Podle reportáže Českého rozhlasu se řada učitelů bojí podávat dětem léky, protože v případě jakýchkoli komplikací padá zodpovědnost i na jejich hlavu. Školský zákon prošel v roce 2015 změnami, které ale nevyjasněné odstavce ohledně nemocných dětí ve školkách a školách podle ČRo nijak neupřesnily.
 |
| Jarmila Balážová (repro ČT) |
Na to, aby učitelé mohli dětem podávat léky. Nepotřebují žádné speciální školení ani zdravotnický titul, říká prezident české lékařské komory Milan Kubek. „Školy nejsou zdravotnická zařízení. To znamená, žádný právní předpis nestanový, že by jakýkoliv personál musel mít medicínské vzdělání," upřesňuje Kubek.
Ministerstvo školství teď s resortem zdravotnictví řeší, jak dál postupovat v případech nemocných dětí na školách a školkách.
Celý text naleznete zde
7 komentářů:
Úplně ideální je sepsat dohodu mezi školou a rodiči vypracovanou právníkem. Ústní dohoda je nepřijatelná, pač rodiče jsou různí a jiní a obviní učitele za špatné podání léku. Učitel není ani lékař a není ani rodič dítěte nebo zdravotní sestra. Vřele doporučuji písemnou formu za přítomnosti svědků a právníka. Doba se v této oblasti změnila. Ať potom nemusíte jako učitel řešit dohodu o narovnání ve statisících nebo milionech.
Učitel, jako každý občan, je povinen poskytnout první pomoc. Tečka
Mělo by být samozřejmým zájmem ředitelů a především zřizovatelů, potažmo státu, aby tato pomoc byla kvalifikovaná, což předpokládá vyčlenění příslušných finančních prostředků.
Pokud zdravotní stav a (nebo) mentální schopnosti žáka vyžadují zvýšenou péči, nebo podávání medikamentů ze strany učitele, musí být tento chráněn jak z hlediska zákona, tak i příslušným pojištěním pro případ možných (ne)zaviněných následků.
Postoj MŠMT, které přehazuje horký brambor na hlavu škole a jejímu vedení a doporučuje sepsání dohody je alibistický.
Takových případů, kdy "zákon nic nezakazoval" ale vzniklý průšvih zůstal zcela na bedrech školy a učitele už jsme viděli několik.
Může to znít jako prkotina, ale ptám se: Může škola odmítnout vzít na "školu v přírodě" dítě s alergií?
Pokud učitel žákovi lék podá, ale ten jej tajně vyplivne, protože mu nechutná, kdo bude zodpovědný za vzniklé zdravotní následky? Měl se snad učitel přesvědčit? Měl žákovi podat lék i za cenu menšího násilí, jak by to udělala maminka?
A jak vlastně má učitel vůbec mít možnost správně postupovat, když ani vlastně nesmí znát žákovu diagnózu. Vždyť například už dnes zná žákovu přesnou diagnózu jen ředitel a výchovný poradce. Jako učitel se dozvím leda tak doporučení od lékaře nebo z PPP. Což je obzvláště u inkludovaných žáků nesmírně "veselé".
Souhlasím s kolegou Moudrým.
Bez písemné dohody ani ránu.
Tento problém je velmi složitý. Může učitel píchat injekce např., žákům s diabetem?
Pokud na sebe učitel vezme odpovědnost za pravidelné podávání léků např. žákům se záchvatovým onemocněním, jak se bude řešit situace v případě jeho nepřítomnosti ve škole?
Pšššššt.
Někoho z ministerstva by mohlo napadnout, že pro lepší inkluzi dětí se zdravotními problémy budou všichni učitelé povinně absolvovat lékařské minimum s opravňujícím razítkem.
Ústní dohoda je nepřijatelná
Žádná dohoda není přijatelná. Přijatelný je jedině zákon. Kdo je tedy ze zákona oprávněn podat dítěti lék?
Jeďte s třídou na výlet, pardon, na výchovně vzdělávací exkurzi, a podlehněte tlaku žáků, že by teda mohl být taky nějaký ten rozchod, a že přinesou od rodičů papír, že za svoje děti přebírají po dobu rozchodu odpovědnost. Než odjedete, sbalte si svoje osobní věci, předměty osobní hygieny, dvoje trenýrky a tepláky. Pokud se nějakému žákovi v době rozchodu cokoli přihodí, jeho rodič na vás okamžitě podá trestní oznámení, neboť
a) ten papír vlastně on nepodepsal, a o ničem vůbec neví,
b) myslel, že vlastně tu odpovědnost přebírá jen v případě, že se nic nestane,
c) nelze přece svoji odpovědnost za žáka delegovat na kohokoli jiného.
Nehodící si škrtněte. Lépe, škrtněte cokoli, nebo klidně všechno, bude vám to houby platné.
Občan je povinen poskytnout účinnou první pomoc, pokud jej to neohrozí na zdraví či životě. Nebo tak nějak. O podávání medikamentů v rámci nějaké léčby tam není ani slovo, tuším. Odnětí svobody je pro mne jistá smrt. Takže pardon. Není síla, která by mne přiměla...
Učitel je každou hodinu i přestávku jednou nohou v kriminále. Byl by šílenec, kdyby se míchal do léčby.
V jeslích a při práci s malými dětmi by měla mít škola na to kvalifikovaného zdravotníka. Nebo zase zavedeme školního lékaře?
NE NE NE
Okomentovat