Zasahuje národní kultura do formy písma? Při letmém pohledu na tištěné knihy, časopisy nebo plakáty ze všech koutů světa, kde se používá latinské abecedy, můžeme nabýt dojmu, že dnešní podoba latinky je veskrze nadnárodního charakteru. Pokusím se ukázat, že stále ještě existují určité národní odlišnosti latinské abecedy, specifické typografické zvyklosti, svébytná estetika.
Učíme se psát
Naprostá většina z nás se dovednosti psát naučila ve škole. České děti se zprvu učí číst písmo tištěné, ale ku psaní používají tzv. psacího písma. Existuje totiž normalizované písmo, které se žáci snaží s větším či menším úspěchem napodobit. Časem se původní dokonalé tvary vytrácí a křivky se mění podle vkusu, schopností, psacího nástroje1 , vlivu rodiny pisatele a především prosazujícího se osobního výrazu. Ideální písmo ovšem není nic, co by patřilo mezi neměnné kulturní dědictví. „Úkolem psaní je naučit žáky psát psací latinkou, navozovat a pěstovat správné psací dovednosti a návyky, seznámit je se základními požadavky správného písma a psaní, a tím položit základy k vývoji jejich čitelného, přiměřeně hbitého a úhledného osobitého rukopisu a ke vkusné úpravě písemných projevů,“2 psaly v 80. letech české školní osnovy. Jistě jste si ale všimli, že starší lidé mají odlišný způsob psaní některých znaků (typické je „z“ s ocáskem dolů nebo škrtlé „t“). Půjdeme-li dále do minulosti, určitě si vybavíte zažloutlé pohlednice s půvabným a zdobným psacím písmem vašeho pradědečka. Je zde sice patrný určitý sklon ke stálému zjednodušování běžného psacího písma, jeho další vývoj je ale zakryt tajemstvím.
Srovnání normalizované latinky bývalé České socialistické republiky a Německé demokratické republiky
Současná česká kultura je vystavena nejrůznějším kulturním vlivům. Může se stát, že normu pro školní písmo určí Evropská unie nebo si ji začnou určovat jednotlivé školy. Nedá se vyloučit ani americký vliv – měli-li jste možnost vidět nějaké texty psané rodáky ze Spojených států, možná jste zaregistrovali nápadnou podobnost mezi jejich rukopisem. Řekl bych, že severoamerické psané písmo je na první pohled rozpoznatelné od českého: Američané jednotlivé znaky nespojují, ale píší jakousi obměnou verzálek, tzv. skriptem. Často ani nerozlišují odlišné tvary velkých a malých písmen; k tomuto účelu používají různou velikost stejného písmene.
Ani národy geograficky blízké nepoužívají identické psací abecedy. Bývalý vzor malé abecedy pro základní školy z NDR se sice od českého výrazně neliší, přesto je psané písmo Němců odlišné od českého.3 Německá školní norma je totiž stále pod vlivem předchozí vzoru, jímž byl kurent.
Filip Blažek
0 komentářů:
Okomentovat