Média se zmocňují čím dál širšího výseku oblastí a činností společnosti a člověka a zabírají stále více časoprostoru člověka. Šíření nových informačních a komunikačních technologií a jejich proměna jsou tak dynamické, že mají charakter exploze.
Dvě třetiny disponibilního času tráví Češi s médii. [1] Z doby, kdy nespí, věnují médiím třetinu času. U starší generace to je více televize, u mládeže mají silnější pozici nové technologie - osobní počítač a internet. Tento stav je důsledkem vývoje posledních desetiletí.
Jedná se o proces, v němž média vytvářejí jakési technologické nástavce lidských smyslů a s rozšiřováním na další a další smysly postupně vytvářejí novou dimenzi lidského prožívání. Vývoj postupuje od média - nástavce jednoho smyslu (fotografie, rozhlas) přes média spojená s více smysly (film) k multimédiím, od mediální konzervy k živému - on line působení ( film - televize) od studených k horkým médiím, [2] od jednosměrné komunikace od média k příjemci (diváku, posluchači) k obousměrné komunikaci, od přenosu sdělení, v němž jsou příjemci pasivní masou, k přenosu sdělení, které si jedinci aktivně a diferencovaně vybírají (internet, digitalizované vysílání), od komunikace média omezené na příjemce ke komunikaci mezi individuálními jedinci (internet), od komunikace prostorově a časově omezené na zde a nyní ke komunikaci časoprostorově neomezené.
Média se zmocňují čím dál širšího výseku oblastí a činností společnosti a člověka a zabírají stále více časoprostoru člověka. Šíření nových informačních a komunikačních technologií a jejich proměna jsou tak dynamické, že mají charakter exploze.
Důsledkem těchto změn je radikální proměna životního pole člověka [3] . Přirozený svět je v životním poli člověka pomocí médií vytěsňován a nahrazován mediální a virtuální realitou. Mladá generace začíná do značné míry žít virtuálně v kyberprostoru.
Již v minulosti patřila televize mezi socializační instituce. V současnosti, a tím více do budoucna, však socializace a sociální zrání mladé generace bude do značné míry probíhat virtuálně, to znamená jednak prostřednictvím virtuální reality, jednak ve vztahu k virtuální realitě. Jedinec euro-americké kultury v dětství na obrazovce zhlédne kolem 15 tisíc vražd, další fenomény televizní agresivity nelze ani počítat. Na počítači a na internetu v počítačových hrách již dítě pouze pasivně nepřihlíží vraždění, ale jako aktivní subjekt zabíjí. Opakovaně z médií slyšíme, že televizní násilí nemá na děti vliv, protože děti dokáží rozlišit mezi skutečností a fiktivní mediální realitou. I schopnost tohoto rozlišení není mezi dětskou populací rozložena plošně a standardně, avšak televizní násilí působí i v případě rozlišení skutečnosti a televizní fikce.
Řada výzkumů prokázala vliv televizního vysílání na agresivitu dětí a mládeže. Ve výzkumu, sledujícím sociální deviaci a normalitu [4] , jehož jsem byl řešitelem, byla zjišťována korelace mezi deviací kvantifikovanou indexem sociální deviace a dalšími znaky, včetně znaků spojených s médii. Velmi silná statistická závislost se prokázala ve spojení s konkrétními pořady na Nově. Šlo o americké akční filmy a erotické - pornografické pořady.
I v případě rozeznání fiktivnosti mediální a virtuální reality nelze vyloučit vliv na osobnost. Na trenažérech a simulátorech se simulují situace, které však vyvolávají u probandů skutečné psychické změny a emoce. To, co platí při simulaci u dospělých, platí tím spíše u dětí. Do budoucna lze očekávat, postupnou proměnu socializace a procesů sociálního zrání, které se budou do značné míry realizovat v kyberprostoru a prostřednictvím médií a virtuality. Virtuální realita bude jednak nástrojem a institutem sociálního zrání, jednak sociální zrání bude vztaženo k virtuální sociální realitě. Jak si společnost, a tím nemyslím pouze českou, uvědomuje nástup těchto změn a jejich závažnost?
Vývoj kosmu v rozměru evoluce na naší planetě procházel uzlovými body znamenajícími zrod nové kvality. Těmito zlomy byl vznik života, biosféry, člověka, vědomí a nad lidskou individualitou vznikající sociální dimenze. Za aktuální scénu, na níž se v současnosti realizuje evoluce považoval Teilhard de Chardin noosféru [5] , oblast rozumu, myšlení, vědomí, reflexe. T. de Chardin se však již nedožil explozivního rozvoje médií a posunu evoluce k virtualitě a planetizace prostřednictvím médií.
Současné procesy spojené s nástupem médií a informačních a komunikačních technologií znamenají zásadní civilizační změnu, která obsahuje vznikání virtuálního planetárního vědomí, formování planetárního člověka. K zásadní inovaci, nejen civilizační, ale přímo evoluční, patří nástavba lidského mozku v podobě osobního počítače, která přináší neuvěřitelné zefektivnění a urychlení některých jeho funkcí a vzájemnou propojenost do planetární sítě.
Společnost, civilizace a planetární život se vyvíjejí v permanentním porušování rovnováhy mezi jednotlivými subsystémy. Porušování a hledání narušené rovnováhy mezi subsystémy znamená oscilaci mezi kontinuitou a diskontinuitou. Funkci narušení a systémové rovnováhy a stimulu k dalšímu vývoji mají v současnosti média. Akcelerace vývoje médií a šíření informací směřuje k vytvoření infosféry jako vývojově nejmladšího obalu planety.
Vůči infosféře a explozivnímu vývoji médií stojí člověk a společnost, který tyto technologie vytvořil. Dynamika medializace, komputerizace a virtualizace má však odlišnou temporalitu než další vývojové civilizační procesy.
Týká se to především mravní, kulturní, duchovní a sociální stránky. V řadě aspektů se civilizace nachází v rizikovém stavu, a kdyby existovali přístroje pro řízení lidstva, ručičky řady přístrojů by se zřejmě pohybovaly v červených číslech. Z hlediska historie a evoluce se nacházíme v bodě, kdy lidstvo odhazuje berle náboženství, ale ještě nedospělo k imanentní spiritualitě.
Stav a působení médií vidí jako rizikové Jerry Mader [6] , který dokonce požaduje zrušení televize. Riziko vidí v neustále probíhají koncentraci medií v mediální imperia a další koncentraci ovládání médií prostřednictvím reklamy. Realizace ekonomických a politických zájmů úzké kapitálové skupiny představuje další významné civilizační riziko. Zájmy ropného a vojenského průmyslu v konečném důsledku již nepřinášejí do médií pouze virtuální násilí, ale média využívají pro reálnou agresi. Válka se do značné míry odehrává v rovině propagandy. Primárním cílem je interpretace skutečnosti světovému veřejnému mínění. Skutečností je to, co je lidem jako skutečnost implementováno. A tyto základní fáze války probíhají v „mainstremových“ médiích. Vítězem se stává ten, kdo ovládne světový mediální prostor. Diverzita a pluralita v médiích znamenají pozitivní bezpečnostní prvek, probíhající procesy koncentrace a globalizace kapitálu a médií však působí v opačném směru.
Planetární evoluce se aktuálně odehrává v noosféře, ve stavu a rozvoji mysli. Lidská mysl je to, co má na naší planetě největší hodnotu a smysl do budoucna. Přitom tato budoucnost není samozřejmá. Proto to, co se děje vývojově s lidskou myslí, jak se formuje a kam je směrována, má rozměr planetární a kosmické evoluce. Z hlediska vývoje planetární mysli již nelze odhlédnout média, která budou tento proces významně ovlivňovat.
S touto výzvou je konfrontována civilizace a společnost, která nastupující generaci „otravuje mysl“ desetitisíci televizních vražd, přičemž tento fakt berme jen jako dílčí indikátor celkového proudu mediálních obsahů. Přitom nikde není fatálně určeno, že z televizní obrazovky musí proudit pornografie, agresivita a mediální smog, včetně reklam. Vysílání médií vytváří také životní prostředí, i když ve složce mentálního a sociálního pole [7] , a lze proto obdobně jako u ovzduší sledovat snižování kvality životního prostředí prostřednictvím médií. Za snižováním této kvality jsou ekonomické zájmy, spojené se sledovaností.
I když lze za deviantním působením médií sledovat konkrétní mechanizmy a subjekty, v podstatě jde o důsledek stavu společnosti. Technologicky média předběhla společnost, která nedokáže zajistit jejich relevantní působení. Společnost a specializované instituce a instituty, objektivně nejsou schopny zajistit evolučně pozitivní působení médií. Média proto představují pro lidstvo podobné riziko jako atomové zbraně, s tím rozdílem, že bojištěm je zde mysl a sociální zrání, především mladé generace. V každém okamžiku miliony dětí sledují vraždění na obrazovce a další obrazy, ukazující násilí jako legitimní vzorec sociální interakce. Desetimiliony dětí po celém světě v každém okamžiku v počítačových hrách zabíjejí a na internetu se masově realizují nejzvrhlejší sexuální perverse.
Ideologie třídního boje a nenávisti je nahrazována ideologií boje civilizací a nenávisti mezi náboženskými okruhy. To vše samozřejmě ovlivňuje zaangažované jedince, ale i planetu a civilizaci jako celek.
Násilí v médiích není něco náhodného či spojeného pouze s některými institucemi či jedinci. Jedná se o projekci stavu společnosti do médií, přičemž se zde v podstatě setkávají různé „generace vývoje“. Média představují technologicky budoucnost civilizace, její potenciální další vývojovou fázi.
Společnost promítající se do médií představuje překonaný stav, má blíže k neolitu než ke kvalitativně nové fázi civilizace, do níž lidstvo, má-li přežít, musí směřovat. V současnosti se nacházíme ve vztahu k médiím v podobné situaci, jako kdyby atomové elektrárny řídili neandrtálci. Média jako civilizační problém jsou však postupně reflektována, o tom svědčí např. i tento seminář a pozornost věnovaná médiím v inauguračním projevu nového papeže.
Referát přednesený na semináři Média a násilí Třeboň, 7. 5. 2005.
[1] Sak, P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004
[2] McLuhan, M. Jak rozumět médiím. Praha: ODEON. 1991.
[3] Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. 2000.
Sak, P., Saková, K. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis. 2004.
[4] Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. 2000.
[5] Chardin, P. T. Vesmír a lidstvo. Praha: Vyšehrad. 1990.
[6] Mader, J. Čtyři důvody pro zrušení televize.Třebíč: Akcent. 2000.
[7] Sak, P. Proměny české mládeže. Praha: Petrklíč. 2000.
Petr Sak
0 komentářů:
Okomentovat