…a také jako obezita a AIDS. Prostě tu dnes jsou, ať se nám to líbí nebo ne, a my se s nimi musíme naučit žít. Tato slova Pavla Hejtmana vyjádřila pocit účastníků konference, která se konala 4.-5. května v Českých Budějovicích pod názvem Výzvy dneška pro výchovu k občanství-multikultura, tolerance, média. Diskutovalo se především o otázce, co by mělo být obsahem mediální výchovy ve školách.
V USA po mediální výchově začali volat rodiče v šedesátých letech pod vlivem poznání, jak na jejich děti působila reklama. Němci byli pro změnu motivovaní zkušeností s propagandou Goebelse. U nás „jsme teď ustanovili komisi, která zatím hledá budovu“, popsal situaci J. Volek z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. O něco lépe jsou na tom Slováci, kteří už mají vypracované osnovy volitelného předmětu Mediální výchova. Chtějí je využívat na druhém stupni základních škol a v prvních čtyřech ročnících víceletých gymnázií.
Co by mělo být obsahem mediální výchovy?
Podle jednoho z citovaných výzkumů stráví 15–18letí Češi s médii týdně 36 hodin, což je více než při školní výuce a zřejmě často i více než s rodiči. Jak J. Volek upozornil, jde o významné období socializace mladých lidí, které probíhá v mediálním prostředí, aniž společnost ví, co to s sebou nese.
K jednoznačné shodě došlo v konstatování, že by se děti a studenti měli seznámit alespoň se základními dějinami sdělovacích prostředků, s používanými technologiemi a zákonitostmi, jak se masmédia „dělají“ v prostředí veřejnoprávních a soukromých vysílatelů či vydavatelů. Mimořádný důraz je však třeba klást nikoli na technickou znalost, ale na chápání médií v etických souvislostech. Nikdo nezpochybnil mediální výchovu, která se opírá o zkušenost, kdy si děti vytvářejí vlastní školní noviny, ať už tištěné nebo v elektronické podobě. Přičemž jde více o proces nežli o výsledek.
Vzrušení v sále nastalo po otázce, zdali by se mělo v rámci mediální výchovy hovořit o práci novináře a diskutovat podle J. Volka o „proletarizaci“ tohoto zaměstnání, které je ve veřejném mínění na prvních prestižních příčkách vedle například lékařů. Přestože řada novinářů má jen středoškolské vzdělání.
Stejně tak se diskutující neshodli, zdali je účelné zavádět mediální výchovu jako samostatný předmět, který se bude klasifikovat. A. Pancerová z Deníků Bohemia vznesla námitku, že se budou děti učit zastaralá fakta, protože dění na mediálním trhu je tak rychlé, že mu školská mašinérie vůbec nemůže stačit. Fiktivní oznámení „dneska jsem dostal pětku z meďárny“ nenadchlo skutečně nikoho a sympatie získal názor gymnaziálního pedagoga M. Volného, že by mediální výchova měla pronikat napříč různými výukovými hodinami i z oboru přírodních věd a neměl by se vytvářet předmět pro předmět.
Novináři mediální výchovu podporují
Zajímavé byly odpovědi novinářů na jejich postoj k mediální výchově. Redaktoři ze soukromých tištěných médií přiznali, že by je mediální výchova, kterou by si vzala na bedra škola, zbavila odpovědnosti. Jinak řečeno, pokud by se někdo cítil obsahem článků dotčen, řekli by mu: ,,máš za sebou mediální výchovu, můžeš vědět, o co jde.“ Naopak veřejnoprávní rozhlas cítí v mediální výchově šanci, jak zvýšit zájem o své vysílání, protože poučení posluchači by snad dávali přednost nudnější serióznosti před zábavnější povrchností.
Protože bezděčný slogan, že „média jsou jako SARS“, pronikl celou atmosférou jednání, považoval moderátor diskuse J. Jirák z Fakulty sociálních věd UK Praha za nutné shrnout diskusi do konstatování, že cílem mediální výchovy, ať už se bude realizovat v ČR jakkoli, není ochránit lidi před jejich působením, ale připravit je na soužití s masmédii.
Českobudějovická Pedagogická fakulta připravuje z konference sborník příspěvků, který by měl vyjít v létě. Více informací na e-mailu simunek@pf.jcu.cz.
Jak konferenční harcovníci vědí, tak mnoho užitečného lze získat nejen v jednací síni, leč i na chodbách. Právě odtud přinášíme jeden poznatek: Spolek přátel vydávání časopisu HOST vydává v Brně časopis pro kritickou reflexi médií Revue pro média. Číslo 8 z června 2004 bylo celé věnované mediální gramotnosti i s ohledem na české školství.
Výchova k občanství
Sekci Média na českobudějovické konferenci předcházel blok přednášek o výchově k občanství, kde se významně angažovala rada Evropy. Byla to první větší akce v České republice, která se zabývala letoškem jako Evropským rokem občanství prostřednictvím vzdělávání. Kampaň má zvýšit demokratické povědomí mladých lidí a jejich ochotu podílet se na rozhodování o veřejných záležitostech. Mottem jsou slova Learning and living democracy – tedy nejen se demokracii učit, ale žít ji. Přestože se výchova k občanství chápe jako celoživotní záležitost, pro učitele bylo podnětné vystoupení V. Horské z Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Podle dr. Horské je nejlepší výchovou k občanství demokratická atmosféra ve škole, kdy se žáci mohou sami zapojovat do rozhodování a něco ovlivní. Ocenila stále větší počet „žákovských rad“ a „studentských parlamentů“. Uplatňuje se tak více citová dimenze vzdělávání nad faktografií a využívá se přímá zkušenost s demokracií.
V materiálech, které stojí za to doporučit široké pedagogické veřejnosti, byly desky s názvem Evropská úmluva o lidských právech – východiska pro učitele. Jde o českou verzi volných listů s informací, jaká jsou lidská práva. Složka dále obsahuje metodické návody, jak formou interaktivních her řešit ve třídách problém lidských práv. Inspirační může být mj. list s výzvou Změřte, jakou má vaše škola teplotu lidských práv, kdy lze získat až 48 stupňů lidských práv. Materiál v různých jazykových mutacích, jehož autorem je Mark Tailor, externí školitel a konzultant Rady Evropy, je možné zdarma získat na point_i@coe.int. Pokud někdo v rámci letošního Evropského roku občanství prostřednictvím vzděláváním chce vyvinout větší aktivitu, pak lze nalistovat http://www.humanrights.coe.int.
Marie Šotolová
0 komentářů:
Okomentovat