Riziko testování: Děti se neučí rozumět světu, ale uspět v testech

„Zejména u mladších dětí dostávají vysvědčení spíš učitelé a rodiče“, říká psycholog Václav Mertin. Podle něj má dokument v tradiční podobě víceméně nulovou hodnotu a mělo by se pracovat na jeho změně. Reportáž o známková přinášejí Lidové noviny.

Daniel Koretz (twitter.com)

Také matematik, zakladatel několika soukromých škol a průkopník testování v Česku Ondřej Šteffl bere známky s rezervou: „V polovině gymnázia jsem měl na vysvědčení šest čtyřek. Ale ani mé čtyřky, ani jedničky u maturity za celých 44 let nikoho, ale vůbec nikoho, nezajímaly,“ napsal do jednoho ze svých sloupků a pokračoval: „Většina rodičů nějak tuší, že ve známkách to není, přesto se pořád ptají – tak co, jaké jsi dnes dostal/a známky? Je to pochopitelné, vždyť přece chceme, aby naše děti byly co nejlépe připraveny do života, aby jej prožily smysluplně, spokojeně, šťastně. Jenže to jedničky nezaručí.“

Velebit dítě za dobré známky nebo je naopak zatracovat za špatné nebo jen horší, je nesmysl. Jenže co naplat, když existuje tak velká poptávka po srovnávání. Po srovnávání žáků, tříd, škol, uchazečů. Že není klasifikace objektivní, protože co jeden učitel ocení jedničkou nebo dvojkou, jinému stačí sotva na trojku, ne-li čtyřku? Pak tu máme ještě standardizované testy.

Testování vzdělávacích výsledků je vynález posledních desítek let a dlužno říct, že v mnoha případech poměrně vypovídající. Může ověřit studijní schopnosti i efektivitu výuky, jenže zahrnuje jedno nebezpečí: Že se stane samoúčelným. Děti se neučí rozumět světu, ale uspět v testech.

Daniel Koretz, odborník na hodnocení a testování z Harvardovy univerzity, se v článku pro American Educator zabývá právě takovým nebezpečím. Jak konstatuje, školy ve Spojených státech, jež jsou hodnoceny podle žákovského skóre v závěrečných testech, se nacházejí pod velkým tlakem. Přizpůsobují mu proto obsah i metody výuky, hodnocení a i odměňování žáků.

Situaci autor ilustruje případem kalifornské střední školy, která žákům vydávala barevně odlišené průkazky podle úspěšnosti v posledním testování, přičemž žáci s nejlepšími výsledky mohli stát například kratší frontu na oběd. „Výsledky testování jsou poznamenány inflací a bývají mnohem lepší než reálné výsledky vzdělávání,“ píše Koretz. Podle něj je třeba věnovat pozornost i tak zvaným měkkým dovednostem, které standardizované testy neobsahují, ačkoliv právě ony jsou zásadní pro úspěšnost žáků v dalším životě...

Pravda, tyhle věci se těžko známkují.


Celý text naleznete v Lidových novinách

Poznámka redakce:
Daniel Koretz je také autorem knihy The Testing Charade: Pretending to Make Schools Better