„Já se domnívám, ale mohu se samozřejmě mýlit, že kurikulární reforma, jejímž důsledkem bylo právě zavedení rámcových vzdělávacích programů, nevycházela primárně z potřeb, které by byly rozpoznány u našich škol a učitelů, ale že byla motivována v první řadě zahraničními trendy,“ říká Jana Straková v rozhovoru pro Lidové noviny. Rozhovor se týká reformy rámcových vzdělávacích programů.
V rozhovoru zazní i tyto otázky a odpovědi:
 |
| Jana Straková (uvrv.cz) |
Jenže zároveň dostali předepsané vzdělávací cíle, v nichž se mnozí ztrácejí. Mají pocit, že není v jejich silách zvládnout všechny. Že objednávka, kterou plní, je definována příliš široce. Není zřejmé, co je v ní důležitější a co méně důležité. Některým učitelům by se podle mého názoru ulevilo, kdyby byla více konkretizována. Zároveň ale asi nikdo nepochybuje, že je třeba zachovat dostatečný prostor těm, kteří ho vítají a potřebují.
Zdá se, že některé učitele rozčiluje zejména termín „kompetence“. Jako by jim nebylo úplně jasné, co se tím přesně myslí.
Kompetence zahrnují nejen vědomosti, které byli učitelé tradičně zvyklí předávat, ale taky dovednosti, postoje a hodnoty. Koncipovat výuku tak, aby rozvíjela všechny druhy cílů, není vůbec snadné, zvlášť když jsme byli zvyklí na cíle čistě naukové, které ani nebyly formulovány jako něco, co žáci mají umět, ale jako něco, co je třeba probrat.
Máte dojem, že konkrétně naše kurikulární reforma, která umožňovala školám vypracovávat na základě daných pravidel programy vlastní, nesplnila očekávání?
Myslím si, že je možné, že jsme nabídli školám příliš velkou autonomii příliš brzy... Zdá se mi pravděpodobné, že naši učitelé většinově neměli a možná stále ještě nemají dostatečnou profesní sebejistotu, aby autonomii oceňovali a věděli, jak ji efektivně využít.
Takže by bylo dobré vrátit se k osnovám?
Já si vůbec nemyslím, že je dobrý nápad vracet se k rigidním osnovám, a dokonce si ani nemyslím, že by to někdo chtěl učinit. Já jenom považuji za užitečné vymezit nějaké společné jádro, kterým školy budou mít povinnost vybavit v rámci povinného vzdělávání všechny děti. Připadá mi to užitečné proto, že to ukáže učitelům, co stát považuje v kurikulu za stěžejní.
Celý rozhovor naleznete v dnešním vydání Lidových novin
.png)
12 komentářů:
K nadpisu: Čtyřicet procent? Na ZŠ by mělo společné jádro tvořit podle mě víc.Kolik přesně? To je záležitostí jednotlivých předmětů. Jiné je to v matematice a jiné ve výtvarné výchově.
ZŠ by měla být opravdu jednotná a základní, chceme-li, aby z ní vyházeli žáci připraveni ke studiu různých oborů - gymnázií, odborných škol, učebních oborů...
Souhlasím s T. Bartákem.
Komárku, můžu souhlasit jenom jednou větou?
"Zdá se mi pravděpodobné, že naši učitelé většinově neměli a možná stále ještě nemají dostatečnou profesní sebejistotu, aby autonomii oceňovali a věděli, jak ji efektivně využít. "
---
A vědí reformátoři, že učivo matematiky je provázané s chemií a fyzikou a že špatně sestavený ŠVP znamená, že se žáci nemohou zdárně naučit? A že školy mají nedostatek chemikářů a fyziků, dnes už i matematiků?
"Zdá se mi pravděpodobné, že naši učitelé většinově neměli a možná stále ještě nemají dostatečnou profesní sebejistotu, aby autonomii oceňovali a věděli, jak ji efektivně využít."
Stejně jako nevědí a nemají podmínky pro rozvoj kompetencí. Stejně tak to nevědí ani na MŠMT, ani to, jak měřit kompetence a kvalitu, .. A to je furt dokola.
Jak se buduje profesní sebejistota u úředníků. Stál bych o to, aby ji měli, aby věděli co je dobré pro školu a vzdělávání, rozeznávali to, vytvářeli pro to podmínky. Zdá se mi, že svoboda ponechaná úředníkům, není efektivně využita. Dělají si jen co vyhovuje jim a jestli rozumí pedagogice, tak na to se ani neptám.
A v této souvislosti se ptám učitelů, zda se cítí ve svém profesním konání svobodní sebejistí a autonomní? Jestliže ne, pak bych měl podezření na jiný závažný problém.
"Koncipovat výuku tak, aby rozvíjela všechny druhy cílů, není vůbec snadné, zvlášť když jsme byli zvyklí na cíle čistě naukové, které ani nebyly formulovány jako něco, co žáci mají umět, ale jako něco, co je třeba probrat."
No, zkusím si představit mezistupeň - jen naukové cíle, formulované jako něco, co mají žáci umět. Řekl bych, že pokus o realizaci by dopadl zhruba stejně, jako pokud bychom "jenom probírali" - někteří by uměli víc, jiní míň... Někteří by propojili, jiní zobecnili, další nic... Podle přístupu, předpokladů, zázemí... (když k tomu přidáme tu hodnotovou indokrtinaci, nic moc se nezmění).
Takže na jedné straně máme proces "jen probírání" - akorát se musíme smířit, že škola tu není od toho, co se píše v preambuli školského zákona, ale jako stroj na zvýšení použitelnosti malých lidí a jejich roztřídění podle této použitelnosti.
Na druhou stranu můžeme definovat ideální výrobek, lamentovat nad 95%-ní zmetkovitostí a přemýšlet nad neustálým vylepšováním toho špatně vymyšleného stroje...
První přístup mi přijde smysluplnější...
---
Vedle toho problému s neprovazováním a nenavazováním je tu myslí ještě jeden problém. Kolik žáků se běhe školní docházky přestěhuje a změní školu? 5 %? 10 %?
Často to je po rozvodu rodičů, což může být pro dítě celkem trauma samo o sobě. Přidávat k tomu ještě rozfázovanou výuku je zbytečné...
---
Jinak vždycky mám rád když vím, co lidé říkali včera... Mohla by paní Straková vytáhnout pár svých článků k RVP reformě z let 2003-2005?
Já bych také připodotknul, že tyto názory měly zaznít před léty, kdy se RVP zavádělo. Tehdy byly všechny připomínky umlčovány. Dnes, když je vidět, že to ne úplně funguje a hlavně že nikdo není schopen situaci zvládnout, začínají reformy nereformovatelného. Učitelé už toho mají plné zuby. A odmítají se podílet na dalších zhůvěřilostech. Ředitelé a koordinátoři jsou smýkáni legislativní smrští a jsou rádi, když ŠVP nějak splácají.
Co pamatuji na SŠ byla možnost 30% úpravy osnov v kompetenci ředitele. A v osnovách bylo učivo povinné a volitelné. Osnovy umožňovaly větší svobodu než RVP. Jediné co přinesly RVP nového byla možnost projektové výuky a vágní klíčové kompetence a průřezová témata. Ale to by v rámci osnov taky šlo zajistit.
Už dávno mohly být definovány konkrétní výstupy vzdělávání. Pak by nebyly potřeba žádné katalogy Cermatu.
Souhlasím s tím, že ZŠ by měla mít ve výběru cílů nejmenší autonomii. Počítá se, že každý žák půjde na střední školu. ZŠ musí tedy zabezpečit základní kompetence pro střední školy. Vyšší autonomii chápu u gymnázií, ale ta připravují žáky pro studium na VŠ. Tedy opět musí připravit žáky pro vstupní požadavky VŠ. Odborné školy a učiliště by měly být diferencované, podle svého zaměření. A pokud to není schopno zajistit MŠMT, měly by to zajistit školy v rámci povolených úprav učiva. Tak to bylo, když to ještě fungovalo.
Jak vidět, je třeba ujasnit co chceme od jednotlivých typů škol. A to i soukromých. Tím je potřeba začít. To je politické rozhodnutí napříč stranami. Pokud se tímto nezačne, můžeme zde planě diskutovat dalších 20 let.
Připomínky jsou téměř vždy umlčovány proto, aby úředník připravil tabulky a nějakou tu legislativu, .. a aby to stihl do 14 - 20 dnů. V zádech má politické zadání a po stanách tucet nadřízených, kteří nejsou zvyklí na zpětnou vazbu, ale na moc a kontrolu. Jestli vás to někoho dráždí, tak jste to právě vy!
Proč už dávno, alespoň před 10 lety, nemá MŠMT zpětnou vazbu pro implementaci všech divojakých opatření? Kdo z nich zná zákonitosti a potřeby manažerského řízení a implementace?
Dosud se rušení všeho osvědčeného osvědčovalo jako reformní nástroj. Ale slovo "reforma" je přímo "žadatelem" zpětné vazby. To, co je zde nyní vytvořeno, je stejným, navyklým přístupem řízení, opravdu nereformovatelné a jediným nástrojem změn je pak rušení všech blbostí.
Jako téměř jedinou zpětnou vazbu chápe MŠMT kontrolní globální nástroje ČSI, které jen konstatují, ale resort jejich výstupů jaksi nedbá. Je tam někdo, kdo by se tím chtěl zabývat?
Mohl bych jen doplnit, že souhlasím s naprostou většinou svých předřečníků a sám při jiných příležitostech tvrdím úplně totéž.
"Svoboda" při tvorbě ŠVP by měla být taková, aby umožňovala vybrat si, zda chci stavět vilu, rekreační chalupu, nebo rodinný dvoudomek.
Jenže se "podařilo" dosáhnout stavu, kdy si každý pytlíkuje ZÁKLADY domu podle svého. Někde z udusané hlíny smíchané s přírodním biokravincem, podruhé z železobetonu, ale bez železa a jinde pro jistotu nedávají cement. A strašně se divíme, že nám při stavbě dalších pater budova padá.
Bylo by to velmi krásné přirovnání, kdyby z něho až nemrazilo.
Souhlasím, myslím, s panem prof. Piťhou: "Zrušit ústav, kde ten nekompetentně užvaněný systém RVP vznikl a potrestat ty, kteří ho schválili k obecnému využití." Nějak takhle to, tuším, řekl pan profesor už někdy před cca osmi devíti léty. Doufám, že na tom příslušné orgány už pracují. Trestný čin "příprava, schvalování a realizace evropsky dotovaného vzdělávacího nesmyslu" bych zatím nezaváděl. :)))
http://www.ceskaskola.cz/2015/08/jiri-tyr-velka-kurikularni-revoluce-v.html
http://www.ceskaskola.cz/2015/07/jiri-tyr-ceske-vzdelavaci-projektove.html
http://www.ceskaskola.cz/2016/04/jiri-tyr-kdo-jak-przni-ceske-skolstvi.html
"Já bych také připodotknul, že tyto názory měly zaznít před léty, kdy se RVP zavádělo. Tehdy byly všechny připomínky umlčovány. "
Dobu si pamatuji, kdo protestoval, byl špatný učitel. Nikdo se na nic neptal. Většina učitelů nesouhlasila. Bylo to stejné jako teď s inkluzí. Ministerstvo to podělá, nikoho se neptá, akorát hýká pár nadšenců, jak je to dobré a pár bláznů se raduje. Za deset let se zjistí, že české školství je v řiti. Všichni co dnes inkluzi prosazují, se budou divit a klást divné otázky, jak z toho ven.
S RVP i inkluzí je to podobné, možná stejné.
V zásadě to není nesmysl. Hloupost a nesmysl je česká cesta. To je totiž cesta do pekel. S RVP už na to přišli i ti nahoře. S "inkluzí" na to teprve přijdou.
Možná se mnou mnozí nesouhlasí. Já jsem o tom ale přesvědčen. A na MŠMT, NÚV, NIDV... zatím neudělali jediný krok, který by mě přesvědčil o opaku.
Okomentovat