Barbora Cihelková: Škola má mít vyšší cíle než připravovat na budoucí povolání. Měla by učit přemýšlet, kultivovat osobnost

„Vnímám silnou snahu relativně velké části rodičů zajistit pro své děti laskavější školu, než jakou zažili oni sami. Na rozdíl od předchozí generace je pro ně důležité, aby se jejich děti cítily ve škole dobře, zajímají se o to, jak to ve škole chodí. Školy na tuto poptávku musí reagovat a také to dělají. Vzniká hodně základek, kde učí laskaví a kreativní učitelé, školy dbají na spolupráci s rodiči a na to, aby dětem bylo v třídním kolektivu dobře. Ale kde je nejvíce světla, tam bývá také tma. Někteří rodiče, jimž na vzdělávání dětí obzvlášť záleží, jsou v prosazování svých zájmů až agresivní. Tlaky na školu jdou z různých stran. Ředitel školy musí být silná osobnost, aby to ustál,“ říká vedoucí přílohy Akademie Lidových novin Barbora Cihelková v rozhovoru pro magazín Rodiče vítáni.

Barbora Cihelková (facebook.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Co by se ve školství mělo podle vás urgentně řešit?

Druhý stupeň základních škol za tím prvním co do kvality pokulhává. Třídní tahouni odcházejí hlavně ve velkých městech na víceletá gymnázia, ředitelé bojují s nedostatkem kvalitních učitelů, v případě některých aprobací jsou rádi, pokud vůbec někoho seženou. Na prvním stupni učí častěji srdcaři, nepotkáte tam tolik vyhořelých kantorů, co se chytají za hlavu, že radši nešli dělat něco úplně jiného. Zaujmout děti v pubertě je nad jejich síly. Bude ještě nějaký čas trvat, než se učitelství stane respektovanou, finančně a společensky dobře ceněnou profesí, kterou budou dělat ti nejlepší. A jsou to právě učitelé a ředitelé, na jejichž osobnostech škola stojí. Jestli je ve třídě interaktivní tabule nebo se tam píše křídou, je úplně fuk.

Jaká vzdělávací témata vás zajímají?

Baví mě sledovat vztah školy a společnosti. To, jak se proměňuje. Jakou váhu společnost vzdělání přisuzovala a přisuzuje. Mrzí mě, když se ze vzdělání stává jen prostředek k dosažení dalších cílů. Slýchám často volání po tom, aby škola učila něco praktického, aby žáky a studenty zbytečně nezahlcovala teorií. Myslím si, že škola má mít vyšší cíle než připravovat na budoucí povolání. Měla by učit přemýšlet, kultivovat osobnost, přivádět k radosti z intelektuálního objevování. To je přece to, co dělá život člověka plnějším, hlubším, a tím hodnotnějším. Připravit někoho na to, aby úspěšně obstál v kapitalistických dostizích, jichž se tady všichni chtě nechtě účastníme, je podle mě žalostně málo.

Akademie se zaměřuje zejména na rodiče. Jací jsou dnešní rodiče v porovnání s předchozí generací?

Zajímavé výzkumy těchto témat dělá Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, s nímž ráda spolupracuji. Nedávno jsem v Akademii psala o jedné z jejich studií, z níž jednoznačně vyplynulo, že současní rodiče chtějí pro své děti především vlídné prostředí a individuální přístup, přičemž školu, kam své dítě pošlou, pečlivě vybírají. Ukořistit dobrou školu považuje dnes ve velkých městech za důležité víc než sedmdesát procent rodičů. Požadavek na kvalitu výuky nebo materiální zázemí je až na dalších místech. Pryč jsou devadesátá léta, kdy školy „táhly“ hlavně na kvalitní výuku jazyků a prestiž. Současná generace osvícených rodičů chce pro děti pohodu. I já, když jsem před rokem a půl vybírala školu pro svého syna, jsem chtěla hlavně hodnou paní učitelku.


Celý rozhovor naleznete zde