Autor odhaluje úskalí spojená se sdílením obsahu pomocí společného emailu a nabízí učitelům možnost, jak poskytovat studentům data efektivněji.
„A kam vám to mám poslat?“ ptá se učitel na konci hodiny.
„Pošlete to na společný email,“ ozve se zezadu.
„A ten je?“ chce vědět učitel a po chvíli dostává odpověď:
studenti@seznam.cz.
Ve druhé skupině se situace opakuje.
„A kam vám to mám poslat?“
„skola@centrum.cz“ zní odpověď tentokrát.
(na konci týdne)
„Kde mám ten seznam emailů?“ přemýšlí učitel. V prvním týdnu odučil
celkem pět skupin prváků, od nich má pět emailových adres, čtyři skupiny
druháků, ti už, jak se zdá, své emaily sloučily do jednoho, a tři skupiny
třeťáků, od nich má společné emaily dva. Nebo jeden? Ten seznam jednoduše musí
najít.
Možná jste se jako studenti či pedagogové, podobně jako já, s takovou situací již někdy setkali a spíše než problematické vám dané řešení z počátku připadalo jednoduché a praktické. Ale již po pár úvodních hodinách vás nejspíše, stejně jako našeho učitele, napadlo, že některá úskalí přece jen skýtá. Pojďme si tedy situaci z úvodu popsat trochu detailněji.
Každý ročník si vytvoří vlastní emailovou adresu tak, že jeden student tuto adresu založí a řekne heslo ostatním ze skupiny. Tento email (a někdy dokonce i heslo) pak sdělí všem učitelům a ti jim na něj posílají materiály pro své předměty. Všichni pro přístup do této emailové schránky používají jedno společné přihlašovací jméno a heslo. Z ní si vše stahují nebo přeposílají na vlastní emaily.
Protože je tato metoda mezi studenty značně rozšířená, první týden vznikne v pěti po sobě jdoucích skupinách (či třídách) prvního ročníku pět společných emailů (pro každou jeden). Komunikace mezi studenty v tu dobu ještě moc nefunguje. Během roku se situace vykrystalizuje a zpravidla zůstane jeden či dva takového společné emaily, které pak, pokud to dobře dopadne, vydrží celé studium a mezi učiteli se časem dostanou do povědomí („Jaký má třetí ročník email? Aha, studenti@seznam.cz.“)
Elegantní řešení, že? Ano, až do chvíle, než se některý ze studentů nebo prostě jen někdo, kdo zrovna zaslechne heslo, do tohoto emailu přihlásí, dané heslo změní a změní také kontrolní otázku pro jeho obnovu. Pak už vám nepomůže ani Helpdesk poskytovatele dané emailové služby, zvlášť pokud má ve svých podmínkách (ano, to je ten dlouhý text, na jehož konci zatrháváme, že souhlasíme) uvedeno, že emailová schránka není pro účely společného užívání určena. Když se to stane studentům v posledním ročníku, je veškerý nashromážděný obsah za předchozí roky studia nedostupný. Ale mají vše přece uloženo u sebe, ne? Není tedy vlastně co řešit. Snad jen to, že je třeba zřídit nový email.
Náš učitel není náročný. Potřebuje „akorát“ svým skupinám, kterých má ve třech ročnících celkem dvanáct, poslat jednou týdně, jeden až dva dokumenty. Prozatím. Časem možná toho bude chtít víc, ale to zatím netuší.
Pokračování naleznete na spomocnik.rvp.cz.
.png)
0 komentářů:
Okomentovat