Maturita - především ta státní - je už léta sezónním šlágrem. Vracejí se k ní hojné blogy, články a vyostřené webové diskuse. Sledujeme přetahování zastánců a odpůrců státní maturity. Ale stále se neumíme podívat dál. Za horizont.
 |
| Zdeněk Sotolář (archiv autora) |
Debata o státní maturitě pak pokračovala vleklými spory o její podobě, o výběru povinných předmětů. Poslední a ještě otevřený problém je debata o povinné maturitě z matematiky. Vyřeší něco? Pozvedne maturita z matematiky úroveň znalostí? Nebo naopak mnoho studentů zbytečně ohrozí neúspěchem? A které obory z této povinnosti vyjmout?
Toto vše doprovází neustálé problémy s obsahem. Jednou to byl Jidáš Iškariotský, potom epizeuxis, jindy se vedla bitva o karnevalovou čepičku (tu bez dna a tu se dnem). Tradiční spory se vlečou o maturitní slohovky, o jejich témata a způsob jejich hodnocení. Mají se maturitní slohové práce hodnotit ve školách, nebo je mají hodnotit externí hodnotitelé?
Ale to nejdůležitější mi v debatách o maturitě chybí. Čemu má maturita vlastně sloužit? Maturita se stala předpokladem výkonu některých povolání. A to s unáhlenou samozřejmostí, aniž by někdo přemýšlel o obsahu a smyslu maturity. Maturita má tradici, která zavazuje, ale především svazuje. Středoškolské vzdělání dávno není elitní vzdělání.
V jedné diskusi se píše, že „podstatou certifikačních zkoušek není třídit ani odrazovat, ale prokázat požadované znalosti.“ O tom není pochyb. Ale jak stanovit ty požadované znalosti? Máme opravdu jasno v tom, co chceme od certifikovaného středoškoláka? U certifikace nestačí vědět co, ale měli bychom vědět proč. O tom se debata vůbec nevede.
Například čeština. Proč musí znát certifikovaná masérka nebo certifikovaný programátor literární tropy a figury? Ty samozřejmě do výuky češtiny patří a patří i do maturity z češtiny. Ale patří zároveň do vybavení masérky nebo programátora? Tohle je horizont, za který žádná debata o maturitě nevidí. Jsme příliš opojeni představou jakési jednotné úrovně.
Se souhlasem autora převzato z jeho blogu
5 komentářů:
zrušit,tady není o čem přemýšlet
"Například čeština. Proč musí znát certifikovaná masérka nebo certifikovaný programátor literární tropy a figury? Ty samozřejmě do výuky češtiny patří a patří i do maturity z češtiny. Ale patří zároveň do vybavení masérky nebo programátora? Tohle je horizont, za který žádná debata o maturitě nevidí. Jsme příliš opojeni představou jakési jednotné úrovně."
Proto je zapotřebí začít rozlišovat vzdělání (tedy to, co je užitečné a potřebné jak pro kadeřnici, tak pro profesora na matfyzu) a odbornost oborově zaměřenou. Kadeřnice nepotřebuje umět pojmenovat tropy a figury, ale v běžném životě by měla být schopna poznat, co znamená např. konkrétní obrazné vyjádření nebo opakování stejných slov, situací apod. To ovšem platí i pro jaderného fyzika. Světu je zapotřebí v podstatných záležitostech rozumět či mít alespoň potřebu porozumět. Umět klást otázky a vědět, kdy, jak a komu je klást. Aktivně vše umět tak, aby se tím mohl živit, není v silách nikoho. Škola se o tuto marnost groteskně pokouší. Jako by vzorem byli Laurel a Hardy.
Však oni si naši dobří centralisté tu maturitu poštelují. Začíná být krapet dusno, tak se třeba udělají dvě úrovně, nu což, více korun pro cermat, hodnocení písemek se tak nějak upraví, aby se zavřela ústa kritikům a vesele se jede dál. Otázky o smyslu a obsahu mz zůstanou nezodpovězené. Hlavně že zůstane CENTRÁLNÍ a poskytne slastnou iluzi objektivity, seřazení, souměřitenosti, garance, certifikace a jiných vybájených přínosů.
bohužel tzv státní maturita vznikla především jako
byznys projekt=tunel a když se ji dobeš pokusil zrušit tak ho vykopli
"Otázky o smyslu a obsahu mz zůstanou nezodpovězené."
Otázky byly mnohokrát zodpovězeny. Že vy nechápete odpovědi, je váš problém. Budete se ale muset přizpůsobit drtivé většině, která je na té Gaussově křivce vpravo od vás, drahý kolego.
Okomentovat