„Domácí násilí ale téměř vždy zasahuje celý vývoj osobnosti od zdraví po emoce, vztahy s blízkými, sebeprezentaci, identitu i školní úspěšnost. Vývoj týraných dětí je kompletně narušen. Abychom se totiž dobře vyvíjeli, potřebujeme základní pocit bezpečí, který nám dává rodina. Když se v okolním světě dějí věci, které nás ohrožují, můžeme jít domů a někdo nám pomůže. Pokud ale nebezpečí přichází z rodiny, vývoj a psychika dítěte se hroutí,“ říká v rozhovoru pro MF DNES terapeutka Šárka Wünschová. Wünschová vede centrum Locika, které pomáhá dětem zažívajícím domácí násilí.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Šárka Wünschová (centrumlocika.cz) |
Lociku jsme otevírali s tím, že se jedná o vůbec první specializované centrum pro děti, které zažívají domácí násilí, na území České republiky. Za tu dobu jím prošlo přes tři sta dětí, ukázala se veliká potřebnost této služby. Ještě před tím, než jsme spustili webové stránky, jsme měli obsazenou aktuální kapacitu centra. Naše roční kapacita je sto padesát dětí.
Překvapilo vás to?
Ano, bylo to velké překvapení. Přesto, že v oblasti domácího násilí pracuji už dlouho a věděla jsem, že tato služba je potřebná, mě překvapilo, kolik je ve skutečnosti dětí, které tuto pomoc potřebují. Je jich daleko víc, než jsme schopni pojmout. Podle statistik ministerstva práce a sociálních věcí je takových dětí ročně v České republice dva a půl tisíce. Podobné centrum je potřeba v každém kraji. Služby pro traumatizované děti jsou bohužel velmi špatně dostupné.
Jak se s traumatizovanými dětmi pracuje?
Lidé se mě často ptají, jestli to není smutná práce. Práce s dětmi samotnými je ale radost. Když jsou u nás, víme, že jim umíme pomoci, snažíme se napravit rodinné vazby mezi dítětem a rodiči a zajistit jeho pocit bezpečí. Problémem bývá spíš práce s rodiči a institucemi tak, aby bylo zajištěno bezpečí dítěte a mohlo se začít uzdravovat. Je mnohem smutnější vidět děti, které se k nám dostanou pozdě, nebo děti, které odbornou pomoc vůbec nedostanou. Zároveň bych o té práci řekla, že je citlivá, odborná a dlouhodobá, děti sem dochází i rok.
Jak to tedy v praxi funguje, když k vám přijde například matka s dítětem s tím, že potřebují pomoc?
Začneme pracovat s rodiči. Sociální pracovnice mluví s matkou, zjišťuje, jaká je situace v rodině, udělá s ní v případě potřeby bezpečnostní plán. Zároveň kontaktuje otce, aby mohly děti bezpečně vyhledat naše služby. Je to důležité i proto, aby děti nemusely chodit na zapřenou, bez vědomí druhého rodiče. V okamžiku, kdy máme navázanou spolupráci s oběma rodiči, se dětský psycholog seznámí s dítětem. Proběhne diagnostika, na tu máme různé metody a interaktivní hry, na kterých nám děti ukazují přímou interakci dítěte s matkou a s otcem.
Máme také informace z dalších institucí, které s rodinou pracují. Nakonec díky všem informacím zjistíme, co dítě potřebuje a co ho ohrožuje. Pak uspořádáme společné setkání s oběma rodiči, pokud je to jen trochu možné. Domlouváme, jak nastavit služby pro rodinu, abychom dítěti pomohli. Nastavíme individuální terapii pro dítě a nabídneme také terapii a podporu rodičům. Ze začátku (říkáme tomu mapování) děti dochází jednou týdně, později jednou za čtrnáct dní, a když je problém urgentní, tak častěji.
Celý rozhovor naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat