Bořivoj Brdička: Příprava učitelů hrou

Cílem hry je navrhnout vlastní školu. K tomu hra využívá dva odlišné typy předem připravených karet. První obsahuje 8 karet obsahujících typické komponenty, z nichž se skládá každá škola: plán školy, uspořádání tříd, nabídka volitelných předmětů, zvonění, technologie, hodnocení žáků, podmínky absolvování, další vzdělávání pedagogů. Všechny karty obsahují jeden návodný citát, který danou problematiku dokresluje. Další karty pak jsou zařazeny do čtyřech sad, které obsahují vždy celou řadu karet popisujících hodnoty, které ovlivňují formy výuky ve školách aplikované. Mohou to být teoretické koncepce, konkrétní postupy i cíle, jichž se snaží školy dosáhnout:

Bořivoj Brdička (youtube.com)

• Inteligenční teorie (např. tabula rasa, obecná inteligence, mnohočetná inteligence);

• Důvody vzdělávání (např. přijetí na výběrovou školu, naplnění životních cílů, ochrana demokracie, asimilace, úspěch v plošných testech);

• Vzdělávací koncepce (behaviorismus, sociální konstruktivismus, konstrukcionismus, kognitivismus, konektivismus, situované učení);

• Metodické postupy (např. převrácená třída, podpora tvořivého myšlení, projektová metoda, naplňování a ověřování standardů, odborné vzdělávání).

Hra probíhá ve třech kolech. Studenti rozdělení do týmů (typicky do dvojic) si v prvním kole vytáhnou jednu kartu z komponent a k ní nejméně tři karty z různých hodnotových sad. Jejich úkolem je se pokusit pomocí vybraných principů danou komponentu realizovat. K tomu samozřejmě potřebují tuto problematiku dokonale znát. Není-li tomu tak, musí si potřebné informace dohledat. Vtip je v tom, že v některých případech je cíl s daným principem natolik v rozporu, že je realizace nemožná. Se svými návrhy (poznatky) pak seznámí ostatní.

V druhém kole si studenti seznámení s obsahem všech karet mají začít představovat vlastní budoucí školu sestávající ze všech výše vyjmenovaných komponent (pozor, povinné kurikulum dané standardy se v kartách vůbec neobjevuje, ale je samozřejmě nutné s ním počítat) a vybrat pro ni relevantní hodnoty. Svůj výběr musí umět zdůvodnit.

Nakonec mají studenti tuto svou virtuální vysněnou školu navrhnout, to znamená popsat, jak by měla fungovat.

Způsob nasazení této hry do výuky budoucích učitelů může být i dost odlišný. Obsah karet lze modifikovat (vzhledem k přílišné orientaci na dějiny školství USA to pro naše podmínky bude jistě nutné), čas hře věnovaný může být též různý. Minimem jsou dvě lekce, zadá-li se určitá část aktivit jako mimoškolní činnost.

Řekl bych, že jistě stojí za úvahu pokusit se nahradit tradiční transmisivní výuku na pedagogických fakultách takovýmto náznakem hry, i když zde výukový efekt stále zřetelně ční nad prvky herními. Denise nicméně tvrdí, že její studenti byli tímto způsobem učení nadšeni. Nezbývá než věřit, že se touto cestou naučili mnohem více než z přednášek slovutných profesorů a ze studia skript. Navíc samozřejmě platí, že sami budou jednou herní prvky ve své výuce nasazovat mnohem snadněji.


Celý text naleznete zde