i proto dala v jednom z rozhovorů prostor paní Felcmanové z ČOSIV, ale nikdy nikomu z Asociace speciálních pedagogů. Akademie LN i web Eduinu Rodiče vítáni je velmi nevyvážený a jiný názor než ten, který má redaktora, tam nenajdete... Podobně paní Polanský nevěděla ani základní věci o alternativních pedagogických směrech, jako jsou například pomůcky v montessori. Místo otázek mi sdělovala své diletantské názory na věc. Z audiozáznamu rozhovoru by to bylo zřejmé (ale předpokládám, že ho už spálila, aby mohla tvrdit nesmysly a důkazy pro to nebyly, asi jsem si to měl rovněž nahrávat...). Pro případný soudní spor, kterým mi paní Polanská dodatečně vyhrožovala, je dobré, že rozhovoru byla přítomna třetí osoba. :-)
Pane Sarkozi, několikrát jste opakoval, že inkluzi nerozumíte, ale přesto víte, kdo je na ni odborník? Já nejsem odborník, ale novinář, a jako novinář si zjišťuji informace tak, aby výsledek mé práce byl pokud možno přesný. Zjišťuji si je předem, a když je nemám, zjišťuji si je potom. Vaše tvrzení o zániku poloviny speciálních tříd při běžných školách se změnilo po mém ověření na úplně jiné číslo. I Vaše tvrzení o tom, že Montessori škola musí být zákonitě drahá, kvůli pomůckám, jsem si ověřovala u jedné velmi respektované pedagožky montessori, která mi to vyvracela. Nicméně to do jisté míry může být i pravda, nikoli ve vztahu k tomu, co jste ale tvrdil, a to že výuka alternativními metodami není dostupná a možná v běžné škole. Takových škol znám totiž dost. Zkrátka, když něco nevím, prostě se jdu zeptat, a zvlášť když vím, že někdo má svou agendu, o kterou mu jde. Vy jste správcem fan klubu Montessori vzdělávání na FB, ale rok, kdy se u nás montessori vzdělávání objevilo, jste omylem posunul o 10 let dopředu. A vždy se pletete způsobem, který zvýhodňuje Vaše teze. Zůstávám trochu v úžasu nad tím, jak jednáte, proto se snažím to popsat. "Vyhrožování soudem", o kterém tady už několikrát takto sugestivně mluvíte, byla moje slova, že Vaše chování - na sítích - by bylo na soud, ale já Vás po soudech tahat nebudu. Nactiutrhání je vašim denním chlebem. Pokud bych ale měla pocit, že jste porušil zákon o autorskcýh právech, na právníka bych se obrátila.
A ještě bych tu ráda řekla pár slov o Rodiče vítáni. Primárním cílem magazínu je jasným a pochopitelným způsobem informovat veřejnost o školách a vzdělávání tak, aby debata probíhala s větší znalostí věcí. Máme na to, co je prospěšné, a co ne, jako redakce určitý názor (s určitým rozptylem) a snažíme se vybírat příklady dobré praxe, to jest píšeme o tom, co ppdle nás funguje, hlavně formou reportáží či momentek ze škol nebo zveřejňujeme vyprávění učitelů a ředitelů a dalších pedagogických pracovníků nebo rozhovory s nimi o tom, co si myslí oni a jak pracují. O inkluzi u nás vyšlo x článků, kde se snažíme vnést do debaty světlo. I rozhovor s Lenkou Felcmannovou, který je zde předmětem takových výtek, je přínosný svou věcností, v otázkách jsem zohlednila hlavní námitky odpůrců inkluze, kterých jsem si byla vědoma. Náš rozhovor s ředitelkou Janou Teriaki, kde velmi prakticky mluví o inkluzi, se pokud si pamatuji líbil i panu Wagnerovi, rozhodně jej sdílel. I pan Sarkozi občas sdíli nějaké naše příspěvky. V naší debatní zóně jsou tisíce komentářů, z nichž mnoho je kritických či nějak šťouravých a diskuze bývá podnětná.
Paní Polanská, nemusíte nás neustále přesvědčovat o Vaší hluboké neznalosti problematiky. Inkluze opravdu NENÍ asistent pedagoga. To za prvé. Školy na děti se SVP dostávaly zvýšený normativ automaticky. To za druhé. Sice to na asistenta pedagoga nestačilo a musel se dále žádat KÚ, který také mnoho nepřidal, o tom není sporu. A za třetí: ředitel spádové školy žáka odmítnout de iure nemohl.
Máte v tom stále naprostý guláš.
A pokud jsem napsal, že Váš článek není fundovaný, ale jde o bezcenný blábol diletantky, nebyla to vlastně ani hrubost, jen konstatování faktu...
Dobře. Jak myslíte, nechám to na čtenářích, přesvědčit jde jen ušlechtilého člověka, který hledá pravdu. Pro takové lidi není vysvětlování ztráta času. Myslím, že bylo v každém případě řečeno dost.
Paní Polanská, mám písemně, že autorizovanou verzi rozhovoru nepovažujete za své autorské dílo, což je hlavní důvod, proč nevyšla. Budu respektovat i Váš požadavek, aby u rozhovoru nebylo uvedeno Vaše jméno. Zveřejním ho tudíž bez něj.
To je pěkné, že se paní redaktorka Polanská někoho ptala na pomůcky montessori a on jí něco řekl a ona tomu věří (stejně asi vznikly její názory ohledně inkluze a dalších témat, o kterých píše)... Profesionální novinář se pozná podle toho, že si informaci ověří. Například zde je popsán standard montessori třídy (pomůcky se oficiálně nazývají "materiál montessori", to je dodatek pro laiky jako je "novinářka" Polanská...):
http://zsdlouhylan.cz/montessori/standard-tridy.html
Reakce na 4. února 2019 9:48 – Jitka Polanská
Bohužel není možné a myslím ani nutné – každý si už jistě na základě předchozí diskuse udělal dostatečný názor – vyvracet všechny nepravdy, které tady paní Polanská o různých diskutujících včetně mě vyjadřuje. Tedy budu dementovat jen část: Kriticky jsem se vyjadřovala pouze k osobám, které se samy proti něčemu vyhrazovaly – z mého pohledu značně neobjektivně, a přitom byly velice nekritické k sobě. Má kritika je vždy věcná. Na webu rodicevitani.cz si nepamatuji, že by se vůči mně negativně ohrazovali jiní účastníci debaty, vyjma jedné paní (lea), což je takový místní příležitostný trolík s dennodenní intenzivní diskusní účastí, uchylující se k někdy k různým provokacím, které pak zbytečně zaplevelují diskuse. (Paní Polanská k této osobě ovšem nikdy kvůli jejímu nestandardnímu jednání výhrady neměla, přepokládám proto, že zde panuje velká názorová shoda.) Pak jsem komunikovala asi se třemi názorovými oponenty, diskuse byla věcná, nebyla nijak konfliktní. Od některých diskutujících jsem zaznamenala podporu – vybavují se mi čtyři, možná byl ještě někdo další. Jak už jsem psala, na tomto webu jsem krátce, nepříliš často.
Jako velmi negativní mimo jiné vnímám, jak paní Polanská hodnotí druhé na osobní úrovni. Z předchozího komentáře vyplývá, že pan Wagner není ušlechtilý člověk, mně „role zaujatého soudce moc nesluší“, v diskusi na RV jsem byla „podobná jako vejce vejci“ nějakému nepřítomnému pánovi, jiný diskutující tam měl „sníženou čtenářskou gramotnost“, protože vyjádřil odlišný názor… Do společenské konverzace dospělých jedinců, včetně případů vyhraněné komunikace, toto rozhodně nepatří. Ani do kompetencí administrátora diskusí.
Kvalitu článků na webu rodicevitani.cz považuji celkově za velmi nízkou. Nevadí mi rozdílné názory, neprofesionální blogy apod., vadí mi, když si někdo hraje na profesionální žurnalistiku a jeho práce ani vzdělání tomu přitom neodpovídají.
„Nevím paní Brandtnerová, proč se cítíte být kompetentní v posuzování novinářské práce, to jste nám nesdělila, nicméně něco jste naznačila závěrem svého příspěvku: "pan Sarközi je z mého pohledu zde v diskusích v rámci možností nekonfliktním účastníkem".
Je třeba říci, že minimálně k posuzování těchto diskusí příliš kompetentní nejste, paní Barndtnerová.“ (pan Komárek)
Nepochopila jsem, jakou souvislost mají obě části vaší první věty, ale to nevadí. Jak už také výše vysvětlil pan Týř, důležité bylo „z mého pohledu“, možná i „v rámci možností“. Nicméně k posuzování, co je můj názor, se naštěstí dosud cítím kompetentní dostatečně :-)
A netvařte se tak pochmurně, pane Komárku. Zapomněla jsem se zmínit, že právě při zkušenosti s paní Polanskou coby administrátora diskusí, jsem si říkala: Tak to tedy zlatý pan Komárek! (Není míněno ironicky.)
Za sebe prohlašuji, že ze všech osob, které se tu kdy pokoušely o posuzování diskuse, mi paní Brandtnerová připadá široko daleko nejkompetentnější, s obrovským náskokem. Můj subjektivní názor. ////
Paní Polanská, rozumíte rozdílu mezi novinařinou a aktivistickým komentováním? Novinář není od toho, aby propagoval své názory a svůj světonázor, ale od toho, aby informoval objektivně veřejnost. To vy zjevně nedokážete.
Pane Doležele, nevím, nakolik jste znalcem díla Jitky Polanské, že můžete dospět k tomuto obecnému závěru, ale každopádně Vaše tvrzení svědčí o tom, že médiím nerozumíte.
Píšete, že novinář je od toho, aby "informoval objektivně veřejnost". Ponecháme-li stranou možnost různého výkladu pojmu "objektivně", lze s jistotou říci, že Váš nárok na novináře se vztahuje pouze na některé žánry - zejména na zpravodajství. Rozhodně ovšem neplatí pro komentář, a v tom absolutním vyjádření neplatí samozřejmě ani pro reportáž.
Pardón. Já zapomněl, že komentátoři a aktivisti se počítají také k novinářům a že propagace vlastních názorů u nich není tudíž politikou, ale "novinařinou". Moje chyba.
No, prostě tomu nerozumíte, pane Doležele.
Pavel Doležel tomu naopak rozumí velmi dobře. Je třeba rozlišovat mezi novináři a PR pracovníky, kam patří i aktivisté. Někdo dělá komerční PR pro firmy, jiný ideologické PR pro lobbisty, ale novináři tohle opravdu nejsou, i když se za ně někdy snaží maskovat...
Velký odborník na média a mediální gramotnost, pan Sárközi nerozeznává různé žánry? Zpráva, rozhovor, reportáž, komentář...? Každý novinář, který napíše komentář je aktivista a maskovaný lobbista?
Pan Komárek
Já tomu teda nerozumím určitě, tak se zeptám.
Budu se ptát postupně, aby se to někde nepopletlo.
Kdo píše názorové články pro aktivistickou organizaci, je aktivista. Mám tam chybu?
Pane Portwyne, věřím, že mám dostatečnou kapacitu na to, abych Váš dotaz pochopil najednou, a že ani Vám ani mně se to nepoplete. Zkuste to, prosím. Takto mi to připadá spíše jako provokace, která diskusi zbytečně zatěžuje. Rád Vám samozřejmě odpovím. Děkuji!
Pane Komárku,
o Vaší kapacitě nijak nespekuluji. Snažím se však pokládat takové otázky, aby bylo zcela jednoznačné, na co se ptám.
V diskuzíï jsem nechtěl argumentovat, pouze zjišťuji, jak jednotliví účastníci chápou pojem "aktivista". U pana Sárköziho to celkem vidím, u Vás nikoli.
Děkuji za Vaši odpověď. Pochopil jsem.
Inu, pane Portwyne, zdá se, že jsem měl pravdu - šlo o provokaci, nikoli o vážně míněnou otázku. Nicméně, děkuji, bývají tady provokace hrubé, ty od Vás jsou velmi kultivované. Hezký den!
Nikoli, pane Komárku, nešlo o provokaci. Předpokládám, že Vaše odpověď je "ano", ale že ji nechcete napsat. Nepovažuji Vás za hlupáka, dokážu si však představit jiné novináře, kteří by napsali "ne".
Nechci argumentovat ve věci, o níž nic nevím, proto už nebudu do diskuze zasahovat.
Pěkný den i Vám!
Ad pochvala 14. února 2019 19:15
Pane Kocourku, no… díky za poklonu, něco takového jistě každý rád slyší. Teď ještě, aby to byla pravda… I když já si samozřejmě o sobě subjektivně myslívám, že jsem prudce objektivní :-)
„Píšete, že novinář je od toho, aby "informoval objektivně veřejnost". Ponecháme-li stranou možnost různého výkladu pojmu "objektivně", lze s jistotou říci, že Váš nárok na novináře se vztahuje pouze na některé žánry - zejména na zpravodajství. Rozhodně ovšem neplatí pro komentář, a v tom absolutním vyjádření neplatí samozřejmě ani pro reportáž.“ (Michal Komárek)
Také v komentáři autor uvádí různá fakta, respektive z nich vychází. Ani v těchto publicistických útvarech si nelze jen tak něco, nebo dokonce všechno, vymýšlet. A ve všech žánrech musí novinář dbát na přesnost a mít na zřeteli věcnost. (Bez té by snad ani fejeton neměl potřebné grády.) Samozřejmě je na místě, aby zpravodajství a publicistika byly jako oblasti oddělené, obojí má svá specifika tvorby útvarů. Nicméně ta hranice není nijak neprodyšná. Ani zpravodajství jako celek nemusí být (a v podstatě ani plně nebývá) objektivní, viz například socialistické zpravodajství nebo výhrady vůči objektivitě některých zahraničních zpravodajských stanic. Na druhou stranu i článek nebo reportáž mohou být vysoce objektivní, záleží na profesionalitě autora. Když už ponechám stranou problematiku zpravodajství, publicistické útvary tedy mohou obsahovat obojí – objektivitu a zároveň určité stanovisko nebo celkový postoj autora, do kterého můžeme řadit také preferenci a výběr konkrétního tématu. Vyváženost je v žurnalistice navíc vždy znakem určité kvality. Nicméně, pokud jsem správně pochopila to, co tady sdělují pánové Doležel nebo Sarközi, důležité je vždy oddělení faktů od osobních názorů. Na porušování této zásady se tady poukazuje.
Velice rád jsem potěšil. ////
Nicméně, snažil jsem se odpovědět na výpad p.Komárka ze 13. února 2019 20:38. Myslíte, že teď už to ví? ////
Ještě bych to raději někdy připomněla ;-)
„Je třeba rozlišovat mezi novináři a PR pracovníky, kam patří i aktivisté. Někdo dělá komerční PR pro firmy, jiný ideologické PR pro lobbisty, ale novináři tohle opravdu nejsou, i když se za ně někdy snaží maskovat...“ (Radek Sárközi)
To je velký, opravdu velký problém. PR a neprofesionalita zaplavila český mediální prostor do té míry, že už tady mnohde nic kloudného neroste. Hospodářská, ideologická a politická manipulace prostřednictvím médií je považována vždy za velké nebezpečí pro demokratickou společnost. Z toho snad nejméně posledně jmenovaná, tedy politická, protože ta je v současnosti pro mnohé už lépe čitelná.
Když teď pominu zdejší častou neúroveň a někdy i přímo neznalost novinářské práce, skrytá reklama a honba za sledovaností jsou potenciálním i reálným problémem jistě všude ve světě. Ale vím, že například v západních zemích se tématu skryté reklamy věnuje velká pozornost, včetně jednotlivých kauz. V ČR je případů mnohonásobně, mnohonásobně více, a neřeší se v podstatě nic. Nicméně, vnímám to velkou měrou i jako vinu konzumentů médií, tedy diváků a čtenářů, kteří by měli na závažné nedostatky aktivně poukazovat a nekvalitu nepodporovat. Osobně jsem ráda i za každého v těchto diskusích, který to dělá. Už jsem citaci uváděla před pár dny v jiné diskusi a jiném kontextu, ale myslím, že otázku zdejšího nedostatku společenské zodpovědnosti hezky nastínil politolog Tomáš Lebeda v tomto článku ohledně problematiky českých voleb a ukázka se hodí i pro toto téma:
„Musím říct, že z posledního vývoje v České republice jsem dost smutný. Když se dívám na strukturu subjektů, které voliči podporují, a na politické postoje ve výzkumech veřejného mínění, mám pocit, jako kdyby tady těch 27 let po listopadu 1989 nebylo.
Zdá se mi, že téměř neproběhl proces, během něhož by se čeští občané stali skutečnými demokraty. Vidím tu výrazný rozdíl proti západním společnostem, které jsou vůči svým politikům také kritické, ale jsou to hlasy kritických demokratů, pro něž je demokracie vysokou hodnotou. Svým politikům často nedůvěřují, mají potřebu hledat alternativu a měnit je, ale zachování demokracie je u nich vždycky na prvním místě.
V Čechách lidi ani příliš nevzruší, když o někom řekneme, že je nebezpečím pro demokracii. Významná část české společnosti už ani nemá pocit, že by demokracie byla nějakou cennou hodnotou, neřkuli nejlepším systémem vládnutí. Jak vidíme z průzkumů, nemálo Čechů si myslí, že jistá forma vlády pevné ruky by mohla být docela dobrým řešením. To ovšem znamená, že dávají všanc sami sebe, aniž by to věděli. Až to zjistí, bude pozdě.”
Zdroj: http://www.denik.cz/z_domova/tomas-lebeda-babisovy-vize-vnimam-jako-mimoradne-nebezpecne-20170901.html
To, že je zdejší stav mediální scény celkově špatný, potvrzují především sami novináři. Pro schopného, investigativního žurnalistu není v běžných periodikách v podstatě prostor. V médiích je možné pozorovat velkou fluktuaci, která s nekvalitou samozřejmě také souvisí. Tedy řešit, zda jsou zrovna učitelé vůči novinářům zaujatí, mi přijde jako nepodstatné.
Tedy bych byla ráda, aby se o tématech mediální manipulace třeba i na tomto webu v některých následujících diskusích ještě hovořilo. Především pak o problematice skryté reklamy. Třeba i podrobněji, více do hloubky. Pan Sárközi to ve svém komentáři výstižně charakterizuje jako maskování PR za seriózní žurnalistickou práci. A snad by se pak mohlo mluvit i o dalších způsobech manipulace – přílišnému důrazu médií na sledovanost, využívání demagogie, výskytu cenzury, znehodnocování informací apod. Honit po internetu „fake news“ opravdu nestačí ;-)
Paní Brandtnerová
V Čechách lidi ani příliš nevzruší, když o někom řekneme, že je nebezpečím pro demokracii. Významná část české společnosti už ani nemá pocit, že by demokracie byla nějakou cennou hodnotou
Já bych to od politiky otočil zpátky k tématu: PROČ lidi reagují nedůvěřivě, když o někom novináři (a politologové, což lidé většinou vnímají jako jednu sortu) něco napíší?
Vysvětlení č. 1: Lidé jsou hloupí, zaostalí, vyměnit obyvatelstvo.
Vysvětlení č. 2: Lidé přestali novinářům věřit na základě vlastní zkušenosti.
Paní Brandtnerová, nadhodila jste zajímavá témata. Na rozdíl od p.Portwyna mě více zajímá (ale vůbec netrápí) to nebezpečí pro demokracii. A jeho hlasatel, váš politolog Lebeda. ////
jako kdyby tady těch 27 let po listopadu 1989 nebylo. -- Naopak. Celých těch 27 let probíhala intenzivní diskreditace demokracie, prováděná zejména tzv. tradičními politickými stranami, self-proclaimed demokraty a bojovníky za demokracii typu prof.Fialy. ////
Zdá se mi, že téměř neproběhl proces, během něhož by se čeští občané stali skutečnými demokraty. -- Je to mnohem horší. Hlavně totiž neproběhl proces, během něhož by se
obyvatelé Česka stali skutečnými, plnoprávnými a svobodnými občany. Starý režim plynule přešel do nového režimu, aniž by se kdokoli ptal obyvatel na jejich přání. Údajná demokracie byla zavedena bez použití svobodné volby či svobody. To nemůže fungovat. ////
Vidím tu výrazný rozdíl proti západním společnostem, které jsou vůči svým politikům také kritické, ale jsou to hlasy kritických demokratů, pro něž je demokracie vysokou hodnotou. Svým politikům často nedůvěřují, mají potřebu hledat alternativu a měnit je, ale zachování demokracie je u nich vždycky na prvním místě. -- Staré známé často opakované řečičky bez vztahu k realitě. ////
V Čechách lidi ani příliš nevzruší, když o někom řekneme, že je nebezpečím pro demokracii. Významná část české společnosti už ani nemá pocit, že by demokracie byla nějakou cennou hodnotou, neřkuli nejlepším systémem vládnutí. Jak vidíme z průzkumů, nemálo Čechů si myslí, že jistá forma vlády pevné ruky by mohla být docela dobrým řešením. -- Nejspíš ti lidé usoudili, že před hloupými nápady přicházejícími z Brusele je demokracie (a zejména demokrati!) neochrání. Dokonce to vypadá, že bojovníci za demokracii jsou největšími prosazovateli těch bruselských hloupostí. ////
Pan Kocourek
p. Portwyn s Vašimi názory nemá problém, ale nechce to motat do diskuze o školství :)
Když vidím, na co z mého příspěvku do diskuse oba pánové reagují… Neměli jste se obrátit spíš přímo na pana Lebedu? :-D
Pane Portwyne, spíš bych řekla, že část lidí – a nebude jich málo – médiím naopak nekriticky důvěřuje. K jednomu z nejrozšířenějších omylů prý patří všeobecná úcta k tištěnému slovu, potažmo jeho moderním podobám, jako k jakémusi prověřenému poznání. Tak bychom se ale dostali k tématu kritického myšlení až společenské stupidity.
Co se týče sporu učitel vs. novinář, který i tato diskuse rozvířila, sama za sebe mohu říct, že se kloním k názoru, že zodpovědnost nesou novináři, na vině je i současný stav žurnalistiky. Potenciální dotazované bych nijak nevinila. Lidé navíc mají své důvody, proč se veřejně vyjadřovat/nevyjadřovat, a je třeba to respektovat. Novinář je v procesu tvorby článku a jeho následného zveřejnění autoritou, která si musí získat důvěru druhých. Tedy i svých zdrojů. Přesvědčit je o svém dobrém záměru. To samozřejmě velmi usnadňuje, pokud má už v médiu vybudovánu důvěryhodnou pozici. O zdejší časté fluktuaci novinářů mezi redakcemi i odborné nedostatečnosti jsem se už ale zmiňovala. Celkovou kvalitu médií asi taky netřeba zmiňovat. Samozřejmě, pokud je celospolečenský stav špatný a lidé se opakovaně přesvědčují, že média nejsou zdrojem spolehlivých informací, je situace obtížnější i pro zkušeného novináře. Ale je to podle mého obdobné, jako když si učitel musí vybudovat pozici v prostředí, kde výuka z nějakého důvodu – třeba i dlouhodobě – dobře nefungovala. Získat si důvěru dětí/studentů, respektive jejich rodičů, je pak také těžší. Ale nemůže špatný stav svádět na ně, musí správně vyhodnotit situaci.
Pane Kocourku, s vašimi názory také nemám problém :-)
V nedávné diskusi jsme už narazili na fakt, že pojetí demokracie bohužel není pro všechny stejné, a zřejmě ani některým dostatečně jasné. S panem Lebedou souhlasím v tom, že téměř třicet let porevolučního období je dostatečně dlouhý čas, během něhož se dalo leccos změnit k dobrému na individuální i kolektivní úrovni, a ne každý toho využil. (Teď ale záměrně pomíjím ty, kteří toho využili „až moc“.) Myslím, že své postoje vyjadřuje z pohledu člověka, který stavu nastoleného svobodného demokratického systému naopak dobře využil k prospěchu svému (dělá, pro co má talent) i ostatních. Mimochodem – je to i vysokoškolský učitel, a doufejme, že dělá této profesi čest.
„Staré známé často opakované řečičky bez vztahu k realitě.“
Tady bych asi rozlišovala, kdo ta klišé vyslovuje. Vnímám třeba zásadní rozdíl mezi moudrým sdělením z úst zajímavé osobnosti a pseudohlubokou pravdou nějakého guru Járy.
Navíc, já tady také pouštím do světa řečičky o žurnalistické etice apod., které mohou mít někdy platnost pouze do okamžiku, než si člověk do rukou vezme nějaké (fyzicky reálné) periodikum.
A rozdíl mezi západní demokracií a demokracií po česku také znatelně vnímám. To neznamená, že souhlasím s některými tendencemi vývoje západní společnosti a pomíjím fakt, že i tam se principů demokracie někdy značně zneužívá.
Dodatečně jsem dohledala pro pana Komárka k jeho sporu s panem Doleželem:
Etický kodex novináře schválený Syndikátem novinářů ČR, 18. června 1998 a aktualizovaný správní radou Syndikátu novinářů 25. listopadu 1999 (citace):
1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl. 17 Listiny práv a svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti.
……….
e) neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti
f) nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat
Paní Brandnerová,
nemyslím si, že by "obrácení se na pana Lebedu" mělo sebemenší pozitiví význam. Podle mne je ideologicky zaslepený, na rozdíl od Vá :)
Máte pravdu, že mnozí médiím nekriticky důvěřují. Jiní naopak oficiálním médiím nedůvěřují vůbec. Bohužel tou nekritickou důvěrou trpí mnozí z těch, kteří sami sebe považují za intelektuálně nadřazené...
Souhlasím. Učitelé tuto krizi vyvolat ani nemohli, protože nemají prostředky, jak ji vyvolat, a ani zájem. Novinář je v procesu tvorby článku a jeho následného zveřejnění autoritou, která si musí získat důvěru druhých. Tedy i svých zdrojů. Přesvědčit je o svém dobrém záměru. Ano. Vždycky říkám, že přijít do třídy a sdělit žákům spršku urážek, dát jim najevo své pohrdání, tak bych jako učitel skončil. Novinářům to očividně nedošlo.
pozitivní.... Vás... pardon :)
Pane Portwyne, výhodou výuky je, že člověk má – pokud není mimořádně natvrdlý nebo pořádně zaslepený – zpětnou vazbu hned. Na druhou stranu, i vztah novinář-čtenáři by měl být interaktivní. Minimálně je to dobrá prevence, aby si médium nezačalo žít svým vlastním životem. (Když se poněkud vrátíme k námětu tohoto článku, zrovna u paní Kvačkové jsem si už dříve všimla, že se čtenáři hezky „po staru“ kontakt navazuje.) Na třetí stranu, kdo chce být odtržený od reality, ani interakce se čtenáři mu nepomůže, protože si stejně bude vybírat pouze ty, kteří mu jeho blud potvrdí.
Pokud jsem dosud zaznamenala, pan Lebeda se v různých médiích vyjadřuje především ohledně volební tématiky. V tomto směru mi přišel poměrně znalý a působil vcelku nestranně. Máte-li nějaké doporučení ohledně zdrojů poukazujících na jeho případnou ideologickou inklinaci, ráda se informuji. Nicméně si nemyslím, že je to předmětem této diskuse – jeho citaci jsem uvedla z důvodu, že hezky vystihuje problematický stav české demokracie –, proto prosím o případné sdělení emailem, adresu mám v profilu.
Paní Brandtnerová,
já sem nechci tahat politiku... dokonce ani do mailu ne.
Beru to tak, že toto je odborná diskuze, a ta by měla být politicky neutrální. "Lebedologem" se necítím, byl to jen dojem.
Podiskutuji rád, ale o školství, takže Váš mail časem využiju :)
Okomentovat