Propojený učitel (connected teacher) – tento termín se objevuje ve vzdělávacím prostředí stále častěji. Kdo vlastně je, nebo co tento termín znamená? Jak by takový učitel měl vypadat a je vůbec zapotřebí? To je jen pár otázek, které si můžeme položit. Stále více lidí využívá sociální sítě, sdílí své nápady, myšlenky či inovace. Ve vzdělání vznikají nové trendy mnohem rychleji, než tomu bylo doposud. A jak udržet krok s těmito trendy, jakým způsobem se vzdělávat a zdokonalovat v profesi učitele? Jednou z odpovědí je právě „propojený učitel“.
Není to ovšem jen o jednom propojeném učiteli nebo hrstce nadšenců. Tuto teorii by měli přijmout všichni učitelé za svou. Čím více bude takových učitelů, tím více bude jejich propojení efektivnější a dokonalejší. Jak tedy takový učitel vypadá a čím se ve své praxi odlišuje od ostatních? Zde je pár základních pilířů popisujících profil propojeného učitele převzatých z blogu Stevena Andersona [1] [2].
Model celoživotního vzdělávání – Propojený učitel věří v sílu celoživotního vzdělání. Digitální technologie nám učení usnadňují, můžeme se učit kdykoliv, odkudkoliv (Prostojové učení podle Grooma) a od těch největších odborníků na světě. Populární jsou zejména MOOC kurzy, anebo také vznikající online akademie (např. Khan academy). Ovšem není to jen o využívání těchto zdrojů, tvorba výukových materiálů a samotná výuka je stejně důležitá činnost. Třeba Twitter chat se může stát nástrojem, jak se učit od ostatních nebo přispět k vzdělání ostatních. Propojený učitel se stále vzdělává, učí se nové dovednosti a sdílí je s ostatními.
Sdílení a spolupráce – Sdílení zkušeností se stává základem učitelské profese. Proto si propojení učitelé uvědomují důležitost spolupráce. Sdílí své informace, zkušenosti a tím vytváří prostor pro zlepšení svých schopností. Twitter, blogy a sociální sítě se mohou stát nástroji k diskusi, k debatám, které mohou přinést mnoho podnětů a nápadů na jednom místě. Z těchto diskuzí se propojení učitelé učí, reflektují a objevují nové myšlenky. Základem každé diskuze jsou argumenty a nesouhlas, ty nám mohou pomoci nahlédnout na problém ze všech úhlů (např. Pepoušův nápadník).
Neúspěch jako součást procesu učení – Většina pedagogů se bojí si připustit možnost neúspěchu. Každému se někdy stane, že měl hodinu (někdy několik), kde vše nešlo podle představ. Někteří jsou pak frustrovaní, ubírají se špatným směrem a hledají výmluvy. Propojení učitelé přijímají neúspěch jako součást procesu učení pomáhající jim se posunout o krok dál. Sdílení neúspěchu s ostatními pomůže reflektovat jejich problém a přinést nové pohledy či návrhy řešení, jak se problémům vyhnout. Neúspěch se může dostavit též při práci s technologiemi, které nefungují dle představ anebo neplní funkci, kterou mají. Pokud překonáme strach z neúspěchu, můžeme stále objevovat a zkoušet nové technologie, s jejichž pomocí lze učit jinak a mohou nám usnadnit rutinní práci.
Celý článek na spomocnik.rvp.cz.
Tento článek vznikl jako studentská práce.
0 komentářů:
Okomentovat