Z rozsáhlého mezinárodního šetření PISA, které se zaměřuje na patnáctileté žáky, například vyplynulo, že se české děti ve škole setkávají s násilím častěji, než je průměr v ostatních zemích OECD. Více se jich musí vyrovnávat s posměchem a pomluvami, běžnější také je, že je ve škole někdo strčí či uhodí. Náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys vidí důvody například v tom, že čeští učitelé na rozdíl od učitelů v jiných zemích kladou obecně nižší důraz na studijní úspěch jednotlivých žáků – včetně spolupráce s rodiči nebo důrazu na respektující prostředí například ke spolužákům, kteří se jakkoli odlišují. Reportáž přináší MF DNES.
 |
| Miroslav Hřebecký (eduin.cz) |
Fyzický útok na pedagoga není ospravedlnitelný. Na druhou stranu zvládání komunikace s rozčileným rodičem k učitelské profesi patří. Ve vypjaté situaci je právě na učiteli coby profesionálovi udržet klid.
Odborníci je učí základní principy, jak diskusi zklidnit. „Říkám jim například, aby počítali s tím, že je rodič bude zrcadlit. Když budou mluvit klidně a pomalu, zpomalí ho. Když mu začnou nakládat, rodič se začne bránit a komunikace se vyostří. Nemůžou očekávat, že rodič bude objektivní, jde o jeho dítě,“ říká Miroslav Hřebecký z EDUin, který kurzy komunikace pro učitele vede a sám má dlouholetou praxi jako učitel a ředitel školy.
Na to, že v jejich vzdělávání „předmět“ rodiče zásadně chybí, si stěžují sami učitelé. Například ve výzkumu Masarykovy univerzity začínající učitelé přiznali, že na rodiče nejsou připraveni.
Celý text naleznete v MF DNES
4 komentářů:
Učím přes 20 let na učilišti a přímý ústní útok ze strany rodiče jsem nezažil. Taky mám skoro 2m a 120kg. Ale chápu, že to je problém. Dnes víc než dřív.
Studenti možná jsou málo připraveni na rodiče, ale to je i jejich problém. My taky nebyli připravováni nějak extra, ale základy psychologie jsme měli a v didaktikách jsme měli bývalé učitele, kteří nám dali nějaké rady. Chtělo to jen poslouchat a v okamžiku potřeby si vzpomenout. Zbytek si člověk dostuduje či navštíví kurz asertivity.
Vyjádření náměstka ČŠI poté co nedávno prohlásil, že je třeba hlavně testovat studijní předpoklady žáků je úsměvné.
je to naše chyba,sami jsme si tento stav způsobili,vše jest otázkou systému,je třeba radikálních změn: povinná školní docházka pouze 6 let,zrušení financování na žáka,konzultace rodiče pouze se zřš,vých por,psychologem)
V minulosti se budoucí kantoři rekrutovali hlavně z lidí, kteří už měli nějakou zkušenost z práce s dětmi. Dříve Skaut, posléze Pionýr, Svazarm, různé kroužky. Předchozí systém to dokonce nepřímo vyžadoval, aby zájemci o pedag. studium už byli někde "angažováni".
Logicky pak takoví učitelé už měli základy "psychické sebeobrany" a zvládání "zvlčilého stáda" za sebou.
To dnes není, nebo je spíše výjimkou.
V kombinaci se "sparchantělým způsobem uvažování", který chrání před "psychickou újmou" všemožné grázlíky a za každý průšvih obviňuje vždy a všude učitele, kterýžto přístup je nám zvesela indoktrinován všemožnými "experty" - teoretiky, neziskovkami s ombudsmankou v čele.
Oprávněný zájem těch slušných na bezpečné a podnětné prostředí je všem zmíněným zcela ukradený. Umí o něm jen žvanit, ale prosadit ho nedovolí.
Učitel, který žáka okřikne jej stresuje.
A učitel, který to neudělá si neumí "sjednat přirozenou autoritu".
Výsledek je jasný, logický a zřejmý.
Jenže ani pár případů fyzických útoků a dokonce i úmrtí s nikým nepohnulo.
Asi musíme počkat, až nějaký grázl, na kterého pořád nesměl být použit žádný metr, jednou postřílí nebo pobodá pár spolužáků.
Aniž bych si to, proboha, přál.
Ale i potom budou ze selhání obviňováni učitelé.
„Říkám jim například, aby počítali s tím, že je rodič bude zrcadlit. Když budou mluvit klidně a pomalu, zpomalí ho. Když mu začnou nakládat, rodič se začne bránit a komunikace se vyostří.“ (z článku)
Tak toto může říct jen neodborník. Správně komunikovat a řešit problém určitě není takto jednoduché! Asertivní komunikaci může učit pouze odborník, tedy psycholog, nejlépe s tímto zaměřením. A dovolím si říct, v tomto případě dokonce dobrý psycholog. Nepochopila jsem, co k tomu opravňuje autora výroku. Pokud ji učí nějaký lektor či kouč, výsledky jsou mizivé, nulové nebo dokonce záporné. Neznám jediný případ, kdy by to tak nebylo. Tedy rozhodně platí raději dvě hodiny s odborníkem, než sto u neodborníka. Respektive využít literaturu, pokud má někdo dobré základy psychologie či alespoň psychologický talent, a dokáže se zorientovat v současném boomu knih a publikací často nevalné kvality. Lépe samozřejmě když využije doporučení literatury od odborníka.
Školy ani jednotliví pedagogové by rozhodně neměli využívat nabídku různých rádoby profesionálních kurzů či školení. Vím, že se to děje. Výsledkem jsou nedobré výsledky a zbytečně investované peníze.
Někdy se setkávám s absolventy různých kurzů nízké nebo žádné úrovně. Výsledkem je, že se pak u nich nejedná o komunikaci asertivní, tedy i smysluplnou, logickou a konstruktivní, ale manipulativní. Ta dokonce může někdy zdánlivě působit jako konstruktivní, a to zejména v případě, když má dotyčný pro manipulaci určitý talent. Nicméně výsledkem je potlačení problému nebo jeho přesměrování jinam. Takže zjednodušeně řečeno, žádné „keep smiling“, úsměv Buddhy nebo jiné „finty“ nepomohou, ba právě naopak.
Okomentovat