Do školství jsem plna nadšení a energie vstoupila na začátku školního roku 2008/09. Vlastně náhodou, jako záskok za spolužáka, který nasliboval a nakonec nenastoupil, jsem se ve svém 4. ročníku vysoké školy stala učitelkou na základní škole v Ostravě Porubě. První kontakt s realitou byl ošklivou ránou přes prsty.
 |
| Pavlína Loňková (weebly.com) |
Aby i neučitelé byli v obraze, klasická sada, kterou jsme na začátku roku "nafasovali", čítala jedno balení bílých a barevných kříd, houbu a hadr na tabuli. Bylo-li vedení vstřícné, někdy i červenou propisku. Taky možnost omezeného počtu černobílých kopií a šlus. (Na jedné škole s jistou nadsázkou padlo: "Když budeš hodná, dostaneš kazeťák." I o ten se někdy strhne bitka.) Není to mnoho. A je to vlastně celkem ponižující...
Dnes znám spoustu dalších učitelů, kteří část své výplaty zpátky investují do své třídy. Kupujeme si knihy, laminovací folie, drukové kapsy, eurofolie, šanony a spoustu dalších nejen kancelářských potřeb. Někteří investují ještě víc a pořídili si vlastní tiskárnu, řezačku, laminovačku a všemožná další udělátka. Z vlastních úspor, z lásky ke své práci.
Bylo by krásné, kdyby z vedení zněla slova jako: "Tolik nových kartiček pro děti? To je obdivuhodné. Nepotřebujete další folie?" Ale realita je jiná. Školy šetří kde mohou, a tak bláznivé učitelky tajně tisknou barevné stránky u manžela v práci, o prázdné papíry žadoní u rodičů svých žáků a po známých sbírají nepotřebné kancelářské vybavení.
Zatím totiž ještě nikdo nepřišel s tím, že těm, kteří mají našim dětem pomáhat v přípravě na budoucnost, dá všechno, co ke své práci budou potřebovat. A nebo aspoň ty barevné kopie a pět balíků kvalitních laminovacích folií. Nebo ano? :-)
Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu
.png)
11 komentářů:
Červenou propisku na opravování jsem NIKDY za svou téměř třicetiletou práci ve školství nedostal. Jsem češtinář, a proto ji potřebuji mnohem více než tělocvikáři. Kupuji si ji za své, oblíbil jsem si poněkud dražší značku Pilot, píše se s ní mnohem lépe než s těmi nejlevnějšími. Zajímalo by mě, zda existuje škola, kde červené propisky dostávají zdarma.
Tvrda realita skolstvi. Dlouhodoby sponzoring. A to pani pise jen o kancelarskych potrebach. Ucitelky prvniho stupne nebo praktickych skol by mohly vypravet o dotovani potreb na pracovni cinnosti. Kupovani knih a casopisu . A v zivoze mi nikdo nedal ani korunu na teplaky, triko a salovky, ktere jsem dotrhala po telocvicnach.
Propisky dostáváme k vánocům spolu s kalendářem, ale modré. Přesněji jednu modrou. Zbytek vlastní sponzoring.
Červená barva může být v některých kulturách vnímána jako ofenzivní...
Ve škole nemá co pohledávat...
zažil jsem na dvou školách ,na jedné se fasovala červená a modrá,a na jedné škole jedna čtyřbarevná s krátkými kovovými náplněmi,ale tam byl ředitel typu "úředník hračička",miloval na stole spousty tuže,propisek,per,pravítek a pravíteček,všechno vyžadoval podtrženo ,možno i dvakrát,nosil glotové rukávy,jako člověk byl fajn,velkorysý,nekonfliktní až toho mnozí kolegové zneužívali ,když měl někdo z kantorů kulatiny dostával od něj (školy) soupravu parkra
Jo to je realita školství. Když nejsou peníze nejsou pomůcky. Křídy, baterie či papíry. Ono řadu let bylo jednodušší koupit počítač nad 40 000Kč(investice) než hromádku baterek do kalkulátorů. Omezené kopie máme už řadu let. Jen před inspekcí se o tom není radno zmiňovat. Ono je to ani nezajímá.
Před dvaceti lety se na začátku šk. roku fasovali mýdla, indulony, ručník a dokonce i plášť. Kde ty loňské sněhy jsou. Dnes dostaneme zaplať pánbů levné papírenské zboží. Učitelský zápisník si kupuji sám.
Tak alespoň jeden pozitivní komentář. Černobílé kopie máme neomezené, kdykoliv a v jakémkoliv množství. Barevné jsou pod kontrolou, ale nepamatuji se, že by někdy byly zamítnuty. Šanony, folie, euroobaly, popisovače, fixy na keramickou tabuli, elektronické ukazovátko atd naprosto normálně, kdo si požádá, dostane. Každý učitel má školní notebook, kdo chce tak má přehravač. Knihy a další potřebné věci také. Dataprojektory jsou nainstalovány ve všech třídách, interaktivní tabule tam, kde byly žádány ( na I. stupni všude, na druhém v odborných pracovnách ).
Add Jarda - jedna škola ze sta?
Já na naši školu občas také nadávám, ale tohle jsem nikdy řešit nemusel (klepu na dřevo). Všechny pomůcky, které potřebuji, také dostanu; stačí napsat žádanku a týden počkat.
kopírování to jsou vůbec mnohdy cirkusová čísla,na jedné škole se na kopírku naťukal osobní kod a mohl jsem tisknout,když mně skončil limit, tak jsem vytiskl pro půl třídy a musel s učivem počkat do dalšího týdne,pak jsme na jiné měli karty,které jsme si museli chodit k ekonomce dobíjet a s nimi jsme pak na kopírce tiskli,ale zažil jsem i skvělou školu,kde jsem dal ekonomce do regálu jeden mustr na něj napsal 25x a druhý den ráno jsem to tam našel vytisklé
Setkávám se s učiteli, kteří si musí sami zaplatit i vzdělávací program - když už na něj dostali volno (které stejně musí nahradit). Koupit si kvalitní pomůcky? Nejsou peníze... A pak najednou peníze jsou a musí se utratit během 14 dnů (nejčastěji v prosinci, holt někdo "dobře" hospodařil). Viděla jsem školu, která si musela pořídit obří vánoční stromeček na desítky tisíc, a přitom potřebovala kompenzační pomůcky, na které se nedostalo...
Okomentovat