Milan Hausner: Učebnice nebo Google? Je to správně položená otázka?

čtvrtek 27. května 2010 ·

Průzkum nakladatelství Fraus a DAP Services doložil obecně známý trend – internet jako zdroj informací je a bude v blízké době rozhodující oblastí, kam se přenese vzdělávání. Tento směr je celosvětový; stačí se podívat na některé průzkumy BECTA i dalších institucí. Není bez zajímavosti, že na předloňské konferenci EMINENT European Schoolnet (Brusel 2008) bylo publikováno zjištění, že v západních zemích je Google nejčastěji využívaným zdrojem informací, zatímco v celé řadě postotalitátních států, v Africe a leckde jinde jsou to pořád oficiální vzdělávací portály spravované k tomu určenou institucí. Proč asi?


Je to už možná 5 let, kdy jsem ve svém článku popsal tento případ:

„Učitel se ptá žáka, „Jak souvisejí pyramidy s Césarem? Odpověď zněla jednoduše: Googlem!“ (I když tenkrát to asi bylo Altavistou!)“

Pak jsem také uváděl druhý příklad:

„Žáci dostávají referát na zeměpis o evropských zemích. Všichni ho opravdu „odpastují“ z internetu, zatímco jediný žák, jehož rodič bláhově trvá na tom, že referát by se měl doplnit vlastními poznatky, třeba fotkami z kalendáře, jejich popisky vyhledat v Encartě a teprve potom dát dohromady odpovídající prezentaci, to poctivě udělá Druhý den žák přijde notně rozladěn, s rodičem nemluví a je na otce notně naštvaný. Přestože strávil nad referátem tři hodiny, paní učitelka ohodnotila práci trojkou, protože toho textu prý bylo málo.“

Obě scénky z reálného chodu školy plně odpovídají závěrům zmíněného průzkumu, i když ten přišel v této oblasti poněkud pozdě – internet je a bude významným zdrojem informací, a tato okolnost byla zřejmá již před drahnou dobou... Průzkum je průzkum, ale zapomíná se, jak správně napsal pan Brdička v komentářích, na to podstatné: ve škole je oním glosátorem, koučem, metodikem, posuzovatelem, někdy oprávněným cenzorem vždy kantor, který si musí umět s takovou situací poradit. Právě role učitele je nezastupitelná; on je tím, který doporučí "Google" (chápej obecné internetové zdroje) nebo učebnici; on je tím, kdo stimuluje žáky pro práci s médii; on je prostě oním faktorem, který musí posoudit relevantnost informací, jejich vypovídací hodnotu, ale především míru samostatnosti žákovy či studentovy práce. Pořád je tu učitelova autorita a jeho slovo, které dovede žáka k výšinám, anebo ho odsoudí do role neustále opisujícího pohúnka.

Učitel je prostě oním faktorem, který i v digitálním prostředí determinuje v této oblasti osobnostní žákův vývoj.

Je spousta knih i učebnic, které bych nechtěl v elektronické podobě ani vidět; je spousta knih a učebnic, které mají oslí uši a spoustu zamaštěných stránek od toho, jak je opakovaně pročítáme v tramvaji či ve vaně, ale je také spousta takových, které jsme otevřeli jen jednou a víckrát ne. Pořád jsme to ale byli sami, kdo rozhodl, nikoli žádný nadřízený orgán, instituce či ideolog. O použitelnosti informace rozhoduje prostě kvalita a forma zpracování, pro Web 2.0 je naštěstí hodnocení integrální součástí díky tak zvaným reputačním systémům, které odborníci považují za jednu z jeho charakteristik.

Škola má formativní charakter, vychováváme žáky, které mají mít úctu k práci druhého. Co se nám nedaří, je vytvářet takové stimuly, které povedou žáka k vlastní práci.

Vzpomínám si na jeden projekt rakouského autora M. Auera, který nabídl žákům z celého světa možnost překladu jeho zcela nekomerčních povídek s protiválečnou tématikou a následně jim poskytl autorská práva k těmto překladům. Ještě po několika letech žáci vzpomínají, jak se z takového projektu opravdu dozvěděli, co jsou autorská práva, že je mohou mít i oni sami.

Proč se už podobné projekty neopakují?

Proč nevyužíváme k výchově k úctě k práci druhého vlastních příkladů žáků?

Proč jednotlivá nakladatelství nevyužijí podobných možností?

Protože takové projekty nekumulují zisk? Opravdu nevím.

Bezvýznamné z celospolečenského dopadu, namítnete.

Souhlasím, ale školy mohou jen malými střípky přispět k tomu, aby naši žáci pastovali linoleum doma v pokoji, nikoli texty z internetu.

A tak vlastně jsem se zas dostali na začátek:

Míra samostatnosti žáka, jeho schopnost pracovat se zdroji, schopnost je smysluplně posuzovat a využít celou škálu dostupných zdrojů – tak zní jediná správná odpověď na otázku položenou na počátku, nikoli uměle vytvořený problém, zda učebnice či internet.

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
27. května 2010 13:14  

Učitel je prostě oním faktorem, který i v digitálním prostředí determinuje v této oblasti osobnostní žákův vývoj.

To se naštěstí stává pouze výjimečně a důsledky na budoucí generace nejsou tudíž fatální.

Anonymní řekl(a)...
27. května 2010 19:31  

v tomto máte pravdu, já to až tak doslova nemyslel :) :)

Anonymní řekl(a)...
27. května 2010 21:45  

Jeden rozumně napsaných článků, moc jste mě potěšil, pane Hausnere.
Učitel je prostě oním faktorem, který i v digitálním prostředí determinuje v této oblasti osobnostní žákův vývoj.
Jen jeden povzdech: dnes vlastně nikoho nezajímá, jak učitel učí. Řekněte, kolegové, kdy naposledy se za vámi přišel podívat do hodiny někdo z vedení školy? Ocení někdo, když vytvoříte skvělou učební pomůcku nebo když celý rok táhnete úplně nový předmět a průběžně k němu vytváříte učební texty? Zajímá to vůbec někoho?
Zdeněk

BoBr řekl(a)...
27. května 2010 23:15  

Kolegové, kolegové, kde jsou vaše ideály? Co je to za život - bez nich!

potrefený řekl(a)...
28. května 2010 10:28  

to Zdeněk 27. května 2010 21:45:

Koukám, že nejsem jediný na koho nemá vedení posledních deset let čas. :-D

Anonymní řekl(a)...
28. května 2010 11:29  

Nemějte obavy kolegové, až nastane čas propouštění z organizačních důvodů, dostane se vám od vedení tolik pozornosti, až vám to nebude milé...

Luděk Blaha řekl(a)...
28. května 2010 11:35  

nemá vedení ... čas

Tak to byste snad měli být rádi.
Nechte si příležitostně vyprávět o nudících se vedoucích pracovnících.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.