Bořivoj Brdička: Superpočítače, singularita a učitelé 21. století

Článek popisuje aktuální vývoj v oblasti superpočítačů a umělé inteligence, a dává ho do souvislosti s budoucím využitím těchto technologií ve vzdělávání.



James N. Shimabukuro je profesorem angličtiny na havajské Kapi’olani Community College. Zároveň však též patří ke známým odborníkům na vzdělávací technologie a eLearning. Kromě toho je administrátorem a hlavním editorem online časopisu Educational Technology & Change. Zde 28. listopadu publikoval článek s názvem Supercomputing, The Singularity, and 21st Century Teachers, který je natolik zajímavý, že stojí za to se s jeho obsahem seznámit.

Reaguje na superpočítačovou konferenci SC11, která se uskutečnila v listopadu v Seattlu a potvrdila, že se vývoj schopností technologií skutečně stále zrychluje a odpovídá exponenciální křivce. Podle Jima (zdrobnělá varianta jména, kterou James používá) je možno celkem zřetelně pozorovat, že se naplňuje předpověď Ray Kurzweila a jeho již 10 let starého zákona zrychlujících se změn (viz Ray Kurzweil, umělá inteligence a výuka jazyků). Je-li tomu skutečně tak, můžeme se značnou pravděpodobností v ne příliš vzdálené budoucnosti očekávat, že vývoj dospěje k singularitě. Matematici si jistě umí představit, o čem je řeč. Česky se tomu místu na křivce říká nespojitost a představit si ho snadno můžeme též jako nedefinovatelnou změnu, případně možná i jako kolaps. Nechápejte to, prosím, jako předpověď globální katastrofy likvidující život na Zemi, spíše to berte jako naději pro budoucnost (viz Jak bude zítra).

Současné praktické využití superpočítačů se neubírá pouze směrem ke zvyšování výpočetního výkonu, ale je na něm patrné též stále širší uplatnění jejich možností. Stále se zlepšující umělá inteligence je již docela blízko toho, že superstroje budou již brzy schopny se samy učit a reprodukovat. Zatím ale není třeba se toho obávat. Lidé i nadále budou mít tento proces pod kontrolou a budou služeb technologií, ve skutečnosti mnohem schopnějších než lidé, využívat. Hezkým příkladem současných možností superpočítačů, o němž již Spomocník informoval, je IBM Watson (viz Jak Watson zvítězil v Jeopardy). V blízké budoucnosti dostanou lidé možnost výrazným způsobem umocnit schopnost technologiemi podporovaných služeb nad rámec běžných biologických omezení. Tato skutečnost bude nepochybně mít značný vliv i na vzdělávání.
Největší vliv budou superpočítačové „inteligentní“ technologie mít na změnu role učitele, která se nejvíce projeví na úrovni středních a vysokých škol. Podívejme se na to, jaké základní funkce plní současný učitel zvyklý využívat stávajících služeb online systémů řízení výuky (LMS) a kombinovat s jejich pomocí prezenční výuku s distanční (tzv. blended learning):

1. Tvůrce kurzů (obsah i výukové postupy);
2. Návrhář vzdělávacího online prostředí;
3. Hodnotitel (průběžná kontrola výsledků);
4. Mentor (pomocník při poznávání);
5. Instruktor (pomocník při osvojování učebních postupů);
6. Tutor (průvodce kurzem);
7. Poradce (řešení studijních problémů).

Již dnes můžeme pozorovat výrazný posun u některých těchto funkcí. Tak třeba návrh online prostředí dělá často specialista na vzdělávací technologie (IT metodik). Instrukce, jak postupovat při studiu, poskytuje příslušná služba typu help desk – třeba v rámci knihovny nebo oddělení IT. Na řešení studijních problémů mívá škola často také specialistu. Takže již nyní se učitel typicky věnuje jen některým z výše definovaných funkcí.

Celý článek na spomocnik.rvp.cz