O smyslu povinné maturity z matematiky diskutovali na stanici Českého rozhlasu Plus Tomáš Feřtek z EDUin a matematik Eduard Fuchs z Masarykovy univerzity v Brně. Tomáš Feřtek povinnou zkoušku z matematiky nepovažuje za rozumné opatření. „U opatření se vždycky musíme ptát, proč ho zavádíme. A pokud ho zavádíme proto, aby žáci a dospělí uměli lépe matematiku, tenhle krok k tomu nepovede,” říká.
Nepřinese povinná maturita spíš než lepší výsledky strach a nechuť k matematice? „Ne. Ukázal bych to na příkladu Polska, kde podstatně dříve než my zavedli povinnou maturitu z matematiky. Výsledky Polska se v mezinárodním srovnávání výrazně zlepšily. Patří mezi státy, které se zlepšují nejvýrazněji,” odpovídá Eduard Fuchs.
„Pedagogická teorie to říká jasně. Povinnou zkouškou kvalitu vzdělávání zlepšit neumíme. Ta zkouška může buď lépe, nebo hůře něco ověřit. Opravdu to ale nemůže vylepšit,” reaguje Feřtek.
Celý pořad je ke stažení zde
41 komentářů:
Tak on má Tomáš Feřtek se svými "znalostmi" o výuce matematiky založenými na několika výzkumech a na tom, že Hejného metoda už postoupila na SŠ, což mimochodem není vůbec pravda - zatím jsou k dispozici učebnice pouze do 7. ročníku (a už se např. zjistilo, že učebnice pro 5. ročník jsou tak náročné, že je žáci vůbec nezvládají), odvahu lézt do cesty takové kapacitě, jakou je Eda Fuchs? No to mě tedy posmol.
"Současný stav výuky matematiky považuje Feřtek za vyhovující."
Tesat do kamene a pozlatit! Už si to jdu poslechnout, jestli to opravdu Feřtek řekl.
Aha. On drmolil a myslel, že při současné výuce matematiky současný stav maturity je vyhovující. Chyba vznikla špatným přepisem už na stránkách rozhlasu.
Pan docent se trochu sekl v okamžiku, kdy se pustil do srovnávání úspěšnosti DT z matematiky a češtiny (cizích jazyků). Pokud by se nastavila kritéria jednotně, pak by si matematika pohoršila, protože na češtinu i cizí jazyk potřebujete minimálně 44 %, na matematiku 33 %. Jeho formulace (kolem 8:15 - 8:35) je poněkud dvojsečná, ale vypadá to, že chtěl říct, že by si pohoršily právě ČJ a CJ, což není pravda.
„U opatření se vždycky musíme ptát, proč ho zavádíme. A pokud ho zavádíme proto, aby žáci a dospělí uměli lépe matematiku, tenhle krok k tomu nepovede,” říká.
Většinou to v životě chodí tak, že máme pro nějaké rozhodnutí x důvodů a y proti a nakonec se rozhodneme tak nějak celkově. Od člověka, který toho za poslední rok napsal tolik moc o tom kritickém myšlení, celkem hloupě manipulativní...
Co třeba napsat, že ho zavádíme - m.j. - proto, abychom snížili počet absolventů všeobecného středního vzdělání a počet zájemců o VŠ o část dětí, které nemají dostatečné dispozice pro matematiku, případně nemají dostatečný sitzfleisch pro to, aby si tu matematiku nějak osvojily...
Já si pane Stanzele domnívám, že to pan docent myslel spíše tak, že 33% úspěšnost v testu z matematiky opravdu odpovídá hodnocení čtyři, kdežto, kdyby se hranice úspěšnosti z testu z češtiny nastavila na obvyklých 50 %, což je hranice pro čtverku u kontrolních písemných prací na základkách a na SŠ se podobné kontrolní písemky nepíší, tak by úspěšnost v češtině poklesla.
A pokud pane Janečku, nebude maturita z matematiky na určitém typu SŠ škol, tak děti bez předpokladů na zvládnutí matematiky možnost studovat VŠ neztratí. Samozřejmě, že hovořím o VŠ takového typu, kde není matematika vyloženě nutná.
Spíše bych řekla, že zavedením povinné maturity z matematiky chceme spíše dosáhnout stavu, aby se jí poctivě po celou dobu studia na SŠ věnovali studenti, u nichž je předpoklad, že ji na VŠ potřebovat budou.
Redaktorka: Proč je jich (maturantů z Ma) tak málo, proč se tolik děti matematiky tak bojí?
Pan docent: To je vyvratitelné. Tak to není. Protože je úroveň jiných maturitních předmětů nastavena jinak. Kdyby byla úroveň jazyků nastavena stejně jako matematika, byly by jejich výsledky výrazně horší.
Red: Ale proč je jich tak málo? (po druhé)
Pan docent: Tak to není. Protože nemusí mít každý maturitu a protože maturuje 80% populačního ročníku.
Panu docentu evidentně znalost vš matematiky v argumentaci příliš nepomohla. Pan docent matematik bohorovně ignoruje statistiku a výsledky výzkumů. Velmi blasé.
On pan docent ani tak neignoruje statistiku a výsledky výzkumů, jako se snaží vysvětlit, že odpovědi na otázku typu "Máš rád matematiku?" jsou ovlivněny mnohými okolnostmi, které se při výzkumech vůbec neberou v úvahu a tudíž je potřeba takovéto výzkumy brát se značnou rezervou. A Feřtek má bohužel svou argumentaci postavenou jen a jen na těchto výzkumech, aniž by cokoliv tušil o výuce matematiky jako takové.
Máš rád matematiku? To je poměrně snadná otázka, třeba jako, máš rád běh na 5 km, nebo, máš rád němčinu, fyziku, nebo, máš rád řezání dříví. Nikdo snad nepopírá, že výuka matematiky a jakékoliv přírodovědy představuje pro učitele specifickou výzvu. Poslední dobou je však odpor k matematice, nebo strach z ní tak nějak silnější, zdá se. Proč tomu tak je, je vhodným námětem na něčí dizertaci, nebo dokonce na nějaký pedagogický meta-výzkum, kdyby instituce pro takový výzkum v čr existovala. Udělat z matematiky ještě většího strašáka, což se nyní vedení resortu podařilo, je diskutabilní krok, který může mít mnoho žádoucích i nežádoucích dopadů. Pokud někdo nesnáší třeba zpěv, mohu jej pod pohrůžkou k výkonu přinutit, ale nepřinutím ho, aby si tu aktivitu oblíbil. Spíše naopak. Mšmt se zatím povedlo přelít peníze z kapes rodičů do kapes obchodníků se strachem. To už se ví nabeton.
Jako malé dítě jsem se bál tmy. Jako spousta jiných.
Moje maminka to řešila tak, že mne pod různými záminkami posílal v noci ven.
Nejdřív stála opodál, abych ji viděl a měl jistotu. Později už nechodila. Nejdřív mi dala baterku, časem ani to. Byla to moudrá žena. Ještě před desátým rokem jsem se tmy přestal bát. A později si ji oblíbil právě proto, že na rozdíl od jiných mi nevadila a já byl před ostatními větší borec. I mé sebehodnocení stouplo. Byla to moudrá žena.
Kdyby mě vychovával Tajný učitel, nejspíš bych dodnes nevyšel o půlnoci ani na vlastní zahrádku bez reflektoru a ochranky.
Co kdybyste si našel pro strašení něco jiného, nežli strach.
"Máš rád matematiku? To je poměrně snadná otázka, třeba jako, máš rád běh na 5 km, nebo, máš rád němčinu, fyziku, nebo, máš rád řezání dříví."
Pro jednoduché lidi je všechno jednoduché. Z mého pohledu, když se zeptám vrstevníků mé dcery a nebo přímo jí, jestli si chce večer hrát na iPadu, sledovat televizi, nebo se učit matematiku, tak odpoví 99% (a to jsem možná ještě podhodnotil) z nich buď iPad, nebo televizi. A co z toho plyne? Že matematika pro ně není důležitá? Že jí učitelé nedokáží zpopularizovat na úroveň barevných panáčků pohybujících se na dotykové obrazovce, kteří nevyžadují žádnou intelektuální námahu? Dítě není schopno bez zkušeností rozpoznat následky svého výběru a proto má za jejich výchovu zodpovědnost rodič. Pokud je tak jednoduchý, jako Tajný učitel, tak má dítě prostě asi smůlu, byť vina je svalena na neschopnost učitelů, profesůrků a úředníčků.
"Nikdo snad nepopírá, že výuka matematiky a jakékoliv přírodovědy představuje pro učitele specifickou výzvu."
Ježišmarjá. To je třeskutá úvaha s dalekosáhlými důsledky.
"Poslední dobou je však odpor k matematice, nebo strach z ní tak nějak silnější, zdá se. Proč tomu tak je, je vhodným námětem na něčí dizertaci, nebo dokonce na nějaký pedagogický meta-výzkum, kdyby instituce pro takový výzkum v čr existovala."
Co se zdá, je sen, jak říká docent Růžička. Ano, úroveň postgraduálního vzdělávání dnes dosáhla takové úrovně, že i na toto téma by bylo pravděpodobně možné obhájit dizertační práci. Volejte sláva a tři dny se radujte. No, na druhou stranu, když někdo může obhájit dizertaci na téma "axiologie reklamy", tak už je asi možné všechno.
"Udělat z matematiky ještě většího strašáka, což se nyní vedení resortu podařilo, je diskutabilní krok, který může mít mnoho žádoucích i nežádoucích dopadů. Pokud někdo nesnáší třeba zpěv, mohu jej pod pohrůžkou k výkonu přinutit, ale nepřinutím ho, aby si tu aktivitu oblíbil. Spíše naopak. Mšmt se zatím povedlo přelít peníze z kapes rodičů do kapes obchodníků se strachem. To už se ví nabeton."
Na beton jste spadl vy. A rovnou tou částí, která připomíná tak trochu lidský obličej, napřed. Jste to vy a vám podobná strašidla a rozdmýchávači obav, kteří mají na svědomí tu atmosféru strachu, protože jediným řešením, jak strach překonat, není se mu vyhnout, ale jít s ním do konfrontace. Ostatně to přesně již popsal kolega poste.restante. A ono by se pak zjistilo, že většina těch dětí, se bojí úplně zbytečně. Jen se jim prostě všechno přineslo na stříbrném podnosu a teď se všichni diví, že mají strach si cokoliv nosit samy.
Ach tak, oni ti žáci strašáka potřebují, aby ho mohli překonat a tím se stát jiní, lepší. Podle hesla, co tě nezabije to tě posílí. A čím větší bubák, tím lepšími se stanou. Pedopsychiatři budou mít žně. Bravissimo.
poste restante,
jedno z mých dětí se také bálo tmy. Časem z toho vyrostlo.
Hele, TU, já zase nesnáčím pondělí. Dokonce tak asi před čtyřmi lety jsem přestal mít divný svíravý pocit okolo žaludku v neděli odpoledne. A vnucuji někomu, že nebudu v pondělí chodit do práce? Nevnucuji. A ptá se mně někdo, který den v týdnu nemám rád? Neptá. No tak v nějakém průzkumu žáci řekli, že matiku neradi. No a co? Zruší se práce jako zdroj obživy, když většina lidí chodí do práce nerada? Nezruší.
Tak mi řekněte, o co Vám vlastně jde? O zrušení povinné maturity z matematiky? Na úrovni rozšířené ZŠ? A co čeština nebo cizí jazyk, který taky mnohé děsí? Taky zrušit? A proč ne celou školu, když taky mnohé děsí? Mimochodem, Horníček a mnozí další umělci se už před padesáti lety chlubili, že matematice vůbec nerozumí. Takže v pdostatě nic nového.
Toho strašáka jim z matematiky děláte Vy a Vám podobní. Ale nebojte se, oni se ti studentíci hned tak něčeho neleknou, myslím, že o ně máte zbytečné obavy.
Zkuste udělat experiment. Vezměte jeden z příkladů z DTMa a dejte ho na schůzi kolegům vš vzdělaným učitelům vypočítat. Dejte jim na to minutu, nebo tak nějak, aby to bylo jako autentické. Uvidíte, budete překvapena, jak se s nadhledem vyjadřujeme o žácích, kteří tak snadné příklady přeci musí zvládnout a přitom kolik z nás...
jedno z mých dětí se také bálo tmy. Časem z toho vyrostlo.
To většina dětí. Ale o to tady nejde. Já to zvládnul dřív než ostatní. A to byla moje výhoda.
(Když tak nad tím přemýšlím, bylo to vlastně ještě dříve, než jsem napsal v 19:17.)
Každý vysokoškolák potvrdí, že maturita byla vlastně sranda oproti zkoušce na vysoké. Ten zlom spočívá v tom, že maturita je první taková zkouška podobného rozsahu.
Nezlobte se Tajný, ale Vy uvažujete prostě jako magor. Podle Vás nejlepší způsob jak připravit člověka na stres, je vůbec ho tomu stresu nevystavovat. A když pak "náhodou", nějaká ta krize přijde, tak na vině je ta krize.
Zodpovědný rodič, učitel musí přece své dítě na překonávání životních překážek připravit a ne mu je odstraňovat z cesty a umetat chodníček.
A tím "Pedopsychiatři budou mít žně." jste tomu ještě nasadil korunu.
Je jasné, že tady jde o maturitní zkoušku, ale jako způsob uvažování je to Vaše myšlení naprosto šílené.
Což takhle zrušit plavecký výcvik. Přece, co kdyby nějaké dítě mohlo mít frustraci z vody. Vždyť to chudinka dítko, za to přece nemůže, že má strach z vody.
Ne, ne, nutit plavat ho nesmíme. Mohlo by skončit u psychiatra. Pěkně na suchu ho budeme chovat.
Vždyť plavat přece nemusí. Může se celý život vyhýbat vodě. A když na plavání nemá talent, může se odstěhovat na Saharu. Třeba se tam ukáže, že má talent na dělání báboviček.
Heleďte, jedno moje dítko chodilo na plavání od miminka. Ale z ničeho nic, asi ve druhé třídě najednou blok. Obrovský strach z vody.
Podle Vaší logiky jsem ho měl nechat na břehu.
Já s ním do té vody poctivě lezl dál. Drželo se mě jako klíště, ani na krok ode mne. A já ho nutil, podle Vás určitě brutálně, postupně se pouštět. Jednou rukou, pak oběma, na natažené ruce, pak na půl metru,... Trvalo to skoro půl roku, ale teď plave líp než já.
A o to právě při učení a přípravě na (životní) zkoušky jde.
Postupně, po krůčcích, trénovat. Cvičit a připravovat mysl, stejně jako když se otužujete. Nic nového. - "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti."
Na přípravu k maturitě mají učitelé 4 roky.
Žák má tři pokusy. (A může jich mít i víc.)
Úroveň náročnosti musí vycházet z možností výuky na odborných školách, tedy v případě matematiky cca 8 hodin za studium.
A jistě, bylo by lepší, kdyby byly dvě úrovně zkoušky. Což, pokud vím, jakožto odpůrce státních a zastánce školních maturit, také odmítáte.
Kdo není lempl, ten to zvládne.
A kdo to přesto nezvládne, tak to ani zvládnout neměl.
Vezměte jeden z příkladů z DTMa a dejte ho na schůzi kolegům vš vzdělaným učitelům vypočítat.
Jasně. Stará známá demagogie.
Dejte inženýrům diktát z češtiny.
A jazykáři ať vyřeší soustavu rovnic a občankáři, kteří učí strojaře ať spočítají parametry planetárního převodu,...
Odpověď je stejně demagogická.
Řekněte, kteří žáci budou pracovat příštích 50 let jako popeláři, a nemusíme je matematiku učit vůbec.
Celá výuka na základní škole a částečně i na střední škole je jen o vytváření předpokladů. Aby jednou, až dnešní žák bude dospělý a bude chtít být třeba kosmonaut, nemusel v dospělosti ztrácet studiem "základů" čas, který by, díky Vám podobným, ušetřil dnes. (A mohl využít ke hraní her a Facebooku.)
Nemluvě o efektivitě, protože mladý mozek se učí mnohem snáz.
poste restante, Vaše domněnka, že je mým záměrem "umetat cestičky" je tezí, které se zuby nehty držíte už od počátku diskuze o maturitě a nyní i přijímačkách. Zřejmě vám vyhovuje, protože o ní lze snadno a líbivě popsat stohy papíru. Již po sté opakuji, že není mým záměrem odstraňovat překážky z cest žáků, nýbrž nastavit překážky tak, aby byly smysluplné, aby plnily svůj účel, aby jejich výchozí ideový bod nebyl nachytat žáka na třešních, nýbrž zjistit, za slušných podmínek, co žák opravdu zná, umí a dovede, aby se zkouška přizpůsobovala výuce, nikoli výuka zkoušce apod. Paradoxně by taková zkouška byla velice pravděpodobně obtížnější, z hlediska znalostního, než nynější. Toto vy a spol. zarputile nechcete v mých příspěvcích vidět.
post scriptum, nejsem proti zkoušce dvojí úrovně, jsem pro koncept střední školy, která nabízí svým žákům zároveň všeobecné vzdělání i profesní odbornost, obojí, výuční list a pro ty, kteří chtějí studovat dále, maturitu. Vždy se budu ostře vymezovat vůči osudové zkoušce v podobě obsahově pochybného a kontraproduktivního zaškrtávacího testu, s matoucími zadáními, v krátkém časovém limitu. Prosím pokuste se číst s porozuměním.
Řekněte, kteří žáci budou pracovat příštích 50 let jako popeláři, a nemusíme je matematiku učit vůbec.
Matematika ale z osnov nezmizela, že. Než začneme mrskat průpovědi o snadnosti či triviálnosti zkoušky, uvědomme si co a jakým způsobem po maturantech vlastně chceme. A pak si to zkusme.
Víte v čem je Tajný největší současný problém na středních školách? V docházce žáků. Na gymnáziích je to vcelku v pohodě, ale na ostatních středních školách je docházka žáků zoufalá. A ruku v ruce s tím musí jít i jejich zoufalá úroveň v matematice. Chybím-li na každé druhé hodině matematiky, nemůžu být v obraze. Matematika prostě není dějepis. Pokud by ta troška strachu z povinné maturity z matematiky vedla ke zlepšení docházky, bylo by to jen a jen ku prospěchu studentů.
Vaše domněnka, že je mým záměrem "umetat cestičky" je tezí, které se zuby nehty držíte už od počátku diskuze o maturitě a nyní i přijímačkách. ... Již po sté opakuji, že není mým záměrem odstraňovat překážky z cest žáků, nýbrž nastavit překážky tak, aby byly smysluplné, ...
A já se Vám již posté pokouším vysvětlit, že:
1. Opatření a návrhy, které uvádíte, nevedou směrem, který prosazujete.
2. V konečném důsledku zafungují jako to zmiňované "umetání cestiček"
3. O samé smysluplnosti směru, který prosazujete by šlo vést úspěšně polemiku
V dobách, kdy středoškolských studentů, usilujících o maturitní vysvědčení bylo pár procent populace a učitelský sbor buďto na základě státního dirigismu, nebo na základě profesní cti dbal o to, aby náročnost zkoušky splňovala jisté sdílené představy o její úrovni, tenkrát bylo možné snít o naplnění Vašich představ.
A já dokonce nezastírám, že i mně by se takový přístup líbil mnohem více.
Jenže nástup masifikace maturitního a vyššího vzdělávání a "klientský přístup" odkázal tyto představy do říše naivních snů. Polistopadové vlády zavedly ve školství koncept, kdy žák = zákazník, který si chce pořídit certifikát jako housku v krámě a ještě se přitom bavit.
Za této situace bylo a je zavedení centrálně garantovaných ověřovacích zkoušek věcí obyčejného pudu sebezáchovy. Není možné nechat "maturitní certifikaci" pouze v gesci škol, protože ty naplňují zájmy svých "klientů", nebo soukromých zřizovatelů. Ačkoliv primárně by měly naplňovat zájmy společnosti, potažmo tedy státu.
Pokud na školy a jejich učitele není spolehnutí, musí garanci na sebe převzít stát. Není jiné cesty a není cesty zpět. (Teoreticky ano, ale reálné to není.)
Můžeme o tom dlouze spekulovat a vést vášnivé spory. Můžeme oprávněně (i účelově) kritizovat formu, organizaci nebo konkrétní realizaci centrálních zkoušek.
Ale současném počtu maturantů není možné provést státem garantovanou část maturitní zkoušky jinak, nežli centrálně zadávanými testy.
A můžete, TU, říci, jak si zkoušku a střední školu představujete Vy? Zatím vždycky, když Vaši úvahu dovedeme do konce, tak to shodíte ze stolu: "já jsem to myslel jinak", "kde to u mně čtete", apod. (Parafrázuji).
Tou představou myslíte nějakou "na tělo šitou závěrečnou prací, ve které absolvent prokáže vše, co se naučil"? Prostě napište Vaši představu a dopište, co na říkají Vaši kolegové a kolegyně.
"Matematika ale z osnov nezmizela, že. Než začneme mrskat průpovědi o snadnosti či triviálnosti zkoušky, uvědomme si co a jakým způsobem po maturantech vlastně chceme. A pak si to zkusme."
Právě, že nezmizela. Nevidím tedy důvod, proč by mělo být nevhodné ověřit, zda znalosti studentů těm osnovám skutečně odpovídají. Že něco z osnov nezmizelo není ověřením kvality výstupu vzdělávání.
"Vaše domněnka, že je mým záměrem "umetat cestičky" je tezí, které se zuby nehty držíte už od počátku diskuze o maturitě a nyní i přijímačkách. Zřejmě vám vyhovuje, protože o ní lze snadno a líbivě popsat stohy papíru. Již po sté opakuji, že není mým záměrem odstraňovat překážky z cest žáků, nýbrž nastavit překážky tak, aby byly smysluplné, aby plnily svůj účel, aby jejich výchozí ideový bod nebyl nachytat žáka na třešních, nýbrž zjistit, za slušných podmínek, co žák opravdu zná, umí a dovede, aby se zkouška přizpůsobovala výuce, nikoli výuka zkoušce apod."
Tak to odpusťte, že jsme nikdo váš skrytý záměr nepochopili. Možná vyjma chápavé Howe. Když jsou testy zaškrtávací, voláte po otevřených úlohách. Budiž. Když Cermat umožní a hojně začne využívat otevřené úlohy, začnete se navážet do jejich hodnocení. Když se systém upraví tak, aby byli vždy dva nezávislí hodnotitelé a když se neshodnou, řešil rozdíl ještě třetí, dozorový orgán, začne vám vadit, že je pro žáka komplikované odvolání. Když se zavede standardní systém odvolávání, zasedají odborné komise a rozhoduje se o sporných oblastech a hodnoceních na odborné úrovni, najdete si dva blázny, kteří budou v opozici proti odborným komisím. Většinou prostě proto, že jsou v opozici tak nějak z gruntu, aneb "Jsem pro všechno, co je proti něčemu.". Když na to veřejnost nereaguje, tak začnete napadat jednotlivé úlohy. A když nezabere ani to, začnete patlat stohy papíru na téma distraktory. Vadí vám ptáčci za oknem, letadla na obloze, časové nastavení, aniž byste ovšem řekl, zda byste studentům dal na vyřešení 60ti úloh týden, nebo měsíc a přidal přítele na telefonu, radu publika a padesát na padesát. Toto má být upřímná snaha o nastavení certifikační zkoušky? No tak to vyprávějte Howe. Nikdo s inteligencí nad 90 vám to nesežere, protože vy nehledáte způsoby jak něco vytvřit, ale důvody, proč něco zničit.
"Paradoxně by taková zkouška byla velice pravděpodobně obtížnější, z hlediska znalostního, než nynější. Toto vy a spol. zarputile nechcete v mých příspěvcích vidět."
Tajný a Šteffl, s.r.o. - výroba a propagace paradoxů.
"Vždy se budu ostře vymezovat vůči osudové zkoušce v podobě obsahově pochybného a kontraproduktivního zaškrtávacího testu, s matoucími zadáními, v krátkém časovém limitu."
Nemaťte lidi. Ty testy zdaleka už nejsou jen zaškrtávací. A čím více budou otevřené a čím méně předvídatelné, tím víc budete ječet, že jsou moc obtížné. Obsah volí odborníci, kterým vy nejste. Můžete pištět o tom, že ti odborníci jsou nějací profesůrci, třídiči a laťkovači, ale zase to na moc lidí nezabere. Neštěstím není být malý. Neštěstím je, nevidět velké. A to neštěstí si v tomto případě sedlo na vás tak, že máte celou hlavu v jeho ...
Děkuji pane Doležele, to jsem potřeboval slyšet. Až vyrostu, chci být jako vy.
Krtku, min půl hodinová ústní zkouška, tři hodiny na obsáhlý sloh, třeba.
Matematika, hodinu nad dvěma, třemi komplexnějšími příklady.
Ale co. Stejně je to v kapustě.
Tajný, zkuste si znovu přečíst příspěvek poste.restanteho z 10:09, předposlední odstavec.
"na ostatních středních školách je docházka žáků zoufalá"
Asi jak kde. U nás se na docházku dost dbá a absentéři si zadělávají na problém s dodatečnou zkouškou.
No právě, docházka se musí důsledně hlídat, téměř všechny SŠ mají nastavenou hranici - strop 30% absence pro dodatečnou klasifikační zkoušku, jinak by se se studenty nedomluvili, a i tak se jich najde docela dost, kteří ji musí vykonat. Přitom před nějakými 20 lety to byl ojedinělý jev. Dřív totiž na docházku studentů více dbali jejich rodiče, dnes to za ně musí dělat škola.
Napište mi z matematiky tři komplexní příklady, které obsáhnou všechno a které studenti vydrží řešit a dořeší. A vysvětlete mi, jak hodnotit, když se cestou ztratí. Za pět? Hledat dílčí body? Fakt je dnešní test daleko přijatelnější.
Dnešní test by byl přijatelný, kdyby se upravila nesrozumitelnost zadání a podstatně navýšil časový limit.
Neustupujte. Já chci ty tři komplexní příklady!
A kolik času si tak představujete na použití vzorečku (a+b)^2? 15 minut? Půl hodiny? A 3/4 z 5/12 odhadujete na kolik?
Krtku tleskám. Dostal jste ho. Prázdné žvanění, prázdné návrhy, prázdná hlava. Jen opozice proti čemukoliv konstruktivnímu. Destrukce všeho. Absence schopnosti realistického sebehodnocení. To je náš tajný.
Krtku, abych poskytl vámi žádané konkrétní příklady, musel bych požádat kolegu matematika o jeho čas. Toto nejsem ochoten udělat, abych ukojil váš rozmar. Určitě to udělat jde, důkazem toho byla školní maturita z matematiky v podobě v jaké jsem ji absolvoval já a desetitisíce jiných.
Doležele, zas jen horký vzduch. Vaše rétorika je únavná.
Určitě to udělat jde,
To jsme ovšem v oblasti víry. "Víra tvá tě uzdravila, vstaň a choď."
důkazem toho byla školní maturita z matematiky v podobě v jaké jsem ji absolvoval já a desetitisíce jiných.
Ne, bývalá verze maturity z matematiky ničeho důkazem není. Dvojnásob to platí vůči současné maturitě.
Jo tajný, unavuje mě to. Ale jsem smířen s tím, že boj proti hlouposti je věčný.
Hlavně že tady kvákáte něco o nějakých komplexních úlohách a nevíte vůbec o jakých. Takový zasloužilý pracovník tlučhuba. Vy už jste hubou v komunismu, ale v realitě pořád máte tu hlavu v ...
Redaktorka: Proč je jich (maturantů z Ma) tak málo, proč se tolik děti matematiky tak bojí?
Pan docent: To je vyvratitelné. Tak to není. Protože je úroveň jiných maturitních předmětů nastavena jinak. Kdyby byla úroveň jazyků nastavena stejně jako matematika, byly by jejich výsledky výrazně horší.
Red: Ale proč je jich tak málo? (po druhé)
Pan docent: Tak to není. Protože nemusí mít každý maturitu a protože maturuje 80% populačního ročníku.
Pro nevěřící Tajného a Stanzela. Opravdu, kdyby se nastavila kritéria v CJ, ČJ poctivě jak to má odpovídat uzavřeným úlohám, aby to bylo srovnatelné s matematikou, hranice by nebyla 44%, ale poněkud vyšší tedy neúspěšnost by byla také 20% jako v matematice. Najděte si to v nějaké prezentaci Cermatu. Výsledky testů to jasně dokazují. Na netu to někde je.
Proč je jich tak málo? Protože maturuje přesněji 76% všech dětí z ročníku. Tedy nematuruje 24% nejslabších z ročníku a to ještě, za předpokladu, že se vyučit jdou jen ti nejslabší. Matematika nejde okecat ani uhádat. A otevřené úlohy nejdou opsat tak pohodlně, jako uzavřené.
Přepis zkresluje vyznění debaty.
"Ne, bývalá verze maturity z matematiky ničeho důkazem není. Dvojnásob to platí vůči současné maturitě."
Bravo posterestante. Tak tedy všichni, kteří maturovali z Ma starým způsobem mají co? Mají prd. Ať vrátí maturitní vysvědčení a diplomy. Protože školní maturita byla tak snadná a dostal ji každý, učitelé podváděli, žáci podváděli, ředitelé podváděli, maturitní komise podváděly. Proto se za komančů dávaly za zkoušky klíče od aut ba možná i celých domů.. Jediní rekové, kteří byli vždy čestní a spravedliví byli pánové posterestante a pan Soukal. Tito nyní povstali z popela jak pták fénix a razíce cestu tlustým ledem mrzkých učitelských podvodů co ledoborci "spravedlivým a objektivním testovacím zítřkům".
Okomentovat