Bohumil Kartous si v Hospodářských novinách zatančil vítězný taneček nad schválenou novelou školského zákona v článku Přestaňme krmit Barbuchu inkluze, aby v něm semlel pár inkluzivních nesmyslů.
Prý „důležitá témata jako nostrifikace dokladů o vzdělání získaných v zahraničí, omezení reklamy na školách ani zřízení přípravných tříd se nestala veřejným tématem kvůli něčemu, čemu Vladislav Vančura říkal Barbucha. Strach ze slova "inkluze" předčil vše ostatní…“ Nejde o strach ze slova, ale z událostí, které mohou nastat. Samozřejmě – lidé jako Kartous se inkluze obávat nemusejí, jako učitelé ze školství už dávno zdrhli, a proto se jich inkluze dotýká pouze jako žvanec k mediálnímu přežvykování. Inkluze se naopak obává kdekdo, koho se skutečně dotýká. Ne kvůli Barbuchovi inkluze, ale kvůli nejistotám, pochybnostem a rizikům inkluze.
Slova se dají různě převracet, aby je čtenář viděl jen z té strany, která se právě hodí a tak to dělá i eduinský mediální mág, když píše, že „novela školského zákona nyní pouze upravuje způsob, jakým mají školy k těmto dětem přistupovat, přičemž jejich umístění do speciální školy je až tím posledním řešením.“ A v tom je ten háček! Novela totiž říká, že se žáci půjdou na běžné základní školy přednostně – a právě to může ve svých důsledcích způsobit pomalé vyhladovění praktických škol. Stejně tak dokáže správným nasvícením Kartous převrátit poslání a práci praktických škol, „do nichž byly dříve umísťovány děti nepřijatelné pro běžné základní školy.“
Umisťovány? Nepřijatelné? Dobře volenými slovy autor vlastně dehonestuje samu existenci praktických škol jako nějakého odkladiště. Zdá se, že zlaté období manipulace nepatří do doby Randolpha Hearsta na konci 19. století, ale do doby debat o inkluzi na počátku 21. století. Praktické školy za léta své existence totiž vykonaly spoustu užitečné a náročné práce, práce, na kterou teď s rozsudkem D. H. dopadla ošklivá bruselská slina, práce, na kterou by si lidé jako Kartous nikdy netroufli. Praktické školy dokázaly pomoci i tomu, aby se naši Romové zařadili mezi občany gramotné – na rozdíl od těch vyspělých zemí. Nehrozí zrušení praktický škol, ale hrozí jejich postupný zánik.
„Z krátkodobého hlediska se nezmění vlastně téměř nic,“ papouškuje Kartous ministryni Valachovou, ale „z dlouhodobého hlediska se ale může přihodit to, čeho se oprávněně obává ombudsmanka Anna Šabatová: některé školy budou hledat cesty, jak se vyhnout přijímaní dětí se speciálními potřebami. Třeba na nátlak rodičů, kteří si myslí, že jejich zdravé, hezké a dostatečně bohaté děti se mají stýkat jen s podobným "genetickým materiálem".“ Školy? Takové cestičky budou hledat především rodiče. A ti bohatší už je našli, protože jako houby po dešti teď rostou exkluzívní soukromé školy. Z dlouhodobého hlediska se tak mohou veřejné školy proměnit na školy pro sociálně slabší.
Ta naše inkluze česká…
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
5 komentářů:
Jakýpak kecálek? Proč neustále polemizujete a diskutujete s nepřáteli?
"Z dlouhodobého hlediska se tak mohou veřejné školy proměnit na školy pro sociálně slabší."
Dlouhodobé hledisko? Spíše střednědobé. Odhaduji to tak v časovém horizontu do 10 let. Jde tady evidentně o likvidaci praktických škol. Rozhodující momenty jsou dle mého dva.
1) Zrušení RVP ZV s přílohou LMP. Tady dochází k tomu, že praktická škola se přeměnila obsahově na ZŠ a z toho vyplývá ekonomické hledisko. Ředitel praktické školy nebude mít dostatek financí na udržení školy. Jak všichni víme, tak ekonomická rentabilita ZŠ je okolo 17 žáků na třídu. A při přednostním zařazování dětí do běžných ZŠ hlavního vzdělávacího proudu se to přímo nabízí. A zřizovatelé nebudou mít žádný zájem "živit" takto okleštěné praktické=základní školy.
2) Neméně důležitým počinem k prosazení takové inkluze po "česku" je ovládnutí poradenských zařízení a jejich doporučení. Nová metodika je toho názornou ukázkou. Toto je ten poslední hřebík do rakve praktických škol.
Výsledkem takto zpackané inkluze je úplné rozbití veřejného základního školství. Veřejné základní školy se stanou novým typem praktických škol, pač v nich skutečně zůstanou sociálně slabí, inkludovaní,...Elity se již zařídily. Vznik exkluzivních soukromých ZŠ je toho dokladem a víceletá gymnázia začnou zažívat vrchol. Současné vedení MŠMT se sice snaží, aby nevznikaly další třídy víceletých gymnázií, ale paní Kateřina tam nemusí být dlouho. Pravice opět otevře stavidla a to bude definitivní konec.
A celé to spadlo z nebe nebo to přišlo odnaproti? Kdo je původní hybatel, jaký má konečný cíl? To je, oč tu běží. Neprosazují to hlupáci, ale nepřátelé. Stačí sledovat peníze, ne řeči užitečných. Co popisujete, není zpackaná inkluze. To totiž vůbec není inkluze. To je sociální inženýrství, o jakém se Severokorejcům ani nesní. Inkluzivní školství existuje v Čechách přes sto let a smyslem a cílem jeho budování bylo začlenění do společnosti, ne „inkluze“ do baráku nebo do cimry, kde si všichni vrstevníci z okolí, kteří se do třídy vešli, mohou dělat každý, co chce, a kde na ně mluví současně dva až pět dospělých, každý něco jiného. Ostatně cílem této inkluze po česku není vzdělávat, ale doslova vytvořit nové obyvatelstvo, které odmalička bude vedeno k uvědomění, kam patří.
Vážení učitelé, prosím, kašlete na inkluzi, učte děti a nechte Valachovou a Štecha, ať se z toho vylžou, jak umějí.
Vždyť si přečtěte, jak tohle svinstvo, které se školou a vzděláváním nemá nic společného, popisuje slavná wikipedie po česku. To psal jistě nějaký beduín v tísni (zvlášť ta „filozofie školství“ a „běh na dlouhou trať“ znějí až feřtko-kartouzně hnusně). Cit.:
„Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. V jedné třídě se tak spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, nadané, dětí cizinců, děti jiného etnika i většinové společnosti. Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně, nikomu více ani méně. Heterogenní složení kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu, považuje inkluzivní přístup za přínos pro všechny žáky.
Na školu, která je inkluzivní, jsou ovšem kladeny vyšší nároky spojené s širokou heterogenitou složení jejich žáků. Jedná se především o uzpůsobení prostředí, pomůcek, využívání asistentů či externích odborníků a péči o duševní zdraví všech žáků i učitelů.
V České republice to předpokládá radikální změnu filozofie celého školství, což není za stávající situace otázka nejbližší budoucnosti, ale běh na dlouhou trať. Jde také o systémová opatření a změny v legislativě.“
"Výsledkem takto zpackané inkluze je úplné rozbití veřejného základního školství. Veřejné základní školy se stanou novým typem praktických škol, pač v nich skutečně zůstanou sociálně slabí, inkludovaní,..."
Přeměna veřejných ZŠ na nový typ praktických škol začala v 90. letech znovuzavedením osmiletých gymnázií, pokračovala po roce 2007 systémem RVP a ŠVP, který umožnil obrovskou diferenciaci ZŠ, a inkluze už to jenom dorazí. A zmiňovaných deset let na tu dorážku bude bohatě stačit, stačí si uvědomit, co provedlo RVP za deset let se základkami v Praze.
"Pedagog se všem dětem věnuje rovnocenně,"
Počet žáků ve třídě 30, 5 děti podprůměrných ze sociálně slušně zajištěných rodin, 2 děti s LMP, 1 sluchově postižené s průměrným intelektem, 2 nadaní žáci (mimochodem právě odchází z osmé třídy na víceleté gymnázium), 45 minut trvající hodina a rovnice, výrazy, rozklad výrazů na součin,... Fakt dobré rady mudrlanta na Wiki.
Okomentovat