Učitelka Sandra Holáková: Když budu dětem dávat instrukce, co mají dělat, jak se naučí zodpovědnosti?

„Děti se učí kriticky myslet, kultivovaně sdělovat svůj názor a dovolí si souhlasit nebo nesouhlasit s názorem druhého člověka. Jednoduše učí se to, co potřebují, aby se z nich nestal snadno manipulovatelný člověk, který jen poslouchá příkazy jiných. Když se dítě setkává ve výuce s možností volby – například náročnosti úlohy v gradovaných testech – učí se odpovědnosti za své poznání, vzdělání i výsledky,“ říká učitelka matematiky Sandra Holáková o přínosech Hejného metody. Rozhovor přináší server Rodiče vítáni.

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Jedna z výtek vůči Hejného metodě bývá: Není z toho zmatek, když každé dítě říká, co ho napadne, a učitel neřekne, co je správně, a co ne?

Zmatek to může způsobovat u dětí, které si ještě nevěří. Proto je důležité vytvořit ve třídě bezpečné prostředí, ve kterém se děti nebojí klást otázky a vyjadřovat svoje myšlenky. Děti, které jsou ve svém myšlení autonomní, nemají potřebu slyšet od učitele „toto je správný výsledek“. Proto i já se jim místo vynášení soudů snažím pokládat otázky. Těmi děti povzbuzuji k přemýšlení. Oni do sebe tento způsob vstřebávají a ve vyšších ročnících dosahují ideálního stavu, že již nepotřebují učitelku, která se ptá, ale samy kladou otázky a dávají si zpětnou vazbu.

Další námitkou bývá, že výuka matematiky je ve skutečnosti upozaděna na úkor řešení vztahů a socializace…

Mám jistotu v tom, že s úlohami, které řešíme a jak je řešíme, má každý z žáků dost prostoru přemýšlet a rozvíjet se dál. Mým cílem je rozvíjet u dětí kvalitu myšlení, kterou prokazují hloubkou svých argumentů v diskusi.

Třídu učíte druhým rokem, převzala jste je, když byli ve třetí. Vidíte nějaký posun i v sociálních dovednostech?

Když jsem přišla, věnovala jsem hodně úsilí budování autonomie žáků a posilování sociálních vazeb ve třídě. Občas se ve třídě vyskytly i manipulativní situace, kdy byli schopni být jako stádo ovcí a jít dělat to, co řekne jeden člověk. Takové situace by mohly v budoucnu směřovat k šikaně. U některých jedinců je skok obrovský, u někoho jsou to zatím krůčky, ale posun vnímám u každého z nich.

Učíte sedmým rokem, od začátku jste učila takhle?

Hned od začátku jsem se snažila jít v konstruktivistickém směru, tedy nechat děti, ať na věci samy přichází, ale i mně trvalo, než jsem odhodila svoji autoritativnost. Když se dostanu do úzkých nebo do nové situace, taky mi tam naskočí direktivní přístup. Ale je to o tom si říct: stop – jak to můžu udělat jinak? Když budu dětem dávat instrukce, co mají dělat, jak se naučí zodpovědnosti?

Celý text naleznete zde