Učitelka z Janova: U mnoha dětí musíme suplovat rodinu, která neplní svou funkci

pondělí 19. listopadu 2018 ·

„V první řadě mě napadá, že musíme vynaložit mnohem více úsilí, abychom dětem předali třeba základy slušného vychování či hygieny. Musíme suplovat rodinu, která u mnoha z nich neplní svou funkci. Učíme děti slušnému vyjadřování, rozšiřujeme jejich chudou slovní zásobu. Pokud jde o výuku, ta musí být více hravá a zaměřená hlavně na praktické procvičování,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Alena Michalská, která učí 36 let na základní škole v litvínovském Janově, který je považován za romské ghetto.


V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Tím se dostáváme k tomu, že učíte na hodně specifické škole, protože se nachází v ghettu. Asi každý by se zeptal, proč tu jste, co vás tu drží.

Je pravda, že hodně mých kolegyň už před mnoha lety odešlo. Říkaly mi, abych šla také. Nejdříve mě tu držely dcery, které sem chodily. Ale i když odešly, necítila jsem nutnost jít také. Přišlo mi, že rozhodně není jen trend Janova, že jsou děti neukázněnější, živější. Že to není jen problém romské populace, ale že je to problém současné doby. Vždy jsem se však snažila třídu nějak ukočírovat. Ano, musíme si přiznat, že je tu dnes spousta problémových dětí, které pocházejí z hodně problémového prostředí. Ale zároveň jsou ve třídě pokaždé děti, pro které to má smysl.

Zmínila jste funkci rodiny. Zázemí dětí je tady mnohdy hodně špatné. Jak často vás přepadne pocit lítosti nad těmi dětmi?

Hodně často. Když tu situaci poznáte, pochopíte, proč je dítě takové a takové. Když třeba vidíte rodinu s mnoha dětmi, nezaměstnanými rodiči, kteří jsou navíc na drogách, a před vámi dítěti sprostě nadávají, nemůže vám to být lhostejné. V takovou chvíli máte pocit, že mu to musíte nějak vynahradit. Většina takových dětí je hrozně vděčná. Když je pohladíte, dáte jim samolepku nebo když otevřete bonboniéru a nabídnete jim, rozzáří se jim oči. Řeknu vám možná až neuvěřitelnou věc. Dříve se děti nechávaly po škole za trest. Já jsem ale zažila případy, kdy zlobily schválně, aby tu mohly se mnou zůstat po vyučování. Nechtěly domů. Tohle vás musí chytit za srdce. Máme tu děti z paneláků, kde nemají vodu nebo teplo. Chodí třeba pořád ve stejných ponožkách, dokud nejsou úplně děravé. Učitelé proto občas přinesou i nějaké oblečení z domova po svých dětech nebo vnoučatech a darují jim ho.


Celý rozhovor naleznete v MF DNES

1 komentářů:

Tajný Učitel řekl(a)...
19. listopadu 2018 17:53  

Učitelky jako je tato paní skutečně mění beznadějný stav věcí. Žádné alibistické řeči o nevzdělavatelnosti, nýbrž skutečné pochopení a obyčejný lidský přístup. Pokud škola přestává být trestem, ale mění se v útočiště, pak možná vzdělání přestává být strašákem a začíná být dosažitelnou cestou ven.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.