Není to tak dávno, co se na střední školy mohla podávat jedna jediná přihláška. Vše ostatní by prý bylo administrativně náročné. Když někdo neuspěl na první pokus, měl prostě smůlu. Nikdo nevnímal bouři nevole ze strany potenciálních studentů a jejich rodičů. Až když školy (zvláště ty náročné, „prestižní“) zjistily, že o ně dramaticky poklesl zájem (proč asi?), začala se vypisovat různá kola přijímaček – v každém kole jediná přihláška. Opět ve jménu zjednodušení administrativy, bez ohledu na omezování práv uchazeče o studium. Jménem pohodlnosti úředníků se tak přijímačky na střední školu staly největší překážkou na cestě člověka ke vzdělání. Vrátka daleko užší, než brána, která je následně otevřena na školu vysokou.
Jak by měly nadcházející přijímačky na střední školu podle ministerských úředníků vypadat? V první řadě se zruší jediná přihláška v prvním kole a nahradí ji přihlášky až tři. Každá škola bude mít pro první kolo dva termíny. Aby bylo jasné, kam chce uchazeč nastoupit, dostane tzv. zápisový lístek. Měl by dostat jen jeden a ten odevzdat na vybrané škole. Když ale lístek ztratí, měl by logicky dostat náhradní. A kdyby si náhodou školu rozmyslel, může vzít lístek zpět. Po čtyřiceti letech jsou tak opět na světě boty bez podrážky vylepšené podrážkou, které kdysi vymysleli Šimek s Grosmannem. Navíc přibude ministerská vyhláška, která upraví podrubnosti. A je zcela jasno. Zvláště tehdy, když tato vyhláška vyjde místo v lednu možná až v říjnu, jak je u ministerstva školství již dobrým zvykem.
Dalším zdrojem „destabilizace systému“ jsou zápisní lístky, který mají studenti odevzdávat na školách, kam chtějí nastoupit. Představte si, že uchazeč zjistí, že na škole, na kterou nebyl přijat, ve skutečnosti zbyla volná místa. A co když uchazeč z jakéhokoli důvodu nedoručí zápisní lístek včas? Co když ho vezme zpět? To pak bude úplně jedno, kdy ho doručil. A co když do zápisových lístků foukne vítr?
Systém prý bude generovat „virtuální uchazeče“, kteří budou mít na rozdíl od těch skutečných dokonce větší šanci na přijetí. Hle jaký pokrok proti dobám Gogolovým! Ve snaze vydělat na virtuálních mužicích dnes nikdo nemusí objíždět statkáře… Také srovnatelnost testů bude prý nad síly sboroven a uchazečům je tak vkládán do ruky bič, který mohou úspěšně použít v soudních procesech. Tyto fámy je třeba živit a školy děsit. Je nutné malovat čerty na zeď a dělat všechno proto, aby uchazeči na výběr opět neměli. Jen tak budou mít ministerští úředníci opět vše jednoduché a chaos ustane. A nikdo nebude moct říct ani popel - snahu jsme přece měli. A sami vidíte, že to prostě nejde. Řešit naši neschopnost na úkor studentů je prostě jediná cesta.
Utopie? Ó nikoli! Všechno je dávno vyzkoušeno, realizováno a docela dobře to funguje. Kde? Na vysokých školách. Myslím, že i pro střední školy by to bylo velmi jednoduché: V termínu od – do (interval asi měsíc, zhruba duben či květen) vypíše každá škola dva termíny přijímaček. Student se přihlásí kam chce a na kolik škol chce. Absolvuje přijímačky a buď je udělá, anebo neudělá. Ze škol, kam přijímačky udělá, si v klidu vybere a v pohodě se zapíše. Takto to už roky a zcela bez problémů funguje na školách vysokých.
Ten kdo na začátku jednadvacátého století neví, jak zajistit studentům přehled o tom, na které škole jsou ještě volná místa, asi ještě nikdy neslyšel o existenci webových stránek. Jediný rozdíl oproti přijímačkám na vysoké školy vidím v tom, že není asi možné studovat více středních škol najednou. Pokud ale opět někdo neví, jak zabránit zápisům na více škol a vymýšlí šílenosti se zápisovými lístky, měl by být velmi rychle zbaven svého teplého místečka na ministerstvu a měl by jít raději zametat ulice. Co takhle nějaký prográmek s jednoduchým webovým rozhraním? Seznam zapsaných studentů by se na jednotlivých školách ťukal do počítače a každé jméno by se ukládalo někam do centrální databáze. A dvakrát se ho jednoduše zapsat nepodaří. Jednoduché jako facka. Naprogramovat něco takového by mohl i šikovnější maturant.
Kdyby se to podařilo, byla by to paráda. Každý, kdo uspěl aspoň u jedné přijímačky, by mohl být v pohodě zapsán na jedinou školu, a to klidně měsíc před prázdninami. A bylo by vymalováno. Škola by přesně a s dostatečným předstihem věděla, kolik bude mít po prázdninách studentů, studenti by měli možnost vybrat si z tolika škol, až by to fyzicky nemohli stihnout. Nechce se mi věřit, že na tak jednoduché řešení prozatím nikdo nepřišel. Možná jsem spíš přehlédl nějaký zásadní důvod, pro který tento systém není realizovatelný. Že by touto závažnou překážkou byla všeobecná spokojenost s dosavadním chaosem?
Článek byl převzat s autorovým laskavým souhlasem z jeho blogu martisek.blog.denik.cz/.
Dalibor Martišek
0 komentářů:
Okomentovat