Dagmar Daňková: Střet civilizací v žaláři nejtemnějším

středa 6. srpna 2014 ·

Celkem běžný spor o hodnocení maturitní zkoušky z českého jazyka v některých očích přerostl skoro až ve střet civilizací. Stačilo, aby se v této souvislosti začala skloňovat slovo "muslim".


Žákyně Střední školy zdravotnické v Ústí nad Labem neuspěla u společné (tzv. státní) části maturitní zkoušky z českého jazyka, neboť nedokázala rozebrat román Ivana Olbrachta Žalář nejtemnější. Žákyně podala odvolání proti rozhodnutí maturitní komise; do projednávání velmi emotivně zasáhl i její otec.

Krajský úřad neshledal žádné porušení právních předpisů, nebyl však schopen vydat zcela jednoznačné stanovisko, neboť se jednalo o typickou situaci „tvrzení proti tvrzení“, a proto povolil opakování zkoušky před maturitní komisí s jiným složením. V tomto pokusu již žákyně uspěla, byť s minimálním počtem bodů.

Odhaduji, že taková zpráva by ani v okurkové sezóně, jíž léto roku 2014 pohříchu není, nevyvolala žádný zvláštní ohlas. Pár čtenářů by možná zavrtělo hlavou nad tím, že se dnes z češtiny ústně maturuje formou rozboru pouze jediného díla ze seznamu četby o dvaceti titulech; učitelé by se mohli opět rozhořčit nad tím, že úředníci zasahují do rozhodnutí kvalifikovaných odborníků, což je obzvlášť zarážející v případě státní maturity, kde hodnocení probíhá podle přesně stanovených kritérií.

Ale nezanedbatelná část čtenářů by nepochybně hájila i právo žáka na odvolání (dle § 82 zákona č. 561/2004 Sb.), neboť přece i tam, kde jsou zkoušející důkladně proškoleni a „kalibrováni“ dle pokynů Cermatu, může dojít k selhání lidského faktoru.

Vše se ovšem dramaticky změní, jakmile se v titulku článku objeví „muslim“. Ano, Nur Aschraf Bekar je palestinského původu a vyznává islám. Svou stížnost opřela o to, že vyučující češtiny a dějepisu David Kafka (pastor Apoštolské církve) v hodinách vždy akcentoval křesťanství a její víru dehonestoval.

V dokumentaci školy skutečně figurují zápisy z třídních schůzek, v nichž rodiče (a zjevně nikoli jen muslimové) na přemrštěný náboženský zápal pana učitele Kafky poukazují. Ten se brání tím, že postupoval vždy v souladu s platným vzdělávacím programem, o křesťanství i islámu otevřeně diskutoval, žáky jiného vyznání neurážel. Vedení školy mu přesto adresovalo vytýkací dopis.

I to je pořád ještě celkem banální, i když pro všechny zúčastněné jistě nepříjemná situace. Můžeme dlouze polemizovat o tom, do jaké míry smí učitel ve výuce vyjadřovat své osobní názory a jak přesně rozeznat okamžik, kdy už tím porušuje princip konfesní neutrality, což je pilíř veřejného, tedy sekulárního a apolitického vzdělávání. Jako politicky i občansky angažovaný člověk jsem si tohoto dilematu ve své pedagogické práci více než dobře vědoma.

Vodítko mi poskytují dvě pravidla z oblasti lékařství — „Dosis sola facit venemum“ (jed od léku odlišuje pouze podávané množství) a „Primum non nocere“ (především neuškodit). Angažovaný učitel zkrátka musí velmi zvažovat, zda svým zaujetím pro určité téma žáky opravdu pouze inspiruje, zda už je neindoktrinuje, nebo příliš nezahlcuje a ve výsledku neodrazuje. A především si musí svou objektivitu a nestrannost hlídat mnohem přísněji než kolega, který si místo četby posvátných textů či účasti na demonstracích chodí zahrát volejbal.

Ostatně vůbec nemusí jít jen o učitelovo náboženské vyznání, politické přesvědčení či občanský aktivismus. Hranice mezi tím, kdy se zapálený učitel chemie, hudby či němčiny mění z trochu výstředního sympaťáka v podivínského „pošuka“, je skutečně velice tenká. A dojde-li na rozepři ohledně klasifikace, může si být učitel jist, že žák zaútočí přesně na takovou „slabinu“, odlišnost či zvláštnost.

Obávám se, že přesně tohle postihlo kolegu Kafku, a to možná bylo i příčinou, proč jej lidé z vedení školy ani z krajského úřadu nepodpořili. Je mi to líto, protože věřím, že pan Kafka je upřímný a dobrý člověk, jenž ve svých kázáních velmi pěkně hovoří například o „Božím působení mezi romskou komunitou“.

O to víc mne mrzí, že se celého případu chopil publicista Jan Šinágl. To, co bylo původně celkem běžným sporem o hodnocení maturitní zkoušky, jakých mimochodem krajské úřady po celé republice řeší každoročně několik, přerostlo rovnou do „střetu civilizací“: „Kolik takových lekcí a varování ještě bude potřeba, nebo už jsme za hranicí možného, záchranného návratu? Doby volání o pomoc v nouzi, kterou jsme si zavinili sami a kdy jsme se pomoci i někdy dočkali, jsou už pryč. Věřím, že Evropa má stále sílu k návratu ke svým křesťansko-židovským kořenům, pokud na odpovědná místa nastoupí skutečně odpovědní a ne strašpytlové a zbabělci!“ (viz sinagl.cz).

Byla sepsána i výzva ministru Chládkovi, aby zvážil odvolání ředitelky školy. V ní padají i argumenty tohoto kalibru: „Nelidské chování muslimů ve světě je proti nálezu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ze dne 13. 2. 2003 a věřím, že v zájmu demokracie České republiky je nepodněcovat nebo dokonce podporovat takové chování v naší kultuře.“ Tím se ovšem debata vychyluje tam, kde ji pan učitel Kafka ani ředitelka Zoubková rozhodně nepotřebují mít. V zájmu jejich školy je totiž trvat na tom, že žáci jsou hodnoceni výhradně na základě znalostí.

Přistoupíme-li na argumentaci Jana Šinágla a dalších, přiznáme, že jádro problému skutečně spočívá v tom, že Nur Aschraf Bekar a její rodina jsou „cizáci“ — když se jim to u nás nezamlouvá, ať „táhnou“, což je zhruba vyznění převážné většiny internetových diskusí k této kauze. V zemi, kde otcové stavějící učitele „do latě“ sklidí často potlesk a uznání, vypukne naprosté zděšení, pokud se stejnou razancí vystoupí na obranu své dcery muslim.

Jan Šinágl i mnozí debatéři opakovaně zdůrazňují, že muslimským dívkám bývá vzdělání odepíráno, což zrovna v případě otce bojujícího za to, aby jeho dcera složila maturitní zkoušku na zdravotnické škole, vyznívá vrcholně absurdně a nekonzistentně. Podotýkám přitom, že mně jako učiteli se ani trochu nelíbí, když rodiče kvůli neúspěchu svých dětí přicházejí do školy na pedagogy „řvát“, nesmírně mne dráždí, když vytahují unfair argumenty nebo smyšlené křivdy, ale činí tak bohužel mnozí — „muslim/nemuslim“!

A pokud si dokážu odmyslet svou profesní předpojatost, budu v principu vždy hájit právo žáka na odvolání, vždyť nikdo z nás není neomylný ani stoprocentně spravedlivý. Na rozdíl od zdravotnictví, kde je chybný postup mnohdy ireverzibilní až fatální, školství opravnými prostředky (například právě možností opakování zkoušky před jinou komisí) naštěstí disponuje. Je to jistě hodně kontroverzní, ale osobně lépe snesu pomyšlení na to, že se vyhoví žádosti o přezkoušení i tam, kde jsou důvody „pofidérní“, než když žák odchází ze školy s hořkostí a pocitem ponížení.

Motivem v úvodu zmíněného románu Ivana Olbrachta je chorobná posedlost, která zastiňuje rozum. Duševní slepota ničí hlavního hrdinu hůře než ta fyzická; vede k rozvratu, chaosu a destrukci. Přála bych nám všem, aby se česká škola nestala „žalářem nejtemnějším“ plným předsudků, bigotnosti a nenávisti. A neodpustím si poznámku, že pro začátek by možná stačilo, kdyby diskusím třeba právě o této kauze neudával tón Jan Šinágl a jeho příznivci.

Převzato s laskavým souhlasem autorky z DeníkReferendum.cz

4 komentářů:

Josef Krátký řekl(a)...
6. srpna 2014 8:54  

Hezké, ale ten, kdo do sporu vnesl aspekt nábožensko-kulturní (či civiliační), nebyl Jan Šinágl. Od počátku s ním operovala ona žákyně a její otec, navíc zcela nepoučeně, protože zjevně nechápou, co je rasismus, z nějž kolegu Kafku vinili.
A aspekt možného civilizačního střetu zde nelze pominout ještě z jednoho důvodu. Představme si modelovou situaci: některá z křesťanských probuzeneckých církví působícch v ČR otevřeně vyhlásí, že v okamžiku, kdy její členové získají ve společnosti většinu, zavede do právního systému velmi přísné tresty za porušování Desatera. Učiní tak naprosto demokraticky, protože to odhlasuje většina společnosti. Absurdní představa, není-liž pravda. Věřím, že představení muslimským obcí a nejen oni by proti podobnému výroku ostře vystoupili - a naprosto oprávněně. Jenže podobný výrok zazněl z druhé strany - ještě v devadesátých letech minulého století jasně deklaroval při jedné televizní debatě tehdejší předseda muslimských náboženských obcí v ČR Muhammad Ali Šilhavý, že cílem muslimů v ČR je mimo jiné zavedení práva šaría výše popsanou metodou - tedy v okamžiku, kdy by muslimové v ČR získali většinu, pozměnili by radikálním způsobem český právní systém (ze svého úhlu pohledu dodávám, že způsobem zvráceným). Ve Velké Británii již byl učiněn první krok, aniž by onu faktickou většinu měli: http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/do-britskeho-pravniho-radu-se-poprve-dostane-islamske-pravo-saria--1330396

Unknown řekl(a)...
6. srpna 2014 9:08  

Pane Krátký, děkuji za reakci.
Ano, můžeme se bavit o tom, "kdo si začal". Podle mne je však mnohem užitečnější držet se zkrátka i nadále principu konfesní neutrality, jak je definována Ústavou ČR. Odmítám představu, že škola má být nějakou hrází proti islámu — škola má být školou lidskosti, přijímat a vyučovat všechny děti a mladé lidi bez rozdílu, a to v bezpečném a laskavém prostředí.

České škole děkuji za převzetí mého textu, čtenářům se omlouvám za překlep ve jménu žákyně, správně zní Nur Ashraf Bekai.

Jenyk řekl(a)...
6. srpna 2014 21:39  

Velmi pěkný článek, gratuluji!
Škola nemá za úkol bojovat proti islámu nebo ho nějak preferovat. Pokud je zde tedy o islámu nebo křesťanství řeč, pak spíše proto, abychom zvážili, zda škola nebo KÚ (nebo učitel) tuto neutralitu zachovávají.

1. Dnes tedy víme, že rozhodnutí o anulování maturity a opakování zkoušky pochází z KÚ a ne od p.ředitelky. V článku čteme:
"jednalo o typickou situaci „tvrzení proti tvrzení“, a proto povolil opakování zkoušky ."
To je přece zajímavé! Vždyť jde o tvrzení 1 žákyně proti maturitní komisi - tedy asi 5 lidem! Pak ovšem musí uspět každá stížnost maturanta, vždy jde o tvrzení proti tvrzení.

2. Nedostatky učitele: Učitel byl v minulosti kritizován. Směl nadále učit, jako vyučující se stal řádným zkoušejícím u maturity, kde jeho výkon kontrolovala celá komise. Jakou roli v hodnocení průběhu maturity může hrát předchozí kritika práce učitele? Jestli významnou, pak by bylo vhodnou taktikou pro žáky každého učitele maturitních předmětů během studia trochu namočit a mít ho tak u maturity v hrsti.
Nebo byly jiné důvody? Agresivita otce? Nebo přece jen islám?

Jak se asi zachová příště KÚ? Vyhoví každé stížnosti na průběh maturit? Vypadá to, že by skoro měl.

Nicka Pytlik řekl(a)...
7. srpna 2014 21:57  

Tato maturitní kauza mne zajímá přesto, že už u maturit nefiguruji, a jsem tomu rád. Ono nám to prosakuje totiž i do dalších sfér školního života. V nadsázce, ale dnes se na žáka zamračíte pro jeho nevhodné chování nebo pozdvihnete obočí údivem nad jeho odpovědí, a máte na krku téměř tribunál.

Žákyně podala odvolání proti rozhodnutí maturitní komise...
Krajský úřad neshledal žádné porušení právních předpisů, nebyl však schopen vydat zcela jednoznačné stanovisko, neboť se jednalo o typickou situaci „tvrzení proti tvrzení“, a proto povolil opakování zkoušky před maturitní komisí s jiným složením.


Tady je poměrně dost důležité, jakými skutečnostmi svoje odvolání žákyně doložila. Co ji mělo údajně poškodit, když sám úřad říká, že k porušení předpisů nedošlo.
Selhání komise? Jednotlivce snad ano. Ale celé komise? To by byla pecka. Osobně jsem byl svědkem mnohého skupinového selhání. Ale protože se následně nic moc nedělo, začal jsem nabývat dojmu, že budu mít zřejmě parametry hodnocení chování lidí nastaveny chybně já.
Jen si vezměme složení takové komise. Předseda delegovaný právě tím zřizovatelem, třídní, který žáka zná i mimo zkoušený předmět, přísedící, nezaujatý, stejně jako místopředseda. Navíc zkouška bývala veřejná, o klasifikaci komise hlasovávala. To už neplatí?
Co tedy platí? Na co si maturantka stěžovala? Není už načase začít pořizovat audiozáznamy, operuje-li se tady tak obtížně uchopitelnou kategorií, jako je ono tvrzení proti tvrzení? Je to jen otázka jiného pohledu na věc, nebo tady někdo vyloženě lže?

A ještě. Úřad povolil opakování? On o to opakování někdo žádal? Opakovaní neúspěšné maturitní zkouška je snad, pokud se nemýlím, povoleno v nejbližším opravném termínu samo sebou.
Původně bylo psáno, že úřad nařídil opakování. To je takových nejasností a dohadů, že už jen toto je naprosto alarmující.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.