Bohumil Kartous: V reprodukci chudoby skrze vzdělávání jsme mistři světa

„Není náhoda, že právě tito populisté tak rádi mluví o tom, že je třeba snížit počet maturantů a vysokoškoláků. Dodnes vzpomínám na slova Václava Klause ml., který ve společné diskusi na Gymnáziu Jana Keplera před pár lety prohlašoval, že (parafrázuji) „když se jde někdo učit na řezníka, má se učit bourat prase a nic dalšího k životu nepotřebuje“. Ano, takový jedinec je pak ideální obětí populistického žvanění. Netvrdím, že je formální vzdělávání samospásné, do značné míry jde také o celkové společenské klima, které definuje a tvaruje politické preference. Korelace mezi politickou negramotností (inklinací k populismu) a vzděláním je však přesvědčivá,“ píše Bohumil Kartous na komentářovém webu Alarm.cz.

Bohumil Kartous (eduin.cz)

Kartous mimo jiné píše:

Zájmy populistů jdou v ČR ruku v ruce se zájmy přežívajícího převážně subdodavatelského průmyslu, který z velké části potřebuje relativně nízce kvalifikovanou pracovní sílu. Nízká cena práce totiž umožňuje montovat či manipulovat na českém trhu s přidanou hodnotou, kterou v západních zemích snižuji vyšší platy. Česká republika mimochodem patří k zemím, v nichž je nejvyšší rozdíl mezi výkonností ekonomiky a platovým mediánem. Obojí, tedy koncentrace průmyslových odvětví, která s sebou odnese automatizace, a princip navyšování zisku na úkor ceny platů zaměstnanců pochopitelně vytváří zájem, jehož rezultátem je unie průmyslové lobby, reprezentované zejména Svazem průmyslu, a populistů. Jaké překvapení, že předseda svazu Hanák, původně náměstek socialistického dopravního podniku, je dobrým kamarádem prezidenta Zemana.

Tato unie výtečně spolupracuje a na více frontách utvrzuje relativně izolovanou českou společnost v názoru, že „řemeslo má zlaté dno“ díky „zlatým českým ručičkám“, a naopak trpí zbytečným vzděláváním, honbou za maturitou a vysokoškolskými diplomy, jejichž hodnota tím upadá, stejně jako upadá kvalita „tradičně vynikajícího“ českého vzdělávání. Tato demagogie, kterou produkují zejména mocensky výše postavení muži v předdůchodovém a důchodovém věku, významně přispívá k blokaci smysluplného diskursu o vzdělávání, k paralýze vývoje a utopickým návratům k jakýmsi „zlatým dobám“, za jejichž produkt se považují právě tito pohrobci tesilového socialismu, kteří pomáhají vytvářet v české společnosti velmi aktivně prostředí sociální exkluzivity – na jedné straně záměrnou prekarizací společnosti, k čemuž pochopitelně přispívá i udržování nízké míry vzdělanosti, na straně druhé podporou elitářství ve formě nelegitimního institutu víceletých gymnázií, která podle výzkumu CLoSE významně zohledňují nikoliv nadání, ale socioekonomický status. Přičtěme k tomu dlouhou dobu ignorovaný problém nerovnosti regionální, která se v ČR projevuje jak v distribuci a reprodukci chudoby, tak v příležitostech k dosažení vzdělání, a máme zaděláno na problém, který je třeba řešit nyní, přičemž výsledky budou zřetelné až za dalších patnáct či dvacet let.

Jenže „bezmocní“ v této společnosti se paradoxně neobracejí k těm, kdo by jim mohli pomoci, nýbrž k parazitům, kteří umějí jejich bezmoci zneužít. Tím pádem nadále zůstáváme mistry světa v tom, jak prostřednictvím vzdělávání udržovat společnost relativně nevzdělanou, chudou, a tedy i v pravém slova smyslu bezmocnou. Havel nechť promine.

Celý text naleznete zde