Může veřejná vysoká škola zvýhodňovat některé uchazeče u studium - pochopitelně na úkor jiných - jen na základě věkového kritéria? Pokud kroutíte hlavou, vězte, že nejméně jeden případ takové diskriminace existuje. Jaká přijdou další kritéria - pohlaví, sociální, rasová či regionální příslušnost, krásný vzhled? Oživeno (4. 9. 2004) o reakci Ondřeje Šteffla, ředitele společnosti Scio, který se k této kauze vyjádřil pro časopis StudentIn.
Nikdy jsem nepatřil mezi ty, kteří každou cizí svobodnou personální volbu (např. soukromého zaměstnavatele) nazývají dnes tak populárním slovem „diskriminace“, a toto slovo doslova hystericky křičí všude, kam přijdou. Na druhou stranu zastávám názor, že ve veřejném a státním vysokém školství by měl být uchazeč o studium hodnocen - kromě výsledku přijímací zkoušky - maximálně podle takových kritérií, jako jsou například praxe v oboru, středoškolský prospěch, maturitní prospěch, nepřijetí z kapacitních důvodů v minulých letech či umístění v relevantní znalostní soutěži.
Jako diskriminující vůči mladším uchazečům mi však připadá průběh přijímacího řízení pro akademický rok 2004/2005 do kombinované formy studia oboru Sociální pedagogika, který formálně realizuje Technologická fakulta University Tomáše Bati ve Zlín (vše, včetně průběhu studia či veškeré administrativy přijímacího řízení, však probíhá na brněnském Institutu mezioborových studií (IMS)).
Kromě testu ze znalostí společenskovědních disciplín v rozsahu gymnazijních osnov je součástí přijímacích zkoušek i takzvaný test všeobecných studijních předpokladů. Proti tomu bych samozřejmě nic nenamítal – vždyť něco obdobného třeba na Masarykově universitě funguje a rozhodně to není větším či menším zlem než jiný typ přijímacích zkoušek. Kámen úrazu spatřuji v tom, že na IMS je výsledek takovéhoto testu násoben takzvaným srovnávacím koeficientem, který závisí na věkové kategorii, do které uchazeč spadá: Maximální bodový počet, kterého lze v testu studijních předpokladů dosáhnout, je 100 bodů. U uchazečů do věku 25 let je posléze násoben koeficientem 1 (tj. že se jeho číselná hodnota nikterak nemění). Jinak je tomu u uchazečů ve věku 26 až 35 let, tam je koeficient 1,05, pro ty, kterým je 36-45 let, 1,10 a pro uchazeče starší pětačtyřiceti dokonce 1,15.
Takovéto přepočty lze možná provádět u takzvaných testů inteligence, v žádném případě ale v rámci přijímacího řízení na veřejnou vysokou školu. Měření inteligence nám všem sice pravdivě sděluje, že si všichni lidé nejsou rovni v nadání a že i věk je jedním z klíčových faktorů toho, jak je člověk schopen řešit různé úlohy a problémy, ale na druhou stranu to nemůže být při přijímacím řízení samo o sobě důvodem pro zvýhodnění jednoho a znevýhodnění druhého na základě věkového kritéria. Zavádění různých "srovnávacích koeficientů" by v konečném důsledku nevedlo k ničemu jinému než k institucionalizované diskriminaci - podobné té, jakou dnes můžeme vidět ve školství Spojených států či Kanady. „Jsi lepší než jiný uchazeč? Máš smůlu, protože nespadáš do žádné kategorie, kterou chceme zvýhodňovat!“
Test studijních předpokladů se sice inteligenčnímu testu v mnohém podobá, ale jeho výsledkem není číslo, ale rozhodnutí o budoucím životě člověka. Ruku na srdce, vzali byste si někdo na triko nepřijetí studenta či studentky jenom proto, že má 26. narozeniny až týden po přijímacích zkouškách, a přijetí jiného jenom kvůli tomu, že se narodil o 14 dní dříve? Spravedlnost musí být i v tomto ohledu slepá, musí vidět jen zaškrtané kolonky u odpovědního formuláře. A nikoliv věk, pohlaví, etnickou, sociální, rasovou či regionální příslušnost, krásný vzhled ani nic jiného.
Oživeno (4. 9. 2004) o reakci Ondřeje Šteffla, ředitele společnosti Scio, který se k této kauze vyjádřil pro časopis StudentIn:
Institut nejspíš poněkud nekriticky převzal postup z oblasti měření inteligenčního kvocientu (IQ). Tam se přihlíží k věkovým skupinám respondentů, aby bylo možné navzájem srovnávat schopnosti lidí v různém věku. Institut se takto snaží eliminovat pokles schopností s rostoucím věkem. Vysoká škola si ale má podle ústavy i vysokoškolského zákona vybírat podle schopností jednotlivých uchazečů. Takto vybírá méně schopné starší uchazeče na úkor mladších schopnějších. I když postup IMS má určitou logiku, je protiprávní a kdyby se uchazeč obrátil na soud, tak by mu dal pravděpodobně za pravdu.
Jakub Malinovský
0 komentářů:
Okomentovat