„Diskriminace, ponižování, perzekuce, vyhánění, vyvražďování – to jsou jen některé z důsledků postupu vládní moci proti části obyvatel, která se v některém z momentů 20. století ocitla v její nelibosti. A důvody? Národnostní původ, náboženství, politické přesvědčení, sexuální orientace nebo jednoduše „nežádoucí“ způsob života. Bolestivou kapitolu našich moderních dějin promýšlejí autoři ve třinácti studiích,“ píše Jiří Šebek v recenzi na serveru iLiteratura.
Závěrečná část nazvaná „Nechtění“ občané ve výuce a ve filmu pak nabízí hned tři studie ke způsobům vytváření obrazů vyloučených ve společnosti. Již zmíněný historik Jaroslav Pinkas ve své stručné, avšak o to vážnější úvaze představil rámec konstruování „hrdinů“ a „padouchů“ v českém školství od 19. století, nezapomínaje zdůraznit úskalí současného stavu, jenž taktéž nestojí vně ideologických mřížek. Zatímco se podle něj obraz „neoslavovaných“ jedinců od 19. století posouval od Němců přes politické soupeře KSČ až po komunisty, jako kontinuálně „neviditelní“ zůstávají ve stále značně etnocentrickém pojetí výuky českých dějin Romové a Židé. Poslední dva texty se pak týkají zobrazení marginalizovaných osob ve filmu. Petr Bednařík, odborník na dějiny médií a filmu, analyzoval normalizační filmy, jež zobrazovaly odvrácenou stranu pozdně socialistické společnosti, jako například drogovou závislost, alkoholismus, ústavní péči o mládež nebo Romy. Závěrečný příspěvek historika Jana Bárty se věnuje obdobnému fenoménu, a to prostituci ve filmu padesátých a šedesátých let 20. století. Obě studie ukázaly, že v průběhu komunistické diktatury se na veřejnost občas dostávaly i tabuizované aspekty jinak povětšinou idealizované socialistické společnosti.
Jaroslav Pažout, Kateřina Portmann (eds.): „Nechtění“ spoluobčané: Skupiny obyvatel perzekvovaných či marginalizovaných z politických, národnostních, náboženských i jiných důvodů v letech 1945–1989. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha, 2018, 254 s.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat