Julie Hrstková: Dítě ve škole, stress test pro celou rodinu

„Stresová hladina hormonů rodičům prudce stoupá ve třetí a čtvrté třídě základní školy, kdy začíná pečlivá příprava na zkoušky opravňující k přijetí na osmiletá gymnázia. Ty se skládají v páté třídě. Letošní tragický výsledek zkoušek, kdy se tu správnou střední školu mnohdy nedostali ani jedničkáři, rodičům potvrdil, že musí přidat,“ píše Julie Hrstková v Hospodářských novinách.

Julie Hrstková (repro ČT)

Hrstková mimo jiné píše:

Úplně nejlepší je, když si hned po narození potomka začnou spořit. Mohou pak několik desítek tisíc korun věnovat na to, aby děti přihlásili na doučování češtiny, kde se naučí pečlivě počítat hlásky a souhlásky, matematiky i všeobecného rozvoje, aby je u zkoušek nezaskočila otázka, co je 15. nejmenší hora světa, případně v jaké zemi není ani jeden rybník...

Ti, kteří se i díky urputné snaze rodičů na osmiletá gymnázia dostali, se nakonec, stejně jako většinový zbytek populace středních škol všech druhů, ocitnou u maturitní zkoušky, dříve nazývané zkouškou dospělosti. Ta sice spíš než zkoušku čehokoliv připomíná televizní kvíz, ale člověk nikdy neví, co mu život přinese a co se může hodit (teda kromě toho razítka s papírem, kvůli kterému tuto zkoušku děti dělají).

Třeba letos se zjistilo, že vzdělání je neúplné, pokud maturant nezná přísloví. Bohužel se ukázalo, že to, jak přesně používat ustálený lidový výraz, který vyjadřuje zpravidla obrazně nějaký obecný poznatek, nevěděl ani sám zadavatel. Naštěstí teď, po opravě, už celý národ ví, že růže přináší trpělivost i čas, ale byl to běh na dlouhou trať, který naštěstí vyřešily boží mlýny, co melou pomalu, ale jistě...

Také se tvrdí, že dětství je nejsladším obdobím života. Fakt je, že my, dospělí, jej dětem dokážeme osladit dokonale. Jen musíme doufat, že na to v dospělosti zapomenou. Třeba proto, že budou mít sami spoustu starostí s tím, jak vylepšit školu svým vlastním potomkům. Pomsta je sladká. A jak je vidět, přenáší se z generace na generaci.

Celý text naleznete zde