Přečtěte si: Úřednice Teplá měla na MŠMT skončit už dávno

„Víte, a co kdybyste paní redaktorko napsala, že v České republice mají takovou péči o romské děti, že dokonce pro ně mají školy, které respektují jejich etnikum, jejich vzdělávací potřeby, které spolupracují s jejich rodiči, které jim nabízejí specielní vzdělávací program z hlediska potřeb jejich vzdělávání, které financují ty školy daleko většími normativy než běžné, prostě bílé české děti,” tak popisuje v dokumentu Zdi z roku 1999 významná úřednice ministerstva školství Marta Teplá smysl tehdejších zvláštních škol. Včera se objevila zpráva, že paní Teplá ministerstvo, v němž dlouhá léta posilovala pozice speciálního vzdělávání, náhle opouští. Co to znamená?

Z článku Tomáše Habart v Varianty.cz vybíráme:

Vraťme se ještě k úvodní citaci. Ano, zní to jako skvělá zpráva – na přelomu tisíciletí jsme měli školy, které byly uzpůsobené speciálním vzdělávacím potřebám některých dětí. Jenže, systém byl nastaven tak, že přijetí do zvláštní školy znamenalo vyrůstat v omezeném světě podobně „zvláštních“ vrstevníků s malými ambicemi na zvyšování kvalifikace po ukončení povinné školní docházky. Navíc, skupina těchto dětí byla neformálně (jaksi v praxi, nikoliv legislativně) chápána primárně etnicky. Toto přesvědčení evidentně sdílela i tehdejší vlivná ministerská úřednice Teplá, podle níž je dokonce výhodou českého školství, že má pro romské děti „školy, které respektují jejich etnikum“. Co na tom, že jde o školy zvláštní, tedy již z názvu stigmatizované, o školy, které mají snížený obsah vzdělávání a které kladou důraz na pracovní vyučování s předpokladem, že žáci v budoucnu v lepším případě dokončí učiliště. Jakkoliv nebyly tyto školy oficiálně zřizovány pro romské děti, je vidět, že v tomto smyslu jim bylo v praxi rozuměno. Není divu, že Česká republika nedokázala přesvědčit štrasburský soud o rovných šancích všech dětí na vzdělání.