„Ta země nás zaujala dobrým jménem svého školství. Dělá výsledky, přestože zrovna Finové srovnávání vůbec nemají rádi. Říkají, že to nedělají proto, aby byli v testech nejlepší, ale že jim to připadá nejsmysluplnější,“ říká v reportáži Českého rozhlasu ředitel svitavské základní školy Jiří Sehnal.
Finsko v českých mantinelech
Kdyby si prý ředitel mohl vybrat, ve které zemi bude finskou inspiraci realizovat, tak by na tom Česko bylo skoro nejlépe. „Máme rámce, ale i velkou svobodu v tom, jak je budeme realizovat. Když nám zbyde čas, můžeme si přidat ještě rozšiřující studium a žákům poskytnout něco, na co rámec nepamatoval.“
V tomto případě naráží Sehnal na takzvané Feuersteinovo instrumentální obohacování. „My jsme si z Finska dovezli odvahu věci měnit. V dnešní době je boom metod přístupů k dětem. Tato metoda hodně podporuje měkké dovednosti, kooperaci, člověka. Žáci ho mají v rozvrhu od čtvrté až do osmé třídy.“
Reportáž ke stažení naleznete zde
.png)
2 komentářů:
No hurá. Však ono to vlastně nic nestojí, jen si říct, zítra tu výuku udělám jinak, rozedranou učebnici na chvíli odložím na polici, zadám něco ke spolupráci, připravím materiál k "objevení" něčeho, podívám se na učivo z jiného pohledu, připravím vlastní věci k procvičování, ověřím vědomosti bez stresu. Pak, když přijdou za říďou rodiče nebo kolegové, že dělám podivnosti, které oni ve škole nedělali, budu doufat, že říďa to má v hlavě srovnané, něco si někde přečet o tom jak se děti nejlépe učí. Za měsíc si děti zvyknou na ty nové podivnosti a na minulost rychle zapomenou. Rodiče budou čumět jak puci, že se decka těší do školy a pošlou švestičky. Jak prosté. Když je říďa konzerva, budu chvíli provozovat ty podivuhodné novoty na vlastní pěst, pokoutně, jako tajemství mezi náma holkama, pak to stejně praskne, protože vždy jeden rodič bude mít strach, aby byl Janek připraven na přijímačky na VG, kolegové budou žárlit, říďa dostane echo a záchvat a já půjdu o dům dál. Takovej Ahásver.
Okomentovat