V pořadu Hyde Park ČT24 byl v pondělí 16. června 2014 hostem ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl. Kromě jiného řekl: "Spousta lidí si myslí, že děti jsou od přírody líné. Ne. Děti jsou od přírody zvídavé. Potíž je, že dětem nabízíme něco, co je nezajímá, to je pak těžké být zvídavý."
Doprovodný článek Nuda ve škole - Naše školy jsou zabiják zvídavosti, míní Ondřej Šteffl v ČeskáTelevize.cz.
.png)
26 komentářů:
1. Spousta lidí si myslí, že lidi jsou od přírody zlí. Ne. Lidi jsou od přírody hodní. Potíž je, že jim nedáváme to, co právě potřebují. To je pak těžké být hodný, a nekrást a neloupit.
2. Každé dítě podle svých možností, každému dítěti podle jeho potřeb. Toť ideje věčně zelené.
3. Dobře se to povídá a předkládá příklady ze zahraničí, když se ví, že ty věci zásadní, až revoluční přes zákonodárce prostě neprojdou. Namátkou: někde v Americe se děti ve škole zastaví prý tak dvakrát do týdne. Výborně! Slyšel jsem o případech, kdy se naši rodiče dožadovali školy otevřené i o státním svátku a jak uslyší slovo prázdniny, ztrácejí vědomí.
4. Kdybych věděl, že umřu až tak za čtyřicet let, a že mám tedy času nazbyt, poslechl bych si to pozorně celé a posčítal všechny vnitřní protimluvy a neodpovědi na otázky moderátora.
5. Líbila se mi zmínka o tom, že se vzdělávání neposune, dokud jej nebudou rodiče doceňovat, a následně i jejich děti. Nebo tak nějak. No, to je ale zřejmé a samo sebou. Ovšem otázka, jak toho dosáhnout, zůstala ne-zod-po-vě-ze-na.
6. Typy školy, kde žáka v úterý před obědem pozajímá dioda, tak si o ní něco najde na netu, nebo se zeptá učitelky, která si o ní něco najde na netu, bych se chtěl dožít. Život sám o sobě není moc radostný, a na stará kolena krušen chorobami a holým tarifem, bych se také rád od srdce zasmál.
Dodatek:
Pámbuzaplať za zbytky zdraví i tarif.
Školy, jako zabijáka zvídavosti už docela dávno představil Ken Robinson v jednom z nejsledovanějším příspěvku TED, takže je trošku mrzuté, že Ondřej Šteffl necituje, ale přivlastňuje. A ano, bylo by skvělé, kdyby se děti mohly učit jen to (nebo tím), co je baví, ale to bychom museli být v jiném vesmíru.
V Montessori škole je učení pro děti zábava
http://zpravy.idnes.cz/v-montessori-skole-je-uceni-pro-deti-zabava-fkg-/domaci.aspx?c=A070926_134731_studium_bar
Říkám to samé dávno. My jsme se do školy těšili na diapozitivy a zaprášené obrazy z kabinetu. Tak to prostě je. Neměli jsme jinou možnost vidět jak vypadal dinosaurus. Jenže doba se změnila a škola funguje jako za těch promítaček diapozitivů. Ano mají dataprojektory, ale to je tak všechno. Moje dcera (10) je zvídavá až až. Je úplně posedlá po informacích. Každý den přijde s něčím, co chce vědět, vysvětlit. Hltá televizní dokumenty, na internetu je jako doma. Ale máme s ní velký problém. Každé ráno se ptá, kdo vymyslel školu a proč se tam zase musí jít nudit. Tak do prčic, co je špatně???
Ale pendrek, vašnosti.
Každé ráno se ptá, kdo vymyslel školu a proč se tam zase musí jít nudit.
Až mi někdo dokáže vysvětlit, jak se dají naučit složené zlomky bez toho, aby žák spočítal nějakou tu dvacítku až padesátku příkladů a až mi předvede, jak se dá získat nadšení a zaujetí žáků při výpočtu čtyřicátého sedmého příkladu, pak budu podobné úvahy brát vážně.
Nebo snad znáte ve svém okolí někoho, kdo by se naučil karate systematickým sledováním filmů s Chuckem Norrisem a Jackiem Chanem?
Pamatuji si setsakramentsky dobře, že většině mých spolužáků bylo úplně jedno, jak vypadal brontosaurus. A ti, kteří to vědět chtěli, dítka zvídavá a prahnoucí po vzdělání prakticky v čemkoliv a jakékoliv oblasti, ti to už dávno věděli z obecních knihoven a jiných, tehdy dostupných zdrojů.
Překvapivě, když teď koncem roku nechám žákům v PC učebně volno, tak rozvíjení svých znalostí a uspokojování zvídavosti věnuje svůj čas odhadem tak 5 - 10 %. . Těch stejných 5 - 10 %, kteří si za mého mládí o přestávkách četli knížku, místo aby vedli bitvu mokrou houbou, nebo koukali spolužačkám pod sukně.
Ve skutečnosti jsou naše dítka přesycena různými multimediálními a interaktivními podněty natolik, že už nejsou pomalu ani schopna vnímat informaci podávanou obyčejným lidským hlasem učitele. Pokud chce někdo zatraktivnit výuku ve školách touto cestou, pak musí do školství investovat alespoň zlomek prostředků, jako tomu činí herní a zábavní průmysl. Protože jinak nemá v konkurenci technologií, propracovaných s cílem získat pozornost a zaujetí budoucích spotřebitelů, vůbec žádnou šanci.
Kontrolní otázka. Schválně, kolik stojí příprava dětského kanálu "Déčko"?
Nehledejte. Odhad zní cca čtvrt miliardy ročně.
Kolik by za to asi bylo tabletů a výukových programů?
Je úplně posedlá po informacích... Každé ráno se ptá, kdo vymyslel školu
No tak jí to, pane Nutzi, už konečně řekněte. Hele, nedívala se dcerka poslední dobou na Číslo 5 žije?
Kolik by za to asi bylo tabletů a výukových programů?
Ono jde o to, pane poste.restante, kolik peněz z té čtvrt miliardy na ty tablety nakonec zbude.
To Poste.restante:
"Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení."
Až mi někdo dokáže vysvětlit, jak se dají naučit složené zlomky bez toho, aby žák spočítal nějakou tu dvacítku až padesátku příkladů
1. Poptejte se ve svém okolí, třeba kolegů češtinářů, dějepisářů, biologů zda umí pracovat se složenými zlomky. Nejlíp, když jim dáte test.
2. Myslím, že Hejný to umí, udělat tak, že se děti naučí i složené zlomky s nadšením.
3. Kolikrát v životě jste opravdu potřeboval složené zlomky (a nedalo by se to vyřešit s kalkulačkou). A kolikrát v životě jste potřeboval násobit mnohočlen mnohočlenem? V životě, ne ve škole!
Já proti matematice nic nemám, může to být úžasný předmět, který rozvíjí myšlení (nejen logické). Bohužel většinou není, jednak proto, že se pod tlakem různých standardů a maturit se z matematiky stal soubor zpaměti učených algoritmů, a proto (ale nejen proto) to děti nebaví, nemají vřelý zájem o učení, a tudíž je marné vyučovati. Takže já bych složené zlomky učil, jedině, kdyby se mi podařilo vyvolat ten zájem, jinak, ne.
Ale jinak s dalším souhlasím. Jen s tou výhradou, že kvalitní Áčková počítačová hra stojí stojí čtvrt miliardy (dolarů).
Jsou ale i jiné možnosti. Jedné mé kolegyně (původně učitelky matematiky) se desetiletý syn zeptal, jak je možné, že rohlík stojí jen 1,50 Kč. Doma se tomu věnovali řadu dní a došlo i složené zlomky...
Kolikrát v životě jste opravdu potřeboval složené zlomky (a nedalo by se to vyřešit s kalkulačkou). A kolikrát v životě jste potřeboval násobit mnohočlen mnohočlenem? V životě, ne ve škole!
Ha. Mám Vás! :-)
Složené zlomky jsem zvolil záměrně jako téma na první pohled dost odtažité od reality.
Přesně do té doby, než začnete "hrníčkový" recept přepočítávat na jiný počet strávníků. Máte pravdu, že by to šlo i s kalkulačkou. Ale nějak mi to do té kuchyně a zamoučených rukou nesedí. :-)
O to tady ale v podstatě nejde. Mohl jsem stejně dobře napsat procenta, funkci sinus, nebo rovnice o jedné neznámé.
Tvrdím, že jedna věc je motivace k zájmu o téma a druhá věc je motivace k procvičování.
Je krásné vidět sebe na koncertním pódiu. (A v obležení fanynek po koncertu.)
Otázka zní, zda je to motivace ke každodennímu hodinovému tréninku za piánem po dobu několika let.
Jsou tisíce žáčků s talentem Jaromíra Jágra. Ale jen pár jich má vůli stejně tvrdě trénovat.
Trvám na tom, že u absolutní většiny žáků jakákoliv vnitřní motivace časem vyšumí. A většinou je to předtím, nežli se překročí ten zlomový okamžik, kdy se z dřiny najednou stane zábava. Proto pro většinu musí zafungovat vnější motivace. Pozitivní, ale i negativní. Nastupuje "musím", když "chci" už nestačí. Výjimky samozřejmě jsou, ale jen v řádu procent.
S tím mnohočlenem je to složitější. Opravdu já osobně jsem tyto výpočty mnohokrát od vysoké nepotřeboval. Když samozřejmě odhlédnu od faktu, že jsem učitel a občas matematiku využívám třeba při výuce fyziky při odvozování vztahů.
Otázka ale zní. Máme tedy přestat tyto kapitoly matematiky učit?
Protože pak můžeme začít škrtat velmi rychle.
Kdy jste kdo naposled v reálném životě použili vzorec pro obsah kruhu? Thaletovu kružnici? Definici stejnolehlosti? Střídavé a vrcholové úhly, ...?
Velice rychle můžeme odstřelit téměř celou planimetrii, stereometrii, množinový počet, výrokovou logiku, booleovu algebru, kombinatoriku a veškerou matematiku od limity až k cyklickým a trojným integrálům.
Zůstane tak leda trojčlenka a procenta.
Protože, popravdě kolegové, kdy jste naposledy počítali pravděpodobnost, že potmě ze skříně vytáhnete z dvaceti párů ponožek na pět pokusů modrý pár? :-)
Proč se mám učit, co je to lišejník? Jsem snad botanik? Potřeboval jsem někdy v životě informaci, že žralok je paryba?
Co je mi po nějakém Napoleonovi, Ptolemaiovi, Karlu Velikém, nebo Mao Ce Tungovi? Někteří žili stovky let přede mnou a co z toho mám?
Na to abych věděl, že na raft si musím vzít plovací vestu, nepotřebuju znát Archimedův zákon. Abych mohl sednout do letadla, nemusím nic vědět o vztlakové síle a proto abych věděl jestli mám načerpat do auta benzín či naftu, nepotřebuju znát princi čtyřtaktních motorů.
Vždyť přece vývoj a objevy můžeme s klidem nechat na Američany a Japonce a sami se zaměřit jen na ty "potřebné" znalosti, ne?
Anebo přijmeme fakt, že vůbec netušíme, které znalosti budou naši žáci opravdu v budoucnosti potřebovat a proto jim musíme vytvořit na základní škole vzdělanostní základ. Přehledový, široký, co nejobecnější. Na střední k tomu přidáme nadstavbu pro budoucí vysokoškoláky, anebo částečný základ odbornosti.
Ale bez toho obecného základu nebudou prostě schopni samostudia a přeškolování se. Ani podle potřeb trhu práce, ani podle vlastních pocitů a přesvědčení, ani podle vlastního zájmu. Nebudou totiž mít na čem stavět.
A složené zlomky do toho obecného základu prostě patří.
Takže my si musíme postavit otázku přesně opačně. Nikoliv učit žáky jen to, oč by měli oni sami případně zájem. (Když vypnou facebook.)
Ale jak vyvolat zájem o to, co je potřebujeme naučit?
Kéž bychom přitom k tomu měli alespoň procento peněz, které jdou do zábavního a herního průmyslu.
A mimochodem bychom si mohli taky vyjasnit, co všechno je ale opravdu vážně potřebujeme naučit.
RVP je k tomu nepoužitelné.
Dioda se totiž dá zapojit v propustném, nebo závěrném směru. Ale nedá se zapojit "správně". :-)
A teď je každá rada dobrá - odložit zlomky, mnohočleny, funkce až na vysokou školu jen pro techniky? Lišejníky, žraloky, atd. až na vysokou školu pro přírodovědce? Teď jsem viděl test pro prvňáčky, ve kterém se pan učitel ptal na Smetanu, čtverec, zmiji, ...? Není to na ty děti moc? Kdo a kdy viděl v životě zmiji a není Smetana nemoderní? Kdo si řekne nahlas: "Rozmysli si, Mařenko, rozmysli," a kdo od plic zazpívá: "Proč bychom se netěšili"?
---
Gratuluji ČR, že má pana Hejného - i složené zlomky dokáže naučit tak, že to žáky baví. Prosím o peníze na genetický výzkum a pana Hejného naklonovat!
I teď, dva dny před uzavřením klasifikace a ukončením vyučování, odvozuji se studenty vzorec pro řešení kvadratické funkce. Zatím vzdorují pouze ti, co příští rok v té třídě nebudou. Zbytek zatíná zuby, ale funguje, pracuje, přemýšlí. A - sláva - nikdo ještě nepoložil otázku, k čemu je jim to dobré.
pro Poste. restante
Dioda se totiž dá zapojit v propustném, nebo závěrném směru. Ale nedá se zapojit "správně". :-)
Ano já vím ;-), ale jste první, kdo si toho všiml.
Myslím, že správné pořadí je:
1. A mimochodem bychom si mohli taky vyjasnit, co všechno je ale opravdu vážně potřebujeme naučit. akorát ne mimochodem, je to to první, vlastně druhé první jsou cíle vzdělávání.
2. Ale jak vyvolat zájem o to, co je potřebujeme naučit?
3. a ve zbytku času učit žáky (jen) to, oč by měli oni sami (případně) zájem
Existují ovšem i školy, které vsadí jen na 3 (viz http://www.sudval.org/). Ale chápu, že nejsou pro každého.
A když jsme u té matematiky, ano, Zůstane tak leda trojčlenka a procenta. (ad 1) s 2 by tady neměl být problém. A pak můžu (ad 3) s dětmi třeba bádat nad problém čtyř barev nebo řešit sudoku nebo jim na Rubikově kostce vysvětlovat grupy – cokoliv. Protože když děti už ve škole nenecháme dělat vývoj a objevy a pracovat se zaujetím (a pořád procvičujeme – proč, když to nebudou potřebovat, že?), tak opravdu vývoj a objevy můžeme s klidem nechat na Američany a Japonce.
Tvrdím, že jedna věc je motivace k zájmu o téma a druhá věc je motivace k procvičování. Kéž bychom přitom k tomu měli alespoň procento peněz, které jdou do zábavního a herního průmyslu.
Ano, v počítačových hrách to s motivací umí mnohem líp než celá pedagogika (ano, mají na to prachy). Abyste mohli hrát tzv. skutečně WoWko, tj. být v týmu s ostatními, musíte nejdřív vystoupat na 70. level. To trvá desítky možná i stovky hodin práce (hry?), a absolvovalo to už milióny lidí, rádi, o své vůli, nikdo je nenutil. A kolik hodin je třeba procvičovat složené zlomky? Možná se dá ve hrách i inspirovat na TED.com je o tom pár přednášek a možná na Courseře už o tom bude kurs.
Pro krtek:
"A teď je každá rada dobrá - odložit zlomky, mnohočleny, funkce až na vysokou školu jen pro techniky?"
Volitelně... a jak se vám bude báječně učit, že?
Poptejte se ve svém okolí, třeba kolegů češtinářů, dějepisářů, biologů zda umí pracovat se složenými zlomky.
Neumí. A proto jsou z nich jen češtináři, dějepisáři a biologové. Je nezbytně nutné v žádném, ale doopravdy v žádném případě budoucí češtináře, dějepisáře a biology složené zlomky neučit. Ztracený čas.
To jsou přesně ty hloupé úvahy o nesmysluplnosti školní práce, o které se opírájí věrozvěsti moderního vzdělávání. TO je nuda, protože TO se potřebovat nebude.
Tedy žák ví a to naprosto přesně, co nebude v životě potřebovat. Ale až z něj bude absolvent gymnázia, tak ještě na maturitním večírku nebude mít jasno v tom, v kterém že to studijním oboru, vlastněě, si příští rok poodkládá všechny studijní povinnosti, aby se pak ubezpečil, že jej tento obor neoslovuje či neposouvá, vlastněě, a půjde to zkusit někam jinam.
Než experti a odborní konzultanti v oblasti školství začnou zase vypočítávat, co všechno se učí zbytečně, protože znají chirurga, který nemá jasno v logických operacích, a právníka, který jde hledat Ohmův zákon do sbírky zákonů čr, měli by si zjistit, co která vědomost učiní s rozvíjejícím se mozkem dítěte. Jaká tam vzniknou nová propojení, vazby, struktury. Jestli ta informace čistě náhodou nepomůže k pochopení nějaké souvislosti s vlastní informací zdánlivě nesouvisející.
Dokud v tomto směru není jasno, pak takové řeči mají charakter keců. Víte?
Ostatně, ani nevzpomenu, kdy jsem naposled potřeboval písmeno 'Q'. O 'q' už ani nehovoře.
Diody? Ty miluju. Dají se zapojit!
Jestli budou v závěrném nebo propustném směru závisí až na polaritě přivedeného napětí. Což třeba u Zenerovy diody nemusí být vždycky 'správně'.
Ondřej Šteffl.
Ad 1., 2. a 3. - souhlas, částečný souhlas a souhlas.
Myslím, že mezi všemi těmi testy, kompetencemi a poučeními o BOZ se nám někam ztratil cíl celého toho školního snažení.
Hezky je to popsáno v blogu kolegy Kvasničáka o výletě v mobilních časech. Jen rozsah toho problému je mnohem větší.
Už delší dobu hledám krásný článek o srovnání učebnic ze současnosti s těmi před 40 lety. Perfektně popisuje na příkladu vlastivědy, jak se někam zaběhla zásada přiměřenosti obsahu a rozsahu učiva.
Já si v sumáru myslím, že kdybychom se vrhnuli na redefinici obsahu a hlavně objemu vzdělání na základní škole, s překvapením bychom se dostali k osnovám platným před cca třiceti lety. O mnohém vědět trochu, tak trochu něco o všem a pak základ, který zvládali až na výjimky úplně všichni. Za mého mládí neopustil základku téměř nikdo, kdo by neuměl malou násobilku a vyjmenovaná slova. A dnes?
A na druhou stranu, všichni jsme sice slyšeli o přívlastku shodném a neshodném, ale jen pár ve třídě nás je umělo použít a chápalo rozdíl. Všichni takoví jsme se pak sešli na gymnáziu. Ale měli jsme čas si v pracovním vyučování stlouct krmítko a dávat do něj ptáčkům v zimě sypání. Dokonce, představte si tu hrůzu, několik spolužáků si přitom zarazilo třísku do prstu a někteří, včetně mne se praštili kladívkem. Překvapivě žádného z našich rodičů nenapadlo za to školu žalovat. Taky jsme měli čas strčit ve fyzice oschlé jablko pod vývěvu a v chemii jsme dělali pokusy s otevřeným ohněm.
A dnes?
Myslím, že základka by měla dát více, nežli jen procenta a trojčlenku. Ale také by mělo být očekávaným výstupem, že některé učivo někteří žáci prostě nepochopí. Vždycky to tak bylo.
Pro O. Šteffl i ostatní:
Třetím rokem po sobě neučíme ve čtvrtém ročníku střední školy matematická cvičení (přípravka na VŠ), protože se nesejde dostatečný počet zájemců.
Mezi volitelnými předměty převažuje zájem o Literárně filmový seminář, protože v něm se toho dělá nejméně. Obávám se, že s WoW máte pravdu ve smyslu toho, že by to žáky bavilo, ale půlka by u toho měla otevřený Facebook a v podstatě by se nikam nedostala, půlka z druhé půlky by začala hledat zkratky a postupy, jak se dostat výš bez námahy.
Tak ono podvádět a vyhledávat způsoby, jak obejít pravidla, to je zrovna jedna z kompetencí, které se budou v budoucnu hodit žákům jednoznačně. Cheatováním to začíná a různými losovačkami a výběrovkami to končí... ;-)
"opravdu vývoj a objevy můžeme s klidem nechat na Američany a Japonce"
A v Japonsku se učí jak? Hejného matematika? Netráví ale mladí Japonci hodiny a hodiny v doučovacích kroužcích a přípravkách?
"To trvá desítky možná i stovky hodin práce (hry?), a absolvovalo to už milióny lidí, rádi, o své vůli, nikdo je nenutil."
To je jako v hospodách. Tam to s motivací umí lépe než celá pedagogika.
milióny lidí, rádi, o své vůli, nikdo je nenutil
To je jako se sexem.
Ale prý už TO taky není ono. Někdo na TO prostě není. Nemusí to mít přímou souvislost, ale prý vymíráme.
To takový Niger, Mali nebo Uganda? Z těch bychom si měli vzít příklad. Jak jen to tam dělají? Asi osvěta.
Pan Šteffl oprávněně pochybuje o validitě všelikého testování, ať už ČŠI nebo PISA. Ale kde bere jistotu, že je validní ten graf vypovídající o vztahu ke škole? Co se vlastně dozvídáme při srovnání ČR a Indonésie? Srovnáváme opravdu srovnatelné?
prý vymíráme
Si říkám, jestli by to nespravila výchova k počínání.
To je trochu jinak.
Pan Šteffl jen odmítnul vyvozovat ze zveřejněných výsledků testů naprosto zmatečné závěry, které byly prezentovány v televizním šotu.
Jediný fakt, který má svůj význam, je ten, že druháci na SOŠ zvládli tentýž test hůře, nežli osmáci. To je zajímavý údaj a stálo by za to zkoumat jej podrobněji. Vůbec nejlepší by pak bylo dát tentýž test současných osmáků stejným žákům, až budou ve druhém ročníku.
Mám hypotézu, že "odliv mozků" z příslušného populačního vzorku osmáků na gymnázia je natolik významný, že ani tři roky dalšího "studia" nedokáží kompenzovat výsledky "slabšího vzorku" žáků středních odborných škol. Ale je to jen hypotéza bez důkazů.
Zdeněk Sotolář řekl(a)... 21. června 2014 19:43
Pan Šteffl oprávněně pochybuje o validitě všelikého testování, ať už ČŠI nebo PISA. Ale kde bere jistotu, že je validní ten graf vypovídající o vztahu ke škole? Co se vlastně dozvídáme při srovnání ČR a Indonésie? Srovnáváme opravdu srovnatelné?
Validita je v tomto případě dost neurčitý pojem. Testy PISA jsou nepochybně vysoce validní pro měření matematické či čtenářské gramotnosti. Já zpochybňuji, jaká je jejich (predikční) validita s ohledem na dospělý život žáků, případně dopad na HDP země. Z výsledků PIAAC se zdá, že velmi velmi malá (i když třeba Dan Munich věří, že souvislost s HDP je vysoká).
Vztah ke škole je ovšem čistá realita, teď a tady. A zda to má silný dopad na další vzdělávání žáků a na jejich dospělý život, to jistě nevíme, ale moje hypotéza (jen hypotéza) je, že silný.
Srovnání s Indonézií je samozřejmě nesmyslné, neboť je to kulturně úplně jiná země a škola tam bude spíš přání než povinná. Ale v grafu je i Rakousko, Maďarko, Norsko daleko před námi. Jsme prostě předposlední asi z 50 zemí (zde) , takže se vzatem ke škole jsme na tom prostě špatně
A nakonec takové malé vlídné šťouchnutí - češtináři by se neměli vyjadřovat k validitě, to patří jen odborníkům na testování. Nebo ne?
poste.restante řekl(a)...
Dokonce, představte si tu hrůzu, několik spolužáků si přitom zarazilo třísku do prstu a někteří, včetně mne se praštili kladívkem. Překvapivě žádného z našich rodičů nenapadlo za to školu žalovat. A dnes?
Naprostý souhlas! Myslím, že existují dvě legislativní opatření, které by výuce ve školách skutečně pomohly (většina nových zákonů totiž spíše škodí):
1. vyjasnit předpisy jak je učitel za žáky zodpovědný, aby nebyl pořád jednou nohou v kriminále a bylo jasné a jednoduché co musí dodržet, a aby případně rodiče mohli vydávat jakýsi reverz, že může i víc (viz ten článek v Respektu).
2. usnadnit ředitelům propustit učitele, které špatně učí, třeba složitě s nějakou kontrasigací školské rady či ČŠI, ale nějak. Teď to v podstatě nejde.
poste.restante řekl(a)...21. června 2014 22:46
Jediný fakt, který má svůj význam, je ten, že druháci na SOŠ zvládli tentýž test hůře, nežli osmáci.
Snad šlo o němčinu, a tu prý dělalo jen 2 % z osmáků, takže ani tento fakt nemá žádný význam.
Okomentovat