Přečtěte si: Nestydatá hloupost: Škola života – nejlepší škola

Školu označujeme za užitečnou, pomáhá-li lépe zvládat každodennost, uskutečňovat naše sny. „Reálně“ žijeme, začleňujeme-li se do společnosti a využíváme jejích možností. Je-li škola prostředkem k takovému životu, jsou jí přisuzovány takřka nadpozemské schopnosti. Lze dokonce tvrdit, že jsme si ze vzdělání vytvořili sekulární náboženství.


Z recenze knihy Konrada P. Liessmanna Hodina duchů. Praxe nevzdělanosti. Polemika od Terezy Matějčkové v ČeskáPozice.cz vybíráme:

Odborníci na vzdělání se stali odborníky na tirády o „krizi školství“. Liessmann proto navrhuje, abychom se jako členové společnosti vědění zamysleli, zda krize vzdělání nesouvisí s tím, že jsme život do učeben spíše zaváděli, než nezaváděli. Dle Liessmanna jsme nedorostli základnímu významu výrazu škola, který je odvozen od scholé, tedy řeckého výrazu pro osvobozenou činnost či „volný čas“.

Osvobozeni jsou žáci a studenti právě od praxe, od tlaku bezprostředního života. Právě z této každodennosti mají být vytrženi. Jedině v tomto násilném, „nepřirozeném“ školním vytržení vzniká odstup, z něhož vzlíná reflexe. Teprve v tomto klidu je člověk schopný začít myslet, učit se rozvíjet své kognitivní struktury a vytvořit si hráz vůči bezprostřednímu životu. Jistě to neznamená, že by se kdokoliv mohl „duchu doby“ vymknout. To však není ani žádoucí. Žádoucí je získat si od ducha doby odstup, aby mu člověk nebyl bezbranně vydán.